Tento díl je od půlky +15. Měla jsem totiž dnes šťastný den a tak jsem svou radost vložila do této povídky. Snad se bude líbit.
29.09.2009 (18:45) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2150×
Edward:
Konečně jsem Belle řekl pravdu. Pravdu o mých citech, ale i pravdu kdo jsem. Překvapila mě její reakce, ale byl jsem rád, že neutekla. Nejhorší je, že ona o sobě stále tvrdí jak je průměrná. Kdyby se jen viděla z mého pohledu. Pro mě je tou nejhezčí, a když jsem jí řekl na co myslí někteří kluci, tak tomu nechtěla uvěřit.
Když jsme dojeli domů, tak jsem vzal Bellu do náručí a odnesl do domu. Ona opět celá zrudla, ale přitulila se ke mně ještě víc. Již se nebála mužů, teda alespoň těch v Cullenovic rodině. To nás velice potěšilo, protože u tohohle případu to bylo velice neobvyklé. Ona to zdůvodnila tak. Že nám věří.
Po půl hodině co jsme byli doma přišla Alice, ale já nevěděl, co chce, protože překládala Homérovi citáty z latiny do španělštiny. To mě trochu štvalo, protože to znamenalo, že chce něco tajit.
„Edwarde, půjčíš mi na chvíli Bellu?“ Teď jsem se bál, že chce Bells vytáhnout na nákupy. To by můj andílek asi nemusel přežít, protože Alice je hrozný manijak do nakupování.
„Na co ji potřebuješ?“ Optám se přímo, abych jí mohl zabránit, aby můj anděl trpěl. To bych totiž nepřál nikomu, protože jít s Alicí na nákupy je trest. Už i Jasper se z nich snaží vykroutit a to je co říct, protože on pro ni dělá vše, co jí na očích vidí.
„Zapomněl jsi, že je za týden ples? Chci Belle jen vyzkoušet pár šatů.“ Tentokrát se trefila do černého. Já jsem na něj úplně zapomněl. Nežli jsem však stačil zareagovat, tak promluvila Bella.
„Já tam nejdu. Zaprvé neumím tančit a za druhé jsem slepá.“ Než stačila zareagovat Alice, tak jsem promluvil já.
„Ty tančit sice neumíš, ale já ano a to je nejdůležitější. To tvoje za druhé vyřeším opět já. Stanu se totiž tvýma očima.“ Bella celá zrudla, ale bylo vidět, že jsem vyhrál.
„No tak dobře, ale když se přerazím, je to tvoje vina.“ Řekla na oko naštvaně, ale hned mě políbila na tvář.
Alice ji teda vzala k sobě do pokoje, ale opět začala překládat. Prý, že by to nebylo férové.
Bella:
Když mě Alice dovlekla do svého pokoje, tak mě posadila na postel a začala ne mě velice potichu mluvit.
„Chceš krátké nebo dlouhé šaty?“ Ona mi dávala na výběr?
„Dlouhé.“
„Umíš chodit na podpatkách?“
„Maminka mě na nich učila, ale je to dlouho.“ Říkám ji pravdu.
„Tak dobře. Barvu jsem vybrala modrou. Boty budou na podpatku a vlasy v drdolu.“ Šeptala mi Alice
Popisovala mi různé druhy šatů a já se nemohla rozhodnout. Bylo toho dost na vybírání, ale bez zraku je to těžké, protože si to musíte jen nechat popisovat. Nakonec jsem to udělala takto.
„Alice já si vyberu ty šaty až den před plesem. Dnes si je zkusím všechny a ty mi řekneš, jaké se ti nejvíce líbí. Souhlasíš?“ Byl to dobrý kompromis. Vyberu si je náhodně až den předem. Alice se dlouho rozmýšlela, ale nakonec z ní vypadlo.
„Budiž. Nejsem sice ráda, ale alespoň víme, jaká to bude barva, když už nic jiného.“ Bylo slyšet, jak nesnáší, když nemá nic připraveného dopředu.
Celé dvě hodiny jsme zabyly zkoušením. Od ní z pokoje jsem odcházela unavená, a proto jsem hned zamířila k sobě, kde jsem si hodlala dát sprchu. Alice ještě za mnou houkla.
„Všichni jdeme na lov, teda až na Edwarda.“ Já jsem jen zabručela na souhlas, že jsem slyšela.
+ 15
Byla jsem již ve sprše, když se okolo mě omotaly ledové ruce. Hned jsem věděla, kdo to byl.
„Pane Cullene, vy nevíte, že se má klepat.“ Nevadilo mi, že se mě dotýká. S ním jsem se cítila v naprostém bezpečí.
„Slyšel, ale nedalo se to bez tebe vydržet.“ Políbil mě do vlasů a přitulil se ke mně. Bylo mi to dokonce příjemné. Až teď jsem si všimla jak má vypracované tělo. Jeho přítomnost mě uklidňovala, ale zároveň ve mně rostla touha. Touha po něm.
„Jsi tak krásná, když se červenáš.“ Políbil mě na ústa a začal jezdit rty po celém obličeji.
„Miluji tě.“ Zašeptala jsem mu do vlasů. Již jsem se nechvěla kvůli tomu, že mi to vadí, ale touhou po něm. Svou touhu jsem dala najevo tím, že jsem se k němu více přitulila.
„Nezapomínej, že se tulíš k upírovi.“ Pošeptal mi do ucha.
„Ano, tulím se k upírovi, kterého miluji z celého srdce.“ Mluvila jsem pravdu. Nebojím se ho, ale spíše po něm toužím. Ta touha je k zbláznění. Vím, že je tak opatrný kvůli mně a tak jsem mu pošeptala.
„Chci tě, Edwarde Cullene.“ Věděla jsem, že to pochopí.
„Jsi si jistá?“ Bylo slyšet, jak váhá. Nechce to uspěchat.
„Ano.“ Jako důkaz jsem ho políbila. On to pochopil a jemně mě přirazil na stěnu sprcháče. Já jsem zavrčela, ale ON vrčí mnohem lépe.
Ve sprše jsme strávili snad hodinu. Byli bychom tam dýl, kdyby někdo nevyrazil dveře.
„Hele holubičky. Tohle je koupelna a ne sauna.“ Kdo jiný nežli Emmett. Já jsem po něm mrštila mýdlem a podle Edwardova smíchu jsem ho trefila. Edward ještě dodal.
„Vypadni, čumile“ a pokračovali jsme tam kde nás vyrušit. Když už začala téct studená voda, tak mě Edward přenesl do postele, ale nedovolil, abych se odtáhla. Milovali jsme se snad celou noc.
Edward byl tak něžný a opatrný. Jeho doteky a polibky byli jako pohlazení. Byla to moje nejlepší noc v životě.
Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Život je krutý 5:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!