Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbouchnutá jeptiška - 2. kapitola

31.12.2012 (12:30) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2080×

„Promiň, zapomněli jsme zatáhnout záclony,“ omlouvala se Rose.

„To nic.“

Protáhla jsem se a šla si vybalit kufry. Oblékla jsem si tepláky, tričko a kombinézu. Rodiče mi koupili brýle a helmu. Lyže jsem měla od Alice. Holky už byly oblečené a šly jsme si zalyžovat. Jako pětileté dítě jsem uměla lyžovat, ale teď teda nevím.

„Jak se to?“ ptala jsem se a koukala na červené lyže.

„Ukaž, pomůžu ti,“ nabídl se mi Edward a ukazoval mi, jak si nasadit lyže.

Došla jsem v nich před hotel a rozhlédla jsem se. Včera jsem si toho nevšimla, ale všude byly zasněžené kopce a v dálce jehličnaté lesy. Krásně svítilo sluníčko, ale díky helmě nebylo upírkům vidět do obličeje, a tak se další diamantová záře nekonala. Esmé s mamkou a taťkou seděli nahoře na balkoně a rodiče popíjeli horký čaj. My holky jsme měly lyže a kluci snowboard, kromě Carlislea, který taky fandil lyžím.

„Myslím, že už to neumím,“ pípla jsem nervózně.

„Pojď, já tě to naučím,“ usmála se Rosalie. Ukazovala mi, jak brzdit, zatáčet a hlavně jak se vyvarovat pádům. Docela mi to šlo a po půl hodině jsem si už troufala na velké kopce. Lyžovala jsem jak o závod a smála se do větru. Najednou mě předjel nějaký snowboardista a já poznala Edwarda.

Různě se otáčel a machroval. Já mu dám, já mu ukážu, kdo je tady machr. Před sebou jsem uviděla velký kámen. Přidala jsem na rychlosti a ladně ho přeskočila. Edward mi naoko zatleskal, ale tím ztratil rovnováhu a už se válel ve sněhu.

„Vstávej, machře,“ podala jsem mu ruku.

Chytil se jí a snažil se zvednout, jenže mě stáhl na zem a já jsem tak nešikovně kopla nohama, že dostal lyží do čela. Má nosit helmu, blbeček. Nějakým způsobem jsme se dostali na nohy a jeli dál spolu. Začaly mi drkotat zuby, a tak jsme se vrátili. Na pokoji jsem se převlíkla do teploučkých tepláků, přehodila si přes sebe deku a s čajem šla za Esmé a mamkou. Táta už se taky vydal na dráhu. Edward taky zanedlouho přišel v teplácích a mikině.

„Běž si vzít taky deku, dala jsem ti ji pod polštář,“ řekla mu Esmé.

„Mami,“ naléhal.

„Šupem.“

Se svěšenou hlavou odešel. Zasmála jsem se. Esmé nikdy nebyla moc rodinný typ a mamka říkala, že Edwarda kvůli tomu nechtěla, a navíc ji znásilnili, ale protože jsou prarodiče křesťané, tak takové věci nepodporují. No, ono to křesťanství za to ani nemůže, ale prostě si Edwarda musela nechat. Když se narodil, tak ho bezvýhradně milovala, ale rok potom měla autonehodu a Carlisle ji proměnil. Řekl celou pravdu našim, a tak dva roky Edward vyrůstal se mnou.

„Někdy je otrava mít upíří rodinu,“ zašeptal mi Edward do ucha.

„To ti věřím, synku,“ odpověděla mu Esmé.

„Vidíš,“ vydechl. Chvíli jsme si jen povídali. A pak přijel pod balkon Emmett. S úsměvem jsem mu zamávala a on mně to oplatil.

„Edwarde! Pojď si zazávodit,“ křikl na něj.

„Ale ty vyhraješ,“ řekl mu Edward.

„Na snowboardu to moc neovlivním,“ řekl mu Emmett.

Edward už běžel pryč a já si půjčila knížku, kterou právě Esmé dočetla. Malý bílý koníček. Byla moje oblíbená a Esmé si ji chtěla přečíst. Za pár minut už stál Edward vedle Emmetta na snowboardu.

„Bello,“ křikli na mě jednohlasně.

Stoupla jsem si k zábradlí a odpočítávala. Na teď vyrazili a hnedka zmizeli pod kopcem. Zakroutila jsem nad tím hlavou a šla si zase sednout. Když jsem se dostala k části, kde Maruška uviděla bílého koníčka, ozval se mužský výkřik.

Emmett zřejmě zavolal potichu na Esmé, protože ta se rozhlédla, a když zjistila, že nás nikdo nesleduje, zmizela svojí přirozenou rychlostí. Zřejmě nebyli daleko, protože za chvíli už nesla s Emmettem Edwarda na takových těch nosítkách z rukou, protože je už kolem lyžující sledovali.

Rychle ho odnesli do haly a my jsme už byli u nich. Opatrně položili Edwarda tam, kam jim recepční ukázala. Posadili ho na jakousi lavičku a recepční už volala záchranku. Edward vypadal hrozně, obličej měl zkřivený bolestí a prsty zarýval do lavičky.

„Emmette, opatrně mu sundej tu kombinézu,“ přikázala mamka.

„Jste si jistá? Neměli bychom počkat na tu záchranku? Za chvíli budou tady,“ ptala se recepční.

„A za jak dlouhou? Za čtvrt hodiny, já to slyšela, a tato žena je doktorka a můj manžel doktor,“ rozčilovala se Esmé.

Emmett mu pomalu a opatrně sundával kombinézu, která měla zevnitř natrhnutou pravou nohavici. Když mu kombinézu sundal úplně – mezi Edwardovými výkřiky bolesti –, myslela jsem, že se na místě pozvracím. Edward měl otevřenou zlomeninu, a jak jsem viděla tu kost a krev, nemohla jsem.

„Bello, zavolej Carlisleovi,“ přikázala mamka.

„Carlisle!“ vyhrkla jsem, když mi to zvedl.

„Co se děje, Bello?“ ptal se.

„Edward má otevřenou zlomeninu na pravé noze a vypadá to vážně hrozně.“

„Dobře, jedu tam a Jaspera pošlu na lov,“ ujistil mě a zavěsil.

„Jede,“ oznámila jsem.

Za pět minut už byl u nás a svlékal si věci. Přiklekl k Edwardovi a zkoumal zranění.

„Dvě tyče na zpevnění a dva šátky na zavázaní,“ poroučel recepční.

Ta mu přinesla dvě dřevěné tyče a dva bílé šátky. Carlisle mu dal tyče po stranách nohy a přivázal je k sobě šátky. To už dorazila sanitka. Odvezli ho a s ním jel Carlisle s Esmé a Emmettem. To už jsem byla na záchodě a zvracela jsem jahodový čaj.

Po hodině zavolal Emmett a řekl, že je Edward v pořádku a není to tak vážné, jak to vypadá, a sádra bude stačit měsíc. Taky že ho zítra pustí, protože dva doktoři v hotelu jsou dostačující.

„Ach,“ povzdechla jsem si a zabalila se do peřin na pokoji.

„Bude v pořádku, uvidíš,“ chlácholila mě Alice a s Rose si ke mně přisedly.

Povídaly jsme si hodně moc dlouho a já se kolem desáté večer propadla do říše snů. Zdávají se mi sny skoro pravidelně a ten dnešní se mi vůbec nelíbil. Všude byla tma a já byla jen malý, vystrašený, bílý pudlík a hledala jsem jakoukoliv známku života v té pustině.

„Ššš, to bude dobré. Klídek,“ chlácholila mě Alice a hladila mě po tváři.

„Fuj,“ dostala jsem ze sebe a odlepila víčka. Nejspíš jsem ze spánku křičela.

„Co se ti zdálo?“ ptala se Rose sedící na protější posteli.

„Že jsem pudlík,“ podivila jsem se.

„Kreativní,“ zachichotala se Alice.

Podívala jsem se na budík. Bylo deset. To jsem spala dlouho. Z mobilu se linula písnička I Caught Myself od Paramore.

„Halo?“ zvedla jsem to.

„Jen jsem chtěla říct, že už jedeme do hotelu. Tak ahoj,“ zavěsila Esmé.

Zněla docela radostně. Emmett měl zřejmě pravdu. Šla jsem si dát horkou koupel a oblékla jsem se. Alice a Rose seděly na mé posteli a rozdávaly karty.

„Můžu hrát taky?“ ptala jsem se.

„Jistě. Nečekala jsem, že máš takový vkus na písničky,“ podotkla Alice.

„Hm,“ broukla jsem.

Hrály jsme už pátou hru a já vyhrála jen jednou. Někdo zaťukal na dveře. Zakřičela jsem: „Dál,“ a dveře se pomalu otevřely.

„Ahoj,“ pozdravil Edward a s berlemi se lehce blížil.

„Tak co?“ ptala se Rose.

„Ale dobrý. Sádru budu muset mít měsíc, takže mi ji akorát sundají ten den, co se pojede,“ oznámil.

„Pojede?“ divila jsem se. Snad tu nebudeme celý měsíc.

„Za měsíc jedem ty, já a tvoji rodiče k moři,“ objasnil situaci.

„Že dobrý, jo? Měli jste ho slyšet, jak řval, když mu to spravovali,“ řehtal se Emmett.

„Chtěl bych vidět tebe,“ ušklíbl se Edward.

„To ti můžu ukázat!“ vykřikl Jasper.

Jasper se objevil v pokoji a najednou držel v ruce Emmettovu nohu. Nechutný pohled.

„Au! Kurva, to bolí. Ježiši Kriste!“ nadával Emmett a honil Jaspera stylem hop na jedné noze.

„Před Bellou?“ vtipkoval Jasper.

Nevadilo mi, že Emmett uráží Ježíše Krista, ale přišlo mi to divné. Když něco takového někdo řekl ve škole, měl trest nejméně na týden.

O dva týdny později...

„Červený,“ hodila jsem měniče na kupičku karet.

S Edwardem jsem trávila každý den, aby se nenudil. Moc jsem nelyžovala, protože si ze mě Emmett a Jasper utahovali, že jsou zvědaví, co se stane mně. Ani mi to nevadilo. Hráli jsme s Edwardem prší, pexeso, Monopoly a podobné hry. Často Edward naléhal, ať jdu ven, ale já nechtěla. Taky jsme často vzpomínali na léta ve školce, kdy jsme do sebe byli už jako malí zbláznění a vydrželo nám to do deseti, protože jsme se vídali každé prázdniny.

„Pamatuješ, jak nás Emmett svázal k sobě a hlavou dolů nás pověsil nad studnu s tím, že se nemůže dívat na to, jak jsme se pusinkovali,“ chichotala jsem se a dávala na hromádku sedmičku.

„Jo, pamatuju se. Anebo jak jsme si hráli, že je Jasper drak, ty jsi princezna a já rytíř, co tě musí vysvobodit,“ připomněl mi.

Jo, to byly časy. Upřímně, já jsem do Edwarda zamilovaná i teď. No, už dávno jsem myslela, že ne, ale když jsem ho před dvěma týdny spatřila. Zase jsem se zamilovala. Doufám, že spadne na Seattle atomovka a já se do té školy nevrátím. To bylo taky hrozné. Škola byla ve Seattlu a mí rodiče bydleli ve Forks.

„A vzpomínáš si na náš první polibek,“ začal.

„Byl květen a my jsme lezli po tom menším stromě. Zrovna jsme se o něčem bavili a ty jsi řekla, že správný rytíř by měl princeznu políbit. Já jsem se zhoupl z větve blíž k tobě a dal jsem ti pusinku na pusu,“ zasmál se a já se zachichotala.

Podívali jsme se navzájem do očí a přestali se smát. V duchu jsem křičela o záchranný kruh, protože jsem myslela, že se v těch jeho zelených očích utopím. Nebylo žádné pomalé přibližování. Edward prostě popadl moji hlavu do rukou a políbil mě. Odtáhl se a provinile se mi zadíval do očí. Já jsem se pokusila napodobit ten jeho pokřivený úsměv a za vlasy jsem si ho přitáhla zpátky. Začali jsme se zuřivě líbat.

„Edwarde Anthony Cullene, já tě chci,“ vydechla jsem mu do rtů.

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zbouchnutá jeptiška - 2. kapitola: