Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomeň na něj! - 5. kapitola

seznameni


Zapomeň na něj! - 5. kapitolaPo hodně dlouhé době vám přináším další kapitolu. Chtěla bych se vám omluvit, že mi to tak dlouho trvalo, ale nic mě nenapadalo. Doufám, že ještě bude někdo, kdo to čte... O kapitole: Edward přemýšlí o Isabelle, kterou viděl před obchodem a poté jde do škole... Co se tam stane? Prosím i komentáře... vaše patulka13

Edward

Tu její vůni jsem nemohl dostat z hlavy. A ona… Proč mě Alice hned odtáhla?! Byl jsem opravdu naštvaný, ale zároveň jsem jí vděčný. Nevím, jestli bych to v její přítomnosti vydržel. V myšlenkách jsem probíral všechny různé možnosti, ve kterých bych v její přítomnosti nikdy nevydržel. Jenže… já jsem to chtěl zkusit. Alespoň na chvíli. Hodně dlouho jsem o tom přemýšlel, ale pokaždé, když jsem přemýšlel o tom, že bych ji šel hledat, Alice mě seřvala. Podle ní bych to prý v její přítomnosti nevydržel. A jí já věřím, protože má své vize, takže ona by viděla, kdyby se něco stalo.

Celou noc jsem o ní přemýšlel, nemohl jsem, nejen její vůni, ale i ji samotnou, dostat z hlavy. Každou chvilkou jsem kontroloval Aliciny myšlenky, jestli nedostala nějakou novou vizi, ale nic… O ní jsem nevěděl nic. Jen to, že se jmenuje Isabella a je to dcera šerifa. Ale… co když půjde do školy? Tam bychom se mohli potkat. Jenom doufám, že bychom neseděli spolu!

Ráno ke mně Alice přišla jako vždy kvůli oblečení.  Zakoulel jsem očima a odešel jsem do koupelny, abych si mohl dát sprchu. Když jsem vyšel z koupelny ven, asi po deseti minutách, nikam jsem nespěchal, na posteli už od Alice bylo oblečení nachystané. Ani jsem se nedíval, co tam je a rovnou jsem si to oblékl. Asi po pěti minutách jsem pomalým, lidským krokem sešel dolů. Samozřejmě se čekalo jen na mě, ostatní byli v garážích. Stále pomalu jsem došel do garáže, nevšímal si nabroušených pohledů od sourozenců a sedl si do svého Volva.

Edwarde, dneska do školy nesmíme přijít pozdě! A kvůli tobě přijdeme! křičela na mě Alice v myšlenkách. Zmateně jsem se po ní podíval, seděla hned vedle mě… ani nevím, kde se tady vzala.

Neřeš to, ale už jeď! Sakra! Takhle to být nemělo! vztekala se a já jsem stále zmateně vyjel z garáže. Jeli jsme jenom chviličku, pomalá jízda mě unavuje. A stejně… ještě nikdy jsem nedostal pokutu za rychlost, takže proč by se to mělo stát zrovna teď?

Když jsme dojeli před školu na parkoviště, bylo už zcela prázdné. Poslední spolužáci dobíhali na hodiny a my jsme se k nim rychle přidali. Určitě by nebylo dobré, kdybychom přišli pozdě, jak si Alice říkala. Alice šla spolu se mnou, měla učebnu o trochu dál než já. Jakmile jsem byl před dveřmi do své učebny, zarazily mě ještě Aliciny myšlenky.

Hodně štěstí… Kdyby se něco stalo, uteč pryč a nevnímej nikoho, varovala mě a rychle spěchala na svou hodinu. Na chvíli jsem se zarazil, co tím myslela, ale pak jsem vešel do učebny. Sedl jsem si na své obvyklé místo, seděl jsem sám. Věřím, no co věřím! Vím, že většina holek by byla poctěna sedět se mnou, ale mě to nezajímalo. Jejich myšlenky… Co na to říct? Chtěly jediné, a to mě. Nedokázal bych s někým takovým být… Obzvlášť s Jessicou. Ta o mě snad přemýšlí i v noci!

Ignoroval jsem všechny myšlenky a docela se mi to dařilo. Za chvíli přišel do třídy i profesor, tak jsem začal dávat pozor, i když jsem nemusel. Stačilo si přečíst jeho myšlenky a nemusel jsem nic dělat. To je jediná výhoda čtení myšlenek. Asi deset minut poté, co začala hodina, přišla ona. Isabella.

Zarazil jsem se. Mé vnitřní já bylo šťastné, že ji vidím, ale zároveň mi došla důležitá věc. Jediné volné místo je vedle mě. A její vůně… To nezvládnu! Ihned jsem si vzpomněl na Aliciny myšlenky před učebnou… Ona to věděla! Ona věděla, že s ní budu mít hodinu a že s ní budu sedět! A nic mi neřekla!

Přestal jsem se zabírat Alice a zadíval se na Isabellu. Už podruhé dnes mě čekalo překvapení. Nedokážu jí číst myšlenky… No to je krásné! Mezitím, co jsem takhle přemýšlel, Isabella šla k profesorovi. Doufal jsem, že si nebude sedat ke mně, protože už teď jsem zřetelně cítil ten žár uvnitř svého hrdla.

„Sedněte si k panu Cullenovi,“ poručil profesor Isabelle a ta se rozešla směrem k mé lavici. Tedy teď už naší. Zhluboka jsem se nadechl, abych nemusel později dýchat. Isabella si sedla a první, co udělala, prohlížela si mě. Ostatně jako ostatní holky, ale pořád jsem se snažil přijít na to, proč jí nemůžu číst myšlenky. Když si všimla, že ji sleduji, svými mahagonovými vlasy si překryla tvář. Ale šlo vidět, jak se začala červenat.

Celou dobu jsem nepotřeboval dýchat, ale musel jsem. Pro ostatní by bylo divné, kdybych se za celou hodinu ani jednou nenadechl.

Prosím, ať se nic nestane… doufal jsem v duchu a trošku se nadechl. Můj krk začal hořet ještě víc než na začátku hodiny, ale ještě se to dalo vydržet. Byl jsem od ní odkloněný až na samém konci lavice, co nejdál to šlo. Ale i tak to nestačilo. Ta stvůra uvnitř mě začala vylézat na povrch mě samotného a já jsem se musel opravdu hodně držet, abych po ní neskočil, zde, před zraky všech. Už párkrát jsem se přistihl, jak myslím na to, že první skočím po profesorovi, poté zabiju všechny ostatní spolužáky a nakonec si nechám Isabellu. Už se to nedalo vydržet, zrůda nade mnou převzala kontrolu. Ale ještě něco mi zůstalo… Carlisle… neodpustil by mi to. Do jedné ruky jsem vzal tašku, do druhé učebnice a rychle vyletěl ze třídy. Naštěstí akorát zazvonilo… Ještě jsem slyšel její slova.

„Ahoj, já -“ Možnost představit se bude mít zítra. Jakmile jsem vyběhl ze třídy, zamířil jsem si to rovnou na další hodinu. Snad už ji dnes nepotkám.

Zbytek dne už byl v pořádku, na každé hodině jsem se nudil a nakonec jsem se vydal na oběd. Tam už zbytek rodiny byl, a tak jsem se vydal k nim. Sedl jsem si vedle Alice a uslyšel zase myšlenky té Jessicy.

Ona? Ona na něj myslí? Tak to tedy ne! Isabello, já tě varuji, ten je můj! Jakmile jsem uslyšel její jméno, otočil jsem se tím směrem. Isabella seděla vedle ní a sledovala mě. Když si všimla, že ji znovu sleduji, sklopila pohled k jídlu. Ale Jesicca se na mě pořád dívala. Ta si snad nedá pokoj ani za sto let!

„Nedívej se na něj!“ sykla Isabella na Jessicu, ta se uchichtla a otočila se pryč. Stále jsem se snažil přečíst její myšlenky, ale stále to nešlo. Po obědě jsem odešel rovnou ke svému Volvu a odjel domů.

Doma jsem neměl co dělat a mé myšlenky patřily komu? Jedině Isabelle…

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zapomeň na něj! - 5. kapitola:

 1
14.08.2011 [15:07]

SummerLiliJááj, zabudla som - hľadala som dokonca Tvoju poviedku cez fórum, lebo som si nevedela spomenúť na jej autora a názov Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon , len mi zarezonoval v hlave dej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.08.2011 [15:06]

SummerLiliKonečne som našla Tvoju poviedku - dieliky predtým som čítala, ale nevedela som si Tvoju poviedku zaradiť a tak som si prečítala ďalší diel až teraz.
Veľmi sa mi páčil Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a netrpezlivo čakám na ďalší - som zvedavá ako sa na to nakoniec vyvinie a prečo Bella skončí o niekoľko desiatok rokov sama s Alice Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. schuchinka
08.08.2011 [9:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. marcela
08.08.2011 [9:19]

Moc hezký. Emoticon Emoticon Emoticon

2. BabčaS.
07.08.2011 [21:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.08.2011 [15:37]

Kika57 Emoticon Je to prostě úžasný! Alice je zrádkyně. Člověk (tím myslím sebe) si myslí, že chce Edwardovi pomoct a ona mu ani neřekne, že ji zase potká... Kdyby mu to aspoň řekla, tak si myslím, že by se na to nějak připravil Emoticon Emoticon Jsem ráda, že jsi (konečně) přidala další díl! Emoticon Už mi povídka začala dost chybět... Už jsem ti říkala, jak mám ráda tvoje povídky? Tím jsem myslela všechny Emoticon Prosím... Ať je brzy další díl. Už se nemůžu dočkat! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!