Ahoj, je tady další díl. Je celý z pohledu Jacoba, kterému se narodí sestřička Rosalie. Doufám, že se taky bude líbit. Děkuji za vaše předešlé komentáře, jste všichni skvělí. Pište komenty jako vždycky. Díky.
08.09.2010 (08:00) • repajunior • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 830×
Zapomeň na ni, Emmette 3. kapitola
(pohled Jacoba)
Všude byly potoky krve. Máma ležela a u ní byl doktor, který jí vyndal moji sestřičku z břicha. Táta se tam spíš motal, než pomáhal. Já jsem jen koukal na vyčerpanou mámu, která si chovala mou sestřičku Rosalii. Hrozně moc jsem se na ni těch 9 měsíců těšil. Byla tak krásná a malá jako pytlík od mouky. Doktor ji musel dát na 2 týdny do inkubátoru, aby dobře vyrostla a nebyly žádné problémy. Fakt jsem chtěl nějakým způsobem pomoct, ale fakt jsem nevěděl jak. Motal jsem se tam jak nudle v bandě. Otec na tom nebyl o nic lépe. Nakonec matka naposledy zakřičela a bylo to u konce. Ten příšerně děsivý zážitek porodu byl konečně a naštěstí u konce. Doktor se na matku přívětivě usmál a tiše a nepozorovaně odešel z našeho malého domu. Bydleli jsme v La Push. Bylo tady zatraceně hezky a všem koho znám se tady fakt líbilo. Od La Push bylo Forks asi tak 25 kilometrů. Zaplaťpánbůh. Aspoň nemusím ty smrdutý pijavice čuchat každej posranej den. Aspoň, že aspoň tak.
Cullenovi byli upíři, což znamená, že jsou to nepřátelé vlkodlaků už hodně moc dlouho. Vlkodlak jsem já. Upíři nám smrdí, ale máme s nimi dohodu, že nebudou lovit na našem území a my je nenabonzujem lidem. Oni zase nic neřeknou o nás. Oni bydleli ve Forks kde zemřela má láska Bella Swanová, která se sčuchla s těma pijavicemi. Neříkám, že já jsem o dost lepší, ale určitě lepší než nějakej krvežíznivec. Ona se rozhodla pro upíra. Narodilo se jí poloupíří dítě a ona zemřela. Když na to vzpomínám jako by ve mně umřel kus mé vlčí duše. On dál s tou poloupíří zrůdou přežíval o zvířecí krvi ve Forks i s celou krvežíznivou famílií. Měli by se vrátit do rakví, tam aspoň patří.
„Jaku? Slyšíš mě? Vem malou do pokoje buď k sobě, nebo k ní, ale zůstaň tam s ní, ať se jí nic nestane. Je to jasné?“ zeptala se a usmála se na mě. Povzdechl jsem si, ale sestřičku jsem si vzal do svých rukou a už si jí nesl ke mně do pokoje. Byla fakt droboučká. A fakt kočka. Jestli bude Paul slintat, dostane přes dršku. A neplatí to jenom pro něj pro Embryho, Jareda, Setha a Sama. Leah je naštěstí holka i když se tak nechová a po pravdě ani moct jako holka nevypadá. Stručně řečeno: Chlapice. Lehce se ke mně přitiskla a koukala mi zpříma do očí. Fakt jsem si myslel, že zrudnu. Koukala jako moje třídní učitelka když jsem jí dal pod zadek prdící polštářek. Usmál jsem se na ni a ona ukázala své červené dásně. Byla fakticky kouzelná. Pustil jsem hudbu a najednou začala řvát jako tur. Rychle jsem to vypnul a přísně jsem se na ní podíval.
„Rosalie, to nesmíš!“ řekl jsem přísným, ale milým hlasem své sestře, která se tvářila jako největší neviňátko. Žužlala si palec u nohy a klopila své pěkné oči k zemi. Povzdechl jsem si a nechal jsem jít myšlenky na procházku. Ach, jo. Mě Bella tak chybí. Kdyby tady byla, určitě by mi ségru ani nepůjčila. Místo toho je na hřbitově zakopaná. A ten krvežíznivec žije. Ale já jsem se nehodlal pomstít jejímu klukovi, ale jejímu dítěti. Představoval jsem si jak jeho malé upíří tělo drtím ve svých velkých dlaních. Na tváři se mi objevil úsměv z té krásné představy. Představil jsem si Edwardovy oči, ve kterých by se zračil smutek s nenávistí a šíleností. A potom jak by spadl na podlahu a koukal na roztrhané tělo jeho poloupířího synka Emmetta. A potom jak tam přilítne Jasper s Alicí a Esmé s doktorem. Potom by se na mě vrhli a roztrhali by mě na cucky. Představil jsem si jak máma na mém pohřbu pláče a táta jí utěšuje a taky mu tečou slzy. Potom jak Sam se Sethem, Paulem, Jaredem, Leah a Embrym chystají vlčí pohřeb. Usmál jsem se, představil jsem si Jareda ve svátečním a hned jsem bojoval se záchvatem kašle, který byl přerušovaný mým smíchem. Najednou něco prasklo. Rychle jsem se podíval na Rosalii, která v ruce měla střepy, něčeho co kdysi vypadalo jako hrnek. Koukala do země a po očku sledoval mou reakci. Povzdechl jsem si a popadl ji do náruče a zatočil se s ní.
„Ty jsi číslo. Jsem zvědavej, jak budeš vypadat za 12 let kotě,“ zašeptal jsem jí do ucha a dal jsem jí pusu na tvář.
4. kapitola
Autor: repajunior, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zapomeň na ni, Emmette 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!