Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomeň na ni, Emmette 1. kapitola

Alice Cullen by Shindeen M.

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zapomeň na ni, Emmette 1. kapitolaTohle je moje nová povídka, snad se Vám bude líbit. Už podle názvu je poznat, že je to o Emmettovi. Emmett je dítě Edwarda a Belly. Bella při porodu zemře. Jacob nepřekousne smrt Belly, a tak řekne, že zabije Emmetta a Edwarda, protože za její smrt nesou vinu. Emmett vyroste a je to krásný a milý chlapec. Zalíbí se mu jedna krásná dívka, do které se zamiluje. Ta má neznámého bratra Jacoba. Je to jen shoda jmen, nebo Edwardovi a Emmettovi opravdu hrozí nebezpečí? Prosím o komentáře. Snad se Vám bude povídka líbit. Děkuji. :-D

26.08.2010 (15:30) • repajunior • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1217×

Zapomeň na ni Emmette 1. kapitola

 

(pohled Edwarda)

„Rychle! Přineste morfium,“ křičel jsem zoufale na Esmé, Jaspera a Alici. Sotva jsem to dořekl, utíkali pro něj do Carlisleovi pracovny. Ale moje pozornost právě spočinula na Belle. Měla viditelně veliké bolesti. Cítil jsem se hrozně. Co budu dělat, jestli to nepřežije? Co si počnu? Co když zemře kvůli dítěti (zrůdě), které chrání jako lvice své mládě. Za všechno bude moct jenom to dítě.

Najednou mě z mých úvah vytrhl zvuk. Ten zvuk zněl, jako by se něco zlomilo. Podíval jsem se a Bella ležela skoro mrtvá na lůžku, jenž bylo pokryto Bellinou krví. To dítě bylo uvnitř jejího břicha a dralo se drsně ven. V tu chvíli přiběhla Alice s Jasperem a Esmé, v rukách drželi lahvičky morfia, které jen u Carlislea našli. Bella stále křičela.

„Edwarde! Prosím, nezabíjej ho! Je to naše dítě!“ křičela z plných plic. Alice se ji snažila uklidnit, ale Bella byla rozrušená, takže všechny pokusy byly k ničemu. Dokonce ani Jasperův dar nezabral. Popadl jsem do své chladné, bílé ruky skalpel a rozřízl jsem jí břicho. Bella zoufale zakřičela. Najednou jsem tam viděl maličkého, schouleného drobečka, který ležel uvnitř jejího břicha. Nemohl jsem ho zabít.

Vzal jsem naše dítě do rukou a vzápětí jsem zjistil, že mi je podobné. Mělo po mně oči. Zelené. Takové jsem míval, když jsem byl ještě člověk. Mělo tmavé vlásky po Belle. Mělo malinké ručičky také po Belle a obličej mělo vážně po nás obou. To dítě bylo rozkošné. Rychle jsem dítě podal Alici a běžel jsem k Belle.

Vypadalo to, že Bella nedýchá. Ne! Ne! Musí přece žít, přiběhl jsem k ní a kousl jsem ji do ruky a do krku, ale nic se nedělo. Srdce jí tlouklo velice slabě. To snad ne. Bello, ne, neumírej, prosím, ještě ne. Nedělej mi to. Přežij to kvůli mně.

„Odnes tu zrůdu!“ zakřičel jsem na Alici.

„Edwarde, to dítě není…“ řekla Alice, ale já jí nenechal domluvit.

„Chceš říct, že není zrůda? To tedy je, zabilo to mojí Bellu. Nesnáším tu zrůdu. Ať mi neleze na oči. Nechci toho vraha už nikdy vidět. Zabiju toho parazita!“ křičel jsem a zoufale jsem koukal na bezvládné tělo Belly. Její tmavě čokoládové oči už nezářily, jelikož jsem je přes tu krev skoro ani neviděl. Kolem ní ležely stříkačky od morfia. Bouchal jsem do ní svou silou, aby se probrala. Ne! To nesmí být pravda. Připadal jsem si, jako kdyby mě přejeli tunovým autem a roztrhal medvěd a bůhví co ještě. Slyšel jsem, jak Alice s tou zrůdou cukrovala. Bylo mi z toho tak zle, že jsem prohodil do Aliciných skleněných dveří Bellino těžké, zlaté zrcadlo. Alice se zrůdou (bohužel) uhnuli. A Alice na mě vrhla soucitný pohled, který mě rozzuřil ještě více. Chtěl jsem jít do pokoje a zabít tu zrůdu.

„Edwarde,“ ozvalo se slabě.

„Bello! Dýchej, lásko, dýchej,“ křičel jsem.

„Já umřu, že jo?“ zeptala se mě. Cítil jsem, jak jsem zbledl ještě více.

„Ne, lásko, nezemřeš. Já tě proměním,“ řekl jsem a políbil ji na zakrvácené čelo.

„Poslouchej mě. Nechci proměnit. Musíš se o naše dítě postarat. Má jen tebe. Edwarde, udělej to kvůli mně a slib mi, že na mě nikdy nezapomeneš. Já půjdu do nebe a budu na tebe vzpomínat. Budu vzpomínat na tebe a na naši louku. Bude se mi stýskat po tvém jiskření na slunečním světle a po tvé tvrdohlavosti. Tvá hudba mi bude znít v hlavě navždy. Postarej se o našeho Emmetta a nezapomeň na to, že na Vás budu koukat z nebe a říkat všem hrdě, že jste byli moje rodina. Postarej se o něj, Edwarde, a nezapomeň na mně. Miluju tě, Edwarde. Dávej na Emmetta pozor. Budu na Vás koukat. Miluju Vás,“ řekla tiše a s úsměvem na rtech a otevřenými, čokoládovými oči opustila tento svět.

„Bello! Bello! Prosím tě, neopouštěj mě. Prosím! Proměním tě a bude to dobré.“ křičel jsem. Vyběhl jsem ven a křičel do nebes, že na ni nezapomenu a že se o našeho Emmetta postarám a také, že ji miluji. Potom jsem se zhroutil na zem a vzpomínal na naše první setkání a na naši louku zalitou září zapadajícího slunce. Ucítil jsem zápach jako od zkažených rajčat a přiběhl tam Jacob.

„Ta zrůda a ty, vy jste mi zabili Bellu,“ křičel a po tvářích se mu koulely slzy.

„Je mi to líto, Jacobe, vážně mě to…“ řekl jsem, ale on na mě výhružně zařval větu, která byla věnována mě a mému synovi Emmettovi.

„Zabiju tu zrůdu a potom tebe, aby ses na to musel dívat. Nenávidím tě, ty vrahu, a tu zrůdu obzvlášť. A myslím to sakramentsky vážně, že zabiju tebe a tu zrůdu. Kdykoli budu mít možnost, budu se o to pokoušet, dokud Bellu nepomstím!“ zakřičel a se slzami v očích odběhl zpět do La Push. Došel jsem nahoru za Alicí a za Jasperem, kteří měli mého syna v pokoji.

„Pujč mi ho,“ zahřměl jsem a vytrhl jsem rychlostí blesku dítě Alici z rukou. Jasper s Carlislem a Esmé se mi v tom snažili zabránit, ale já byl rychlejší.

„Nechte mě s ním o samotě,“ řekl jsem naštvaným hlasem.

„Edwarde já…“ řekla Alice a já ji přerušil.

„To stačí Alice. Všichni vypadněte, chci být se svým synem sám,“ zakřičel jsem. Všichni přikývli jako souhlas, že rozumí a mlčky vyšli z pokoje. Podíval jsem se na děťátko, které bylo podobné Belle jako vejce vejci. Zvedl jsem ho svými pažemi ke stropu, abych na něj pořádně viděl, a podíval jsem se do jeho krásných, zelených očí.

„Co z tebe bude můj maličký?“ zeptal jsem se šeptem.

 

 

Prosím napište komentáře a připište, jestli stojí za to pokračovat. Doufám, že se Vám povídka aspoň trochu líbila. A napište ty komentáře, prosím. Díky.

 

2. kapitola

Autor: repajunior, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zapomeň na ni, Emmette 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře