Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenuté království - 4. kapitola

17.03.2010 (12:45) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3629×

Edward přiběhl k domu své rodiny a na prahu se zastavil. Vzduchem se nesla ta nejkrásnější vůně. Na okamžik zavřel oči a snažil se silou vůle potlačit nesnesitelné pálení v hrdle. Nedokázal by Belle ublížit a nepřipustil by, aby to ještě někdy udělal někdo jiný. Chtěl před ni předstoupit jen sám za sebe, démona ve svém nitru musel zcela vytěsnit. Cestou pro vlastní klid lovil a uhasil svou nikdy nekončící žízeň. Avšak nyní se opět přihlásila o slovo.

Po pár minutách si byl jistý svým sebeovládáním a schopností držet se zpátky. Mírně se usmál a zaplašil nepříjemné a děsivé vzpomínky na Bellin původní domov i touhu po její krvi. Dodal si odvahy a vstoupil do domu.

V obývacím pokoji seděl jeho otec v proutěném houpacím křesle a četl jednu ze svých mnoha knih. Když si všiml svého syna, zvedl k němu vyčerpaný a ustaraný pohled. Okamžitě začal vzpomínat na Bellin záchvat hysterie a na následné zhoršení jejího zdravotního stavu.

Edward viděl otcovýma očima celou tu scénu a bolestně zasténal. Její utrpení a strach ho bodaly do dávno mrtvého srdce. Chtěl ji vidět šťastnou, zdravou, smějící se. Přál si dopřát jí, na co si jen vzpomene. Přál si splnit každičké její přání. Toužil dát jí zapomenout na prožité útrapy.

,,Jak je na tom teď?” zeptal se tiše a pohledem se otci vyhýbal.

Bál se, že odhalí jeho city k té lidské dívence. To nemohl dopustit. Nikdo nesměl vědět, co prožívá. Ne dřív než se rozhodne, jak se k tomu sám postaví. Bojovaly v něm dva zcela protichůdné hlasy. Jeden mu našeptával, že není taková zrůda, aby mu byla navždy odepřena láska a milující žena. Jistě by ji dokázal udělat šťastnou.

Druhý ho odrazoval od jakéhokoliv kontaktu s ní. Představoval pro ni nebezpečí, které si nezasloužila. Měla nárok na normální život, na děti, které on jí nikdy nemohl dát. Navíc byla smrtelná a stárla. Kdyby s ní opravdu byl, musel by ji přeměnit a tu možnost striktně odmítal. Nemohl ji uvrhnout do takové existence.

Zatím se však ještě ani k jednomu z hlasů nepřiklonil.

,,Jsou to už skoro dva dny a nezdá se, že by se její stav měnil. Je to zlé. Dělám, co je v mých silách, ale obávám se, že to prostě nestačí,” odpověděl Carlisle smutně. Myslel na všechny byliny, které jí dal, a uvažoval, jak by jí ještě mohl pomoct. Nic ho však nenapadalo a ani ve svých knihách nic nenacházel.

,,Kde jsi celou tu dobu byl? Esmé se o tebe bála a já konec konců také,” změnil téma hovoru a pozorně si svého prvního syna prohlížel.

Edward na něj toho dne působil úplně jinak než kdy jindy. Jako by něco tajil. Zdálo se, že ho něco trápí. Obyčejně jednal přímočaře a mluvil přímo k věci, dnes ale ne. Něco ho tížilo a zaměstnávalo jeho mysl. Carlisle byl natolik všímavý a empatický, že ho nemínil zpovídat. Edward se na něj mohl kdykoliv obrátit a svěřit se mu. Oba to věděli, a proto se Carlisle na jeho duševní rozpoložení nevyptával. Až přijde čas, sám mu poví, co ho trápí. A on na tu chvíli bude připraven. Poskytne mu svůj čas, ucho pozorného posluchače a, bude - li to v jeho silách, i radu.

,,Byl jsem na lovu a zachytil Bellinu stopu. Vydal jsem se po ní a doufal, že zjistím, co se jí stalo. Sledoval jsem ji a našel jsem vesnici, kde bydlela. Carlisle, to byla hrůza!

Celá ves byla vypálená a všichni obyvatelé bez milosti zavražděni. Muži, ženy i děti. Jejich těla ti vrahové naházeli na hromadu na náměstí a nechali je tam hnít. Vykopal jsem ji hroby a pohřbil je. Víc jsem udělat nemohl,” vyprávěl Edward a při vzpomínce na Bellin domov se znovu zachvěl.

Semkl víčka, ale jakmile zavřel oči, celý ten děsivý výjev se mu znovu ukázal.

Nechtěl na to myslet. Tyhle vzpomínky si přál na věky vytěsnit ze své mysli. Přál si zapomenout na bezvládné a zubožené tělo toho chlapečka. Měl před sebou celý život a nějaká bestie mu ho násilně ukradla. Edward si opět slíbil, že tahle zrůdnost jejímu původci neprojde. Sám se o to mínil postarat.

,,Nic tak strašného jsem ještě nikdy neviděl. Neumíš si ani představit, co asi musela Bella prožít. Naprosto chápu, proč je tak vystrašená a bojí se každého zašustění.” Edward se na okamžik odmlčel a pak odvedl řeč jinam. ,,V jejím domě jsem objevil tento šperk. Jsem si jistý, že patří jí,” domluvil a vytáhl z kapsy řetízek s vážkou.

Carlisle ho vzal do ruky a zkoumavě prohlížel. S jistotou věděl, že takový znak už někdy viděl, ale nedokázal si vzpomenout kde a při jaké příležitosti. Šperk byl na první pohled velmi starý. Nejspíš se v Bellině rodině předával z generace na generaci. Ale jeho význam… Carlisle si mnul bradu a přecházel po pokoji.

Jeho brilantní mozek pracoval na plné obrátky, ale stejně požadovanou informaci nevydoloval. To se mu často nestávalo. S odhodláním vypátrat původ šperku vykročil ke knihovně a přemítal, kterou z knih má začít.

Edward ještě chvíli otce sledoval, ale věděl, že nyní ho vnímat nebude. Vždy, když se pohroužil do svého výzkumu, okolní svět pro něj přestal existoval. Edward toho využil a nenápadně proklouzl k Belle do pokoje.

Se zatajeným dechem ji pozoroval. Její pokožka byla ještě bledší, rysy ztrhanější a stíny pod očima tmavší. Srdce jí bilo jen velmi tiše a namáhavě. Rty měla suché a rozpraskané. Přestože jí Carlisle dával lektvar proti bolesti, z koutku oka jí vedla vlhká cestička slz.

Edward přistoupil až k ní a pohladil ji po vlasech. Ty byly stále hebké a on pocítil nutkání zabořit do nich hlavu a zhluboka se nadechnout. Namísto toho se k ní sklonil a na okamžik přitiskl své chladné rty na její rozpálené čelo.

,,Ne, prosím,” zašeptala zoufale a trhla sebou.

V ten moment Edward odskočil metr od jejího lůžka a bedlivě ji pozoroval.

,,Neubližujte mi, nechci umřít, prosím,” vydechla znova s její tělo se napjalo. Srdce jí bilo rychleji, ale stále velmi tiše. Neotevřela oči, jen se neklidně zmítala na posteli.

Edward přistoupil blíž a opatrně ji pohladil po vlasech.

,,Neboj se, maličká, nikdo ti už neublíží,” zašeptal procítěně.

,,Ne! Běžte ode mě. Jste zrůdy a netvoři. Nenávidím vás,” vykřikla  a zachvěla se.

Edward strnul zděšením. Nemohla přece vědět, čím on a jeho rodina jsou. Žádný člověk je na první pohled nepoznal.

Bella blouznila. Ve snech k ní přicházely ty nejhorší příšery a usilovaly o její život. Zdálo se jí o vesnici. Znovu a znovu viděla v bolestech umírat svou milovanou tetu. Dokolečka se jí před zavřenými víčky odehrávala noční můra, která byla bohužel skutečnou vzpomínkou.

Vysoký a statný muž s bradkou držel klečící a plačící tetu za vlasy a díval se na ní s pohrdáním a pobavením. Všude kolem ležela bezvládná těla jejich sousedů, celé náměstí bylo nasáklé krví. Ten muž šeptal tetě něco přímo do ucha, ale slova Bella ze svého úkrytu neslyšela. Teta křičela a prosila o smilování. Ne pro sebe, ale pro svého malého synka. Toho držel jiný z mužů v náručí a se slizkým úsměvem mu lehce přejížděl čepelí nože po krku.

Teta sledovala svého syna a hypnotizovala vyděšeným pohledem nůž, který se zanořoval hlouběji a hlouběji do jeho hrdla a zanechával za sebou tenoučké pramínky krve. A pak ta lidská zrůda nůž vzdálila od chlapcova těla bez slitování ho vrazila do dětského hrudníčku.

Teta se v ten okamžik přestala bránit i plakat. Bez hlesu se zhroutila na zem a její mysl odešla se synovou duší. Bylo jí už jedno, že z ní oba muži strhaly oblečení. Nezáleželo jí na tom, že ji hrubě znásilňovali a ještě se u toho smáli. Její život ztratil smysl a ona o něj už nestála. V nestřeženém okamžiku, kdy se na jejím těle střídali, se chopila odhozené dýky a sama si ji zanořila do srdce.

Tehdy Bella utekla, ale ve snu tomu bylo jinak. Když teta naposledy vydechla, jeden z mužů se zakousl do jejího hrdla a sál ještě teplou krev. Pak její tělo odhodil a zvedl hlavu. Byl to Edward a po bradě mu stékala tetina krev, kterou si utřel do rukávu.

Podíval se na Bellu a zlověstně se na ní usmál.

,,Pro tebe si chystáme mnohem horší mučení, krásko,” pronesl hrozivě a rozesmál se.

Vedle něj se objevil Carlisle a pokáral ho.

,,Synu, přece jsi se nekrmil před jejím zrakem. Nesmíme ji vyděsit. Mohla by nám utéct a to by byla škoda. Její rodina má až neuvěřitelně chutnou krev,” vysvětlil a svýma rudýma očima se podíval ke svým nohám, kde leželo chlapecké tělíčko se dvěma rankami na krku.


Bella zaječela a vyšvihla se do sedu. Zhluboka oddychovala a dezorientovaně se kolem sebe rozhlížela. Cítila horkost v celém těle, stejně jako pot, který jí stékal po zádech.

Vedle sebe spatřila Edwarda, ale kupodivu se ho nelekla. Nepřítomně se na něj usmála.

,,Máš zlaté oči, to je dobře,” zašeptala a opět se zhroutila do postele. Zavřela oči, vzdychla a zklidnila se.

Edward na ni chvíli nevěřícně zíral a vůbec nechápal, co se stalo. Pak uslyšel její pravidelný dech a uvědomil si, že Bella blouzní. Její tělo schvátila horečka a s sebou přinesla i noční můry.

Spadl mu kámen ze srdce. Byl to jen sen. Nebála se jeho ani rodiny, jen měla halucinace a byla zmatená. Vůbec se jí nedivil. Ta hrůza v její vesnici skoro ochromila i jeho.

Edward si přisunul křeslo k jejímu lůžku, posadil se a vzal dívku za drobnou ruku. Rozhodl se dohlížet na její spánek. Tiše jí broukal melodii ukolébavky, která ho právě napadala, a hladil ji po vlasech.

Počkal, dokud si nebyl jistý, že noční můra je pryč. Vstal, políbil ji na čelo a vydal se hledat své bratry. Bylo potřeba pospíchat, aby stopa těch vrahů z vesnice nevychladla.

5. kapitola

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenuté království - 4. kapitola: