Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiju dvojí život 17. kapitola

30.01.2010 (20:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1723×

Bella

Celou cestu jsem s nimi nemluvila, jen jsem poslouchala písničky v iPodu.

„Vystupujeme!“ přerušila mě z mého klidu máma. Jen jsem kývla a vystoupila z letadla a rovnou jsem si sedla do auta, které tu na nás čekalo.

„Bello, tak mluv!“ požádala mě máma.

„Klidně na nás i křič, ale mluv!“ přidal se táta.

„Nevidím jediný důvod, zkazili jste mi život. Doufám, že jste šťastní!“ vykřikla jsem naštvaně a znovu zapla hudbu. Po nějaké době jsme již parkovali u domu, naštvaně jsem vystoupila z auta a svýma klíčema jsem odemkla, abych mohla hned zmizet v pokoji. Ještě jsem se pro jistotu zamkla.

„No tak Bello, odemkni ty dveře!“ slyšela jsem za dveřmi žádat mou matku, ale já se sama pro sebe usmála. Zapla jsem si notebook a v rychlosti jsem kontrolovala maily. Nedalo mi to, a tak jsem se koukla na internet, zda se tam nepíše něco o koncertu. Psalo a docela v hojném počtu. Zkoukla jsem články, které byly přímo nádherné.

„Zítra jdeš do školy!“ ozval se za dveřmi hlas táty a já sama pro sebe kývla. Šla jsem se převléknout do věcí na spaní a hned potom jsem ulehla ke spánku. Ráno přišlo dle mě až moc brzy. V rychlosti jsem našla něco na sebe ve skříni a spolu s kupičkou jsem zamířila do koupelny. V ní jsem ze sebe udělala člověka a musím říct, že se mi to povedlo. V pokoji jsem si potom připravila věci do školy a vyrazila jsem se do kuchyně, kde jsem si připravila něco k snídani.

„Tady máš omluvenku,“ řekla mi máma a podala mi nějakej papír.

„Děkuju,“ řekla jsem nazpět a věnovala jsem se snídani. Okolo půl osmé jsem již odcházela, abych do školy dojela ještě před začátkem vyučování. Na parkovišti bylo docela plno, ale podařilo se mi ještě sehnat místo. Jakmile jsem vystoupila, hned se přede mnou objevila Alice.

„Po škole spolu jdeme na kafe,“ oznámila mi a hned se vracela ke svojí rodině.

„Jak chceš,“ řekla jsem ještě a vydala jsem se ke škole.

„Bello, jsi to ty?“ ozval se za mnou překvapený hlas Angely.

„Jasně, kdo jiný by to měl být?“ zeptala jsem se jí a ona mě s úsměvem objala.

„Tolik jsi mi chyběla,“ přiznala se mi a já se jen usmála.

„Ty mě taky, ale ted´ už se odsud zase nedostanu,“ řekla jsem jí a ona se na mě podívala s otázkami v očích.

„Neřeš to,“ poradila jsem jí a společně jsme vyrazili do školy. Až při vstupu do třídy jsem si uvědomila, že tuhle hodinu mám s Edwardem. On už seděl v naší lavici.

„Konečně ses tu objevila!“ vyjel na mě hned, jak jsem si sedla.

„Měla jsem něco na práci,“ vysvětlila jsem mu, ale on se na mě zkoumavě podíval.

„Můžu věděc, co jsi měla na práci?“ zeptal se mě.

„Nemůžeš, to je má věc!“ řekla jsem mu ostře a on kývl. Během chvilky do třídy přišel učitel a začal výuku.

„Takže mládeži, v podmínkách máte jeden projekt a ten budete dělat ve dvojicích,“ oznámil nám a já se zarazila.

„Je to nutné?“ zeptala jsem se učitele.

„Bohužel je a Vy by jste se měla snažit, nemáte žádné známky a tohle bude důležitá známka,“ oznámil mi a já jen kývla. Hned potom začal říkat témata daným dvojicím a naposledy jsme přišli my.

„Vy budete mít pohlavní nemoci,“ řekl nám a jhá se musela začít smát.

„Čemu se směješ?“ vyjel na mě Edward.

„Ničemu, jenom to téma mi přijde vtipné, tobě ne?" zeptala jsem se ho.

„Ne!“ řekl mi rázně a vyšel z učebny, protože už zvonilo. Já jsem s úsměvem následovala Angelu na hodinu literatuty. Milovala jsem tyhle hodiny, protože jsem byla schopná číst knížky od rána do večera. Na téhle hodině jsem seděla s Alice.

„Po škole pojedu s tebou a pojedeme do Port Angeles,“ oznámila mi hned a dál se se mnou nebavila.

„Ok,“ zašeptala jsem a věnovala jsem se učitelce, která zrovna povídala o Romeovi a Julii. Další dvě hodiny do oběda utekly jako voda a já mohla spolu s Angelou zamířit na oběd. Vzala jsem si zeleninový salát a zamířila jsem ke stolu, kde seděl Mike.

„Zdarec, jak se vede?“ zeptal se mě hned.

„Ujde to, co ty?“ zeptala jsem se ho.

„Skvělý,“ přiznal se a zasněně se zasmál.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se Angely.

„Viděl v televizi koncert Miley Destiny a od té doby je v jiném stavu,“ řekla mi v úsměvem.
„Fakt? A kdo je tatínek?“ zeptala jsem se s úsměvem Angely.

„Já ti dám tatínka, neprovokuj!““ varoval mě a já se jen zasmála.

„Miley Destiny? Miluješ jí?“ zeptala jsem se ho na rovinu.

„Kdo ne?“ položil mi zpět otázku. Najednou si k nám přisedla nějaká holka.

„Četli jste to?“ zeptala se nás.

„Co jsme měli číst?“ zeptala jsem se jí a ona se na mě zkoumavě podívala.

„Miley Destiny je prý někde tady, nejspíš pochází odsud a kvůli tomu sem přijíždí paparazzi z celého světa a hledají ji,“ oznámila nám a odešla. Na stole nám nechala nějaký časopúis, kde o tom psali.

„Myslíte si, že to může být pravda?“ zeptala se nás Angela. Já jí neodpověděla, protože jsem na tohle neměla odpověd´. Za moment se ozval zvuk mého telefonu.

„Bella,“ představila jsem se.

„Víš o tom?“ zeptal se mě Greg.

„Jo, jaký je plán?“ zeptala jsem se ho.

„Lily, ozvu se,“ řekl mi a položil mi to.

„Bello, jsi v pořádku, nějak jsi zbledla,“ strachovala se Angela.

„Ano, jsem,“ ujistila jsem ji a dojedla jsem salát. Hned potom jsem šla s Angelou na chemii a pak jsem měla jet s Alice do města.

„Počítala jsi s tímhle?“ zeptala se mě Alice, když jsem přicházela k autu.

„Ne, nikdo s tím nepočítal,“ ujistila jsem ji a ona jen kývla. Šla jsem si sednout a ona mě napodobila.

„Musím říct, že všechno jsi měla perfektně naplánované!“ oznámila mi při cestě.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se jí.

„Nikdy bych na to nepřišla, kdyby si Emmett něčeho nevšiml,“ oznámila mi a já se na ni překvapeně podívala.

„Na koncertě v LA jsi měla stejný prstýnek jaký máš i ted´,“ řekla mi a já jsem se zasmála.

„Těch prstýnků jsou tisíce,“ namítla jsem.

„To si ce jo, ale ty ho máš pořád na stejném prstu,“ řekla mi a já jsem jen kývla.

„Dle prstýnku jsi to poznat nemohla,“ namítla jsem a ona se rozpustile zasmála.

„Nikdy jsi o Miley nemluvila a pokud ano, tak neutrálně. To hodně napovídá. Ted´ mi, ale řekni, co máte v plánu pro další dění?“ zeptala se

„Řeknu to, až budeme v Port Angeles, ano?“ zeptala jsem se, protože jsem sama nevěděla, co bude. Tam jsem zastavila u jedné kavárny a společně s Alice jsme šli dovnitř. Objednala jsem si čaj a Alice nic.

„Mám kamarádku, co vypadá jako já, když jsem převlečená. Můj strýc ji chce zapojit, ale sama netuším jak,“ přiznala jsem se a jako na zavolanou mi zvonil telefon.

„Tak co?“ zeptala jsem se.

„Lily přijede do Forks jako Miley a vy ji ubytujete u sebe, přijedu spolu s ní a trošku si pohrajeme, ano?“ zeptal se mě.

„To beru, kdy vás mám čekat?“ zeptala jsem se.

„Zítra,“ řekl mi ještě a položil mi telefon.

„Tak co?“ zeptala se Alice.

„Všechno se dá do pohybu,“ řekla jsem jí s úsměvem.

„Bello, měla by ses přiznat Edwardovi,“ řekla mi najednou.

„Proč?“ zeptala jsem se jí.

„Miluje tě!“ řekla mi a já se na ni vyjeveně podívala.

„Neřekl mi to. Jak ti to můžu věřit?“ zeptala jsem se jí.

„On ti to řekne. Snad,“ řekla mi a já jen kroutila hlavou.

„Já ho milovat nesmím,“ řekla jsem jí a slzy se mi spustily po tvářích.

„Proč ne?“ ptala se překvapeně.

„Jsem prokletá. Každý kluk se kterým jsem chodila, zemřel. Chceš, aby tohle potkalo tvého bratra?“ zeptala jsem se jí, ale ona mě na tváři úsměv.

„Snad se někdy dozvíš pravdu,“ řekla mi před tím než se zvedla a odešla. Co to mělo znamenat?

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju dvojí život 17. kapitola: