Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiju dvojí život 11.kapitola

12.12.2009 (22:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2066×

„Pokusím se ji přemluvit.“ oznámil mi Edward šeptem na začátku hodiny.

„Díky.“ zašeptala jsem k němu a on se na mě jen usmál. Potom už jsme se museli věnovat učiteli, který začal zkoušet. Po hodině mě Edward odváděl na literaturu.

„Proč tuhle hodinu nemáš se mnou.“ pronesl smutně.

„Protože ty ted´ máš matematiku. Užij si ji.“ řekla jsem sarkasticky. Políbila jsem ho a vyrazila do třídy. Edward hned odešel. K mé lavici se najednou přiloudala Jessica.

„Za tohle zaplatíš!“ oznámila mi a zmizela ke své lavici. V tuto hodinu jsem naštěstí seděla sama. Na konci hodiny jsem si sbalila a venku před třídou na mě čekala moje láska.

„Chyběl jsem ti?“ ptal se zvědavě.

„Ani ne a já tobě?“ ptala jsem se.

„Vůbec.“ řekl sarkasticky a hned se rozesmál a já s ním.Společně jsme šli na další hodinu. Dějepis.

„Mluvil jsem s Alice.“ oznámil mi.

„Opravdu? A jak?“ vyzvídala jsem hned.

„Dneska přespíš u nás a ona neuspořádá dámskou jízdu, souhlasíš?“ položil mi otázku.

„U vás? Nebude to tvým rodičům vadit?“ ptala jsem se překvapeně i vyděšeně zároveň.

„Ne. Nebude, Alice už mluvila s Esme a moji sourozenci se na tebe moc těší. Přijímáš?“ zeptal se mě a já jen kývla.

„Děkuji.“ řekl mi a políbil mě. Slyšela jsem Jessicu, jak si odfrkla. Hodina naštěstí již začala a my se museli věnovat učiteli. Po hodině na mě Edward čekal.

„Máš taky oběd?“ optala jsem se ho.

„Ano. Zrušili nám odpolední vyučování. Takže oěd a jedeme k nám.“ oznámil mi.

„Nejdřív k nám. Musím si vzít učení a holavně nějaké oblečení.“ upozornila jsem ho a ona se začal smát.

„Proč se mi směješ?“ zeptala jsem se smutně.

„Belli, zítra je sobota. To znamená, žádná škola.“ oznámil mi Edward pobaveně a já se klepla rukou do hlavy.

„No jo, máš pravdu.“ připustila jsem a on s úsměvem přikývl.

Společně jsme šli k jídelně, ale já musela ještě na toaletu.

„Edwarde, já si odskočím. Vezmi mi něco k jídlu, ano?“ zeptala jsem se a on kývl. Pomalu jsem vyrazila na záchody. Vykonala jsem potřebu a šla se na sebe podívat k zrcadlu. Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vstoupila Jessica.

„Ahoj Bello.“ řekla mi hned škaredě.

„No nazdar!“ vrátila jsem jí to.

„Ukradla jsi mi ho a za to tě zabiju.“ řekla mi a přistupovala ke mně.

„Jessico, ublížíš mi a skončíš ve vězení a společnost ti budou dělat krysy.“ upozornila jsem ji.

„Jak bych mohla skončit ve vězení, když jediný člověk, který to věděl bude mrtvý.“ zasmála se a prudce mě odhodila na zed´.

„Víš Bello, když jsi sem přišla, myslela jsem, že budeme kamarádky, ale nejsme!“ vykřikla a hodila mě na zrcadlo. Nezdála se, ale měla strašnou sílu. Najednou jsem ucítila tekutina, která mi začala téct po zádech.

„Bello, Bello,Bello. Já to už skoncuji.“ řekla mi a hodila mě znovu o zed´ a já cítila, jak se nade mnou uzavírá temnota.

Alice

Edward čekla na Bellu na obědě, ale ona stále nepřicházela.

„Alice, nevidíš něco?“ ptal se mě už po několikáté.

„Ne.“ řekla jsem mu a najednou ke mně zavála vůně čerstvé lidské krve. Jsper se napřímil.

„Odved´ Jaspera ven a já se po ní půjdu podívat.“ oznámila jsem mu a on kývl. Šla jsem na nejbližší záchody a to co jsem tam uviděla mě ochromilo. Bella v kaluži krve. Okamžitě jsem k ní přiskočila, nevnímajíc pálení v hrdle.

„Bell, slyšíš mě?“ ptala jsem se, ale ona mi neodpovídala. Její tep byl nepravidelný. Do ruky jsem vzala mobil a volala jsem záchranku. Na záchody se najednou nahrnulo spoustu lidí, ale učitelé je vyhazovali a sami hlídali dveře.

„Jak je na tom?“ přiskočila ke mně zdravotnice.

„Já nevím. Už jsem volala záchranku, za chvilku by tu měli být.“ řekla jsem jí a ona kývla pomalu se snažila zastavit krvácení. O pár minut později do dvěří vpadli lidé ze záchranky a my byli nusené odstoupit. O chvilku později Bellu nakládali na lehátko a odváželi ji ven.

„Můžu jet s vámi?“ zeptala jsem se té doktorky.

„Jistě.“ kývla a šla rychle ven a já ji následovala. Venku byla policie a spousta lidí. Mezi nimi jsem zahlédla i rodinu.

„Edwarde, našla jsem Bellu na zádech v kaluži krve. Nejspíš se jí někdo chtěl zbavit. Zjisti, kdo a dávej pozor na Jaspera. Já jedu s Bellou do nemocnice.“ poslala jsem mu a on kývl. Naložili Bellu a já jsem si sedla k ní a hned potom jsme již vyjížděli do nemocnice. Tady na ni čekal Carlisle a hned ji brali na operační sál. Já sama jsem si sedla na chodbě. Po pár minutách přemýšlení jsem vzala telefon a dle vize vytočila Charlieho číslo.

„Swan.“ ozvalo se z telefonu.

„Tady je Alice Cullenová. Pan Swane, asi by jste se měl vráti, Bella je v nemocnici.“ řekla jsem mu a čekala na jeho reakci.

„Okamžitě se vracím.“ řekl mi a pokládal telefon. Edward se tu najednou objevil, vůlbec jsem ho neslyšela.

„Jak je na tom?“ ptal se hned.

„Já nevím, je na sále. Víš, kdo to udělal?“ ptala jsem se ho.

„Ano, Jessica Stanleyová. Její myšlenky mi to prozradily, ale předtím jsem nic nečetl. Jako kdyby na nic nemyslela.“ řekl mi vyjeveně a já se na něj překvapeně podívala. Ještě chvilku jsme byli každý ve svém světě. Najednou Carlisle vyšel ze sálu.

„Jak je na tom?“ ptala jsem se ho hned.

„Museli jsme hodně zašívat. Má silná otřes mozku, nalomenou ruku a hlavně ztratila hodně krve.“ oznámil nám.

„Můžeme za ní?“ ptala jsem se hned.

„Dneska ne, ale zítra klidně.“ připustil Carlisle. Najednou se prudce rozrazily dveře a dovnitř vtrhl Charlie.

„Jak je na tom moje holčička?“ ptal se hned Carlislea. Ten mu řekl úplně to stejné, co nám. Charlie se zhroutil na židli. Já jsem si k němu sedla a objala ho.

„Pane Swane, nebojte se. Bella je bojovnice, ona to zvládne.“ ujistila jsem ho a on se slzami v očích kývl.

„Musím jít zavolat její matce a strýci.“ oznámil nám a šel i s telefonem ven.

Bellina matka

Byli jsme společně s Greghem na obhlídce našeho pozemku, když mi najednou začal zvonit telefon.

Na displeji jsem zjistila, že je to Charlie. Otráveně jsem telefon zvedla.

„Prosím?“ ptala jsem se.

„Přijed´ do Forks, hned.“ rozkázal mi.

„Proč? Stalo se něco?“ ptala jsem se ho hned.

„Ano. Bella je v nemocnici a má silný otřes mozku.“ oznámil mi a mě se v očích objevily slzičky.

„Přijedu, ještě dnes.“ oznámila jsem mu a položila jsem telefon.

„Co se stalo?“ ptal se mě Greg.

„Bella je v nemocnici. Má silný otřes mzku. Musím do Forks.“ oznámila jsem mu a on kývl.
„Pojedu také. Vezmeme si soukromé letadlo.“ oznámil mi a vzal si můj telefon, aby mohl vyjednat odlet.

„Renné, chvátni si. Poletíme za hodinu.“ oznámil mi a my rychle spěchali do domu. Greg v rychlosi vše vysvětlil Sam a poté jsme v rychlosti mířili na letiště. Naštěstí jsme mohli s autem na renvej, protože jinak bysme to nestíhali. V rychlosti jsme nastoupili a o pár minut později jsme již byli ve vzduchu. Celý let jsem musela myslet na mou malou holčičku, bez které bych tohle všechno nezvládla. To ona mi dává sílu jít dál a nespadnout do toho všeho, kde jsem byla dřív. Kvůli ní se snažím být skvělá, ale moc se mi to nedaří.

„Renné, už budeme přistávat.“ oznámila mi Sam a já kývla. O pár minut jsem již dýchala vzduch v Port Angeles, ještě, že existují soukromá letiště. Zde na nás čekalo auto i se řidičem. Greg mu řekl kam jet a on vyrazil. Za půl hodiny již parkoval u nemocnice.

„Jdeme?“ ptal se Greg a já kývla. Vystoupila jsem a ovinul se kolem mě pach nemocnice a to jsme teprve byli venku. Pomalu jsem vyrazila dovnitř a šla jsem na chirurgii. Zde seděl Charlie a nějaká dívka s chlapcem.

„Charlie, co se stalo?“ zeptala jsem se kousek od něho. On se na mě podíval se slzami v očích a urychleně mě objal. Já mu obětí opětovala. Cítila jsem se jako dřív. Když jsme byli párem.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju dvojí život 11.kapitola: