Ahoj, máte tu další kapitolu, doufám, že se vám bude líbit. :D Kdopak nám probudil Bellu? A co se stane dál? Hezké čtení. P.S.: Děkuji za komenty. :)
08.02.2013 (17:15) • werca13 • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1724×
2. kapitola
Zbytek dnů utekl rychle…
„Bello, Bellinko, vstávej, už jsme na místě. Vstávej!“ řekl mi krásný hlas. Já jsem usnula, a sakra. Doufala jsem, že tak dlouhou cestu si užiju kopec zábavy. Nechtělo se mi ale otvírat oči, a tak jsem jen nesouhlasně zamručela a snažila se spát dál. Probudil mne až studený polibek v mých vlasech…
Bylo to tak příjemné. Rychle jsem musela otevřít oči, abych se ujistila, že je to skutečnost, ale žádný princ se nade mnou neskláněl. Škoda.
Ani nevím proč, ale v hlavě se mi začaly sbíhat myšlenky okolo našeho zdravotníka.
Už jen to jméno přitahovalo pozornost. Bylo na tuhle dobu neobvyklé. Navíc tohle jméno jsem vídávala v knihách z devatenáctého století.
To jméno vyznačovalo jakousi tajemnost a zároveň mne jen při pomyšlení na vlastníka polila horkost.
„Co to plácám?“ napomenula jsem se potichu a vydala se směrem ven z autobusu.
Venku už netrpělivě podupávali spolužáci, kteří čekali, až vylezu, aby jim konečně byly přiděleny chatky.
Slečna Marinová otevřela desky a začala číst jména a čísla chatek. Spolužáci se pomalu a jistě začínali rozcházet, až nás nakonec zbylo jen pár. Konkrétně já, Jessica, Mike, pan Cullen a zde nepřítomná Alice s Jazzem. Takže myslím, že rozdělení je jasné.
„Takže,“ ozval se opět hlas slečny Marinové, „Jess, Bella a Alice budou v 9a a Edward, Mike a Jazz budou v 9b. Vkládám ve vás svou důvěru, tak ji nezklamte,“ řekla a otočila se k nám zády. Hned nato si vzala kufr a šla na opačnou stranu, než jsme měli jít my.
9a a 9b, zajímavé, mají tu divné číslování chatek. No, uvidíme, jak to bude, ale nejdříve tam musíme dojít.
A tak jsem se otočila k Jess a mrkla na ni. Ta hned pochopila a vydaly jsme se k chatkám. Než jsme stačily cokoliv zaregistrovat, kluci nám byli v patách.
Cestou nikdo nepromluvil a já byla ráda. Mohla jsem se plně věnovat zírání před sebe, abych nespadla. Co by si o mně pan Cullen pomyslel? Jo, vím co. Že jsem postižená nebo slepá.
Cestou jsem i zapřemýšlela nad větou slečny Marinové. Proč bychom měli zklamat její důvěru?
Hned nato jsem dostala odpověď.
Konečně jsme došli k dvoupatrové chatce.
Počkat, neměly by být dvě? Já nechci být s kluky v jednom domě. Teda, ne že bych nechtěla, ale co když je Cullen nějaký násilník? Vůbec ho neznáme. O sebe se nebojím, já bych se klidně nechala, ale co Jess?
Panebože, na co to zase myslíš Bello? okřikla jsem se v duchu. Já jsem právě pomyslela na to, že se nechám znásilnit Edwardem. Je sice sexy a má hezký zadek, ale ne, prostě ne. Stejně o mě nemá zájem.
Někdo jako on má každou noc kupu holek v posteli nebo je to gay.
Musím na něj přestat myslet, a to hned.
Hned poté, co jsem se vzpamatovala, jsem si uvědomila, že stojím ještě venku před chatou. Neměla jsem ponětí, jak dlouho jsem venku přemýšlela, a tak jsem šla raději dovnitř. Popadla jsem svoje zavazadlo a kráčela ke dveřím.
Když jsem byla už skoro u vchodu, někdo se k mé smůle rozhodl jít zrovna ven. Dveře se samozřejmě otevíraly mým směrem. Takže jsem schytala celkem pecku do obličeje, poněvadž ten dotyčný očividně spěchal.
Myslím, že přestanu litovat toho, že budu mít v chatě zdravotníka. Zrovna by se mi jeden hodil.
Na nic dalšího jsem nestačila pomyslet, protože mne polila tma…
Nevím, jak dlouho jsem byla v bezvědomí, ale pomalu jsem začala vnímat hlasy kolem sebe.
„Sakra, Edwarde, tos nemohl dávat větší pozor?! Je to moje jediná kamarádka!“ řekl mně povědomý hlas, jen chvíli mi trvalo, než mi došlo, kdo to je. Alice.
„Promiň, Alice, já jsem nevěděl, že chce jít zrovna dovnitř. Myslel jsem, že se zapomněla venku, tak jsem pro ni šel, aby nenachladla,“ řekl Edward a já byla v šoku. Jednak z toho, že to byl on, kdo do mě vrazil, a jednak z toho, že měl o mne strach.
„Prosím tě, radši už sklapni, za chvilku se probudí a je jasné, že nás už teď slyší. Až se probudí, tak se jí omluvíš, rozumíš?! A o tvém vzplanutí radši ještě pomlč,“ řekla mu Alice a já musela začít uvažovat. Jaké vzplanutí? Že by se nám pan Cullen zamiloval nebo začal někoho nenávidět?
Na jazyk se mi dostávaly další a další otázky. Už jsem to nemohla dál zdržovat.
Tak jdeme na to, pomyslela jsem si a otevřela oči.
Nade mnou se skláněly dvě osoby.
Všude byla tma, jen mihotavé plamínky, nejspíš svíčky, osvětlovaly pokoj.
« Předchozí díl
Autor: werca13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zdravotní sestra? Ne, bratr - 2. kapitola:
Ahoj,
článek jsem Ti opravila, jen si, prosím, dej příště pozor na:
- mezery kolem pomlčky
- mezera za řadovou číslovkou
- P.S. –> P.S.:
- mezery za interpunkčními znaménky
- Já –> já (uprostřed věty s malým písmenem)
- čárky
- na to –> nato
Děkuji. Myfate
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!