Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Záře v temnotách 17. díl

upír a člověk by jitule

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Záře v temnotách 17. díldalší část vaší povídečky je tu

05.03.2010 (16:30) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 973×

Bratrský zápas

Rok 1950: dům Cullenových - Jasper

„Edwarde, už dlouho jsem se takhle nepobavil. Ta maličká, že by mi dala na frak? Haha tak to je dobrý fórek. To je snad tvůj první fórek ve tvé věčnosti. Začal jsem vnitřně pěnit. Alice není Maličká, no tedy možná je, ale ne pro toho hromotluka. Sotva jsem pomyslel na slovo hromotluk, Edward se začal smát. „Máš pravdu Jaspere, je to hromotluk a to ještě ani nevíš jaký. Věř mi, bude tě časem bavit ho provokovat, protože ti pak už ani nic jiného z nudy nezbude.“

Trochu jsem to nechápal, ale nijak mi to nevadilo.

„Edwarde, klidni jo? A navíc moc rád bych zjistil, co je na těch tvých slovech pravdy. Alice nechtěla by ses se mnou utkat v souboji? Neboj, protože jsi ženského pohlaví, budu tě šetřit.“ Tak tohle už vážně přehnal.

„Ty a já venku! Souboj! Ihned!“ pěnil jsem a on se náramně bavil. Tohle jsem viděl poprvé.

„Tak fajn jak chceš, rád ti dám zavyučenou.“  Ten si o sobě ale myslí.

„Jen aby ses nedivil,“ odpověděl jsem mu na to ve vzteku. Emmett s potěšením vyšel ven a na tváři se mu vytvářel tak příšerný smích, že jsem měl tendenci mu vrazit již nyní.

Emmett čekal na mě před domem společně s Edwardem. Chystal jsem se jim vyjít vstříc, ale někdo mě zastavil. Alice mě držela za paži a nehodlala mě jen tak pustit.

„Jazzi prosím, nechoď tam.“ V jejích očích i emocích čišel strach.

„Proč bych mu neměl dát za vyučenou?“ zeptal jsem se jí, její odpověď byla stručná je silný. Pousmál jsem se na ni a pohladil ji po tváři. Přitáhl jsem si její tvář k té své a zašeptal jsem jí do ucha, ať se o mě nebojí, že já jsem taky silný a mám jistou výhodu.

„Necukrujte tam, jseš slaboch, jestli přistoupíš na její přání." Pěnil jsem, ale v mojí blízkosti byla Alice a tak jsem se musel ovládnout.

„Zlato, pust mě. Jinak to bude horší.“ Ač nerada mě pustila a já jsem si to šel konečně s Emmettem vyřídit.

Rok 1950: dům Cullenových - Alice

Pustila jsem ho. Ve vizi jsem sice viděla, že ho Jasper porazí, ale i přesto jsem se o něj bála. Bojím se o něj naprosto zbytečně, stejně jako se on bojí zbytečně o mě. Edward se na mě díval a přikývl mi. Naprosto se mnou v tomhle ohledu souhlasil.

Pak to přišlo. Sotva Jasper vyšel ven z prosklených dveří, již se proti němu vyřítil Emmett. Jasper švihem uhnul a Emmett se jen taktak nevyhnul střetu se zdí. Prudce se otočil a běžel zpátky Jazzovi vstříc. Jasper mu však tentokrát neuhnul. Naopak. Chytil ho za límec a přehodil ho přes sebe a mrštil jím obrovskou silou o zem. A jak ho držel za límec, jeho ruce se uchopily Emmettovu hlavu a jedním pohybem by mu ji dokázal urvat.

„Znovu,“ zakřičel Emmett.

„Aha už chápu, proč ho provokuješ,“ řekl jasper Edwardovi.

„On nesnáší porážku.“ Začala jsem se potichu chechtat a Edward se začal chechtat se mnou.

Vyšla jsem spolu se zbytkem rodiny, která zůstala v domě, a šli jsme ven za těmi zápasníky. Šla jsem ihned k Jazzovi. Objal mě a zašeptal mi do ucha, že jsem se o něj bála naprosto zbytečně. A já jsem mu na to v duchu odpověděla nápodobně.

Chtěla jsem jít s Jazzem za ostatními dovnitř, když v tom se proti Jazzovi vrhl Emmett. Viděla jsem to sotva pár sekund před tím než se to stalo a tak jsem na to mohla zareagovat. Vyškubla jsem se z Jazzova pevného objetí a otočila jsem se vstříc Emmettovi. Díky své velikosti jsem se zády mohla zapřít o jeho hrudník a chytla jsem ho pod rukama a přehodila jsem ho přes sebe na zem.

„Co má sakra tohle bejt?!“ začal skuhrat. Jasper se pousmíval, Edward se nejspíše pomátl smíchy a nejenom to, absolutně všichni se smály. I Rosalie se smála a to je co říct.

„Emmette, ty jsi ale bábovka,“ smál se Edward dál.

„Už i Alice tě přepere.“ A všichni se smáli ještě víc.

Rok 1950: dům Cullenových - Jasper

V životě bych nevěřil, že ho Alice dokáže přeprat. Bylo to docela i komické. Taková malá a drobná upírka přemohla takového obra, jakým byl Emmett. Všichni jsme se tomu smáli, jen jediný kdo se nesmál, byl Emmett.

„Ale vždyť ona podvádí.“ To bylo vše, co dokázal říct na svou obhajobu.

To má sice pravdu, ale i tak je to neuvěřitelné. Taková drobounká postava a dokáže se postavit takovému gigantu oproti ní.

„A není to jedno, Emmette? I tak je to zábavná podívaná,“ oponoval mu Edward.

Po asi hodinovém dohadování a pochechtávání jsme šli všichni dovnitř.

„No Esme když jste mě vystěhovali, kvůli našim novým spolubydlícím, kteří se brzy stanou našimi sourozenci, nemám nyní žádný pokoj, tak kde mám teď být?“

,,Přemýšlela jsem nad tím, že bych ti přestavěla půdu co ty na to?“ zeptala se ho Esme, ale mě více vrtalo hlavou to, co myslel Edward tím, že z nás budou sourozenci? K čemu? Nechápal jsem to.

„Jazzi co je ti?“ zeptala se mě má víla. Řekl jsem jí, že nechápu, co Edward myslel tím, že se z nás stanou sourozenci. Emmett se začal chechtat a já měl opět sto chutí mu dát mu do tváře pár ran pěstí.

Alice mě chytla za ruku a já pochopil, že mi to hodlá vysvětlit jinde, kde nebude Emmett. Bez nesouhlasu a protestu jsem šel s ní. Nikdy si asi nezvyknu na to jak nádherná a dokonalá je.

Dovedla mě do našeho nového pokoje, zatím v něm bylo jen jedno křeslo a psací stolek a malá skříňka na šaty, ale i tak to tam bylo tak zvláštně příjemné, cítil jsem se nevím proč jako doma.

„No budeme ses muset pohybovat mezi lidmi a chodit do školy jako Edward, Rose a Emmett a budeme jako rodina. Budeme se jako oni vydávat za adoptované děti Carlislea a Esme. A jak jsem to tak viděla tak ty s námi na tomhle místě do školy chodit nebudeš, takže tu budeš v rodině načerno takříkajíc. Nebudeš tam s námi chodit, protože se bojíš, že bys někomu něco udělal a to ty nechceš. A časem se budeš vydávat za dvojče Rose. Tím pádem spolu budeme moct chodit bez problémů.“

Teď už jsem tomu rozuměl. Už mi to bylo jasné.

„A ty do té školy budeš s nimi chodit už nyní?“ zeptal jsem se jí, protože jsem věděl, že bez ní to tu asi nepřežiju.

„Ano budu.“ Toho jsem se bál.

Rok 1950: dům Cullenových - Alice

Když jsem mu řekla, že budu už nyní studovat s ostatníma, šlo na něm poznat, že je z toho smutný.

„Nebuď smutný Jazzi, Já se ti každé odpoledne přeci vrátím a pak spolu budeme pořád.“ Na jeho tváři se objevil posmutnělý úsměv. Jasper se moc nesměje. Všimla jsem si toho už dávno, jsme přeci už spolu nějakou tu dobu.

Je mi trochu líto toho, že se moc nesměje. Jazz je hodně zamlklý a zamyšlený. Asi je jeho dar hodně náročný. Nikdy jsem se moc o jeho dar nezajímala. Věděla jsem, že cítí emoce a také že je dokáže měnit, ale netušila jsem, jak moc ovlivňují jeho existenci.

Rok 1950: dům Cullenových - Alice o pár týdnů později

Před dvěma týdny jsem začala spolu s Edwardem, Emmettem a Rose chodit do školy. Týden před tím mě ještě všichni doučovali a i Jasper se k mému doučování přidal. Edward mě doučoval z různých věd, jako byla chemie, fyzika a biologie. V tom se opravdu vyžíval, a když neměl čas na moje odučování, převzala jeho vyučování Rose a učila mě to, co mě Edward ještě nestihl naučit.  Rose však k tomu měla ještě některé jiné věci. Učila mě různé chování mezi lidmi a také jíst lidské jídlo. Doposud jsem ještě nikdy nejedla něco tak odporného.

Emmett mě učil jazyky a byl v nich překvapivě dobrý. Díky němu jsem také zjistila, že v nich mám zálibu a navíc byli jeho hodiny zábavné. A Můj milovaný Jasper mě také učil. Matematika a dějiny, to byla jeho parketa. Chvílemi mě z toho bolela i hlava. Tolik nových informací jsem musela přijmout a za tak krátký čas.

A pak to přišlo. První školní den Jasper mě pozoroval z nedalekého lesíka. Byla jsem ráda, že tam je, alespoň ho mám trochu u sebe. Jen je škoda, že tu nemůže být se mnou.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Záře v temnotách 17. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře