Další dílek anděla, doufám, že si jej užijete a zanecháte koment.
13.03.2010 (10:45) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2701×
VII – Překvapení
Nedokázala jsem svůj pohled odvrátit, ale nakonec se mi to přece jen podařilo a já zaplula do třídy a jeho nechala stát na chodbě.
Hned za dveřmi jsem si oddechla, jenže to jsem nevěděla, co mě čekalo ve vnitř. Jen jsem se rozhlédla po třídě, došlo mi, že mám dějepis a na dějepisu jsem vždy seděla s Alicí. Už teď byla v lavici a provrtávala mě pohledem.
Na jejích rtech byl milý, shovívavý úsměv, ale mě ten úsměv bodal do srdce. Věděla jsem, že vedle ní nechci sedět. Za žádných okolností jsem si nechtěla sednout do lavice s někým, kdo se tak rád koukal na mojí bolest, a proto jsem zamířila na opačnou stranu třídy a usedla do jediné volné lavice, jaká tam byla.
Cítila jsem, jak se na mě celou hodinu dívala, ale já jsem tomu nevěnovala pozornost a jen co zazvonil zvonek, sebrala jsem všechny své věci a zamířila rychle z hodiny na prostranství před školou.
Dneska výjimečně nepršelo, a já nechtěla jít do té prosklené budovy, které se říká jídelna, jelikož jsem věděla, že tam určitě budou a já budu muset s jejich pohledy snášet i pohledy všech ostatních ze školy. A proto jsem se rozhlédla po parkovišti a hledala nějaký kout, kde by mě nikdo neviděl.
Nakonec mou pozornost upoutalo ale něco jiného. Ve stínu lesa totiž seděl Tesák, vypadal jak socha a jeho oči byly namířené na mě.
A proto jsem se rozhodla, že nebudu postávat tady a vydala jsem se za ním.
„Ahoj Tesáku, co tu děláš? Vždyť by se tě mohli lidé leknout,“ zamumlala jsem k němu a posadila se na zem vedle jeho nehybného těla.
Hladila jsem ho po hřbetu a stejně jako on jsem pozorovala lidi, kteří přecházeli z budov do jídelny. Kdykoliv se objevil někdo z Cullenů, ztuhli jsme oba dva stejně a vždy, když se vzdálili, unikl nám úlevný povzdech.
„Proč jsi na ně tak zlý? Před tím si je měl celkem rád,“ zamumlala jsem k Tesákovi a podívala jsem se na něj. Jeho oči se provrtávaly do mých a já věděla, že mi v mysli odpovídá. I když se jednalo o obyčejného vlka, byl hodně chytrý.
Můj pohled opět putoval ke škole a já si všimla, že je tam nějaký rozruch. Bylo tam až moc lidí a tvořili hloučky pár metrů od sebe. Jeden hlouček byl dokonce tvořený Culleny a i oni se zvědavě dívali na druhý konec parkoviště.
Následovala jsem tedy jejich pohledy a spatřila jsem nějaké nové, nablýskané auto. U něj nikdo nestál a bylo prázdné.
Najednou se ale ozval šepot snad každého z parkoviště, opět jsem se rozhlédla po parkovišti, ale nikoho jsem neviděla, všechny jsem znala a nedělo se téměř nic mimořádného.
Jen Tesák vedle mne ztuhl ještě více, než když cítil a viděl mou bývalou rodinu. Bylo to celé nějaké zvláštní. Něco se mi na tom nelíbilo a já nevěděla, co to bylo.
„Promiň, Tesáku, ale už musím jít na hodinu,“ zamumlala jsem k němu nepřítomně a zvedla se, jenže se zvedl i Tesák, a když jsem udělala krok dopředu, šel taky.
„Ne, Tesáku, se mnou nemůžeš, musíš počkat tady!“ rozkázala jsem mu a sledovala jsem, jak si sedá na zem a upírá na mě své oči.
„Neboj se, nic se mi nestane a já za chvíli končím. Půjdeme pak spolu domů, ano?“ Tesák jen přikývl a já jsem se opět rozešla do školy.
Prodírala jsem se mezi plnými chodbami a mířila na svou následující hodinu. Bohužel mi bylo jasné, s kým jsem měla sedět dnes. S tím zrádcem Edwardem, s mou bývalou láskou a to jsem nechtěla…
Doufala jsem, že opět najdu nějakou volnou lavici a nebudu si muset sedat vedle něho. A taky se mi to splnilo. Jedna lavice byla volná a já ji hned obsadila. Jeho jsem si nevšímala a jen se dívala na tabuli, na které byly napsané nějaké věty ohledně chromosomů.
Najednou se dveře třídy otevřeli a dovnitř vešel Učitel za doprovodu jedné osoby. Zdál se mi ale nějaký povědomý, jeho pohyby jako bych znala. Vždy jsem věděla, kdy hne rukou, poznala jsem, že si teď bude chtít prohrábnout vlasy. A když se otočil čelem do třídy, bylo mi jasné, proč se mi zdá, že jej znám.
„Jasone?“ zašeptala jsem a dívala se do jeho zářivě modrých očí. Počkat, modrých?
8. kapitola
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Život anděla - 7. kapitola:
Chtělo by to další, už teď mám abstinenční příznaky, hltala jsem každé slovo!!
janey: neboj, tkahle povídka bude jednou dokončená a to docela brzy... Za 14 dní mi začínají 3 měsíce prázdnin o kterých nebudu pomalu nic jiného dělat, než psát... A anděl je povídka, která mi natolik přirostla k srdci, že se budu opravdu hodně snažit, aby se líbila všem, alespoň tolik jako mě :D
To je krásné... proč nepokračuješ??? Taková škoda, máš opravdu talent:-)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!