Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomeň na ní, Emmette 2.kapitola

jjjj


Zapomeň na ní, Emmette 2.kapitolaTakže jsem tady s další kapitolou. V této povídce je Emmett malý. Potom Edward zjistí špatné zprávy, které jemu i ostatním vyrazí dech. Prosím pište komentáře jako vždycky. Snad se Vám bude povídka líbit. V pátek nebo v sobotu nebo dřív bude další díl. PS:V této povídce upíři normálně spí. Tak aby jste se nedivily!!!Děkuji.

                      Zapomeň na ní, Emmette 2. kapitola

 

 

Ležel jsem v lese na neznámém místě. Byl jsem tam sám. Zvedl jsem se ze země a rozhlédl jsem se kolem sebe. Všude byly stromy a veliké kameny, které zářily, když na ně slunce odráželo své světelné paprsky. Nebyl jsem sám, jak jsem si původně myslel.

 Uprostřed stála kolébka s malým dítětem, které po mě natahovalo své sněhobílé malé ruce. Došel jsem k dítěti a najednou jsem pocítil hrozný smutek. To dítě byl můj syn Emmett. Byl tak podobný Belle. Najednou mě popadla zlost. Skočil jsem po kolébce, ale nedopadl jsem do měkkého hedvábí, kde jsem to čekal. Zase jsem ležel na zemi a nade mnou byl veliký rudohnědý vlk. Přesněji řečeno Jacob. Ten teď držel v tlamě mého malého synka. Emmett plakal. Natáhl jsem se po něm, ale najednou byli pryč…

 

(pohled Edward)

Rychle jsem se vzbudil a vzápětí se zvedl z postele a běžel jsem se podívat na Emmetta jestli je v pohodě. Doběhl jsem tam a rozrazil dveře. Ocitl jsem se ve veliké místnosti, ve které byla veliká postýlka. Doběhl jsem k postýlce a Emmett nikde nebyl. Podíval jsem se po pokoji ještě jednou a ono nic. Snad ho nevzal Jacob. Ne! Nesmí mi ho vzít. Vždyť on je jediný koho mám (nepočítám své nevlastní sourozence a Esmé s Carlislem) co si počnu, jestli mi ho už nevrátí? Utíkal jsem ven, ale žádný vlkodlačí zápach jsem necítil. Najednou se za mnou něco pohnulo.

„Edwarde? Jsi v pořádku? Emmett je u nás v pokoji,“ řekla Alice zkoumavým tónem, jako kdyby zjišťovala, jestli jsem nějaký mentál.

„Jo, hledám Emmetta. Příště mi řekni, když si ho budeš brát je to jasné?“ zavrčel jsem na ni podrážděně. Mlčky přikývla a pomalu se začala ztrácet ve stínu, který byl u dveří jejího pokoje. Povzdechl jsem si a začal jsem stoupat na schody, které vedly k Jasperovi a Alici. Hrozně mi malého záviděli. Carlisle s Esmé taky, ale ti se to aspoň snažili dávat najevo. Snaha se cení. Zaťukal jsem a vešel, když mě Jasper vyzval.

„Ahoj Alice, ahoj Jaspere. Jdu si pro Emma.“ Alice jen přikývla a šla k nim do pokoje pro hosty, kde také byla malá kolébka. Byl tak krásný. Měl malé černé kudrlinky, které mu trčely do všech koutů země. Měl maličký nosík, který měla i Bella. Ach, jo Bella! Dále měl červená ústa, jako by byla od krve. A měl moje zelené oči, které vesele těkaly po místnosti. Alice mi s nasupeným výrazem podala Emmetta a div, že mě nevystrkala ze dveří. Ocitl jsem se s Emmettem v náručí na chodbě. Šel jsem do mého pokoje, kde byla zlatá kolébka (zlatá byla, protože jsem měl zlatý koberec a Esmé pořád rejpala až jsem tam musel dát zlatou kolébku). Položil jsem Emmetta do postýlky a sledoval jsem, jak se snaží vykoumat jak z postele utéct. Na to, že mu byly 2 roky, byl hodně malý. Snad se to spraví. Měl dlouhé tenké prstíčky a rebelský úsměv. To vše podtrhávaly jeho ďolíčky ve tvářích, které byly hrozně roztomilé. Doufal jsem, že malý Emmettek usne.

 

 

Když konečně po zpěvu a tanci a pohádkách zabral a usnul, zvedl jsem ze země noviny a začal jsem si číst. No jó, zase Paris Histon řídila v opilosti. A Celine Dione nazpívala píseň k Tittanicu. Konečně jsem přešel na něco normálního. Koukal jsem jaká miminka se narodila. Jessica Stanleyová, Angela Weberová, Tyler Crowley, Mike Newton, Erik Yorkie…

Najednou jsem tam narazil na jméno, které mi vyrazilo dech. Ne to nemůže být pravda, ne to snad ne. Snad to neznamená, že mě a Emmettovi hrozí nebezpečí. Musím ho začít víc hlídat, aby pro něj nepřišel Jacob. Jacob Black je hodně chytrý a mazaný a už mi vyhrožoval. Odhodil jsem noviny a letěl k Alici a Jasperovi. Pověděl jsem jim, co vím a svalil jsem se k nim na velikou postel.

„Edwarde, víš to jistě?“ ptala se Alice. To si snad dělá srandu? Vypadám snad, že si z ní dělám blázny?

„Jo, vím to jistě Alice. Přečti si tohle,“ řekl jsem a dal jsem jí noviny do ruky. Chvilku četla a potom zalapala po dechu.

„Rosalie Blacková?“ řekla.   

 Děkuji Vám za všechny komentáře. Snad se Vám to bude líbit a pište jestli v dalším díle má být Emm ještě malý nebo ne. Děkuji.

                                                           3. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zapomeň na ní, Emmette 2.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!