Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenuté království 18

20.07.2010 (08:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2975×

Když přijeli domů, celý dům už byl vyzdoben. Alice si dala záležet. Svíčky byly umně rozmístěné po celém obývacím pokoji. Zatím bylo ještě světlo, ale večer se blížil a s ním i tma. Svíčky potom pokoj kouzelně osvítí a dodají mu tu pravou atmosféru. Větvičky jmelí a cesmíny zdobily další místa a růže naangažované do váz je doplňovaly.

V rohu místnosti, kus od krbu, stál vánoční stromeček ozdobený plátky sušených pomerančů, dřevěnými figurkami, červenou stuhou a skleněnou hvězdou na špičce. Po celém domě voněla vanilka a svařené víno se skořicí a hřebíčkem. Bella se blaženě rozhlížena kolem sebe, nechala se omamovat tou překrásnou vůní a užívala si teplo vycházející z ohně v krbu. Bylo jí nádherně a cítila se až neuvěřitelně šťastná. Až po několika minutách v domě si všimla, že místo stolu uprostřed hlavní místnosti zeje prázdnotou. Tázavě se podívala na svého manžela.

„Taneční parket,” usmál se na ni a nabídl jí rámě. Bella se mírně zamračila. Vždycky měla problémy s koordinací pohybů a rovnováhou. Tanec rozhodně nepatřil k jejím oblíbeným činnostem. Edward na ni ale spiklenecky zamrkal, vzal ji do náručí a postavil si ji špičkami bot na svoje nohy. Velmi těsně se dotýkali jeden druhého a Belle se začínala točit hlava z jeho blízkosti.

„Nemáme hudbu,” kňukla tiše. V tu chvíli se pokojem roznesly líbezné tóny fléten. Zmateně zamrkala a rozhlédla se kolem sebe. U okna stáli v řadě vedle sebe Alice, Jasper a Rosalie a hráli na flétny. Bella zalapala po dechu a Edward se tlumeně rozesmál.

„Oni umí všechno, viď,” konstatovala tiše. Edward pobaveně přikývl a pomalu se roztančil. V rytmu písně ladně plul s Bellou v náručí pokojem. Tiskl ji k sobě a velmi tiše jí zpíval slova té prastaré zamilované balady. Ani jednomu z nich nevadilo, že píseň je latinská a Bella jejímu textu nerozumí. Ona vnímala jen jeho nádherný hlas a tón prosycený láskou a štěstím. Cítila, jak jí po tvářích tečou slzy. Nikdy jí nebylo tepleji než v náručí jejího ledového upíra. Nikdy ji žádné objetí tak krásně nehřálo.

Když utichly poslední tóny fléten, Edward Bellu zaklonil a přitiskl své rty na její. Srdce se jí okamžitě rozbušilo a hlava zatočila. Jakoby zdálky slyšela potlesk a smích své nové rodiny. S Edwardem se narovnali a ona celá uzardělá s úsměvem pohlédla na celou svou rodinu stojící v párech u krbu. Opět ji v očích pálily slzy.

„Pod stromečkem od nás máte dárek,” usmál se na ni Carlisle.
„Ale Štědrý den je až zítra,” protestovala Bella, ale stejně se neubránila zvědavému pohledu pod větve smrčku. Nic však neviděla.
„To sice ano, ale tohle je dárek ke svatbě. Zdálo se nám hezké položit ho pod stromeček, když jste se vzali o Vánocích,” vysvětlovala Esmé.
„Tak si ho vezmeme až zítra ráno,” rozhodla se Bella, načež se Edward rozesmál.
„Víš, lásko, já bych si ho chtěl rozbalit už dneska. Čím dříve, tím lépe. A uvidíš, že až poznáš, co to je, budeš se mnou souhlasit,” přemlouval svou ženu.
„Ty podvádíš! Přečetl jsi jim myšlenky a víš, co nám dali,” obvinila ho Bella. Byla zvědavá, co jim jejich rodina přichystala, ale nikdy nedostávala dárky ráda. Neměla ráda překvapení.

Edward ji za ruku odvedl ke stromečku a až velmi zblízka spatřila malou krabičku ve zlatém papíře. Neměla ani tušení, co by se mohlo skrývat v tak malém balení. Edward krabičku vzal a vložil jí ji do rukou. Byla velmi lehká, skoro jakoby byla prázdná. Bella se posadila do houpacího křesla a pomalu dárek rozbalovala. Všech sedm párů medových očí na ni s napětím lpělo. Nedařilo se jí hedvábný papír rozbalit šetrně a tak, aby ho nepoškodila. Nakonec to nevydržela a se škubnutím ho roztrhla. Svírala úplně obyčejnou dřevěnou krabičku. Zvědavě s ní zatřásla a shledala, že něco v ní je. Podívala se na Edwarda a ten jí pomohl krabičku otevřít. Stále ji držela v ruce. Nahlédla dovnitř a nechápavě zkrabatila čelo a našpulila rty.

Uvnitř ležel mosazný klíč.

Od jejího pokoje ale nebyl, ten vypadal jinak. Vzala ten podivný dárek do ruky a zkoumavě si ho prohlížela. Klíč byl střední velikosti a jeho tvar jí nebyl nijak povědomý. K žádným dveřím v domě určitě nepasoval.

„Bello, to je klíč od vašeho vlastního domu,” nevydržela Esmé. Bella k ní vzhlédla a vytřeštila oči. Dům, oni jim dali vlastní dům… To přeci nebylo možné. Takové dary se ani v bohatých rodinách nedávají. To nemohli s Edwardem přijmout. Bylo to moc. Ale zase na druhou stranu, vlastní dům znamenal soukromí. Žádný dokonalý upíří sluch a vševidoucí oči. Čekala je svatební noc a nic lepšího než soukromí dostat nemohli.

„Děkuju,” zašeptala a ani nevěděla jak, najednou všechny objímala.

Venku se začínalo smrákat. Esmé Belle zabalila slavnostní večeři. Celá rodina chtěla novomanželům dopřát kýženou samotu. S úsměvy je vyprovodili ven. Edward vzal uzardělou Bellu do náručí a rozeběhl se s ní do lesa. Bella zavřela oči a jen matně cítila ledový vzduch proudící kolem ní. Tiskla se k Edwardovi a myšlenkami byla o několik hodin dál. Svatební noc. Těšila se na ni a zároveň se bála. Bála se, že se svému dokonalému manželovi nebude líbit, že nebude vědět, co dělat, že bude špatně reagovat na jeho dotyky. Také se trochu styděla, protože celá rodina s neochvějnou jistotou věděla, co dnes v noci budou dělat. Edward myslel na to samé. I on byl nervózní. Na rozdíl od Belly se ale bál, aby jí neublížil. Radil se s bratry a měl jakous takous představu, co ho čeká, ale nebyl si jistý, jestli dokáže správně odhadnout sílu stisku, kterou může použít, aby ji to nebolelo. Bál se, že příliš podlehne své vášni a přestane se dostatečně kontrolovat. Proto běžel mnohem pomaleji než mohl. Oddaloval tu chvíli, kdy zpečetí manželství. Věčně se však odkládat nedala.

„Jsme tady,” zašeptal Belle po necelých pěti minutách. Jejich dům nebyl nijak daleko od toho jeho rodiny. Obyčejně by mu cesta trvala sotva minutu.

Bella otevřela oči a on se postavil tak, aby jejich svatební dar dobře viděla. Dřevěný srud před nimi byl mnohem menší než dům jejich rodiny. Přesto Bella okouzleně vydechla a okamžitě si to stavení zamilovala. Edward ji s úsměvem přenesl přes práh a společně se tak ocitli v hlavní místnosti. I tady byl krb, křesla a knihovna, stejně jako u Cullenů. Přímo naproti nim byly jediné dveře vedoucí do malé kuchyně. V rohu za krbem byly schované schody. Edward po nich Bellu opatrně vynesl a stanuli v ložnici. Pod skoseným stropem se nacházela velká postel se spoustou polštářů a dvěma na pohled velmi teplými dekami. Vedle postele stálo jediné křeslo a u něj noční stolek s několika svíčkami, které Edward zapálil. Naproti posteli viděla Bella dvoje dveře. Jedny vedly do prosté koupelny s vanou uprostřed a druhé do menší šatny plné oblečení.

„Je to nádherný dům,” zašeptala upřímně. Když ji Edward opatrně postavil na zem, zavřela oči a vdechovala vůni dřeva, které ji obklopovala. Krásnější místo si najednou nedokázala představit.
„Vážně se ti líbí?” zeptal se Edward napjatě. Ač byl dům dárkem pro oba, jen pro Bellu představoval překvapení. On ho pomáhal postavit a zařídit. Moc mu záleželo na tom, aby tu Bella byla šťastná a cítila se jako doma.
„Je dokonalý,” usmála se na něj a políbila ho.

„Nechceš se nejprve vykoupat? Ohřál bych vodu a nanosil ji do vany,” navrhoval Edward mezi polibky. Bella jen zavrtěla hlavou. Náhle bez něj už nemohla být ani vteřinu. Tahle chvíle se jí zdála být dokonalou a přesně tou pravou.

„Miluji tě,” vydechla a pomaloučku mu začala rozepínat knoflíčky na košili.
„Miluji tě, “ odpověděl Edward a nechal se svlékat. Něžně pohladila každičký kousek jeho odhalené kůže. Prsty se jí třásly, ale přesto nezaváhala a pokračovala níž a níž a mu košili celou rozepnula. Velmi pomalu mu přejela rukama po obnažené hrudi a zastavila se až na ramenou, kde uchopila lemy košile a svlékla mu ji. Látka se s jemným zašustěním snesla k zemi.

Edward ji políbil na čelo a podíval se jí do očí, v nichž viděl, že ty jeho už jsou temné jako nehlubší bezměsíčná noc, jen kolem panenek mu zářily zlaté nitky. Aniž přerušil oční kontakt, přesunul své ruce na její záda a stejně mučivě pomalu jako ona rozepínala knoflíky jeho košile, on rozvazoval šněrovačku. Nechtěl nic uspěchat a ač ho jedna jeho část ponoukala, aby šaty jednoduše roztrhl a na nic nečekal, dokázal se udržet a postupovat polehoučku. Svatební šaty najednou sklouzly z Bellina těla a zůstaly jí ležet u kotníků. Se zrůžovělými tvářemi z nic vystoupila. Na sobě měla jen průsvitnou košilku těsně přiléhající k tělu a jako pavučinka jemné punčocháče na podvazcích.

Edward zasténal a přitiskl ji k sobě. Vyhledal její rty a vášnivě ji políbil. Bella mu obmotala ruce kolem krku a vytáhla se na špičky. Přes tenoučkou látku košilky velmi zřetelně cítila jeho nahou kůži dotýkající se jí. Srdce jí splašeně bušilo a měla pocit, že se nemůže nadechnout. Edward se s ní přesunul na postel, kam ji přeopatrně položil. Motýlími polibky jí zasypával celičký obličej a pak postupoval níž a níž po krku. Na pár vteřin se zastavil na její divoce pulzující krční tepně a jemně ji políbil. Cítila takřka neexistující dotyk jeho studených rtů na svém rameni. Slastně se prohnula v zádech. Jeho rty se tak dostaly k jejím ňadrům stále ještě schovaným za průsvitnou košilkou. Edward přesunul své ruce na Bellina stehna a s pohlazením je sunul přes její boky a štíhlý pas až k prsům. Vyhrnoval jí tak košilku. Bella se ochotně nadzvedla a on jí ji přetáhl přes hlavu. Ležela před ním v celé své nahé kráse a on se až zalykal štěstím a láskou. V jejích očích nespatřoval ani stín pochyb, že nejednají správně. Zrcadlila se v nich jen a jen důvěra a láska.

Hladil ji po vlasech a líbal opět na rty. Ona mu přejížděla svýma teplýma rukama po jeho studených zádech a zanechávala po sobě hřejivé cestičky. Její ruce doputovaly až k jeho bokům a pasu kalhoty. Nesměle přejela rukama dopředu a ty se tak ocitly mezi jejich těly. Chvilku zápasila se zapínáním kalhot, ale nakonec je úspěšně povolila a rozepla knoflíky. Nohy instinktivně přesunula na jeho boky a jejich pomalým a plynulým tahem mu sundala kalhoty. Poslední kus oblečení, který dělil jejich nyní již nahá těla. Podvazky jim v ničem nepřekážely a úplně na ně zapomněli.

Líbali se, hladili a něžně a opatrně prozkoumávaly tělo toho druhého. Pro oba to bylo jejich poprvé a byli překvapení absencí studu před tím druhým i potěšením, jaké v nich vzájemné dotyky vyvolávaly.

Když se stali jedním, dívali se jeden druhému do vzrušením rozšířených očí a zhluboka dýchali. Bella pocítila chvilkovou bolest, ale než se nad ní mohla zamyslet, zmizela. Místo ní se objevilo okouzlení a pocit kompletnosti, úplnosti a naplnění. Očarovaně se usmála a pohladila Edwarda pro napjaté tváři. Okamžitě se uvolnil a spojil jejich rty. Pohyboval se jen pomalu a opatrně. Přesto neměl pocit, že by se jakkoliv omezoval. Přesně takhle se mu to líbilo a přesně takhle to chtěl.

Předtím, než jeho oči na pár chvil zahalila bílá mlha a tělo se v extázi uvolnilo, si vzpomněl na všechny nejkrásnější okamžiky jeho dlouhé existence. Vybavil si Bellinu tvář uvolněnou tišícími bylinkami, znovu ji viděl probudit se ze zlého snu a v horečce ho ujistit, že je dobře, že má zlaté oči, její první pohled na něj nepodbarvený strachem a nedůvěrou, jejich první polibek, její stydlivé vyznání, procházky v zahradě i lese, povídání v altánku, její Ano… Nikdy si nemyslel, že něco tak nádherného někdy prožije.

Bella si připadala jako omámená opiáty a ani ty v ní nevyvolávaly takovou euforii. Zabalená do obou peřin ležela hlavou na Edwardově hrudi a nechávala se od něj vískat ve vlasech. Se spokojeným úsměvem na rtech se propadala do říše snů a nechávala si uplynulé dny a hodiny sny stále dokola přehrávat. Ještě nikdy se jí tak krásně nespalo.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenuté království 18: