Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zázrak VII - Je to tady!

23.04.2010 (10:45) • Blotik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2487×

VII

Edward mě pomalu a opatrně položil na zem, ale naše rty neodpojil.

Líbali bychom se tam asi do nekonečna, ale malé začalo kopat. A docela silně. Dost silně na to, abych mě to bolelo i jako upíra.

„Co to je?“ zarazil se Edward.

„Malé. Kope. Sáhni si,“ položila jsem jeho ruku na moje břicho.

„To je nádhera,“ řekl a pak si položil hlavu na moje bříčko.

„Au,“ vyjekl.

„Co se děje?“ zeptala jsem se Edwarda.

„To malé mě koplo.“

„Ale vždyť kope stále.“ Co se diví. Malé se přetáčí, a proto kope. Kope stále.

„Ale nekoplo mě, jako přes břicho. Koplo mě elektřinou. A celkem dost,“ mnul si tu část obličeje, kterou měl před chvílí položenou na mém břiše.

„Jak tě mohlo kopnout elektřinou? Leda, že by mělo schopnost,“ zasnila jsem se. To malé může mít pouze několik týdnů, maximálně měsíců, a už je tak mocné? Je to prostě zázrak. Se vším všudy. Nejenže se dítě upírům narosit nemůže, ale už tak malé má schopnost.

„Asi ano,“ zaradoval se se mnou a políbil mě vášnivě. V tom se ode mne odtáhnul a koukal se na mě vyděšeně.

„Co se děje?“ zeptala jsem se ještě ustrašeněji, než on vypadal.

„Zase mě to koplo,“ řekl nevěřícně Edward.

„Tak asi nechce, abychom byli spolu. Počkáme, až usne, a pak…“ zamrkala jsem na něho. Moc dobře věděl, na co myslím.

Mrknul na mě zpátky, jakože rozumí. Potom jsme vstali a vraceli se domů. Celou cestu se na mě Edward díval zbožně a já jsem byla ráda, že aspoň nějaké přání můžu splnit Edwardovi.

„Bello, ahoj,“ zavýskla Rose, když jsme s Edwardem přiběhli.

„Rose?“ zeptala jsem se nechápavě. Vždycky mě nenáviděla. Teď, když jsem byla upír, snad ještě víc. Proč se ke mně chová teď tak hezky? To nechápu.

„Co?“ zeptala se mě nechápavě.

„Proč si ke mně najednou tak milá?“ zatvářila jsem se podezřívavě.

„Já, no, promluvíme si o tom někdy, až budeme samy?“ zeptala se zahanbeně. No jistě, že si promluvíme o samotě. Tak ráda bych věděla, kvůli čemu najednou tak změnila stranu. Názor na mě.

„Dobře,“ souhlasila jsem s rozhovorem, mezi námi, na neurčito.

„Tak co jsi se mnou chtěla probrat, Rose?“ zeptala jsem se, když jsme byli sami. Já jsem byla doma, odpočívala jsem – což jsem vůbec nepotřebovala, ale Edward je Edward – a ostatní byli na lovu. Jenom Rose zůstala doma. Konečně měla šanci si se mnou popovídat, jak chtěla.

„Já…“ Upír může koktat?

„Tak se vyžvýkni,“ popohnala jsem jí. Pokud je to nějaké téma, které se řeší déle, tak jsem zvědavá, jestli to stihneme, než se ostatní vrátí. Přece jenom Edward mě nechce dlouho nechávat samotnou a ještě k tomu s Rose, která mě nenávidí. Nevím, co jí vyčetl v hlavě, ale já cítím svoje. A nepotřebuju Jasperovu moc.

„Já jsem se ti chtěla omluvit. Nevím, proč jsem na tebe byla tak hnusná. Bála jsem se o rodinu, do které už neodmyslitelně patříš. Prostě jsem ji nechtěla ztratit, tak jsem tě chtěla odehnat. Ani jsem si nevšimla, jak moc je vaše láska velká, a že ji jen málokdo zničí. Jestli vůbec někdo, nebo něco. Opravdu se ti moc omlouvám, ale musíš mě pochopit.“ To je všechno?

„Počkej, takže mi chceš říct, že jenom proto, že sis myslela, že ti ohrožuju rodinu, ses ke mně chovala takhle?“ ujasňovala jsem si to.

„Ano,“ přikývla.

„A co mám na tom chápat? Když jsem byla taky upír, už jsem vás neměla jak ohrozit. Ohrozila bych tak i sebe. A zase taková blbá, abych se připravila o život, a tím pádem o Edwarda, nejsem. Proč ses potom ke mně chovala taky hnusně?“ Tohle mi nedávalo smysl. Musím si to s ní vyříkat, dokud je čas a nikdo tu není a nemůže nás slyšet.

„Já,“ povzdechla si, „jsem chtěla mít dítě, ale jelikož jsem to, co jsem, nemůžu. Chtěla jsem ho už lidského života, ale nepovedlo se. Nechci ti prcka nijak brát, nebo ti upírat na něho právo, jen… Mohla bych se stát jeho právoplatnou tetičkou?“ zeptala se mě se smutkem v očích.

„Já vím, taky jsem chtěla mít dítě, ale jenom proto, že jsem ho za lidského života neměla, později ani už nemohla, sis na mě nemusela vylívat vztek. Já nemůžu za to, co ti provedli a jak ses stala tím, čím jsi. Vím, že to pro tebe je těžké. Taky jsem neunesla, když jsem po…“ zasekla jsem se. Tohle téma bylo uzavřené a znovu jsem ho otevírat nechtěla.

„Já vím, promiň. Moc se ti za to omlouvám.“

„A jak to s tebou vlastně bylo? Jak ses stala upírem?“ zeptala jsem se jí. Rose mi povyprávěla celý její příběh. Takový šťastný předupírský život, jako jsem měla já s Edwardem, ona neměla. Bylo mi jí líto. Sice jsem pořád nemohla překousnout, jak se ke mně chovala, ale tohle jsem ji vážně nepřála. Opravdu ne. Z jejího vyprávění čišela bolest. Ona po dítěti velice touží, ale v podstatě mi závidí, že já, jako upír, můžu mít děti a ona ne. Taky nechápu, proč musím být vždycky abnormální.

Devět měsíců uteklo velice rychle. Rose se o mě stále starala, abych si neublížila. Celkem jsme se i skamarádili, i když nevím, jestli bych to z její strany kamarádství nazývat mohla. Nevím, jestli se se mnou kamarádila proto, že mě za kamarádku považovala, nebo proto, že jsem nosila pod srdcem něco, co ona už nikdy nosit nebude. Nebude moci. Dítě. Nevím, proč jsem měla takové štěstí - nebo neštěstí? – že mám dítě, i když jsem upír, ale jsem za to ráda. Chtěla jsem dítě, ale za lidského života mi to nebylo dopřáno. Teď, když jsem upír, mi to dopřáno je. Vím, je to nespravedlivé, ale tak to prostě je.

Během těch devíti měsíců jsme se s Edwardem do sebe ještě více zamilovali. Nevím, jestli to šlo, ale mě připadalo, že ano. Ode mne se hnul, jen když šel na lov. Jinak byl stále se mnou. Ochraňoval mě, nosil mi zvěř, abych netrpěla hladem… Dokonce jsem měla potřebu si jednou za čas dát lidské jídlo. Esme z toho byla nadšená, protože mi mohla lidské jídlo uvařit. Já jsem ho zblajzla a na pár dní byl od něho zase pokoj.

Když u mě nebyl Edward, a nelíbali jsme se, nebo mi nešeptal slova lásky – mě i prckovi – byla u mě Rose a povídaly jsme si. Už jsem skoro zapomněla na to, co mi vyprávěla hned tem den, kdy se mi omluvila. Nechtěla jsem na to vzpomínat. Raději jsem žila přítomností a neohlížela se na minulost. Ať je jaká je, už ji změnit nemůžeme. To, co už se stalo je za námi, ať už nás to změnilo, jak moc chtělo. Třeba z lidí na upíry.

Moje břicho rostlo, i když upír se změnit nemůže, a prcek v něm taky. Občas Edwarda koplo elektřinou, i když jsem to já necítila, ale když jsem jí domluvila, myslím, že je to holčička, přestala. Asi už mi rozumí a ví, co jsem tím myslela. JE to její tatínek… Jak krásně to zní. Tatínek. Tatínek a maminka. Maminka a tatínek. Já budu maminkou. To je tak… úžasné.

Alice se mnou chodila na nákupy, protože od té doby, co čekám prcka, jsem přestávala mít chuť na lidskou krev úplně. Mohla jsem chodit mezi lidi, aniž by mě jejich krev lákala a škrábání v krku se zvětšilo. Měla jsem dojem, jakoby lidé v sobě ani žádnou krev neměli. Taky jsem měla mnohem větší sílu. Sice jsem novorozená, ale už se mi má síla měla zmenšovat. Přece jenom už to bude rok, co jsem upír. Naopak, čím jsem byla starší, tím jsem byla silnější. Jestli to tak půjde dál, tak se bude stačit na něco podívat a už to bude zmačkané.

Emmett už si se mnou páky ani nedával. Nechtěl vidět svoje čím dál, tím častější porážky. Esme se na mě jenom zbožně dívala a vařila mi to jídlo (jak jsem už říkala) a Carlisle byl šťastný, že Esme je šťastná, protože její rodina je šťastná. Je tak krásné, když je někdo šťastný. To bychom se mohli pomalu přejmenovat na rodinu Šťastných. Samozřejmě Jasper byl třikrát tak šťastný, jako my, protože měl svoje štěstí, štěstí, že je Alice šťastná a taky všechno štěstí cítil z naší rodiny. Ještě jednou tady bude to slovo, tak se na někoho vrhnu.

„Carlisle!“ zavolala jsem do domu, když jsem pocítila nějaké pulzování v břiše. Je to tady.

VIII

Shrnutí

UPOZORNĚNÍ:

Nepíšu Zázrak zrovna rychle, ale chtěla bych se zeptat, kdo by v něm chtěl účinkovat. Byl by upír a měl by něco společného s těmi ostatními, kteří by se přihlásili. Více neprozradím, bylo by to moc nápadné. :D Kdo by chtěl vystupovat, napiště mi na mail a napište, jak byste chtěli vypadat, napište jméno, které byste chtěli mít a taky schopnost. (U té vám možná nevyhovím, ale třeba se bude hodit. To se ještě dohodneme, kdyžtak. :D)
Kdo by chtěl přihlašte se.Moc by mi to pomohlo v pokračování. ;)

Tento dílek věnuju: Eleonor, AlexJagerCullen, Michangela, Niki, Belko, kati, Annelly, anazuzik, hope, lenocka, JaneSwanCullen, Anizek, ŠárkaŠ, lied, azeret, safira, Huny, kamil, Hanka a nessienka. Moc vám děkuju, že tuhle povídku čtete.

Autor: Blotik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zázrak VII - Je to tady!: