Povídka pokračuje
25.02.2010 (07:00) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1030×
Pod kůží tě mám
Rok 1948: Jasper
Poslal jsem jí vlnu své touhy po ní. Poslal jsem jí všechno, co jsem kdy k ní pocítil. Nic jsem nevynechal. Ukázal jsem jí své city. V tu chvíli byla tolik emocionálně zranitelná, že kdybych jí omylem poslal nějakou příšernou vlnu emocí, tak by nejspíše utekla, takže jsem se musel soustředit na to, co jí to vlastně posílám.
Pak jsem přestal a nechal jsem jí, ať si to srovná v hlavě. Nechtěl jsem ji do ničeho nutit. Nechtěl jsem nic moc uspěchat. I když má touha po ní každým okamžikem narůstala. Chvíli jí trvalo, než to všechno pojala, ale přesto se její emoce za celou tu dobu vůbec nezměnily.
„Díky,“ řekla mi.
„Alespoň vím konečně, na čem jsem.“ Pousmál jsem se. Nejen ona ví na čem je, ale nyní i já to vím, na čem jsem.
Přiblížila svůj obličej k mému a já jsem jí opět políbil. Nedalo se jí odolat. Hladil jsem ji a dotýkal jsem se jí. Líbal jsem jí na ústa na její roztomilý drobounký nosík i na její neodolatelný krček. Tam jsem zjistil, že je nejzranitelnější, z emocionální stránky.
Rok 1948: Alice
Přiblížila jsem svůj obličej k jeho a doufala, že mě znovu políbí. Učinil tak. Ale nyní mě nelíbal, tak jak mě líbal doposud. Nyní byly jeho polibky nepropojené. Chvíli mě líbal na ústa a chvilku zase líbal můj krk. Nevím, čím to bylo, ale kdykoliv mě tam políbil a já byla v sedmém nebi. A on to moc dobře věděl. V ten moment jsem byla absolutně v jeho moci.
Pak se však náhle zarazil. Už mě nelíbal a odtáhl se ode mě. A nejenom to vstal a poodešel. Nechápala jsem, co jsem provedla.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se ho. Chvíli mlčel. Nemluvil. Snad mě i ignoroval záměrně. Začínala jsem být z toho dost zmatená a také velice smutná.
„Proč jsi smutná?“ zeptal se mě nečekaně, místo toho, aby mi odpověděl na mou otázku, pokládá další.
„Nevím, co jsem provedla,“ odpověděla jsem mu po pravdě. On se zasmál. Nechápu, co mu připadalo vtipné.
„Ty si nic neprovedla, Alice. To jen to mé druhé já se zase snaží mít nade mnou kontrolu. Pokud sis nevšimla, sedíš u dveří a právě prošel nějaký člověk a já ucítil jeho vůni. Málem jsem ti i ublížil. Nechci, aby se ti něco stalo, to proto jsem od tebe odešel.“
„Aha.“ Tak konečně je mi to jasný. Hloupej člověk. Všechno zkazil. On se začal opět smát, já to nechápala.
„Ty se zlobíš na toho člověka, že?“ Jak jen tohle ví?
Rok 1948: Jasper
Byla překvapená, že jsem to na ní poznal.
„Pojď sem ke mně,“ řekl jsem jí prostě. Natáhl jsem ruku jejím směrem a ona pomalu vstala a jak se zvedla, každé prima baleríně by to zlomilo srdce a mě to ohromilo. Nikdy jsem si pořádně nevšiml, jak ladně se pohybuje. Svým tanečním krokem ke mně došla, ne dotančila a chytla mě za ruku.
Chytil jsem ji opět za pas a opět jsme spolu začali tančit. Opět mi samozřejmě stála na nohách. Zrovna začali v rádiu hrát vhodnou hudbu. Jen co zazněly její první tóny, začali jsme tančit valčík. Tančili jsme po celé místnosti a já měl pocit, jako kdybych v náručí svíral anděla. Pak mi slezla z nohou a tančila již po svých. Musím uznat, že jí to šlo přímo mistrně. Byla to výtečná tanečnice. A také nepřekonatelně krásná.
A když hudba začínala pomalu, ale jistě končit přitáhl jsem ji Alici k sobě blíž. No lépe řečeno tak, že ona sama nedosáhla na zem. Je tolik drobounká. Jen těžko se jí odolává. Musím opět cítit její rty na těch svých, jinak asi zešílím.
Poslední tóny písně se rozezvučely po místnosti a my dva jsme se nenuceně líbali i bez hudby. Ale to ticho nevydrželo dlouho, další píseň byla unášena vzduchem a linula se pokojem.
Ach jak dlouho mám ještě tuhle mučivou touhu po ní ještě potlačovat? Už to asi nedokážu déle držet v sobě.
Vzal jsem ji do náruče a nesl jsem ji do pokoje, kde lidé mají obvykle postel.
Rok 1948: Alice
Tančili jsme spolu a výjimečně jsem tančila i po svých. Ke konci písně mě Jasper zvedl ze země a já měla nohy ve vzduchu. Tohle už je vážně děs. Nesnáším to. Připadám si už i bez toho jako strašný škvrně. Píseň pomalu končila a Jazz mě opět začal líbat. Měla jsem pocit, že se mi moje srdce začíná snad i pohybovat. Ono snad tančí štěstím.
Pak mi Jasper vzal ještě nohy do náruče a někam mě nesl. Netušila jsem kam, ale bylo mi to i jedno, hlavně že jsem s ním. Někam jsme došli a on mě postavil na zem. Odtáhl se a pousmál a pak mě opět začal líbat. Jenomže nejenom to. Ani nevím, jak to udělal, najednou byl bez košile.
Jeho tělo se tím dokonale odhalilo. Nikdy jsem si nemyslela, že je tak ramenatý a urostlý. Teď si připadám jako úplný špunt. A pak začal svlékat i mě. S košilí si poradil bez problémů. A ani jsem se nenadála, líbali jsme se na posteli.
To líbání bylo snad nekonečné, a přesto jsem se ho nemohla nabažit. No a pak k tomu došlo a Jasper do mě vniknul. Trochu mě to zabolelo, ale ta vlna touhy a něhy, které mi neustále Jasper posílal, to přehlušila. Vlna rozkoše ve mně stoupala a u srdce se mi usadilo příjemné teplo. Pak jsme se ještě nějakou tu dobu líbali a pak byl ten nádherný okamžik, nebo snad celá věčnost byla u konce.
„Miluji tě, Alice.“
„I já tebe, Jazzi.“
Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Záře v temnotách 14. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!