Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Záře v temnotách 16. díl

04.03.2010 (21:00) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 947×

Klan ala rodina

Rok 1950: dům Cullenových - Jasper

Po domluvení toho, že bude mluvit hlavně Alice a já je uklidňovat jsme vyrazili k nim do domu. Běželi jsme lesem a já uslyšel nedaleko domu vodu. Byli jsme schválně po větru, aby nás ucítili. Alice ještě před tím než jsme vyrazili, zjistila, že tam nebude Edward a Emmett, ale ti se k nám prý později přidají, že jsou nyní na lovu.

Po chvilce čekání pod baldachýnem stromů jsme se dočkali a Cullenovi vyšli ven z domu. V čele stál štíhlý blonďatý upír a podle emocí jsem poznal, že jde o vůdce. Po jeho pravém boku stála menší baculatější, ale i tak oslňující upírka. Podle emocí, které z toho muže a ženy vyzařovali, jsem odhadoval, že budou pár.

Po jeho levém boku stála neobyčejně nádherná upírka. Měla krásně blond vlasy a její tvář byla skoro tak krásná jako tvář mé víly. Přesto z té upírky vyzařoval jistý chlad a odstup i povrchnost a ješitnost.

Alice mě chytla za ruku a společně jsme vyšli Cullenovým vstříc. Jenom mě spatřili, každý z nich udělal o krok vzad.

„Hezký dobrý večer přeji Carlisle, Esme a Rosalie. Já se jmenuji Alice a tohle je Jasper. Přicházíme k Vám v míru a nechceme Vám ublížit.“  Ten blonďatý upír přikývl na souhlas.

„Také Vás zdravíme Alice a Jaspere, vítejte u nás.“ Obě upírky si nebyly moc jisté, zda je moudré se s námi přátelit a upřímně jsme jim to neměl vůbec za zlé. Stačí se jen na mě podívat a každý prchá.

„Carlisle, mohli bychom jít dál a vše Vám vysvětlit?“ zeptala se jich velice vlídně Alice.

„Ale jistě pojďte dál.“ A šli jsme.

Rok 1950: : dům Cullenových - Alice

Zavedli nás do obývacího pokoje a carlisle s Rose se posadili do křesla a esme si sedla na opěradlo ke Carlisleovi.

„Nejspíše Vás šokovalo, že Vás znám každého jménem, že?“ Carlisle přikývl. „No Víte, já mám takový zvláštní dar, podobný daru, který má Edward.“ Všichni se na mě nevěřícně podívali, ale nic neříkali.

„Já totiž vidím budoucnost a Jasper má také zvláštní schopnost a tou je ovládání emocí a jejich cítění.

Díky mé schopnosti jsme vlastně já a nyní také Jasper stejně jako Vy vegetariáni. No asi se Vám to nebude líbit, ale můj dar mi Vás ukázal před mnoha lety a já viděla, že jste Vy Carlisle a Edward jiní, ale přeci stejní. Jediný rozdíl mezi Vámi dvěma a mnou byla barva očí. Po čase jsme zjistila, že je to způsobeno vaším stravováním.“

A tak jsme jim vyprávěla vše, co jsem kdy zažila, a po čase mě v mluvení vystřídal Jasper. Mluvili jsme celý den a celou noc.

„Zajímavý příběh máte Jaspere a chápu Váš odchod od vaší stvořitelky, ale jak to bylo s Vámi, Alice?“ zeptal se mě náhle a naprosto nečekaně.

„Víte, já netuším, kdo mě stvořil, ani co se dělo před proměnou prostě jsem se jednoho dne probrala v lese a nebýt svého daru, tak je ze mě nejspíše nějaká divoška.“

„Tak to je opravdu zvláštní,“ pravil Carlisle.

„Ano to je,“ souhlasil s ním Jasper. Nikdy jsem si nevšimla, že by mu to vadilo, či něco podobného.

„Ach tak to je mi líto, Alice,“ řekla náhle Esme.

„Cítím z Vás velikou bolest, je Vám něco?“ zeptal se jí Jasper.

„Esme je matkou rodiny,“ začala jsem jasperovi vysvětlovat, „přišla o své děťátko za svého lidského života a když se pokusila spáchat sebevraždu tak ji Carlisle zachránil a proměnil. Od té doby je Esme matkou rodiny.“ Všichni na mě zírali a bylo mi to trochu trapné.

„Jak to všechno jen víš, děvče?“ zeptala se mě Esme.

„Zapomněla jste, že mám dar vidět budoucnost a váš příběh jsme již párkrát slyšela.“ Přikývla mi na souhlas, že to již pochopila.

Rok 1950: dům Cullenových - Jasper

„Carlisle, asi vám to bude připadat trochu dotěrné a nemístné, ale přesto mi to nedá se Vás nezeptat. Jak je možné, že odoláváte lidské krvi natolik, že je z Vás lékař?“ Carlisle si odkašlal, i když to samozřejmě, jako upír nepotřebuje, ale byl to jeho zvyk, při neustálém pohybování se mezi lidmi, pak se není čemu divit.

„No Jaspere, nemyslím si, že je to nějaká nezáživná a obtěžující otázka, ba naopak. Je to moudře zvolená otázka. Jde v podstatě o to, že já jsem vždy měl obrovský soucit vůči cizím lidem a nenáviděl jsem zlo. A protože se živím zvířecí krví a po léta odříkání a tvrdé práce mezi lidmi jsem se stal vůči pachu lidské krve imunní. Už ji ani pomalu nevnímám.“

Neuvěřitelné.

„Je zvláštní, že to dokážete,“ divil jsem se.

„Časem a praxí moje smysly reagující na lidskou krev časem otupěly,“ odpověděl mi Carlisle prostě. Nyní se však do hovoru zapletla i Esme.

„Vy s sebou nic nemáte? Přestěhujete se doufám k nám? Vyberte si pokoj, jaký chcete.“ Byl jsem v šoku, ona nám vážně nabízela pokoj? To není možné. „Děkuji Vám Esme. Rádi si prohlédneme celý dům a vybereme pokoj,“ odpověděla jí zdvořile Alice. A tak jsme následovali Esme, která nám s velikou pečlivostí a talentem sobě vlastním ukázala celý dům.

Alice se nejvíce zalíbil pokoj s prosklenými zdmi na západ a jih. Byl to Edwardův pokoj. Měli jste vidět Rosaliinu reakci to stálo za to.

„Alice já ti velice ráda pomohu s vystěhováním jeho věcí a to s obrovskou radostí.“ Netušil jsem co měla Rosalie proti Edwardovi, ale bylo mi jasné, že na to brzy přijdu. Ani jsme se nenadáli a Rosalie s Alicí vystěhovaly Edwardův pokoj a jeho věci dala Rosalie s chutí do garáže.

Šlo na ní poznat, že jí to činí obrovskou radost. A na to nikdo ani nepotřeboval moji schopnost. Během stěhování mi Carlisle vyprávěl svůj příběh více do podrobna a byl velice zajímavý. A kupodivu mi i Carlisle a i Rosalie s Esme začali přirůstat k srdci.

Zvláštní, já mám srdce?

Rok 1950: dům Cullenových - Alice

Bylo zajímavé vyklízet Edwardův pokoj s Rosalií. Když jsme byly zhruba v polovině, Rose mi náhle řekla něco, co mě nesmírně potěšilo a v co jsem již téměř nedoufala, že vůbec kdy řekne.

„Alice, co kdybychom si tykaly? Anebo ještě líp. Protože tu u nás jistě již zůstanete napořád, tak co kdybychom si začaly říkat sestry?“

„Bože Rose už od první chvíle co jsem k vám vešla, jsem toužila po tom, abyste tak mě a Jazze považovali. Abyste nás dva považovali jako součást vaší rodiny. Ráda tě budu považovat za sestru.“

„Pak jsme se obě začaly smát a objaly jsme se. Tak dobře mladší sestřičko,“ řekla mi Rose. Začala jsem se smát ještě víc.

„Čemu se směješ?“ zeptala se mě. Sotva jsem jí na to dokázala v tom záchvatu smíchu odpovědět.

„Až na to, že já jsem ve skutečnosti starší, to ujde,“ a smála jsem se dál.

Po našem úklidu se však dole v patře ozval hluk. Byl silnější, než jaký by dokázali udělat tři upíři a to znamenalo jen jediné, že dole jich je více než tři. A také jsem měla pravdu. Edward s Emmettem se vrátili a také to šlo poznat podle toho kraválu, který nadělal Edward, když zjistil, že má věci v garáži.

„Co se to tu pro Krista pána děje? Co dělají moje věci v garáži u mého auta?“ Já s Rose jsme seběhly společně schody. Obrázek, který se nám však naskytl, nebyl pro mě nijak příjemný. Jasper se hrbil a proti němu Edward s Emmettem ve stejném postoji.

„Pánové uklidněte se,“ začal Carlisle uklidňovat atmosféru.

„Jasper je tu společně s Alicí a budou s námi žít.“ Emmett se podíval směrem, kde jsem stála já s Rose a šlo na něm poznat, že Rose miluje, už jenom podle toho pohledu a pak se podíval na mě a začal se bujaře smát.

„Emmette, co je ti k smíchu?“ zeptal se ho Edward a pak se jeho přihrbený postoj změnil na vzpřímený nenucený a ruce si složil na prsa. Jasper také změnil svůj postoj a udělal přesně to samé co Edward.

„Bože Emmette, ty se zabýváš vážně samými hloupostmi. A stejně ti to neprojde.“ Emmettův smích ustal.

,,Proč si to myslíš bratříčku?“ zeptal se ho a v jeho hlase zněl sarkasmus. Jenomže Edward ho nevnímal. Snažil se soustředit na moje myšlenky, poznala jsem to ihned. V budoucnosti jsem to viděla milionkrát.

„Tak tohle je vážně neuvěřitelné,“ divil se Edward nahlas.

„A co prosím tě?“ zeptal se ho Emmett.

„Tak ta by ti dala na frak, ani bys nemrknul. A Jak tak vidím Jaspera, tak ten by se stejně postaral o to, aby se tohle nikdy nestalo.“

„Proboha Edwarde, co to tu meleš?“

„Alice vidí do budoucnosti, ty moulo, ta je na tom v ještě větší výhodě nežli já a Jasper by tě vyřídil ani bys nemrknul.“ Emmett mu samozřejmě nevěřil.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Záře v temnotách 16. díl: