Máte zde další dílek, snad se bude líbit. Tady se Isabell probudí ze svého spánku a dozví se, co se s ní stalo.
16.01.2010 (20:45) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2734×
IV – Vyšetření
Schoulila se na posteli do klubíčka a otřásla se zimou. Její ruka automaticky nahmatala deku, kterou se přikryla a v klidu spala dál…
Čas utíkal do rána velice rychle. Edward seděl celou noc vedle postele, na které spala Isabella, a pozoroval její spánek. Vždycky se rád díval na to, jak spí, ale teď když o ni málem přišel, si pohled na její klidný spánek neuvěřitelně užíval.
Ze začátku, když došlo k její přeměně, byl tak zaskočený, že se ani nemohl pohnout z místa, ale jen co mu došlo, že jeho žena žije, musela ho držet celá rodina, aby ji hned nevzbudil, i když i oni by se chtěli s Isabellou hned objat, ale rozhodli se, že nejlepší bude, když ji nechají, aby se vzbudila sama.
A proto teď Edward seděl u její postele, na které spala, a sledoval každý její pohyb, jestli se už náhodou neprobouzí. Když se nedíval na její tělo, díval se na hodiny, které leželi na stolku nebo na slunce, které za okny stoupalo stále výše.
Ukrývalo se sice pod mraky, ale už pokoj osvětlovalo dosti. Hodiny na nočním stolku ukazovali chvíli po poledni. A Isabella stále spala. Nikdy nebyla moc velký spáč, stačilo ji velice málo a ona byla odpočinutá, ale teď to bylo jiné. Spala dlouho, až měl Edward o ní strach a příliš mu nepomáhali myšlenky členů jeho rodiny. Všichni mysleli na to, že spí moc dlouho a jestli se ji něco nestalo.
Najednou Edwardovu pozornost něco upoutalo. Byl to splašený tlukot srdce. Isabella sebou na posteli házela, až se nakonec na posteli posadila a lapala po dechu.
***
„Isabell? Co se děje? Jsi v pořádku?“ Zaslechla jsem Edwardův hlas a konečně jsem se přestala bát. Ten sen byl tak živý, neuvěřitelný a tak hrozivý. Připadalo mi, jako by to ani nebyl sen. Bála jsem se, aby se nevyplnil a byla jsem schopná proto udělat všechno aby moje nejhorší noční můra se nestala částí mého života.
„Isabell.“ Zaslechla jsem znovu Edwardův hlas a otočila se na něj. V jeho očích byl vepsaný strach. Nevěděla jsem co se děje, jediné co jsem věděla, bylo, že jsem měla neuvěřitelnou touhu ho objat a proto jsem to také hned udělala.
Přitiskla jsem se na něj, jak nejvíce jsem mohla a začala pomalu vzlykat. Všechno to na mě dolehlo, teprve teď jsem cítila, že se mnou není něco v pořádku. Cítila jsem, že se něco stalo a opět jsem si vzpomněla na mou noční můru, doufám, že se nestala pravou.
Cítila jsem, jak po mých tvářích tečou slzy a moje ramena se klepou. Pomalu jsem zvedla hlavu a zadívala jsem se do očí Edwardovi. Viděla jsem, že je zmatený, ale dává mi čas se vybrečet, než něco udělá.
„Co se stalo?“ Vzlykla jsem a snažila se pohnout mými křídly, ale nic se nestalo. Dívala jsem se na Edwarda, ale on mi neodpovídal. Až se nakonec nadechl a něco řekl.
„Víš, já vlastně ani nevím, co se stalo, ale tvoje křídla zmizela. Isabell asi se z tebe stal člověk. Tvoje krev voní, tvoje tělesná teplota je skoro stejná jako člověka, zvýšila se. Nevím, co se to stalo.“ Promluvil.
Chvíli jsem na něj ještě koukala a potom jsem se pomalu zvedla a přešla k zrcadlu. Natočila jsem se a podívala se na moje záda a opravdu tam křídla nebyla…
Sesunula jsem se k zemi a začala jsem brečet. Tohle se nemělo stát, já měla být anděl. Přišla jsem o moje křídla. Přišla jsem o něco, co bylo mojí součástí, o něco důležitého.
Cítila jsem, jak Edwardova ruka dopadla na moje rameno a já jsem jen zdvihla hlavu, zahleděla jsem se do jeho překvapené tváře. Nevěděla jsem, čemu se divý, dokud jsem se nepodívala do mých rukou. Myslela jsem, že budou plné slaných modrých slz, ale nebyly. Moje ruce byly naprosto suché. Vypadalo to, jako bych nemohla uronit už ani slzu. Začala jsem vzlykat víc a během chvilky ucítila něco mokrého na tváři. Rychle jsem zvedla a setřela tu jednu slzu. Podívala jsem se na ruku a nemohla uvěřit svým očím. Nebyla to obyčejná slza. Ta tekutina, co mi tekla z očí, byla červená, vypadala jako krev.
Vzhlédla jsem s obavou do Edwardových očí, byl stejně zaskočený jako já, ale jeho oči byly pouze zlaté. Nevypadalo to, že by to s ním něco dělalo.
Opět jsem se podívala do zrcadla a dívala se na místo, kde se měli vyjímat moje křídla, když jsem si uvědomila jednu věc. Ten sen, nesmí to být pravda. Rychle jsem se převlékla, zvedla se a běžela do Carlisleovi pracovny, musí mě prohlídnout.
Cestou jsem jednou zakopla a spadla jsem na zem. Zůstala jsem ležet, jak jsem byla zaskočená z toho, co se stalo.
Ležela jsem docela dlouho, když jsem ucítila na svém těle studený dotyk. Všechno to bylo pro mě tak jiné. Podívala jsem se, kdo mě zvedá a viděla znova Edwarda. Bylo to zvláštní, když byl studený oproti mně.
„Co se děje Isabell?“ Zašeptal.
„Musím mluvit s Carlisleem.“ Vyhrkla jsem hned a vytrhla se mu z rukou.
„Je v pracovně?“ Zeptala jsem se a on přikývl. Hned na to jsem se otočila a rozešla se opatrně do pracovny. Jen co jsem se zastavila u dveří, zvolal zpoza dveří Carlisle, že můžu dovnitř.
Otevřela jsem dveře a hned promluvila.
„Carlisle! Asi vím, proč jsem se proměnila. Před tím, tam v autě, jsem cítila pohyb v břiše.“ Zašeptala jsem a sledovala jak je Carlisle zaskočený. Chvíli se na mě koukal, ale hned potom se zvedl a přešel ke mně. Myslela jsem si, že se u mě zastaví, ale prošel okolo mě.
„Jedeme do nemocnice, tady tě nemůžu vyšetřit. Sice to je nepravděpodobné, ale pro tvoje dobro tě vyšetřím.“ Promluvil a otevřel mi dveře. Prošli jsme spolu okolo celé zaskočené rodiny a nasedli venku do auta.
***
Během chvilky jsem stála před jednou ordinací. Carlisle byl ve vnitř a domlouval se tam s doktorem. Čekala jsem sice teprve chvíli, ale už jsem byla nervózní. Najednou se otevřeli dveře, ven vyšel nějaký neznámí doktor a kývl na mě hlavou, že můžu jít dovnitř.
Vešla jsem dovnitř a tam mi hned Carlisle pokynul, abych se posadila.
Sedla jsem si na židli a ucítila štípnutí na ruce. Podívala jsem se, co se děje a viděla jsem, jak do malé zkumavky natéká moje krev. Když byla plná, vytáhl Carlisle jehlu z mojí ruky a zvedl zkumavku do výše očí.
„Tak tohle do laboratoře opravdu poslat nemůžu.“ Zasmál se a uklidil zkumavku do kapsy. Dívala jsem se a něj nechápavě a on se zasmál.
„Isabell, tvoje krev je stále modrá. I když už voníš jako člověk ještě jím nejsi. Musíme udělat SONO.“
Rukou pokynul na lehátko a já se na něj lehla. Jenom jsem ucítila, jak mi vyhrnul triko a něco studeného na břiše. Trvalo to jenom chvíli a slyšela jsem povzdech.
„Je mi to líto,“ zašeptal, „opravdu jsi byla těhotná, ale dítě zemřelo.“
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Život anděla - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!