Povídka je o tom, že Rose a Alice jsou sestry, i obyčejné dívky. Zatím co je Rose ta oblíbená, tak Alice je ta šedá myš. Povídku píšu s kamarádkou, ona bude psát z pohledu Alice a já zase Rose.
31.12.2009 (21:15) • MrsMysteryGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1043×
Pohled Alice:
Stála jsem u okna a dívala se ven. Svítalo – předzvěst dalšího nového dne.
Prostoupil mnou pocit štěstí. Další z jistých věcí, a to jsem se kvůli nim ani nemusela ocitnout na hranici. Nebo na elektrickém křesle. Moje chvilkové – ale přesné – záblesky budoucnosti mě každodenně vystavovaly smrtelnému nebezpečí.
Ještě štěstí, že jsem měla Rose. Rose… Moje úžasná sestra. Nevyměnila bych ji za nic na světě. Byly jsme odlišné, jak jen sestry mohou být. Rose je překrásná vysoká blondýnka. Od dvanácti let se za ní muži otáčeli, ať přišla kamkoli. A já vždy stála za ní a jen slepě záviděla.
Malá šedá myš. Mám sotva 150 centimetrů a vypadám… divně. Nikdy nedokážu svoje vlasy zkrotit, tak si je pravidelně ještě víc ježím do stran. A navíc… Od malička mám zvláštní schopnost. Vidím útržky budoucnosti. Rodiče mě chtěli zavřít do blázince, ale Rose se mě zastala, ač to znamenalo, že rodina zavrhla i ji. Jsem jí za to vděčná.
Zalezla jsem zpátky do našeho společného pokoje, abych ji probudila. Už jsem se předem připravila na snůšku nadávek, kterou mě poctí, a tak mě překvapilo její pobuzení. Byla abnormálně milá, spíš flegmatická, když vstala, prošla kolem mě a zamířila do kuchyně. Jen jsem ji nechápavě sledovala a sedla si na verandu.
Asi o půl hodiny později se Rose objevila i s tácem obložených chlebů. Možná jsem malá, ale jím za tři dospělé chlapy. Zvládla jsem ho téměř celý spořádat sama, zatímco Rose jen uždibovala z jednoho krajíce.
,,Všimla sis… toho nového ve městě?‘‘ zeptala se nakonec.
Jen jsem vykulila oči. Rose chtělo tolik mužů a chlapců, že už jim téměř nevěnovala pozornost. Ale jeho se nedalo si nevšimnout. Byl větší a svalnatější než kdokoliv z okolí. A vypadal jako bůh. Ale ani tak jsem to nechápala – Rose se nemusela ponižovat k tomu, aby o někom snila. Většinou se snilo o ní.
Takže jsem jen prostě odpověděla, zcela podle pravdy. ,,Ano,‘‘ přikývla jsem na souhlas.
Na chvíli se mi zdálo, že jsem v jejím obličeji zahlédla nefalšovanou touhu – Rose, která mohla mít každého, zatoužila po jediném nepolapitelném cíli?
Jmenoval se Emmett a bydlel na druhém konci města. Podle všeho sám a hodně často mizel. Žil odděleně od zbytku obyvatelstva, jen tu a tam ho někdo viděl jít k lesu nebo z lesa vycházet.
Ale i tak zanechal mnoho vzdychajících dívek a zlomených srdcí. Nechtěla jsem, aby mezi ně patřila i moje sestra. Na to byla příliš dokonalá a neměla zapotřebí se někoho dožadovat.
Píchla mě závist a společně s ní i jisté zjištění. Nechtěla jsem, aby mi odešla. Protože i někdo tak dokonalý jako onen Emmett by jí zaručeně do pár dnů podlehl. A já se nechtěla dělit. Rose je moje sestra a moje opora. Mám na ni předkupní právo. A ona nemá nárok na to, aby mě opustila.
Zjišťovala jsem, pomalu a bolestivě, že jsem na ní závislá. Já ji k životu potřebovala. Protože nikdy nebudu jako Rose. Nikdy si nikoho jiného nenajdu. Já, já, já, já, já. Já a moje sobeckost. Asi jsem si Rose nezasloužila.
,,Alice? Mohla bys pro mě něco udělat?‘‘ Ozvala se, čímž mi zatrhla další přemýšlení. Probrala jsem se a zamrkala jsem. Rose mě ihned chytla za ramena.
,,Vidíš něco?‘‘ Zněla až moc chtivě.
Tudíž ji nejspíš zamrzelo, když jsem zavrtěla hlavou. ,,Ne. Jen jsem přemýšlela,‘‘ odpověděla jsem. Rose si sklesle sedla zpátky na židli.
,,Co bych pro tebe mohla udělat, sestřičko?‘‘ zeptala jsem se. Zdálo se, že je na rozpacích (na dnešku asi opravdu něco bude), když mi podávala do ruličky smotaný papír s nápisem ,Emmett‘.
Nevěřícně jsem zírala na papír, ze kterého byl silně cítit Rosiin parfém – kdysi ho dostala od náhodného bohatého kupce, který projížděl městem. Šetřila si ho na významné chvíle a nikdy s ním zbytečně neplýtvala. Já k němu měla přísný zákaz vstupu.
Měla jsem sto chutí vzkaz pro toho úžasného Emmetta roztrhat na stovky malých kousíčků. Potěšeně bych sledovala, jak se snáší k zemi a vzkaz tak upadá v zapomnění. Ale pohled na vroucně hledící Rose mě přinutil ruličku strčit do kapsy.
Autor: MrsMysteryGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Život - smrt? - 1. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!