Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiju dvojí život 10. kapitola

08.12.2009 (21:45) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1942×

Polibky jsem mu s radostí oplácela. Po chvilce se odtáhl.

„Můžu s s tebou odpoledne promluvit?“ zeptal se.

„Jasně,“ kývla jsem.

„Okolo čtvrté?“ zeptal se a já jen kývla. Jakmile zazvonilo na přestávku, odcházela jsem do své třídy. Měla jsem francouzštinu a místo bylo u jednoho z Cullenů.

„Můžu?“ zeptala jsem se.

„Jasně. Jmenuju se Emmett,“ představil se mi.

„Bella Swanová." Řekla jsem mu a on jen kývl. Sedla jsem si a on se začal culit.

„Co se děje?“ zeptala jsem se ho.

„Ty chodíš s Edíkem?“ zeptal se mě na rovinu.

„Možná...“ řekla jsem jen a začala se červenat.

„Paráda. Červená je hezká,“ řekl mi Emmett a začal se smát. Naštěstí nás přerušil učitel, který dorazil na hodinu a my se mu museli začít věnovat. Po hodině jsem vyrazila ke svému autu. Nedošla jsem tam, protože mě někdo zatáhl do prázdné třídy.

„Swanová! Edward je můj, opovaž se ho dotknout!“ vyhrožovala mi Jessica.

„Máš ho podepsanýho? Myslím, že on je samostatný, takže může rozhodovat sám.“ řekla jsem jí a chtěla odejít, ale ona mě chytla za ruku.

„Varuju tě!“ řekla mi výhružně.

„A já varuju tebe. Ještě jednou mi budeš vyhrožovat a postarám se o to, aby ses zde už neobjevila, kvůli tvému vzhledu. Lidi se tě budou bát a nebo skončíš v cele za vyhrožování! Já jsem silný nepřítel!“ varovala jsem ji a s úsměvem odcházela k autu. Nasedla jsem do něj a vyrazila jsem domů, kde nikdo nebyl. Převlékla jsem se a udělala si věci do školy. Najednou někdo zazvonil. Edward. Otevřela jsem a on tam stál se svým krásným úsměvem.

„Ahoj,“ řekla jsem mu.

„Ahoj. Můžu dovnitř?“ zeptal se a já kývla.

„Dáš si něco?“ zeptala jsem se zdvořile.

„Ne, děkuji. Můžeme si někde promluvit?“ zeptal se.

„Jasně,“ řekla jsem mu a vedla ho do obýváku, kde jsme si sedli an gauč.

„Proč si mě políbil?“ zeptala jsem se.

„Protože tě miluji,“ řekl to tak potichu, že jsem nechtěla uvěři, že to opravdu řekl.

„Miluješ mě?“ ujišťovala jsem se.

„Jo,“ připustil po chvíli. Wau, tohle jsem nečekala. Miluji ho, ale i já?

„Edwarde, tohle je na mě moc. Já sama se v sobě ted´ka nevyznám. Mám tě ráda,“ řekla jsem mu a v jeho očích se objevila bolest.

„Já raději půjdu,“ vyhrkl po chvilce, ale to jsem nemohla dovolit.

„Nechoď, prosím,“ žádala jsem ho a přitiskla jsem se k němu. Podívala jsem se mu do očí a začala se k němu přibližovat. Naše rty se setkaly a rozjely spolu hru, které rozuměly jen ony. Najednou mi docházel kyslík a tak Edward přešel s polibky na můj krk. Já sama jsem po chvilce našla znovu jeho rty. Vyrušilo nás, ale otevření dveří.

„Bello, jsem doma,“ vykřikl Charlie do domu. Edward se ode mě odlepil a začal si upravovat košili, kterou mě trošku vyhrnutou. Táta přišel do obýváku.

„Dobrý večer, pane,“ řekl Edward zdvořile.

„Dobrý večer, Edwarde. Jste na odchodu?“ zeptal se ho táta.

„Ano. S Bellou jsme probrali, co jsme měli a já ted´ka půjdu. Vyprovodíš mě, Bell?“ zeptal se mě Edward. Jen jsem kývla a společně s ním jsem šla ke dveřím.

„Ráno tě vyzvednu, ano?“ zeptal se a já kývla.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem, když odcházel. Po chvilce jeho Volvo odjelo a já šla dovnitř.

„Co tu dělal Edward Cullen?“ ptal se táta zvědavě.

„Nic,“ řekla jsem a chtěla odejít do pokoje.

„Bello, neumíš lhát. A když tu nic nedělal, proč mám na tváři přiblblý úsměv a jsi celá červená?“ zeptal se a mě vyšel z úst povzdech.

„No. Byl tu a pomáhal mi,“ řekla jsem mu a sama sobě jsem se usmála.

„S čím ti pomáhal?“ zeptal se zvědavě.

„Nepomáhal mi. Asi spolu chodíme,“ přiznala jsem se po chvilce.

„Asi? Bell, tím si musíš být jistá,“ vytkl mi táta.

„My jsme toho moc nenamluvili,“ přiznala jsem se a táta se začal smát. Raději jsem šla k sobě do pokoje, kde jsem si vzala věci na řevlečení a zamířila jsem do koupelny, kde jsem se podívala sama na sebe v zrcadle. Měl pravdu, moje rty byly celé opuchlé a moje tváře zdobila červeň. Dál jsem nad tím nepřemýšlela a šla jsem do sprchy. Jakmile jsem byla hotová šla jsem do lednice, kde jsem si vzala zbytek salátu.

„Jdu si lehnout,“ oznámila jsem tátovi. On se o sebe postará. V pokoji jsem si vzala knížku a mp3 a lehla jsem si do postele. Po chvilce se mi podařilo usnout a z dáolky jsem zase slyšela nějakou melodii. Ráno jsem se probudila už v šest. Takže jsem měla hodně času na to, abych se upravila. Ve skříni jsem si našla bílý top, černou sukni a černé sako. Potom také černobílé legíny a na nožky jsem si vzala černé baleríny. Trošku jsem se namalovala a do kuchyně jsem vcházela až v 7. Hodinu jsem se upravovala? Tak to je rekord. V kuchyni jsem nám připravila něco k snídani. Okolo čtvrt na osm už se tu objevil Charlie.

„Bell, dneska jedu na služební cestu. Vrátím se zítra,“ oznámil mi.

„Dobře. Hlavně si nezapomeň vzít čistý ponožky a spodní prádlo,“ poradila jsem mu a on s úsměvem odcházel. Okolo půl osmé jsem zaslechla troubení. Z okna jsem poznala Edwardovo auto.

Vzala jsem si tašku a odcházela za ním.

„Ahoj,“ řekla jsme mu a políbil ho.

„Ahoj,“ řekl mi a otevíral mi dveře.

„Kde máš dneska sourozence?“ zeptala jsem se, protože tam byl jen on.

„Jeli s Rosalie,“ řekl mi a vyjel pomalu od nás.

„Jak ses vyspal?“ zeptala jsem se ho a on se pobaveně usmál.

„Dobře. Měl jsem krásné sny. A ty?“ zeptal se zvědavě.

„Byly dobrý,“ řekla jsem jen. Nechtěla jsem mu tu říkat, co se mi zdálo. Byly to sny o něm a o tom, jak se spolu milujeme. Byly to pěkné sny. A nmi sem si toho nevšimla a on už parkoval vedle červeného mercedesu.

„To je auto tvé sestry?“ ptala jsem se překvapeně.

„No jo. My máme rádi rychlou jízdou,“ oznámil mi a já překvapeně kývla.

„Jak to bude ve škole? Jsme pár?“ zeptala jsem se.

„A jsme?“ ptal se pro změnu on.

„Jsme,“ řekla jsem rozhodně a on mě políbil.

„Já nemám důvod nic skrývat.“ oznámil mi a já kývla. Edward mi šel otevřít dveře a společně jsme se vydali na naši první hodinu. Jelikož jsme se drželi za ruce, všichni nás propalovali pohledy.

„Bude tohle často?“ ptala jsem se ho.

„Chodíš s jedním z Cullenů. Takže asi jo.“ řekl mi a políbil mě na nos.

„To je výjimečné?“ ptala jsem se překvapeně.

„jo. Mimochodem, co máš v plánu na odpoledne?“ zeptal se mě a já začala přemýšlet.

„Asi nic, proč?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Chtěl bych tě vzít k nám domů. Chceš?“ zeptal se mě a já na něj zaraženě koukala.

„K vám domů? Proč?“ vysoukala jsem ze sebe.

„Matka by tě ráda poznala a mám strach, že nás u vás doma zase někdo vyruší,“ sdělil mi své obavy.

„Dneska to bude v klidu. Táta jede na nějakou služebku. Do zítřka jsem doma sama,“ oznámil jsem mu a zatvářila se bojovně.

„Ty se tam nebudeš bát?“ zeptal se mě po chvilce.

„Ne, měla bych?“ zeptala jsem se ho a on jen zakroutil hlavou. Najednou se u naší lavice objevila Alice.

„Bell, co by si řekla dámské jízdě?“ navrhla mi a já na ni vyjeveně koukala.

„To není dobrý nápad. Musím hlídat dům,“ řekla jsem jí a chtěla si oddychnout.

„Já myslela, že by ta jízda byla u vás doma,“ překvapila mě.

„U nás?“ ptala jsem se pro jistotu znovu.

„Jasně. Nevadilo by ti to, že ne?“ zeptala se.

„Dobře, ale mám podmínku. Budeme tam jen ty a já,“ řekla jsem jí a ona se zatvářila ublíženě.

„Ještě Rose. Ona tohle miluje. Prosím, jestě ona,“ prosila mě a já musela přikývnout. Tomu jejímu pohledu nešlo říct ne.

„Děkuji. Nebudeš toho litovat,“ řekla mi celá št´astná a odcházela k sobě na místo.

„Lituju tě,“ řekl mi najednou Edward.

„Proč?“ ptala jsem se ho překvapeně.

„Alice miluje oslavy a věci tohohle typu,“ obeznámil mě se situací a já hned začala litovat toho, že jsem na to kývla.

„Tohle mě zabije,“ řekla jsem mu a on se na mě smutně podíval.

„Pokusím se jí domluvit, ale chci úplatek,“ řekl mi.

„A jaký byste si přál, pane Cullene?“ zeptala jsem se ho laškovně.

„Jaká je nabídka, slečno Swanová?“ zeptal se mě už se smíchem. Místo odpovědi jsem ho políbila, ale vyrušilo nás zvonění. V ten okamžik jsme se museli od sebe odtrhnout. Nenávidím školu, raději bych seděla s Edwardem někde sama a líbala bych ho do doby, než by mi to stačilo. Já jsem, ale nenasytná na jeho polibky, takže by to bylo asi nikdy.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju dvojí život 10. kapitola: