Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenuté království 22

06.08.2010 (14:45) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2720×

Mezi Bellou a Tanyou vzniklo přátelství, které nikdo nečekal a nechápal. Neměly spolu nic společného a přesto si skoro dokonale rozuměly. Skoro celý týden trávily ve společnosti té druhé. Bella Tanye nadšeně ukazovala bylinkovou zahrádku a se zápalem vyprávěla o výrobě mastí a lektvarů. Tanya jí na oplátku vyprávěla o své minulosti v Evropě. O šlechtických dvorech, na nichž pobývala, šlechticích, kterým zlomila srdce. Vynechávala všechny intimní detaily a krvavé podrobnosti některých svých dávných románků.

Venku se po dlouhé době zase udělalo docela hezky. Sluníčko se sice schovávalo za mraky, ale bylo teplo a vítr jen lehce pofukoval. Bella s Tanyou seděly v zahradní houpačce, kterou Bella dostala do Esmé k narozeninám, a povídaly si. Zbytek rodiny se chystal na lov, jen Tanya, která byla lovit den předem, měla zůstat s Bellou a hlídat ji.

Edward stál u okna a nevěřícně pozoroval svou manželku, jak se směje nějaké Tanyině historce. Nikdy by ho nenapadlo, že ony dvě si budou mít co říct. A to se jejich setkání tak bál! Zamyšleně muchlal mezi prsty jemnou látku záclony, když mu položil Jasper ruku na rameno.

„Jejich přátelství je opravdové. Tanya na ni ani trochu nežárlí. Má ji upřímně ráda a Bella je na tom se svým vztahem k ní úplně stejně,” pronesl tiše a také vyhlédl ven. Edward si povzdychl.
„Já vím, alespoň co se Tanyi týče. Její myšlenky jsou úplně čisté a vidím v nich jen radost z nového přátelství. A Bella jistě nic nehraje. Jednak nemá důvod, a jednak je tak špatná lhářka, že by nic předstírat ani nemohla,” odpověděl Edward a zavrtěl hlavou. Vzájemné sympatie těch dvou pokládal když ne za osmý div světa, alespoň za nevyřešitelnou záhadu.

„Měli bychom vyrazit, ať jsme do večera zpátky. My se musíme vydat v noci na cestu, když Alice na zítra předpověděla slunečno,” přerušil Eleazar jejich myšlenky.
Edward vyběhl ven rozloučit se s Bellou. Slíbil jí, jako před každým lovem, že se v pořádku vrátí a dá na sebe pozor. Nikdy se mu ten slib nezdál zbytečný či směšný. Políbili se a když se Bella celá uzardělá zase posadila, Edward se vydal za ostatními, kteří na něj již čekali.

„Edward tě vážně miluje. Spíš je do tebe úplný blázen,” usmála se Tanya, když postavy všech členů rodiny zmizely v lese.
„Však já do něj taky,” zašeptala Bella. Její tón měl ale k radosti daleko. Zněla smutně a unaveně. Tanya okamžitě zpozorněla a vzala ji za ruku.
„Co se děje?” zeptala se starostlivě. Bella si povzdychla a opřela si hlavu o její rameno. Zavřela oči a pevně stiskla víčka.
„Bojím se, co bude dál. Stárnu. Už teď je mi stejně jako jemu a to jsme spolu pouhý rok. Žena by měla být mladší, ale mně bude čím dál víc a pak jednou umřu. Děsí mě to,” přiznala Bella úplně prvně nahlas svou největší obavu. Tanya ji pohladila po vlasech a neubránila se úsměvu.
„Ale na to je přeci jednoduché řešení.” Bella ale jen zavrtěla hlavou.
„Nechci být jako vy. Nechci být upír. To by bylo špatné. Nikdo z vás si svůj osud nevybral dobrovolně. Edward mi vysvětlil, jak naše rodina byla uvedena do nového života. Dříve jsem pokládala upíry za nejhorší zlo, vyvržence pekel. Teď už vím, že to tak být nemusí. Vy se snažíte být dobří. Nezabíjíte lidi a Carliesle je dokonce lékař. To ale neznamená, že bych to chtěla i pro sebe. Ani Edward by nechtěl, abych se měnila,” zavzlykala Bella a rozplakala se. Konečně někomu svěřila své trápení a přestala ho dusit v sobě.

Tanya ji objala a hladila po vlasech. Bylo jí jí líto. Nechápala, proč nechce přeměnu, a byla si jistá, že Edward by jí v přání být jako on vyhověl. Miloval ji tak, že si nedokázala představit, co bude dělat, až Bella opravdu zestárne a zemře. Edward pak musí zešílet bolestí a žalem. Bella se několikrát nadechla, aby ještě něco dodala, ale vždycky se zarazila a mlčela.

„Řekni mi to všechno, uleví se ti,” pobídla ji Tanya a Bella se ještě víc rozplakala.
„Nikdy jsem nepřemýšlela o dětech, ale teď po nich hrozně toužím. Úplně mě to vnitřně užírá a ničí. Každou noc se mi zdá o rozkošných dětech spících v kolébce na terase. Zdává se mi, že mi roste bříško a cítím, jak se v něm moje dítě hýbe a dává mi najevo svou přítomnost. V těch snech jsem moc šťastná, jenže pak se vzbudím a moje břicho je ploché a prázdné. A nikdy jiné nebude. Edward mít dítě nemůže. Já… já mu to samozřejmě nevyčítám, není to jeho chyba a jistě ho to někdy taky zamrzí, ale je mi to najednou strašně líto. Tak moc bych chtěla miminko! Je to už jako posedlost a já nevím, co s tím,” vypověděla Bella tak rychle a překotně, že kdyby Tanya neměla dokonalý sluch, nemohla by jí rozumět.

Tak Bella toužila po dětech. Náhle se i Tanye chtělo plakat. I ona znala tu touhu dát život a pak ho opečovávat. Už to bylo velmi, velmi dávno, ale i ona kdysi toužila po dítěti. Chápala Bellu. Naprosto jí rozuměla a cítila k ní obrovský soucit. Milovala svého manžela, ale zároveň si z celého srdce přála něco, co on jí dát nemohl. Snad to jediné, co jí nemohl poskytnout.

„Neměla bys mu to říct?” navrhla opatrně. Hlas se jí chvěl.
„To ne,” vzlykla Bella. „Pak by si to vyčítal a byl by smutný a trápil se a to já v žádném případě nechci. Radši budu nešťastná já, než aby byl on.”

Tanya si povzdychla. Neznala slova, kterými by ji utěšila, nebo ještě lépe pomohla. Nedokázala jí vysvětlit, že když se bude takhle sama trápit a tiše trpět, bude to pro ni čím dál horší. A Edward nebyl hloupý či necitelný, aby si stavu své ženy nevšiml. Ani on nebude šťastný.

„Nebo máš možná pravdu. Měla bych si s ním promluvit. Slíbili jsme si, že spolu budeme v dobrém i zlém, a budeme při sobě stát. Neměla bych před ním mít takové tajnosti,” usmála se Bella přes slzy a Tanye spadl kámen ze srdce.
„To je dobře. Uvidíš, že když na to budete dva, všechno bude lepší,” vrátila jí usměv. Bella ji ještě požádala, aby na jejich rozhovor nemyslela, protože by to měla být jen ona sama, kdo to Edwardovi poví. Tanya jí slíbila, že si bude pečlivě hlídat myšlenky a Edwarda ani nenapadne, že mu něco tají. Neřekla jí, že hodlá myslet na svého milence, se kterým se měla setkat v novém domově. Edward tyhle myšlenky nesnášel a bude se snažit její hlavě se zdaleka vyhnout.


Po zbytek dne už se Bella zase usmívala a cítila se klidná. Pomohlo jí, že se Tanye svěřila a ta ji trpělivě vyslechla. Uvařila si oběd a společně s Tanyou pak hrály karty. Tanya ji učila podvádět a Bella se vesele smála a nemohla se dočkat, až nové fígle použije při hře s Emmettem.

Ještě se ani nezačalo smrákat, když se obě rodiny vrátily. Denalijští se hned chystali na další cestu a měli se k loučení. Všichni Bellu opatrně a něžně objaly a Carmen s Tanyou ji i políbily na čelo. Když Tanya objala Edwarda, zatvářil se útrpně a tiše si povzdychl. Tanya zahanbeně sklopila pohled.
„Promiň, ale z vás všech sálá tolik lásky, že se prostě moc těším, až si užiju trochu i já. A nech si přednášku o čistotě a zdrženlivosti,” špitla a Edward se na ni usmál. Znovu ji objal a úpěnlivě se snažil vytěsnit z vlastní hlavy představu nahé Tanyi přitisknuté k nějakému svalovci s červenýma očima. Tanya přes Edwardovo rameno mrkla na Bellu a ta se musela kousnout do rtu, aby se hlasitě nerozesmála.

Denalijští odjeli a vše se vrátilo do původních kolejí. Jen Bella byla mnohem klidnější. Přestala potají plakat a naříkat po dětech. Stále po nich toužila, ale nemyslela na ně. Navzdory tomu, co řekla Tanye, neměla v úmyslu se Edwardovi svěřit. Rozhodla se zkusit být šťastná tak jak byli nyní a dokud to půjde. Dařilo se jí to.

Edwardovi se zdálo, že z takové dávky pohody a čirého štěstí se musí brzy vznést. Bella doslova zářila a den ze dne se mu zdála hezčí a hezčí. Vlasy jako by se jí více leskly, tváře získaly krásný broskvový odstín, rty zčervenaly. S příchodem chladnějších dní začala i více jíst a její postava se velmi svůdně a žensky zaoblila. Byla nádherná. Vydržel by ji pozorovat celé dlouhé hodiny bez jediného pohybu, nádechu či mrknutí. Kdykoliv zavřel oči, viděl před víčky její tvář. Ale v těch chvílích její pleť sněhově zbledla a oči měkce zezlátly. Neubránil  se představám, jaká by byla jako upírka. Byl si jistý, že krásou by překonala i Rosalie. V jeho očích byla půvabnější již nyní.

Mnohokrát, zvláště když hlídal její klidný spánek, přemítal, jak by jí mohl říct o svém nejniternějším přání. Aby byla jako on. Nenáviděl se zato a sám sebe proklínal, ale nic si nepřál víc, než být s ní věčně. Ne pár lidských let, ale napořád. Kdyby existovala možnost, aby on se stal člověkem a byli si tak rovni a stárli společně neváhal by ani na okamžik. Ale nic takového nešlo. Změnit by se musela ona a on přeci tak dobře znal její názor na upíry a přeměnu. A tolikrát ji ubezpečoval, že by ji nikdy a za žádných okolností nepřeměnil. Tolikrát jí vyprávěl, jak je rád, že chce zůstat lidská. Pokládal se za největšího sobce a pokrytce na světě. Ovšem jen v noci, když spala. Jakmile rozlepila víčka a podívala se na něj, všechny chmury byly pryč a on nedokázal myslet na nic jiného než na přítomnost. A pokud ho navíc i políbila, veškeré myšlenky se mu někam poztrácely a on je nedokázal dát dohromady.

Toho rána připravoval Belle snídani a zatápěl v krbu, zatímco ona se oblékala a česala. Nejprve ji rozčílilo, že šněrovačka na šatech stačila jen tak tak. Přibrala a ač věděla, že Edwardovi se to líbí, sama sebe začínala považovat za tlustou a rozhodla se méně jíst. Jako kdyby její žaludek věděl, co má v plánu, hlasitě zaprotestoval. Ušklíbla se a postavila před velké zrcadlo. Pozorně se prohlížela a shledala, že není tlustá. Rozhodně ne. Překvapeně zjistila, že spíš předtím byla až moc hubená. Vypadala zdravě a samo sobě se zdála být svůdnou. Už s úsměvem vzala do ruky hřeben a pročesávala si zadrchané prameny vlasů. Najednou jí ruka ztuhla v polovině pohybu a ona se skoro rozplakala. Jeden její vlas zešedivěl. Byl úplně bílý a zlověstně narušoval tu záplavu kaštanově hnědých vlasů. Okamžitě vlas vytrhla a měla chuť ho rozcupovat na kousíčky a ty spálit a prach pak zahrabat hluboko pod zem. Pečlivě si prohlédl zbytek hlavy, ale žádné další tak zrádné vlasy už naštěstí neobjevila.

U snídaně byla málomluvná a zamlklá. Nechápala, co se to sní děje a nelíbilo se jí to. Chvíli byla šťastná a za pár vteřin měla vztek. Pak se jí chtělo brečet a následně propadala skoro euforii. Sama v sobě se nevyznala. Usoudila ale, že Tanya měla pravdu a ten její děs ze stáří ji prostě užírá a ničí. Nimrala se v jídle, na které ji náhle přešla chuť, a přemýšlela o programu na den, který právě začínal. Nechtělo se jí dělat zhola nic.

„Nechutná ti to, lásko?” zeptal se udiveně Edward, když odstrčila skoro netknutý talíř a hlavu složila do dlaní. Přemýšlel, jestli něco neudělal špatně. Mrzelo ho, že jídla pro ni nemůže ochutnávat, ale nedostatek soli nebo příliš kyselou chuť by nemohl poznat, ani kdyby se sebevíc snažil.

„To není jídlem. Ráno jsem si našla jeden šedý vlas,” vzlykla Bella náhle a roztřásla se jí ramena. V tu chvíli byl Edward u ní a objímal ji.
„Šššš, to bude v pořádku. Nejspíš byl jenom zesvětlený od sluníčka v létě. Vlasy šediví až mnohem později,” šeptal jí konejšivě.
„Jenže jednou stejně zešediví a tvář mi zbrázdí vrásky. Nevyhnu se tomu,” přiznala Bella k překvapení jich obou svůj strach. Edward se zhluboka nedechl a odhodlal se taky jí říci, co měl už nějakou dobu na srdci.
„Nemusíš zestárnout,” zašeptal a Bella v jeho náručí ztuhla. „Vím, že když jsme se o tom bavili naposledy, ani za nic jsi nechtěla být jako já. Ale pokud by sis to rozmyslela, nebudu ti bránit a protestovat.”
„Ne, to ne! Tohle si nerozmyslím nikdy. Můj názor znáš. Nezmění se,” pronesla až nečekaně pevným hlasem. Edward pocítil záchvěv zoufalství.

Bella se od něj kousek odtáhla a vzala jeho hlavu do dlaní. Počkala, dokud se na ni nepodíval.
„Edwarde, co když láska nestačí? Co když si tu namlouváme, že protože se milujeme, bude vše v pořádku, ale ono nebude?  Jsme tak rozdílní a ani jeden se v tom podstatném změnit nemůžeme. Ani já nemůžu. Není to v tom, že bych prostě a obyčejně nechtěla, nemůžu. Zradila bych tím úplně všechno, v co ještě věřím. Ztratila bych sama sebe. Co když nám bylo dáno být spolu šťastní těch pár měsíců a pak jít každý svou vlastní cestou?” kladla Bella otázky, které se mu jako nejostřejší nože zarývaly do srdce. Díval se na ni s rostoucí panikou a najednou nemusel mít Alicinu schopnost, aby věděl, co přijde.
Pohladila ho po tváři a tiše vzdychla.
„Odejdu. Miluji tě, ale láska někdy nestačí.”

Něžně ho políbila na čelo a zcela klidně a bez jakéhokoliv projevu emocí vstala a odešla zpět do ložnice. Během pár minut si zabalila cestovní kufr. Až když měla všechny své věci naskládané v něm, uvědomila si, že se na odchod chystala už delší dobu.
Edward se ani nepohnul. Dál klečel u Belliny židle a díval se do prázdna. Prázdnota se mu vkrádala do duše. Nevšiml si, ani když Bella prošla kolem něj ven. Ve dveřích se ještě otočila.
„Sbohem, lásko,” zašeptala, ale už se nezdržovala zjišťováním, jestli ji slyšel a vnímal.

Venku už na ni čekala Alice. Dívala se na Bellu smutně, ale smířeně. Její vize už nějakou dobu směřovaly k této chvíli. Bella ji objala a samotnou ji překvapilo, že je tak klidná a chladná. Necítila vůbec nic. Ani smutek, ani lítost, ani bolest, ani zoufalství. Věděla, že s nikým jiným už nikdy nebude. Nesnesla by, aby se jí jiný muž dotýkal, aby ji líbal a miloval se s ní. Její srdce zůstalo u Edwarda. Milovala ho, ale nemohla by být s ním. Strávilo by to je oba a oba by skončili jako zoufalé trosky. Takhle měli alespoň naději.
„Odvezu tebe do města. Máme tam s Jazzem byt nad jedním obchůdkem s knihami v centru. Nech si ho. Musíš někde bydlet,” zašeptala Alice hluše. Bella na ni překvapeně pohlédla.
„Ty se nezlobíš? Nemyslíš si, že jsem příšerná?” zeptala se nechápavě.
Alice zavrtěla hlavou.
„Jasper z tebe už dlouho cítil rozpolcenost a smutek. A já viděla, že odejdeš. Nemá smysl ti bránit. Asi tě i chápu. Nebo se o to alespoň pokouším. A vím, o co mě chceš požádat. Slibuju, že tvou budoucnost nebudu sledovat. Už teď mi mizí v okamžiku, kdy se ve městě rozloučíme.”

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenuté království 22: