Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Závazek 11. kapitola

10.03.2013 (19:45) • 1alicecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1234×

Rychle jsem si ještě nazula lodičky a vyběhla jsem z šatny.

Měla jsem už půl hodinu zpoždění, ale to představení začíná až za dvě hodiny, takže se v klidu stihneme najíst.

Holky mě donutili jít s nimi do divadla, do kterého jdou spolu s Cullenovými. Nechápala jsem, na co mě tam potřebujou. Údajně jsem jejich psychická podpora.

Ne že by neměly dost opory v Sethovi a Jacobovi. Za ten týden, co jsou tady, provedli Cullenovým spoustu nepěkných věcí. Rozhodně nemůžu říct, že já a Ian v tom nemáme prsty. A Cullenovi neřeknou ani popel, protože se bojí, aby to nepohnojili. Jsou tak snadná kořist.

Pocházela jsem kolem pooperačního a naposled zkontrolovala Raechel. Vedle její postele seděl její manžel a držel ji za ruku.

Vděčně se na mě usmál a popřál mi dobrou noc.

„A doktorko?“

„Ano.“

„Sluší vám to.“

Usmála jsem se. „Děkuju. Dobrou noc.“

Všichni na mě čekali u hlavního vchodu. Ian se na mě zářivě usmál.

Do budovy vběhla doktorka Cassidyová.

„Carlisle,“ pozdravila ho spěšně. Proběhla i kolem mě, ale zarazila se.

„Stevensová, máte někam namířeno?“ zeptala se.

„Proč?“

„Moje pacientka se dvěmi uteri právě začala rodit, ale jen v jedné děloze. Každé dítě má jiný termín porodu. Hodila by se mi pomoc. Slyšela jsem, že jste dobrá, chcete se umýt?“

Ohlédla jsem se. Buď strávím večer na sále, nebo s Cullenovími. Těžké dilema, pomyslela jsem si ironicky. „Jistěže, hned tam budu. Jen si něco vyřídím se sestrami a manželem.“

„Pohněte si.“ Otočila se a odešla.

Seběhla jsem rychle schody a zastavila se před Ianem.

„Promiň,“ omluvila jsem se a rychle ho políbila. „Ale jak často vidíš ženu se dvěma dělohami?“

„Jsi neskutečná,“ řekl s úsměvem a zakroutil hlavou. Ví, že je to výmluva, jak z tohohle večera vyvlíknout.

„Já vím,“ otočila jsem se na ostatní. „Užijte si to.“

Nessie a Sofie se na mě mračily.

„Nesnáším tě,“ zavrčela na mě Nessie v mojí hlavě.

Cullenovy jsem sjela chladným pohledem. „Snad někdy jindy.“

Zapípal mi pager.

„Musím, čau.“

Domů jsem se vrátila v jednu ráno.

U dveří mě přivítaly tři vrtilky. Všude byla tma a ticho.

Nechtělo se mi spát, tak jsem odhodila kabelku na bar a vzala Wendy, Grace a Sam ven.

Sedla jsem si na verandu a koukala, co dělají.

„Bello?“ ozvalo se za mnou.

„Ježíši! Víš, jak jsem se tě lekla?“ napomenula jsem Iana.

„Promiň, myslel jsem, že jsi mě slyšela přicházet.“

Posadil se vedle mě.

„Jak to, že nespíš?“ zeptala jsem se a přitulila se k němu.

„Slyšel jsem tě.“

„Aha.“

„Jak dopadla operace?“

„Skvěle. Narodila se jim zdravá holčička. Druhé miminko je taky v pořádku.“

Chvíli bylo ticho.

„Řekni mi, co se ve skutečnosti děje.“ Trochu se odtáhl a podíval se mi do očí.

Nechápavě jsem se zamračila. „O čem to mluvíš?“

„Ty a Cullenovi. Ty a Edward,“ významně se na mě podíval.

„Cože?“

„Když jsi s nimi… já nevím, jak to popsat. Jsi jiná. Stejná, ale jiná. Chápeš?“ V jeho hlase byla naléhavost.

„Ne, nechápu. Co se mi snažíš říct?“

„Jinak. Ty… chceš být zase s nimi. Chceš být součástí jejich rodiny, tak jako dřív. A o to víc, když vidíš, jak moc si to oni přejí taky.“

Rozčarovaně jsem zamrkala očima. „Co? Ne! Jak… jak jsi na to přišel? Ne! Vždyť víš, co mi provedli. Vždyť se na mě úplně vykašlali.“

„Já vím, ale to nutně nemusí měnit to, co cítíš,“ odpověděl klidně.

„Prokristapána, o čem to tu mluvíš?! Jak tohle můžeš říct?“ Byla jsem rozčilená.

„Bello, znám tě. Vím, co si myslíš. Vidím ti to na očích. To, že to on nevidí, je jen jeho mínus. Moc dobře víme, že to Edward je tvoje životní láska. I přese všechno, to je on.

Miluju tě víc než kohokoli jiného, koho jsem kdy miloval, a chci abys byla šťastná. A vím, že ty miluješ mě, ale možná to nestačí. Možná potřebuješ jeho.“

Vykuleně jsem na něj koukala. „O čem to tu mluvíš? Co mi to tu vykládáš? To se snad se mnou rozcházíš?“ začala jsem vyšilovat.

„Ne, ne, uklidni se. Nerozcházím se s tebou.“

„Tak o čem to kruci mluvíš? Jak dlouho nad tím uvažuješ?“

„Dlouho,“ přiznal se. „Vlastně od té doby, co jsem se dozvěděl, že je tady. Přesněji řečeno od chvíle, kdy jsem vás viděl v jedné místnosti spolu. Jen jsem chtěl říct -“

Skočila jsem mu do řeči. „Přestaň. O tomhle se už nebudeme bavit, jasné?“

„Bello -“

„Nejsi totiž první, co mi říká, že chce moje dobro a podobné kecy. Nestojím o to, ano?“

„Ano,“ řekl poraženě.

„Prostě to už nevytahuj,“ naléhala jsem. „Nemůžu o tebe přijít. Miluju tě.“ Cítila jsem zoufalství už jen z té představy, že ho ztratím.

Chytil můj obličej do dlaní. „Taky tě miluju, ale víme to oba. Edward je tvoje životní láska. Bolí mě to říkat. Moc bych si přál, abych to byl já, ale nejsem.“

Do očí se mi nahrnuly slzy. Bolí mě, že Ian není ten pravý.

„Nechci tě ztratit,“ zašeptala jsem.

„Ani já tebe,“ řekl nazpět a políbil mě.

V tom polibku bylo tolik bolesti a strachu. Bolesti z toho, že mi dva si nejsme souzeni. Z toho, že to oba víme. A strachu z toho, že tam někde čeká na Iana ta pravá, která přebere moje místo.

Podívala jsem se do jeho očí.

„Až se objeví ta pravá pro tebe, nechci, abys se mnou marnil čas. Nechci, abys mi o tom lhal, chci, abys byl ke mně upřímný. Slíbíš mi to?“

„To se může stát až za desítky let.“

Odmítavě jsem zakroutila hlavou, v očích slzy. „Slib mi to.“

„Slibuju.“

Opřela jsem své čelo o jeho.

Samata přišla ke mně a drcla mi čumákem do ruky. Pohladila jsem ji.

„Půjdeme spát?“ zeptala jsem se.

„Dobře,“ suhlasil Ian.

Zavola jsem Grace a Wendy domů a lusknutím jim utřela packy.

V ložnici jsem si lehla do postele tak, jak jsem přišla. S Ianem jsme se do sebe zapletli.

Nehybně jsem ležela a snažila se alespoň na chvíli usnout. Měla jsem pocit, jako by na mých prsou ležely všechny problémy světa.

Tak co na to říkate?

Autor: 1alicecullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Závazek 11. kapitola: