Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život tanečnice - 10. kapitola

12.06.2011 (14:00) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2620×

Probudila jsem se a rozhlédla se po pokoji. Můj pohled se zastavil na budíku, který stál na stolku poblíž postele. Blikala tam čísla, která ukazovala deset hodin. Páni, dlouho jsem spala. Myslím, že s tím pitím budu muset přestat.

„Co je vůbec za den?“ zabrblala jsem a zamyslela se. Neděle. Super, aspoň si stihnu zopakovat něco do školy. Posadila jsem se na posteli a ze stolku si podala mobil, abych napsala Alice.

Nikam s vámi už nejdu. Z té kocoviny se budu dlouho vzpamatovávat. Dopsala jsem SMS a poslala ji na číslo Alice. Položila jsem mobil na polštář a šla si dát sprchu, abych se aspoň trochu probrala. Ledové kapičky vody dopadaly na moji kůži, na které se objevila husí kůže. Pod vodou jsem se zachvěla a vypnula vodu. Pořádně jsem se osušila a vyfénovala si své mokré kadeře, které se okamžitě zvlnily do drobných vlnek.

„Ty máš teda ránu,“ brblala jsem si při pohledu do zrcadla, které ukazovala odraz drobné, bledé dívky s hnědými vlasy. Vylezla jsem z koupelny a oblékla jsem si šortky s modrým tričkem. Do kuchyně jsem si šla udělat omeletu a k tomu kafe. Potichu jsem scházela schody a čekala, kdy z nějakého pokoje vyleze táta s nějakou jeho společnicí. Zklamáním pro mě bylo, že nikdo nebyl v domě a jen na baru ležel stejný vzkaz jako vždycky. Do kávovaru jsem dala vodu a čekala, než se kafe překape do hrníčku. Na pánvičku jsem dala vajíčko a unuděně si sedla na židli. Kafe už bylo skoro hotové, když vypadly pojistky a kafe se už nedodělalo.

„Se taky na to můžu vykašlat!“ zanadávala jsem a šla hledat pojistky. Našla jsem bílou krabičku, kde by údajně měly být ty pojistky, tedy aspoň co si pamatuju ze školy. Chvilku jsem si tam s tím pohrávala, ale když to pořád nešlo, ztratila jsem nervy a nahlas zaklela.

„Ty vole, to vážně není možný, co jsem komu udělala?“ Místo toho, abych se dál rozčilovala, radši jsem si zašla do pokoje pro mobil a vytočila číslo Alice.

„Bello, děje se něco?“ zeptala se, když mi konečně zvedla mobil.

„Jo, děje. Vypadly mi pojistky a já jsem na takový věci antitalent. Nemohla bys prosím poslat třeba Emmetta nebo Jaspera, aby mi pojistky spravili?“ odpověděla jsem a slyšela povzdech z druhé strany.

„Jo, někomu řeknu, aby k tobě dojel. Bude tam tak do půl hodiny. Tak zatím Bello,“ rozloučila se a položila telefon. Nevím proč, ale měla jsem takové špatné tušení, že ani Jaspera a ani Emmetta nepošle. Spíš to vypadalo na toho idiota Edwarda. Padla jsem na postel a začala si zpívat písničku, kterou jsem slyšela v rádiu a vryla se mi do paměti.

„This kicked got your tongue tied in knots I see. Spit it out cuz im dying for company,“ zpívala jsem si dál, když jsem uslyšela potlesk a rychle se posadila. O dveře se opíral Edward a na tváři mu zářil škodolibý úsměv.

„Nevěděl jsem, že umíš zpívat,“ smál se a já se zašklebila.

„Oprav ty pojistky a vypadni,“ poradila jsem mu a on mi můj škleb vrátil. Vstala jsem z postele a obešla Edwarda, který zavazel u dveří. Sešla jsem schody a ukázala jsem mu krabičku s pojistkami.

„Dej se do práce,“ pobídla jsem ho. Nějak to nekomentoval a opravdu se dal do práce. Pozorovala jsem, jak jeho bledé ruce pracují a svaly na krku se mu napínají. Sakra, Bello! Na co to myslíš? ptala jsem se sama sebe zděšeně.

„Nikdy jsem nevěřil, že existuje člověk, který neumí ani nahodit pojistky,“ podotkl, když si stoupal.

„No vidíš, a já nikdy nevěřila, že může existovat takový debil jak ty. A ejhle, je to možné,“ řekla jsem škodolibě a on zvedl prostředníček.

„To taky umím, ale můj prst vypadá líp,“ zašklebila jsem se a on se nafoukl jako balón.

„Však počkej ty, potvoro. Já ti to jednou vrátím.“

„Jasně, až naprší a uschne. To znám,“ smála jsem se. Edward se ještě víc nafoukl, ale pak se usmál a divně si mě prohlídl.

„Co je?“

„No, já jen čekám na odměnu,“ odpověděl.

„Eh?“

„Za mrhání časem a práci přeci musíš zaplatit,“ vysvětloval.

„Ti dám dvě stovky. Dáš mi pak pokoj?“

„Já bych byl rád, kdybys mi dala úplně něco jinýho,“ smál se a já zvedla prostředníček.

„Víš, co. Už vypadni, nikdo na tebe není zvědavý,“ poradila jsem mu a ukázala na dveře. Jen se uchichtl. S klidným výrazem vyšel z domu a já si oddychla.

„Ty vole, takovýho debila ještě svět neviděl,“ brblala jsem si a odpovědí mi bylo zatroubení před domem. Naštvaně jsem vytočila Alicino číslo a čekala, jak to zvedne. Telefon pořád jen pípal, ale nic jiného se nedělo. Nakonec mně mobil převedla do hlasové schránky a já si povzdychla.

„Nemysli si, že se tomu vyhneš, Alice, protože já ti to dám pěkně sežrat. Cos nepochopila na tom, že máš poslat Jaspera nebo Emmetta. Edwarda jsem vůbec nejmenovala. Pěkně si mě naštvala. Nazdar.“

Byla jsem tak vytočená. Alice ví, že toho ignoranta a imbecila nenávidím, ale pošle ho sem. To by jí vážně ubylo, kdyby sem poslala Jaspera nebo Emmetta? Jo, to by jí ublížilo, protože si přece s Jasperem potřebuje užívat. Byla jsem hrozně naštvaná, když se ozval zvonek od domu. Pomalu jsem šla ke dveřím, a když jsem otevřela, překvapeně jsem ztuhla.

„Ahoj, co tu děláš?“ zeptala jsem se překvapeně Justina a on se usmál.

„Napadlo mě, jestli bys nechtěla jít do kina,“ odpověděl klidně a obdaroval mě tím jeho dokonalým úsměvem, který rozechvěl celé mé tělo.

„Jo, jasně proč ne. Pojď dovnitř, já se převléknu a můžeme vyrazit,“ řekla jsem klidně a ukázala na sedačku, která byla v obýváku.

„Počkej tu!“ poručila jsem mu a vyběhla schody do svého pokoje. Rychle jsem vběhla do šatny a oblékla si na sebe šaty, které se mi nejvíce líbily. K tomu jsem si vzala boty na vysokém podpatku a své vlnité kadeře nechala lehce spadat na záda. S posledním pohledem do zrcadla jsem se vydala dolů za Justinem, který už na mě čekal.

„Páni, sluší ti to,“ vydechl a já se usmála.

„Děkuji,“ řekla jsem mu mile a přijala nabízené rámě. Dovedl mě k jeho BMW a pomohl mi nastoupit. Byl dokonalý gentleman a to se mi na něm líbilo.

„Tak na co půjdeme?“ zeptala jsem se ho a on se usmál.

„Co třeba Voda pro slony? Slyšel jsem, že to má dobré kritiky,“ navrhl a já se usmála.

„To je dobrý nápad,“ odsouhlasila jsem a usmála se na něj. Justin jel do Seattlu do kina. Cestou jsme si hodně povídali a mně se Justin líbil čím dál víc. Když jsme zastavili před kinem, pomohl mi vystoupit z auta a šel koupit lístky. Když jsme měli lístky, Justin koupil popcorn a velkou kofolu a společně jsme se vydali do sálu.

Posadili jsme se na sedadla a snažili se přetrpět ty otravné reklamy. Najednou místnost potemněla a na plátně začal film. Natáhla jsem se pro popcorn a ve stejnou chvíli se natáhl i Justin. Naše ruce se setkaly a já se mu podívala do očí.

Justin se ke mně začal přibližovat a já trpělivě čekala, až se jeho obličej dostane k mému. Jeho jemné rty se dotkly mých a já jazykem přejela po jeho rtu. Bylo to tak vzrušující, až mi přes páteř přejela elektřina. Naše rty se jemně proplétaly a já vzrušeně vzdychla.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život tanečnice - 10. kapitola: