Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiju dvojí život 9.kapitola

04.12.2009 (18:15) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1821×

Edward

Alice jela s Carlislem na letiště pro Esme, která se dneska vracela z New Yorku, kde předělávala dům jedné rodiny. Jakmile se vrátili domů, Alice si mě zavolala k sobě do pokoje. Doufám, že nebude chtít jít na nákupy. To bych nejspíš nezvládl. Zaklepal jsem a na vyzvání jsem vstoupil.

„Chtěla jsi se mnou mluvit?“ zeptal jsem se, jakmile jsem ji uviděl na zemi, jak se přehrabuje v cdčkách.

„Jo. Chci ti něco ukzat.“ řekla mi jen a najednou jsem uviděl její vizi. Bella v baru a opíjí se, potom si bere drogy.

„Alice, tohle vidět nechci.“ upozornil jsem ji.

„Já vím, chci ti ukázat tohle.“ řekla mi a ukázala mi jinou vizi. Já a Bella jsme u ní v pokoji a líbáme se. Já a Bella jsme v mém pokoji a já jí broukám ukolébavku.

„Alice, tohle není možné a ty to víš.“ vyčetl jsem jí.

„Přiznej si to, miluješ ji a ona tebe.“ shrnula to a už mě vyháněla z pokoje. Šel jsem k sobě do pokoje, kde jsem si pustil písně od Debussyho. Okolo půlnoci jsem, ale uznal, že musím z tohohle domu pryč. Není divu, když bydlíte v domě s upířími páry, které si celou nco užívají a já jako kdybych to prožívaol s nimi, díky čtení myšlenek. Šel jsem si tedy zaěhat ven. Při této příležitosti jsem si rovnou skočil na lov. Přesto bylo pořád ještě brzy na návrat domů, riskl jsem to a během pár minut jsem se zastavoval před Belliným domem. Dle vůně jsem našel její pokoj, opatrně jsem vylezl na strom a ze stromu jsem opatrně otevřel okno a vstoupil k ní do pokoje. Bells spala na židli u stolu. Byl na ní krásnej pohled. Šel jsem k ní a pohladil jsem ji po vlasech. Zavrtěla se a něco zamumlala. Musel jsem se nad tím pousmát. Vzal jsem ji do náruče a přenesl ji na její postel. Chvilku měla otevřené oči, ale pak je zavřela a spala dál.Přikryl jsem ji a sedl jsem si k ní na postel. Po chvilce mě napadla melodie ukolébavky, a tak jsem ji jí začal broukat. Ve spánku se usmála. Byl to nádherný pohled. Okolo páté hodiny jsem se sebral a utíkal zpět domů. Alice seděla v obýváku a na tváři měla úsměv.

„Jak se ti líbilo u Belly?“ ptala se zvědavě Alice.

„Já ani nevím, nějak jsem se tam nerozkoukával.“ řekl jsem jí popravdě.

„Nedivím se.“ řekla mi a já odcházel do svého pokoje. Tam jsem si vyndal nějaké oblečení a šel jsem do sprchy. Okolo půl osmé jsem scházel po schodedch do obýváku, kde byli i sourizenci.

„Můžeme?“ zeptal jsem se a oni přikývli. Společně jsme šli do garáže, kde jsme si sedli do Volva a vyrazili jsme ke škole. Na parkovišti jsem našel volné místo a o pár sekund později vedle nás parkovalo auto Belly.

„Já za ní půjdu.“ oznámila nám Alice a už stála při Belliným autě.

Alice

„Ahoj Bello.“ řekla jsem jí, když vystupovala.

„Čau.“ řekla mi a nezněla vůbec dobře.

„Stalo se něco?“ ptala jsem se vyděšeně.

„Ne nic, jen jsem se blbě vyspala. Vlastně si ani nepamatuji, jak jsem se ze židle dostala do postele.“ přiznala se a já se usmála a nenápadně koukla na Edwarda.

„Třeba jsi náměsíčná.“ řekla jsem vesele.

„Asi, protože jiné vysvětlení proto nemám.“ řekla mi a společně jsme vyrazili do třídy.

Bella

S Alice jsem měla dneska všechny hodiny.

„Jaké je to vůbec v Tennesii?“ zeptala se mě během matematiky.

„Hezky. Často tam, ale prší, ale není to tak časté jako zde.“ řekla jsem jí a ona se usmála.

„Nemohla bych tam jet někdy s tebou?“ zeptala se mě po chvilce.

„Já nevím. Proberu to s mamkou a řeknu ti, jo?“ zeptala jsem se pro změnu já a ona kývla. Zbytek hodiny jsme spolu nemluvili, protože učitel si dával pozor na to, cose v jeho třídě děje. Další hodinu jsme měli s Aliciným přítelem a Edwardem.

„Bell, já si sednu s Jasperem. Nevadí ti, že budeš sedět s Edwardem?“ zeptala se mě.

„Ne, nebude mi to vadit.“ ujistila jsem ji a ona se s úsměvem odebrala k Jasperovi. Já se pomalu vydala na hodinu a asi v polovině se ke mně připojil Edward.

„Ahoj Bello, já jsem Edward.“ představil se mi.

„Bell, ale to ty už víš.“ řekla jsem mu s úsměvem.

„Alice o tobě doma hodně mluví.“ přiznal se mi a já věděla odkud vítr vane.

„Prý budu sedět s tebou. Nevadí ti to?“ ujišt´ovala jsem se.

„Ne, budu rád.“ řekl mi s úsměvem a já ho následovala do třídy. Jakmile jsem si sedla, natočil si židli ke mně.

„Ty jsi ve Forks už žila?“ zeptal se.

„Jo. Žila jsem tu asi do 7 let, potom jsem se s matkou odstěhovala.“ odpověděla jsem mu.

„Chybělo ti Forks někdy?“ zeptal se mě a já nevěděla, co říct.

„Já nevím. V LA jsem byla s mamkou a se strejdou, ale Forks byl domov. Takže ano, chybělo mi.“ odpověděla jsem mu popravdě.

„Jsi taky maniak do nákupů jako Alice?“ zeptal se mě s úsměvem.

„Já si myslím, že jsem ještě horší než Alice, ale ovládám se.“ přiznala jsem se.

„Můžu mít také dotazy?“ zeptala jsem se ho po chvilce.

„Jasně, co chceš vědět?“ byl okamžitě ve střehu.

„Jak dlouho už žiješ s Cullenovými?“ zeptala jsem se.

„Byl jsem jejich první adoptované dítě. Bylo mi něco kolem čtyř let.“ řekl mi a usmál se.

„Pamatuješ se na své rodiče?“ zeptala jsem se a v jeho očích se mihla bolest.

„Ne, byl jsem moc malej, když zemřeli, ale Carlisle a Esme mi ej skvěle nahrazují.“ řekl mi s úsměvem.

„Máš ještě otázky?“ zeptal se.

„Ne, myslím si, že už ne.“ odpověděla jsem mu a otoila jsem se ke katedře, právě totiž vstupoval učitel. Celou hodinu jsem se nemohla soustředit, ale nevím proč. Mohla za to snad přítomnost Edwarda? Já nevím, ale něco mě k němu táhne. Naštěstí mě z toku mých myšlenek vysvobodilo zvonění.

„Co máš ted´ za hodinu?“ zeptal se sametový hlas.

„Chemii.“ oznámila jsem mu a on si povzdechl.

„Tu nemám, ale Alice jo.“ řekl mi a já s úsměvem přikývla.

„Neboj se bráško. Já vím, že mám s Bellou hodinu.“ objevila se u nás Alice a už mě odváděla do jiné třídy.

„Pokecali jste si spolu?“ zeptala se mě, když jsme vstupovali do třídy.

„Jo, docela jo. Proč?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Já jen, že je nezvyk vidět Edwarda, jak se s někým baví.“ přiznala se.

„Náhodou se s ním skvěle povídá.“ řekla jsem jí popravdě.

„Bell, mohla bych si k tobě sednout na oběd?“ zeptala se před začátkem hodiny.

„Jasně, proč ne.“ přikývla jsem a začala se věnovat výkladu učitele. Jakmile hodina skončila, šla jsem s Alice do jídelny. Já si koupila salát a Alice si koupila kousek pizzy.

„Ty nemáš hlad?“ zeptala jsem se, jakmile jsme si sedli.

„Ne, jsem na dietě.“ řekla mi a já se zatvářila překvapeně.

„Ty? Vždyt´ máš svělou postavu. Já bych spíš měla něco shodit.“ přiznala jsem se.

„Bell, může si k nám sednout i Jasper?“ zeptala se po chvilce a já se podívala ke stolu jejich rodiny. Jasper tam seděl jako hromádka neštěstí.

„Jo. Mě to nevadí.“ řekla jsem popravdě a Alice kývla. Během pár minut už si k nám Jasper sedal i s Edwardem.

„Ahoj Bello, já jsem Jasper, ale to už asi víš, že jo?“ zeptal se a já s úsměvem přikývla.

„Jak sis užila chemii?“ zeptal se Edward zvědavě.

„Šlo to. Co jsi měl ty za hodinu?“ ptala jsem se zvědavě.

„Španělštinu.“ řekl mi naštvaně.

„Copak se stalo?“ ptala jsem se ho s úsměvem.

„Bello, promiň mi, to co ted´ka udělám.“ omlouval se mi a o chvilku později mě začal líbat.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju dvojí život 9.kapitola: