Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapovězená láska 15. kapitola

04.01.2013 (17:15) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2383×

Zavola jsem Jacobovi, ať na nás počká vzadu za kostelem, na neutrální půdě. Nejdřív vrčel, že Edwarda nechce ani vidět, ale já se nedala zlomit a nakonec můj rozkaz přijal. Dlužil mi to. Jenže, než jsme na neutrální půdu stačili dojet, Edwardovi zazvonil mobil.

„Alice, poslouchám,“ řekl a po pár sekundách se mi jedním ze svých rychlých pohybů podíval do očí. Ty jeho byly tvrdé a viděla jsem v nich náznak obav.

„Rozumím, jedeme domů,“ řekl a obrátil auto.

„Edwarde, co se děje?“

„Nic, neboj se.“ Pohladil mě po tváři. „Alice jen měla poněkud nejasné vidění. Musíme si o tom promluvit.“

„Ale co Jacob?“ ptala jsem se.

„Jacob musí počkat! Toto je důležitější. Ty jsi důležitější.“

Zanedlouho jsem už seděla v pohodlném křesle u Cullenů v domě. Alice seděla na jedné područce a tiskla si mě k sobě. Edward mi seděl u nohou a hladil mě na dlani.

Esmé mi prošla s kouřícím šálkem horkého čaje za zády a pohladila mě po vlasech.

„Toto tě zahřeje, miláčku,“ řekla a položila šálek na stůl přede mě.

„Děkuji, Esmé. Potřebuju se zahřát a hlavně uklidnit.“

Zatímco jsem usrkávala lahodného čaje a uždibovala koláč, Edward všem řekl, co se stalo.

„Ona je totálně vyšinutá!“ zaburácel Emmett. „Musíme s ní něco udělat!“

„Myslíš rychlý proces?“ zazubila se Rosalie.

„To by nebylo správné,“ pronesl klidným, ale smutným tónem Carlisle. „Ale musíme něco podniknout. Ona vážně potřebuje pomoc.“

„Kdo jako? Bella nebo ta psychopatka?“ zavrčel Jasper.

„Obě,“ pípla Alice.

Otočila jsem se na ni.

„Alice, Edward mi říkal, že jsi měla nějaké zvláštní vidění. Řekni mi o tom,“ poprosila jsem ji.

Alice chvíli přemýšlela, zhluboka se nadechla a bylo vidět, že je z toho nesvá.

„Je to zvláštní, ale najednou ti zmizela budoucnost. No, ne tak doslova, spíš je celá zahalena tmou. Nevím, jak si to vysvětlit, a nelíbí se mi to.“

„A co Jessica?“ zeptal se Carlisle.

„No, to je taky zvláštní, viď, Edwarde?“ řekla a koukla na Edwarda.

„Edwarde, co přede mnou tajíš? Co se tady děje?“ začala jsem hysterčit.

„V tu samou chvíli, kdy tě Jessica zastavila, ji Alice přestala vidět a já ji slyšet,“ přiznal.

„Tak to je totálně v háji. Jdu se bodnout,“ vypískla jsem. Sakra, co jsem jí udělala, co jsem komu udělala, že se mi život tak sere?! Proč můžu být šťastná jen tak malinkou chvíli?

„No, to je jasné,“ zašeptala Esmé. „Všechno dává smysl. Jessice asi opravdu přeskočilo a její mozek přestal fungovat normálně. Proto ji nevidíte ani neslyšíte.“

„A o to víc na tebe musíme dávat pozor,“ ukončil celou debatu Edward a všichni přikývli.

„Víte, co si myslím? Myslím si, že by bylo nejlepší, kdybych odešla. Jessica nebude dělat problémy nikomu. Vám, ani mně. Uznám, že zase vyhrála.“

„No, to v žádném případě!“ zvýšila na mě Alice hlas. „To nedopustím! A zklamalas mě, Bello. Nemyslela jsem si, že se Edwarda tak lehce vzdáš!“

„Nechci se ho vzdát, chci jen vypadnout.“

„A to budeš před Jessicou do smrti utíkat? Už nikdy nepřijedeš otce navštívit do Forks, protože budeš mít strach, abys náhodou nenatrefila na Jessicu? Budeš žít neustále ve strachu? Ale to pak nebude žádný život. Něco se s tím musí udělat. Jessica není normální, a kdo ví, čeho všeho je schopná. Když neublíží tobě, ublíží někomu jinému,“ ukončila Alice.

„Ano, Alice, toto přesně mám na mysli. Může ublížit vám a toto bych si nikdy neodpustila,“ vybafla jsem na ni ostřeji, než jsem chtěla, a rozvzlykala jsem se.

Ještě hodnou chvíli jsme seděli u praskajícího ohně v krbu a každý byl ponořený do svých myšlenek.

„Chci jet domů, Edwarde.“

Vstala jsem a otočila se ke všem čelem. „Moc vám děkuji. Děkuji, že mi pomáháte, ale teď bych chtěla být chvíli sama.“ Políbila jsem Alici na tvář a s rukou zaklesnutou do Edwardovy, jsem se vydala k autu. Edward mi automaticky otevřel dveře u spolujezdce, ale já jen zakroutila hlavou.

„Vezmu si svoje auto a pojedu sama. Chci přemýšlet,“ řekla jsem mu a vtiskla polibek na jeho překvapené rty.

„Poběžím za tebou. Nechci tě nechat o samotě.“

Sedla jsem do auta, nastartovala, a vyjela směrem k domovu. I když jsem chtěla cestou přemýšlet, nešlo mi to. Chtěla jsem jen mluvit s Jacobem.

Vzala jsem mobil a vytočila jeho číslo.

„Bello?“ ozvalo se ze sluchátka.

„Chci s tebou mluvit, hned. Přijeď.“ Položila jsem.

Domů jsem se doploužila a byla vděčná tomu, že byl Charlie pryč.

Dala jsem si horkou sprchu, zabalila se do měkoučkého županu a přehopsala bosa studenou zem na chodbě.

V prádelníku jsem si vybrala sexy flanelové pyžamo a spustila si župan z ramen.

Za zády mi někdo zakašlal a já myslela, že vylítnu z kůže, jak jsem se lekla. Opatrně jsem se otočila a oddechla si, když jsem uviděla Edwarda, jak se ke mně pomalu blíží.

„Promiň, lásko, nechtěl jsem tě vylekat. Nechtěl jsem tě jen nechávat samotnou. Hlavně po tom, co jsi volala Jacoba,“ řekl, sehnul se k zemi a podával mi pyžamo, které mně prve vypadlo z rukou.

„Díky.“

Rychle jsem se převlékla a zalezla do postele. Byla mi zima. Asi to byl následek šoku.

Edward si ke mně lehl, ale nijak se mě nedotýkal, a začal pobrukovat krásnou, klidnou melodii, která mě uklidňovala. Upadla jsem  do osvobozujícího spánku, když se Edward napřímil a pošeptal: „Charlie už doma spí a pod oknem je Jacob. Chce, abych odešel.“

Posadila jsem se a snažila se probrat a posbírat si myšlenky.

„Udělej, co chce, Edwarde,“ řekla jsem mu. „Ale nebuď daleko,“ poprosila jsem ho.

„Budu blízko,“ slíbil a políbil mi hřbet ruky. Bylo to gesto jak ze starých časů. Musela jsem se usmát.

„Tak se mi líbíš,“ pochválil mě Edward. Okno zavrzalo a v tu ránu jsem byla v pokoji sama. 

Šla jsem zavřít okno, když jsem zvenčí uslyšela hlas.

„Uhni, Bello, a nekřič.“ Byl to Jacob.

Neviděla jsem ho až do chvíle, kdy mi otevřeným oknem skočil do pokoje.

Stál tam, v ustřižených džínech, bos a bez trička. Svaly na břiše a rukou mu poskakovaly a očividně se cítil nesvůj.

„Strašně ti to tu smrdí, Bello,“ řekl a nakrčil nos. „Pijavice jedna smrdutá. Nejraději bych jeho i celou tu jejich tlupu vybil,“ vrčel.

Nechtěla jsem přemýšlet nad jeho slovy, zajímalo mě jen jediné.

„Proč, Jacobe? Proč?“

Věděla jsem, že ví, co tím myslím. Na co se ho ptám.

„Nenávidím ho,“ vyštěkl.

„Dobře, nenávidíš Edwarda. Ale proč si to udělal mně?“

„Protože je pro tebe nebezpečný.“

„Stejně jako ty.“

„Já bych ti nikdy neublížil,“ hájil se.

„Stejně jako on. Ale tys mi, Jacobe, ublížil. Víc, než si myslíš.“

Přistoupila jsem k němu blíž a položila svoji chvějící se ruku na jeho třesoucí se rameno.

„Vím, že i já jsem ti ublížila, ale, Jacobe, ty přece víš, že to nebylo úmyslně. Lásce neporučíš. Prostě se to stalo a ty by ses měl, jako můj přítel, radovat se mnou a přát mi to.“

„Nikdy, nikdy bych ti nepřál toto. A ty jsi tak hloupá, že ses do této situace dostala sama. Sama, svoji vlastní vinou.“

„Nelituju toho,“ bránila jsem se.

„Ale já lituju tebe a takto to nenechám být. Kdybych měl udělat cokoliv, tomuto zabráním.“

Sklonila jsem hlavu a opakovala: „Cokoliv. Ano, cokoliv. Například spolčit se s tou největší stvůrou na světě, jakou je Jessica.“

„Největší stvůrou na světě,“ zachechtal se Jacob. „V porovnání s pijavicemi je to neškodný červ. A když mi to pomůže, ano, spolčím se i s Jessicou. Ona pomůže mně, já pomůžu jí. Oba budeme spokojení.“

„Jacobe, prober se.“ Můj hlas se čím dál tím víc zvyšoval. „A co si od toho slibuješ? Ty si myslíš, že po to všem, cos udělal, tě budu milovat?“

Popadl mě za paže a pevně mě k sobě přivinul. „Ano, budeš mě milovat a hlavně, budeš mi vděčná, že jsem ti zachránil život.“

„Nikdy,“ vykřikla jsem a on mě chytl vzadu za vlasy, zatahal za ně tak, až to bolelo, a já pod tíhou bolesti zvrátila hlavu. Využil toho a začal mě surově líbat.

Bránila jsem se, jak jen to šlo, ale Jacob vládl snad nadlidskou silou. Ani se nepohnul. Počkala jsem teda, až mi jazykem vplul do úst, a zahryzla jsem se mu do něj.

„Oho, vášnivá. To se mi líbí,“ smál se.

Vtom do pokoje skočil Edward a Jacoba ode mě odtrhl.

„Dej ty tlapy z Belly. Okamžitě! Nebudu to říkat dvakrát,“ vyhrožoval mu Edward a vrčel, až se sklo v oknech chvělo.

„Je moje, ty stvůro,“ křičel na něj Jacob a třásl se mu nejen hlas, ale i tělo.

Najednou do pokoje vtrhl Charlie s pistolí v ruce.

„Co se to tu děje?!“ zařval.

Jacob se nevinně usmál a přivinul mě k sobě. 

„Jen jsme si tu s Bellou vyměňovali názory. Asi trochu hlasitěji, než jsme chtěli. Viď?“ mrkl na mě a já mu setřásla tu jeho vařící tlapu ze svých ramen.

„Nezdá se, že by se to Belle líbilo,“ řekl táta přísně.

„Bella neví, co se jí líbí a co ne. Neví, co je pro ni dobré.“

No, to se mi snad zdá, on ze mě dělá nesvéprávnou osobu. A kde je vůbec Edward?

„Tak to prrr, Jacobe. Bella je dospělá, má svůj vlastní rozum a ví, co je pro ni dobré a co ne. A ty to rozhodně nejsi.“

„Ale Charlie, nebudem tak hr.“

Charlie začal rudnout, koukl do mých vystrašených, nešťastných, unavených a uplakaných očí a pak střelil k Jacobově ruce.

„Jsem pořád ozbrojený, Jacobe, a ty jsi napadl moji dceru. Její vytržené vlasy ve tvé pěsti jsou toho jasným důkazem. Okamžitě vypadni a doporučuji ti, nechodit mi na oči. A už nikdy se nepřibližuj k Belle, nebo budu nucen podniknout jisté kroky. Doufám, že jsem to řekl dost jasně, Jacobe,“ zaburácel Charlie.

„Takže proti mně budeš podnikat kroky a Cullena klidně necháš s Bellou spát?“ ušklíbl se arogantně Jacob.

„To, s kým Bella spí, nebo ne, je čistě její věc. Jestli dostane v životě přes šlapky, bude to jen na ni. Je dospělá a ty jsi ten poslední, co do toho má co kecat.“

„Tak to si, Charlie, piš, že dostane přes šlapky,“ zavrčel Jacob.

„A ven!“ zařval Charlie.

Jacob se otočil, jedním dlouhým krokem se dostal k oknu a skočil z něj do tmy.

Oba jsme s tátou přiskočili a oknu a v hrůze koukali dolů.

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapovězená láska 15. kapitola: