Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život Alice Brandon - Prolog + 1. kapitola

27.09.2010 (20:45) • maky21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1695×

Prolog

Zvonek nade dveřmi se rozezněl, tento den už aspoň potisící. Nebo tak to aspoň připadalo Alici, jediné dceři místního prodavače Brandona.

Byl víkend, a to pokaždé musela pomáhat v jeho obchodě s oblečením.

Čekala, že to bude nějaká nafintěná blondýnka, nebo nějaký podobný zjev. Těch chodilo do jejich krámku nejvíc. Když ale pohlédla na dveře, to, co viděla, jí vyrazilo dech.

Ve dveřích stálo zjevení - nadpozemsky krásné zjevení. Zdálo se, že něco takového snad ani nemůže být člověk. Naprosto vykolejená Alice vykoktala: „P - p - přejete si?" Muž si odhrnul medové vlasy z čela, bolestně se zatvářil a jenom na půl úst odpověděl: „Můžu, prosím, mluvit s vedoucím?"

„Bohužel, otec právě odjel do města... mohla bych vám s něčím pomoci?" Vypadalo to, že se mladý muž snažil soustředit „No... jelikož jsi jeho dcera, tak asi ano... ale... nevíš, kdy přijede?" Alice skoro nevnímala, co mluví, ale pochopila, na co se ptá a odpověděla.

„No... měl by tu být tak do půl hodiny. Můžete na něj počkat vzadu. Smím vám nabídnout kávu... čaj... něco ostřejšího?" „Ne, děkuji." Pořád se stejným trpitelským výrazem si šel sednout dozadu, kam mu Alice ukázala. Napadlo ji sice, jestli mu může věřit, vůbec ho nezná a neměla z něho nejlepší pocit, ale ihned to v myšlenkách zavrhla. Najednou ji zalila vlna klidu, která jakoby k ní vůbec nepatřila a ona se s klidným výrazem vrátila za pult.

Právě dveře cinkly znovu. Alice se jen znuděně podívala na postarší, obtloustlou ženštinu a ihned věděla, na co se bude ptát. Taky že ano: „Dobrý den," spustila, „nemáte tu na mě nějakou minisukni?" Alice se zděsila „Ne, bohužel, ale nelíbila by se vám tahle?" řekla a ukázala na jednu modrou nad kotníky. Žena se jen podívala na cenovku a řekla: „Líbí se mi a moc! Ale nemysllíte, že je tahle hezčí?" řekla a ukázala na křiklavě růžovou.

„Madam, k vám by se hodila spíš nějaká... decentnější barva." Žena na Alici ihned vyjela, že ona nic neví o jejím stylu, že je její věc co nosí a podobně. Alice před ní jen klidně stála a čekala, až se madam vyvzteká. V tom ji zase zalila ta zvláštní vlna klidu. A ženu očividně taky, protože si vzala modrou sukni a doslova s krotkým výrazem šla k pokladně.

Když paní zaplatila, Alice šla za oním neznámým mladíkem, který na ni čekal na stejném místě a ve stejné poloze, jako když ho sem zavedla. Bylo to opravdu zvláštní... Že by se celou tu dobu nepohnul? Alice mrkla na nástěnné hodiny, které oznamovaly, že během jejího rozhovoru s paní s nevšedním vkusem uběhlo dvacet minut. V tom cinkly dveře a v nich se objevil pan Brandon.

„Tati," vydechla Alice. Mladík ji znervózňoval. „Vzadu na tebe čeká jeden..." Zmiňovaný mladík se objevil za ní: „Jasper Whitlock, pane, přišel jsem na ten pohovor."

„Á, výborně, pane Whitlocku," zamnul si majitel ruce. „Takže, pojďte se mnou, prosím. Alice, ty tu zatím zůstaň," procedil na půl úst směrem k ní. Moc dobře věděl, jak je jeho dcera zvědavá a její nepřítomný výraz mu taky neušel. „Samozřejmě, tati," zamumlala se sklopenou hlavou.

Alice se velmi nudila a jelikož další zákazníci nepřicházeli, špicovala uši, aby něco slyšela, ale neměla ani malilinkatou šanci, protože pracovna jeho otce byla na druhé straně domu, stejně jako jejich obytné místnosti. Najednou dostala vynikající nápad ala na dveře cedulku vrátím se hned a vydala se směrem byt. Věděla, že špiclovat se nemá, ale nedalo jí to. Když se chtěla dostat do jejího pokoje, musela buď otcovou pracovnou nebo sklepem. Vždy si vybírala druhou možnost.

Nevěděla proč, ale sklep jí nikdy moc hrůzostrašný nepřipadal. Dneska taky ne, obzvlášť když byla hnána zvědavostí. Strašně ráda by věděla, jestli její otec toho nádherného děsivého muže přijme. Nemohla vědět, že když probíhala přesnou polovinou, si nedaleko od ní otec s mladíkem "plácli," takže omylem vletěla přímo do náručí otce. „Alice, co tady děláš?" padla nevyhnutelná otázka.

Jenom mlčela, zdálo se, že s dechem ztratila i řeč. Vymýšlela přijatelnou odpověď. „Tati... v krámě se po tobě ptala jedna ženská..."

„Mělas jí říct, ať počká!" Oba dva se postupně dostávali do varu, až se jejich křik rozléhal celou chodbou. Mladík s medovými vlasy stál opodál a snažil se soustředit... Bezúspěšně. Snažil se aspoň nedýchat, ale nemohl. Alice tak voněla...

„To jsi celá ty! Nespolehlivá, nezodpovědná, přespříliš všetečná! Vždycky jsem si přál syna!" hulákal právě Brandon. Nato se Alici zatřpytily v očích slzy a okamžitě přestala odporovat. Jenom stála a uslzeně se usmála. Věděla, že to její otec nemyslí vážně, ale přesto ji to zabolelo. Jasper se opět začal soustředit. Nechápal, jak někdo může ublížit andělovi. Tentokrát se mu to povedlo. „Takže, pane Whitlocku," otočil se k němu s nepřítomným výrazem Brandon, „byl jste přijat."

1. kapitola

Jasper u nás pracoval už přes rok... A já si stále nemohla zvyknout na jeho krásné, zlatavé oči, které se den ze dne měnily. V pondělí byly světle zlaté a potom měly čím dál tmavší odstín. každý týden se to opakovalo. Ještě něčeho jsem si všimla. Když přišel do mé blízkosti, jeho oči byly víc do černa než do zlata. Tak měl na tváři takový bolestný výraz, jako kdyby ho něco lákalo a on to nemohl udělat nebo dostat. A zase! Už po druhé za dnešek mě nachytal, jak se na něj dívám a nepracuju. Zrovna jsme oba dostali službu ve skladu. „Copak, Alice, děje se něco?" zeptal se s přátelským úsměvem na rtech... byl tak... tak... eh... co že to říkal???

„Ne, je mi fajn," odpověděla jsem. Tak nějak mi došlo, na co se mě ptal.A najednou... se mi před očima začaly dít věci, které neměly co dělat s přítomností... typla bych si, že to byla budoucnost.

Zatmělo se mi před očima a viděla jsem nějaké záblesky... jak mě Jasper nese na pohovku... další hádka s otcem... Najednou jsem ucítila, jak mi něco studeného přejíždí po rysech tváře. „... lice... šíš mě...?" dolétlo ke mně. A pak mě napadlo otevřít oči.

Všechno bylo rozmazané, ale rozeznala jsem nad sebou Jasperův obličej. Skláněl se nade mnou a jeho vlasy mě šimraly na bradě.

„Alice, jsi v pořádku?" zeptal se mě. Nedivila jsem se. Určitě ho to muselo vylekat, nedivím se mu. „Promiň..." zašeptala jsem.

„Za co se omlouváš, panebože?" podivil se. „Vlastně... nevím..."

„Jak se cítíš? Myslíš, že budeš dneska schopná ještě prodávat?"

„Jo, asi... ale neříkej o tom tátovi, ano?" zaptala jsem se a ukázala psí oči. „No... pokud na tom trváš...." rezignoval

„Díky!" vypískla jsem a běžela jsem za svůj pult. Nic se nedělo. Koukla jsem se na hodiny, bylo půl druhé. Začala jsem listovat v módním časopisu a hledat, co bychom mohli navrhnout našim návrhářům jako inspiraci... popřípadě bych něco zkusila navrhnout sama... třeba by to prošlo... Pořád se nic nedělo... začala jsem listovat dalším časopisem... A konečně cinkly dveře!!

Zvedla jsem hlavu, ale byl to jenom otec. Už od pohledu ve špatné náladě. Super, celý večer mám pokažený. „Tak jak šlo to jednání, pane Brandone?" téměř zašeptal Jasper. „Neptej se..." odsekl jenom. Jako když je on otrávený, neznamená to snad, že se musí utrhovat na všechny okolo! Okamžitě jsem mu to taky sdělila. A další hádka... Uprostřed jsem se najednou zasekla. To bylo přece to, o čem se mi "zdálo". Jak si to vysvětlit... dèja vû? Nevím, netuším. Vždyť jsem až doteď byla normální! Vyděsilo mě to.

„Copak?" zeptal se otec. „Že ses přestala hádat?" Má pravdu, to se u mě jen tak nevidí. Ale co mu mám říct? To, o čem se mi zdálo? To určitě! Akorát by pro mě poslal ty hodné pány v bílých pláštích, kteří tě donutí sednout hezky do autíčka a tradá do blázince. To tak!

„Chceš abych se zase hádat začala?" zeptala jsem se s andělským úsměvem. Chvíli přemýšlel a pak si asi vzpomněl, jak vždycky se slovní přestřelkou vyhrávám a odmítl. Sakra! Jasper se tomu zasmál. Sice tak potichu, aby to táta neslyšel, ale né tak nenápadně, abych to já neviděla, když už jsem zas studovala jeho tvář.

Sice se zasmál, ale bylo to s takovým tím bolestným podtónem, jak kdyby zase nemohl něco dostat. Všechno je to divnější než divné...

Autor: maky21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život Alice Brandon - Prolog + 1. kapitola: