Po dlouhé době přidávám další dílek, doufám, že mě nezabijete za ten konec. Příští dílek přidám co nejdříve, aby ta smutná část příběhu utekla velice rychle.
20.02.2010 (17:00) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2325×
V – Smutek
„Je mi líto, ale dítě zemřelo.“ Ta věta mi neustále zněla v uších. Slyšela jsem ji, když jsem slézala z lehátka a šla na parkoviště. Slyšela jsem ji, když jsem seděla v autě a jeli jsme domů. Slyšela jsem ji, když jsem vstoupila do obýváku a viděla tam celou mou rodinu. Koukala jsem se na ně a koutkem oka jsem zahlédla Edwarda. Viděla jsem, jak otevírá pusu, věděla jsem, že chce něco říct, ale vše bylo jako přes závoj a já mu nerozuměla.
Dívala jsem se jen do těch jeho zlatavých očí a jako zdálky jsem slyšela Carlislea, jak jim vysvětluje, co se stalo.
Z mého nového světa mě až vytrhla slova, které vyřkl Edward. Poprvé jsem si myslela, že mu špatně rozumím, ale bohužel to nebyla pravda. Rozuměla jsem mu až příliš dobře a jeho slova mě udeřila do srdce takovou silou, že jsem myslela, že se zhroutím. Jeho slova byla pro mne jako jedem. Myslel to zřejmě dobře, ale já chtěla, aby truchlil, ne aby se radoval, toho, že naše dítě zemřelo.
„Takže je to mrtvý? Už to Isabell nemůže zabít?“ zeptal se Edward Carlislea a já se na ně dívala. Carlisle jen přikývl a z Edwardových úst se vznesl radostný povzdech.
Nedokázala jsem pochopit, jak se může radovat z něčí smrti. Jak se může radovat ze smrti našeho dítěte. Tehdy se mlha okolo mě rozestoupila úplně a já na něj promluvila.
Můj hlas byl apatický a plný bolesti a zároveň hněvu. Hněvu na bytost, kterou jsem z celého srdce milovala.
„Moje dítě zemřelo! Nechápu, jak můžeš být šťastný, že skončil jeho život. Jak můžeš být rád, že zázrak, který začínal, došel ke konci. Bylo to i tvoje dítě! Měl bys být smutný, ne se tady radovat a zářit štěstím.“
Domluvila jsem a odcházela do našeho pokoje. V pokoji jsem se zhroutila na postel a plakala. Brečela jsem dlouho. Oplakávala jsem naše dítě za nás za oba. Když on jej nechtěl, tím víc mi bylo líto, že dítě zemřelo.
***
Dny ubíhali a dívka se dostávala z prvotního šoku. Stále své dítě oplakávala, ale už začínala i jíst. Chodila po domě jako tělo bez duše a kdykoliv potkala svého muže, nedokázala se mu podívat do očí. Stále na něm viděla radost, která vyzařovala z úmrtí jejich dítěte. Isabella nechápala, že on netruchlí pro dítě kvůli tomu, že se bál o její život. Snažil se jí to vysvětlit, že by při těhotenství zemřela, ale ona mu nevěřila.
Nevěřila mu, že se bál o její život. Začínala si myslet, že on nechtěl mít dítě s člověkem. Přece jen ji byla křídla odebrána a při přeměně v člověka o své dítě přišla.
Myslela si, že už není tím, do koho se její manžel zamiloval. Myslela si, že jeho láska opadla. Věřila, že se změnila. Byla křehčí, po jejím těle se tvořili modřiny, když se uhodila a její slzy se stávali normálními. Už nebrečela krev jako první den. Její slzy se měnili ve vodu, byly čiré a obyčejné jako u normálního člověka.
Už si v jejich rodině připadala nechtěná, i když to nebyla pravda. Začínala si myslet, že mezi ně nepatří. Začínala si myslet, že už Edwarda nemiluje. Bolest ze ztráty dítěte převýšila lásku, kterou cítila ke každému členu rodiny. Převýšila i lásku, kterou pociťovala ke svému muži a vztek, který pocítila v ten den, kdy se dozvěděla, že její dítě zemřelo, považovala za nenávist.
Proto se rozhodla, že zde už víc nebude. Hned jak ji to napadlo, nasedla do auta a vyjela směr kostel.
Na hřbitově vyhledala faráře a zeptala se ho na otázku, která ji tížila celou cestu, kterou seděla v autě.
Chvíli se dívala do jeho očí a poté promluvila: „Mohu zde zůstat? Slibuji, že nebudu na obtíž, alespoň na chvíli, než si seženu svůj byt…“
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Život anděla - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!