Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zázračný svit luny - Záře Slunce (17)

18.11.2011 (07:00) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1548×

17. kapitola - Už to přichází...

Ty dny, které jsme trávili u Cullenů, byly nejlepšími dny v mém životě. Užívali jsme si života jak venku, tak i v posteli. Žádná se jí nemohla rovnat, co se týká sexuálních hrátek, kterých jsme si užili až až.

Ale teď, v posledních dnech, se mi zdá, že se trošku mění. Nevím, jak bych to popsal, ale zdála se mi trošku odtažitá, občas mi neodpovídala, někdy se mi vyhýbala.

Tušil jsem, co to znamená, a nebyl jsem z toho nadšený. Stále jsem doufal, že pobyt tady ji nějak změní, že od svého úkolu upustí, ale zjevně jsem se mýlil.

Zrovna jsem seděl a přemýšlel jsem, kde zase může být, když za mnou přišla zkroušená Alice.

„Už se rozhodla. A tahle vize je tak jasná a pevná, že je jasné, že názor už nezmění," svěřila se mi. Mě píchlo u srdce. Nechtěl jsem, aby se cokoliv z toho stalo. Nechtěl jsem to dopustit, ale podle toho, co Alice říkala, mi bylo jasné, že nás teď čekají těžké časy.

Já se ještě nerozhodl, při kom budu stát. Jasně, Jacob byl můj alfa, ale Katherine se zase stala láskou mého života. Koho si vybrat?

„Jdi tam, kam ti srdce káže." Zašumění Edwardova hlasu u mého ucha mě vyrušilo. Podíval jsem se na něj a uznal, že má pravdu. K čemu mi bude věrnost ke smečce, když se stejně rozpadne, pokud se Kate podaří to, proč sem přišla? Stejně budu mrtvý tak jako tak, tak se aspoň postavím za svou milovanou. Pokusím se jí to ještě rozmluvit, ale pochybuji o tom, že mě bude poslouchat.

Edward mi chápavě stiskl rameno a šel za Bellou. Smutně na mě pohlédli, než zmizeli v lese. Zřejmě se jdou ještě všichni posilnit před rozhodující bitvou, protože jsem po chvíli měl dům jen sám pro sebe.

To čekání bylo pro mě mučením. Chyběla mi tu její přítomnost. Nevěděl jsem, co mám dělat, kde ji mám hledat.

Chvíli jsem přecházel po celém domě, pak jsem se snažil začíst do nějaké knihy nebo se taky snažil sledovat televizi. Nic mě nebavilo a mé rozptýlení, které jsem se snažil vynutit, stále nevycházelo.

Když se začali vracet, našli mě schouleného v klubíčku na gauči. Bezmoc mě totiž dostihla a já už jsem nevěděl, co dělám. Šílel jsem z toho všeho.

„Už je čas...," zašeptala Alice a to mě vyburcovalo. Konečně bylo aspoň co dělat. Pohlédl jsem ven z okna a podivil se. Slunce stálo na východě, zřejmě před chvílí vyšlo. No jo, nejlepší čas pro Dítě Slunce. Celý den bude mít výhodu.

Všichni jsme se zformovali před domem a Alice nás pak vedla lesem. Běželi jsme, jak nejrychleji to šlo. Po cestě, ani nevím kdy a kde, se k nám připojili Jacob s Renesmé. Přemýšlel jsem nad tím, kde je smečka, ale nezajímalo mě to.

Já chtěl jenom ji. Už mi na ničem jiném nezáleželo. Cítil jsem, že přichází můj konec. Přál jsem si ho strávit co nejlépe to půjde, to znamenalo s ní.

Alice po nějaké době zpomalila. Vůně Kate se tu prolínala čerstvě, takže jsem věděl, že už nejsme daleko. Nakonec jsme se zastavili na okraji malého paloučku a ona tam ve zlaté záři čekala na nás. Naše pohledy se na chvíli setkaly a já se zděsil toho, co jsem v jejích očích zahlédl. Byla to nemilosrdnost a nemilost. Znovu mě píchlo u srdce.

Z našeho kroužku jsem se vytrhl a vydal se pomalu k ní. Čím blíže jsem jí byl, tím zlatá záře kolem ní pohasínala a spálený, zničený kruh kolem ní se zase vracel do normálu.

„Nedělej to," zaprosil jsem zoufale, když jsem zastavil před ní.

Tvrdě na mě pohlédla a pravila: „Já musím. Je to má povinnost."

„Zničíš tím všechno. Zničíš tím nás," pokusil jsem se znova o nějakou šanci, ale ona na mě jen chladně pohlédla.

„Sethe, víš, že tě miluji. Už od první chvíle, co jsem tě spatřila, jsem ti patřila. Ale s tímhle jsem sem přišla a musím to skončit. Už takhle nemohu dál žít. Buď jsi se mnou nebo jsi proti mně. V tuto chvíli je pro mě přednější splnění toho, proč jsem tady."

„Miluji tě, Kate. Budu s tebou, ať se stane cokoli." Pohladil jsem ji po tváři a pak si stoupl za ni, naproti Cullenovým. Všichni na mě hleděli se smutnými výrazy. Chápali mé rozhodnutí, i když některým možná bylo proti srsti.

„Tak jsme se tu konečně setkaly." Renesmé po vyslovení těchto slov předstoupila před svou rodinu a poodešla blíže ke Kate.

„Ano... Konečně mohu splnit to, co jsem slíbila!" zasyčela Kate nenávistně. Neviděl jsem jí do obličeje a byl za to rád. Jen představa, jak se asi tváří, mě do srdce bodala.

„Ale nejdřív bych si trochu popovídala, tedy jestli mi dáš trochu času. Myslím, že pár minut navíc tě již nezabije."

„Dobře. Mluv!"

„Nejdřív mám na tebe jednoduchou otázku... Je smrt špatná?"

Pohled nikoho:

Kate ta otázka dosti zarazila. Zabila mnoho lidí, ani je nepočítala, ale nikdy nad tím nepřemýšlela. Pro ni byli prostě potravou k přežití.

Od té doby, co poznala Setha, si při každém dalším zabití vyčítala, že to musí udělat. Napadaly ji představy, co ten člověk asi dělal, jestli měl děti či milující protějšek, který ho čeká doma. Otřásla se.

„Nevím... Neřekla bych, že je smrt špatná. Je to jen souběh událostí, co se musí stát, aby mohli být nová stvoření, tak ta stará jim musí dát příležitost."

„Dobře, chytrá odpověď. Teď se zeptám na další otázku, dobře si promysli odpověď, protože na tom závisí celý tvůj život a všechna tvá moc. Myslíš si, že tvá moc je špatná, protože jen ničí, to vím. Ale také to hned znamená, že musíš zabít mě? Že se musíme zabít navzájem? Že jen jedna z nás to může přežít?" Renesmé vyčkávala.

Teď se Kate viditelně ošila. Tuhle otázku nečekala. Pochopila, kam tím její soupeřka míří, proč se jí ptala na smrt a teď na tohle.

Přemýšlela nad odpovědí. Věděla, že musí odpovědět tak, aby to nevyznělo jako porážka, ale že to musí být velice chytrá odpověď. Po chvíli začala.

„Myslím, že to není totéž. Smrt je rovnováhou života, kde samozřejmě existují výjimky, jako jsme například my. Tohle je... To, že každá máme jinou moc, ještě neznamená, že jsme sdružené. Právě proto, že každá máme moc opačnou k té druhé, poukazuje na to, že tu má být jen jedna z nás."

Renesmé přikývla, jakoby s touto odpovědí počítala. Celá její rodina se stavěla do útočných pozic, aby bylo jasné, co se s Kate stane, až jim zabije milovaného člena rodiny. Ale tohle Kate neviděla, v jejím zorném poli existovala pouze ona, Dítě Měsíce.

Slunce se blížilo k nejvyššímu bodu své dráhy, než se vydá na cestu k západu. Katherine se nadechla a povolala svou moc. Zavřela přitom oči, takže nečekala silný stisk ruky na svém nadloktí.

Šokovaně otevřela oči, ale to už Ness obklopovala stříbrná záře a zároveň s tím se automaticky vyvolala i záře zlatá, přičemž se postupně začaly prostupovat.

16. kapitola <-> 18. kapitola

Ahojda, tak mám pro vás smutnou zprávu. Pomalu se blížíme ke konci, ještě pár kapitolek, kde bude to největší vyvrcholení, ale poté už budeme končit.

Když si uvědomím, že s touhle povídkou žiju již přes půl roku, beru to včetně ZSL - Třpyt Měsíce, tak je mi trochu líto, že další kousek jejich osudu skončí. Ale nemusíte se bát, plánuji třetí řadu, tu nejtemnější ze všech tří, ale na tu si po této dosti počkáte, protože nejdříve se po tomto budu věnovat své jiné kapitolovce, kteoru teď zanedbávám.

Jinak vám chci poděkovat za podporu v komentářích a samozřejmě chci poděkovat za komentářky, které najdu pod touto kapitolkou. Komu bude líto, že tahle povídka se pomalu blíží ke konci, napište, ať vím, kolik čtenářů je zarmoucených jako já. Děkuji vám všem, vaše zuzinecckaa

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zázračný svit luny - Záře Slunce (17):