Pohádka na dobrou noc pro Renesmé. Dopoví ji konečně Edward celou?
23.02.2010 (16:15) • xMisulkax • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1778×
Život není pohádka Renesmé 2.část
Vypravěč
Večer co večer, vyprávěl Edward své malé dcerce Renesmé pohádku. Jinak tomu nebylo ani tento večer.
„Tatí? Dopovíš mi tu pohádku?“ Přišla malá poloupírka za svým otcem, který seděl se svou ženou v pokoji.
„Už jsi unavená zlatíčko?“ ptala se krásná upírka, svého dítěte.
„Ano. A navíc, chci slyšet zbytek pohádky,“ zívla malá Nessie.
„Tak pojď.“ Nabídl svou chladnou, bílou ruku malé Nessii, která ji bez velkého pobízení vzala do své.
„Jsi připravená?“ Usmál se otec tím nejkrásnějším úsměvem, který jen může otec své dceři dát, když ji položil na postel a přikryl sametovou dekou.
„Ano,“ mrkla malá Renesmé, zpoza svých krásných, zlatavých kudrn, velkýma, zlatýma očima.
„Tak, kde jsme to včera skončili?“ vyptával se Edward, i když nebylo pochyb, že to moc dobře ví.
Malá Renesmé se zamyslela a usmála se krásným dolíčkovým úsměvem, který si každý, s kterým se tato malá holčička setkala, zamiloval a odpověděla svému otci, který ležel vedle ní a pozoroval ji očima plnýma lásky: „Když Edward uviděl něco, co mu změnilo život navždy.“
„Dobře. Tak poslouchej dále,“ usmál se Edward, když se k němu Nessie přitulila.
„Když Edward žil v malém italském městečku Volterra, byl jeho život prázdný. Bez jakéhokoliv citu. Dny utíkaly, týdny utíkaly, měsíce a roky, tak jako teď utíkají vteřiny. Jeho život ho nebavil. Neměl prý smysl. Až do jednoho dne, kdy přišla další „potrava“."
„Potrava?“ Zděšeně se podívala na svého otce, který však hleděl do prázdna – vzpomínal.
„Ano. Takový byl plán. Zabít všechny lidi, kteří si přišli prohlédnout Volterru. Do města, kde prý v dávných dobách, žili upíři.“ Máchl rukou Edward a zazubil se na dcerku: „Takové povídačky, viď?“
„Jenže nikdo netušil, jak to dopadne. Když se blížil ten den potravy, všichni z volterrského paláce již byli velice žízníví a netrpělivě přecházeli z jednoho koutu na druhý. Všichni, krom Edwarda. Jakoby čekal, že se něco stane. Jen netušil, co. V pravé poledne, kdy slunce bylo nejvýše na obloze, se otevřely dveře ve věži paláce, kde byl velký, kruhový sál, nyní přeplněn upíry.
To však lidé nevěděli. Vstoupili dovnitř, v čele s „průvodkyní“ Heidi a okukovali lidským, zvědavým zrakem vše, co vypadalo zajímavě a také nebezpečně. Když se celá skupina asi 30 lidí vešla do síně, rozhostilo se ticho, ve kterém šlo slyšet jen zběsilý tlukot jejich srdcí, jejich zrychlený dech a jejich strach se dal vyčíst z jejich tváří. Poznali, že něco není v pořádku. Poznali, že tohle, jsou patrně poslední okamžiky jejich života.“
„Ach,“ lapala po dechu Renesmé, teď trochu vystrašená, díky otcově vyprávění.
„Vystrašil jsem tě? Omlouvám se Nessii! Nechal jsem se unést!“
„Pokračuj prosím,“ dožadovala se Renesmé.
„Tak tedy… Asi by to tak dopadlo, kdyby Edward neuviděl to, co uviděl.“
„Tatí! Přestaň mě napínat! Co uviděl?!“
„Uviděl JI! Dívku, která změnila jeho život. Dívku, pro kterou byl schopen udělat vše. I když byla člověk, věděl, že ona je ta pravá. Zamiloval se na první pohled.“
„Páni! A co udělal? Zachránil ji?“ vydechla s úžasem Renesmé.
„Ano. Zachránil. A nebylo to dokonce zase tak těžké.“
„Jak to udělal? Pobil všechny z Volterry a utekl s ní?“ hádala malá Nessie s užaslým výrazem.
„Ne tak docela. Udělal to naprosto bez jakéhokoliv přemýšlení. Udělal první věc, která ho napadla. Popadl ji do náruče a utíkal s ní pryč. Pryč z Volterry.“
„Týý jo… A to se mu jako povedlo? A co oni? Hledali ho? Sledovali ho? Nebo ho nechali jít?“
„Nehledali... Nikdo neví proč, ale nehledali. Nechali je jít. Jako by se nic nestalo a přitom Aro, Marcus a Caius ztratili jednoho z nejlepších upírů, které měli ve Volteře. Asi to zůstane uchováno jako tajemství, mezi studenými zdmi Volterrského paláce.“
„A jak se jmenovala ta dívka, kterou zachránil, a do které se zamiloval?“
„Co myslíš zlatíčko?“ Usmál se Edward a už otevíral pusu, aby prozradil jméno své vyvolené, když se otevřely dveře a vešla do pokoje bezpochyby nejkrásnější upírka v domě. Tedy alespoň pro Edwarda.
„Edwarde? Pospěš! Začíná ti hokej!“ spustila a přitom poklepala na stříbrné hodinky s diamantem ve tvaru srdce, které jí visely na sněhobílé ručce.
„Tati!!!“ Koukla smutně Nessie.
„Zítra ti to dopovím zlato. Hokej je hokej. Sladké sny,“ popřál své dceři otec, políbil ji na čelo, přikryl ji peřinou a odešel z pokoje.
Bylo to trochu narychlo napsané, však doufám, že se vám líbí 2. část.. :) Pravděpodobně 3. část bude poslední, ale ještě nevíím :) kdyby měl někdo nějaký nápad na vylepšení, pište :) děkuju
Autor: xMisulkax (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Život není pohádka Renesmé, 2.část:
Pceco si nedala dalsiu kapcu?? PROSIIIIM ved je to uzasna poviedka a uz skoro pol roka cakame na dalsiu....
rychlo dalsiu cakame! nemozem sa dockat
hihi skvele,s tym hokejom to bolo zabité huh
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!