Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život může být dlouhý - prolog + 1. kapitola

23.04.2012 (19:00) • MucQEdwardForever • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1802×

Prolog

Narodila jsem se roku 1610 v Bulharsku kousek od dnešního města Sofie v krásném a velkém panství mého otce. Naše rodina se skládala z mého otce, matky a dvou sester. Když mi byly tři roky, matka s otcem domluvili sňatek s knížetem z Itálie, tedy spíše s jeho synem. Matka mi to řekla, až když bylo pár dní do mých šestnáctin. V té době šestnáctileté dívky už měly své muže. Byla jsem tak naštvaná, že jsem skoro týden nevyšla z pokoje.


 1. kapitola
Byla jsem naštvaná, stále jsem nemohla pochopit, kde matka narazila na toho knížete a jak s ním spolu s otcem domluvila svatbu. To hrozné trucování mě přestalo bavit a vyšla jsem z mého příliš velkého a prázdného pokoje, když vtom mě uviděla matka.
„Isabello! Konečně jsi vyšla z pokoje," přiběhla matka, když mě viděla scházet ze schodů.
„A co mi zbývalo? Už s tím nic neudělám!" řekla jsem matce se slzami v očích.
„A nechceš mi něco říct?" Čekala, že se omluvím, ale to jsem ani náhodou nechtěla.
„A-ano. Mám hlad, takže... " řekla jsem a vydala se ke kuchyni.
„Isabello!" zakřičela na mě.
„Ano, matko?" odpověděla jsem a neotáčela jsem se směrem k ní, abych neviděla, jak je rozzlobená.
„Chtěla jsem slyšet omluvu a že si Edwarda vezmeš!" Při jeho jméně mi tuhla krev v žilách a mohla bych i zabíjet.
„Nevezmu si ho, i kdyby byl král světa!" odpověděla jsem sebevědomě.
„Musíš, je to pro tvé dobro. Ve Volteře ti bude líp," řekl hlas za mnou a matka se na tu osobu pousmála.
Otočila jsem se a nemohla uvěřit svým očím. Byl to Jasper, manžel mé starší sestry Alice.
„Jak to víš?" zeptala jsem se ho.
„Edward je můj bratr, ale to ty nevíš," řekl a usmál se.
Připadala jsem si divně, když jsem cítila, jak mám pusu do kořán. Usmál se a otočil se. Ve dveřích stála malá postava, tak jako jsem si ji pamatovala.
„Alice!“ vykřikla jsem a běžela ji obejmout.
„Bello!" Také mi opětovala objetí a zareagovala na matky pohled.
„Pan Carlisle s paní Esmé a Edwardem jsou hned za námi," řekla matce a otočila se zpět na mě.
„Nemáš se čeho bát, Edward je velice milý chlapec." Usmála se na mě.
Nevím, co se pak dělo, ale zřejmě jsem omdlela, jelikož jsem se probudila ve svém pokoji a stál tam muž s kápí na hlavě. Hrozně jsem se lekla, a když mě chytil za ruku, věděla jsem, že je to on. Slyšela jsem, jak někdo říká ve dveřích: „Edwarde! Akorát jsi ji vyděsil, pojď dolů a odlož si.“ Byl to hlas mé matky, která si vyměnila místo s Edwardem.
„Bál se, že jsi onemocněla," řekla a její tvář tvořilo štěstí.
„Kolik je hodin?" zeptala jsem se.
„Po jedné hodině ráno. V klidu můžeš zase spát, asi jsi omdlela z toho, jak jsi dlouho nejedla," řekla, pohladila mě po vlasech a odešla.


Ráno jsem se probudila a přemýšlela jsem o tom, co se stalo v noci a jak Edward asi vypadá, když vtom mi na dveře zaklepala Alice.
„Jak se cítíš?" zeptala se mě.
„No, jak to mám říct… Edward je Emmettův a Jasperův bratr, takže aspoň budeme pořád spolu, a to je dobré," řekla jsem a objala Alice.
„To je pravda, pořád spolu,“ Když to řekla, trochu posmutněla.
Za chvíli se ozval matčin hlas. Volala mě, abych přišla dolů přivítat ostatní. Chytila jsem Alice a šly jsme společně po schodech. Když jsme došly dolů, zamířily jsme ke dveřím od společenského pokoje, odkud se linul smích. Jako první, koho jsem si všimla, byl Jasper. Dále má matka s otcem a Alice. Byla jsem šokovaná, když jsem viděla Edwarda. Byl nádherný. Měl bledou kůži, jako jeho bratři, a ty jeho vlasy! Tak nádherně bronzové! Dále tam byla zřejmě jeho matka Esmé a otec Carlisle. Ten přišel ke mně a představil se.
„Dobrý den, slečno. Jmenuji se Carlisle Cullen a toto je…“ Když se chystal představit Edwarda, tak ho zastavil.
„Promiň, otče, ale představit se umím sám! Jsem Edward Cullen, jak samozřejmě víš," řekl svým úžasným hlasem.
„Vím. Já jsem Isabella Swan." A jemně jsem se uklonila.

Pár dní jsme strávili pod dohledem rodičů. Za týden jsem s ním chodila na procházky okolo panství. Byl krásný jako anděl! Jeho obličej byl nepopsatelný!
Měsíc po mých narozeninách jsem se s Edwardem oficiálně zasnoubila. Poté jsme se vzali. Mé loučení s rodiči bylo hrozné. Ale po par dnech to přešlo. A kam že to jedu? Bohužel do mé osudné, ale i nádherné Volterry.

Autor: MucQEdwardForever, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život může být dlouhý - prolog + 1. kapitola: