Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žijí mezi námi - Kapitola 1.

01.07.2010 (21:15) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 7743×

Kapitola 1.

„Vážení, asi máme problém,“ ozval se Carlisle ze své pracovny.

My ostatní jsme právě seděli v obýváku. Nahlédl jsem do Carlisleovy mysli. Jak to může vědět? Kde zjistila všechny ty informace?  Nerozuměl jsem tomu, co se mu honilo v mysli, tak jsem popohnal ostatní a všichni jsme se vřítili k němu do pracovny.

„Co se děje?“ vyhrkl Emmett ještě ve dveřích.

„Poslouchejte,“ řekl Carlisle zamyšleně a začal číst článek v novinách.

„V Seattlu, v knihkupectví, které nese název Paradise, se bude konat autogramiáda mladé spisovatelky jménem Isanne Siddon, která napsala knihu o upírech. Kniha, s názvem Žijí mezi námi, se ihned po svém vydání stala oblíbenou četbou hlavně u mladých čtenářů. Spisovatelka se rozhodla navštěvovat malá knihkupectví po státě Washington a přednášet tam úryvky ze své knihy. Po přednesu bude vždy následovat autogramiáda. Všichni jste zváni na středu, 05. května 2010 do již zmiňovaného knihkupectví Paradise, kde přesně v 18.00 hodin začne spisovatelčina cesta po knihkupectvích ve státě Washington.“

Carlisle vzhlédl a přejel nás všechny pohledem.

„A co má být? Tak nějaká holka píše o upírech? Co je na tom? Upíři jsou oblíbené téma jak v knihách, tak i ve filmech,“ nadhodila Rose nechápavě.

„Ještě jsem neskončil. Poslouchejte dál,“ řekl Carlisle, nadechl se a pokračoval ve čtení.

„Úryvek z knihy Žijí mezi námi:

Seděl jsem ve svém pokoji a přemýšlel, zda bych si neměl jít zalovit. Jen jsem na to pomyslel, začaly mi plameny spalovat hrdlo. Zvedl jsem se, vyskočil jsem z okna a rozběhl se k lesu.

„Počkej, půjdu s tebou,“ ozvalo se za mnou. Zpomalil jsem a po chvíli mě doběhla moje malá sestra Ally. Usmál jsem se na ni a oba jsme se vydali do lesa. Doběhli jsme až na louku, kde jsme se zastavili a nasáli nosem vzduch.

„Nedaleko je stádo srnek,“ zašeptala Ally. Jen jsem přikývl a oba jsme se rozběhli tím směrem. 

Po lovu jsme se stavili umýt v potoku, který tekl nedaleko.

„Zítra nebudeme moct do školy,“ pronesla opatrně a já jsem jen pokrčil rameny.

Slunce, náš nepřítel. Ještě štěstí, že tu svítilo jen občas. Ne, že by mě škola nějak moc bavila, ale táhlo mě to do ní kvůli Annabelle. Lidská dívka, kterou se už nějaký čas zaobírá nejen mé kamenné srdce, ale i moje mysl. Povzdechl jsem si.

„Já vím, ale bude svítit jen jeden den. Pozítří ji zase uvidíš,“ snažila se mě uchlácholit Ally. Někdy bylo výhodou mít sestru, která vidí věci, které se ještě nestaly. Někdy to ale nebylo moc příjemné. Viděla i to, co bych si radši nechal jen pro sebe.

„Díky,“ zamumlal jsem. Věděl jsem, že mi bude Ally rozumět.  

Víc tady toho není,“ řekl Carlisle, když dočetl ukázku z knihy. Stále zíral na těch pár řádků v novinách.

„Nezdá se vám to až moc povědomé?“ zeptal se nás po pár vteřinách.

Všichni jsme ho sledovali s pootevřenou pusou a v hlavě jsme měli… údiv? Upíři vegetariáni? Sestra, která vidí věci, které se ještě nestaly? A co to slunce? Slunce, náš nepřítel… vybavil jsem si to, co četl Carlisle.

„Ona o nás ví,“ vypadlo z Emmetta. Podíval jsem se na něj, stejně jako ostatní.

„Jak by o nás asi mohla vědět? I kdyby byla sama upírka, přece by se neprozradila tím, že by napsala takovou knihu. Není padlá na hlavu,“ oponovala mu rozčileně Alice.

„Jestli se ta kniha dostane do Evropy, přesněji do Itálie, jsem zvědavý, co na to řeknou ve Volteře,“ řekl se zcela vážným hlasem i pohledem Jasper.

„Myslím, že bychom se měli zítra ukázat na té autogramiádě,“ pronesl Carlisle, a pak otočil hlavu k Alice a Jasperovi. „Alice, zajeďte s Jasperem do města a kupte tu knihu, ať víme, co všechno v ní je.“

Jasper vzal Alice za ruku a vyběhli z domu. Za chvíli už jsme slyšeli, jak odjíždí.

Pomalu a zamyšleně jsme se my ostatní vytratili z Carlisleovy pracovny.

Alice s Jasperem se vrátili za dvě hodiny a přivezli nám každému jeden výtisk knihy. Zavřel jsem se v u sebe pokoji. Otočil jsem knihu na zadní stranu a začetl jsem se do stručného popisu toho, o čem kniha pojednává.

Edric Culleton je osmnáctiletý kluk. Má adoptivní rodiče - matku Estell a otce Carla. V domě na Aljašce s nimi bydlí i jeho čtyři nevlastní sourozenci. Sestry Ally a Rosalyn, a bratři Jason a Emory. Všichni jsou upíři a živí se pouze zvířecí krví. Jednoho dne se do městečka Nenana přistěhuje dívka, která se jmenuje Annabella Sweet. Edrick se s ní poprvé setkává ve škole. Annabella je plachá dívka, která si těžko získává přátele. Edrickovo srdce začíná bít od prvního okamžiku, kdy tuto lidskou dívku potkal, jen pro ni…

Přečetl jsem si ten odstavec ještě jednou. Je to náhoda, že se jména postav v knize počátečními písmeny až nápadně shodují se jmény členů mojí rodiny? A co to příjmení? Culleton - Cullen...

„To snad není možné,“ ozvalo se domem. Jasně, Alice narazila na to samé, co já.

Otevřel jsem knihu a zjistil jsem, že je autorce devatenáct let, a že žije ve městě Tacoma. Její fotka tam ale chyběla. Jak asi Isanne Siddon vypadá? No, zítra jsme měli jet do Seattlu na autogramiádu, tak si ji budu moct prohlédnout.

Otočil jsem pár listů a začal jsem číst první kapitolu.

Sem tam se domem ozval povzdech plný údivu, občas se někdo rozčiloval a kladl si otázku, jak je možné, že o nás ta holka ví tolik věcí. Skutečně o nás věděla? Nemohla to být náhoda?

Uběhlo pár hodin a já jsem zaklapl knihu.

Dobře, takže abych si to shrnul. Edric se zamiluje do své spolužačky Annabelly. Pomalu se sbližují, až oba zjistí, že se do sebe zamilovali. Edric odhalí Annabelle tajemství o své rodině. Ta ho po nějakém čase požádá o to, aby ji přeměnil, ale on se stále nemůže rozhodnout. Až autonehoda ho přesvědčí, že pokud Annabellu nepřemění na upírku, mohl by o ni přijít. A tak ji jednoho dne kousne, z Annabelly se stane upírka a jejich láska se stává věčnou.

Na tom by asi nebylo nic, co by nás mohlo odhalit. Jenže… rodina Culletonových… zakroutil jsem hlavou, jak mi to jméno znovu připomnělo naše - Cullenovi.

Culletonovi byli stejně jako my vegetariáni a Ally měla schopnost vidět do budoucnosti, stejně jako Alice. Slunce, jak jsem se dočetl v knize, jim nezpůsobovalo to, co nám. Jejich kůže na slunci nezářila, ale spálila je na prach. To byla snad jediná věc, která byla jiná, než skutečnost. Jinak se to, co se týkalo naší rodiny, až příliš shodovalo s knihou. Už se mi to jako náhoda nezdálo. Ta holka nás musela znát. Věděla toho o naší rodině až moc. Nemohla být upírka? Pak by bylo možné, že by se o nás mohla od někoho dozvědět. Ale od koho? Téhle záhadě jsem se rozhodl přijít na kloub. A nebyl jsem sám.

Alice právě diskutovala o knize s ostatními v obýváku a nejen ona byla přesvědčená o tom, že o nás ta holka musela vědět. Nechal jsem ležet knihu na posteli a sešel jsem za ostatními.

„Edwarde, co na to říkáš?“ zeptala se mě Rose, když jsem právě scházel ze schodů.

„No… jakoby to někdo psal přímo o nás,“ řekl jsem zamyšleně.

„Zítra po škole vyrazíme do Seattlu. Na náhodu je to až moc podobné tomu, jak žijeme, jak se jmenujeme…“ oznámil nám Carlisle.

Všichni jsme o knize diskutovali až do rána.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Zajímá vás, jak se bude příběh vyvíjet dál? Pokud ano, napište mi to pls do komentáře. Povídku už mám dopsanou, takže záleží jen na vás, jak rychle budou přibývat kapitolky.

Vaše EdBeJa

Shrnutí - Kapitola 2. 

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žijí mezi námi - Kapitola 1.: