Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život tanečnice - 16. kapitola

01.10.2011 (09:45) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 3096×

Bella:

Večer byl dokonalý, Justin byl tak galantní a milý. Vše zakončil úžasným milováním. On byl jiný než ostatní kluci. Tedy aspoň jsem si to myslela, dokud jsem nepřišla ke škole, kde se na mě všichni dívali posměšně a Justin se zákeřně usmíval. S nechápavým výrazem jsem k němu přišla a natáhla se pro polibek, jenže on se odtáhl.

„Co se děje?“ zeptala jsem se překvapeně a on se zachechtal.

„Tys to opravdu nepochopila? Je konec,“ řekl bez špetky lítosti a já zakroutila hlavou.

„To není možné.“

„Ale je. Byla to jen obyčejná sázka, kterou jsem vyhrál,“ smál se Justin. Místo toho, abych se rozbrečela a jako malá holka utekla pryč, jsem zatnula ruku v pěst a jednu mu vrazila. Justin se překvapeně chytl za nos a snažil se zadržet krev, která se mu valila z nosu. Jenže to mi nestačilo, kolenem jsem vyrazila, vpřed a vší silou ho kopla do toho nejcennějšího, co každý kluk má. Justin se s bolestným výrazem zřítil k zemi a jednou rukou si držel nos a druhou jeho klenot, který utrpěl hroznou „nehodu“.

„To máš za to, ty hajzle. A teď se mi vyhýbej obloukem, nebo ti vrazím ještě jednu,“ varovala jsem ho a za doprovodu překvapených pohledů jsem odešla do třídy, kde jsem měla další hodinu.

„Teda, Bello,“ smála se Alice, která mě dohnala.

„Co je?“

„Tys mu to teda nandala. Myslím, že ten si pěkně dlouho neštrejchne,“ smála se dál jak pominutá a já se nakonec přidala k ní. Měla pravdu. Justin svého nejlepšího kamaráda v nejbližší době rozhodně nepoužije. V tak veselé náladě jsme došly až do třídy, kde se na mě všichni kluci dívali pěkně váhavě. Aha, takže se bojí. To se dalo čekat. Tu scénu na parkovišti musela vidět celá škola.

„Slečno Swanová, máte jít do ředitelny,“ řekl mi učitel, který připravoval nějaké rekvizity na hodinu.

„Proč?“ zeptala jsem se překvapeně a on pokrčil rameny.

„Netuším,“ odpověděl a dál si hleděl svého. Super, takže teď budu kvůli tomu kreténovi mít ještě nějaký problém. Zaksichtila jsem se na Alice a vydala se do ředitelny na kobereček. Šla jsem uličkou „hanby“ a všichni se na mě koukali.

„Co čumíte?“ zeptala jsem se naštvaně a všichni rychle odvrátili pohled. Když jsem došla ke dveřím, kde byl velký nápis „Ředitelna“, lehce jsem zaklepala a vlezla dovnitř.

„A, slečna Swanová,“ řekl ředitel a podíval se na Justina, který se držel za zlomený nos a nohy měl v divné poloze.

„Posaďte se,“ pobídl mě a já si sedla na židli daleko od toho lháře.

„Mohla byste mi laskavě vysvětlit, proč jste zranila tady Justina?“ zeptal se naštvaně a já unuděně pokrčila rameny.

„Zasloužil si to,“ odpověděla jsem a Justinovi věnovala pěkně ostrý pohled.

„Ano, a čím? Tím, že na vás byl tak milý a ujal se vás?“ huhlal ředitel a ve mně to začalo vřít.

„Protože se se mnou vychrápal kvůli nějaké sázce,“ vykřikla jsem naštvaně a ředitel se zarazil. Pořádně se nafoukl a zrudl.

„Jak to mluvíte?“

„Chtěl jste vědět, čím si to zasloužil, a já vám odpovídám,“ odsekla jsem a on do ruky vzal telefon.

„Zavolám Cullenovým, slyšel jsem, že vás teď mají v péči. To je vážně lituji, protože takového rozmazleného fracka si vzít na krk,“ urážel mě ředitel a já naštvaně vstala ze židle.

„Nemyslím si, že chcete udělat nějaký velký skandál. Pokud vím, můj táta vkládá velké peníze do této školy a Cullenovi taky. Nikdo by vás nepochválil za to, že jste ztratil největší sponzory,“ informovala jsem ho a on se na mě zaraženě podíval.

„Vyhrožujete mi, slečno Swanová?“ zeptal se překvapeně a já se uchichtla.

„Ne, jen konstatuji holý fakt,“ odpověděla jsem.

„To je opravdu vrchol,“ vykřikl zděšeně a dál vytáčel číslo. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila tátovo číslo.

„Ahoj, tati,“ pozdravila jsem tatínka, který si lenoší ve Francii.

„Ahoj, Bells. Děje se něco? Neměla bys mít vyučování?“ zeptal se překvapeně a já se zarazila. On ví, kdy mám vyučování? Tak to je překvapení.

„Jo, no, měla. Ale udělala jsem průšvih,“ odpověděla jsem.

„Sakra, Bello. Seš tam dva dny sama a už děláš průšvihy?“

„Tati, ale ten kluk si to zasloužil,“ bránila jsem se a ředitel překvapeně položil sluchátko.

„Co provedl a hlavně, kdo to byl?“

„No, Justin, pamatuješ si ho?“ opáčila jsem a z druhé strany se ozvalo zamručení.

„Tak ten se se mnou vyspal kvůli sázce a já mu na parkovišti vrazila, zlomila mu nos a kopla ho do nejcitlivějšího místečka,“ vysvětlila jsem a z druhé strany se ozval smích. Já mu řeknu, že se se mnou vyspal kluk kvůli sázce a on se směje? Jo, já říkala, že můj taťka není normální.

„Teda, ty seš ale dílo,“ smál se a já se zachechtala.

„A tím se mi chceš pochlubit?“ zeptal se, když ho přešel záchvat smíchu.

„Ne, to jen ředitel dělá scénu,“ vysvětlila jsem a ředitel se nafoukl. Ups.

„A jakou?“

„Chtěl volat Cullenovým. Snažila jsem se mu vysvětlit, že ty jsi velký sponzor a že by o něj nerad přišel, ale nepochopil to.“

„Dej mi ho k telefonu,“ poprosil mě tatínek a já podala telefon řediteli. Bože, to se mého luxusního mobilu budou dotýkat ty jeho zpocené špekáčky. Fuj.

„Dobrý den, pane Swan,“ pozdravil ředitel slušně. Chvilku bylo ticho, mezitím se na mě Justin mračil. Věděl, že tuhle válku vyhraji já, i kdyby se jeho otec na hlavu postavil. Je to sice starosta, ale větší moc má můj táta.

„Ano, jistě, chápu,“ zamumlal ředitel a já se vítězně usmála.

„Nebojte se, vše dám do pořádku,“ ujišťoval ředitel tatínka. Ředitel mi podal zpátky telefon a já se usmála.

„Jo?“

„Vše je zařízené, zlatíčko. A tomu klukovi vzkaž, že může být rád, že na něj někoho nepošlu,“ rozloučil se taťulda a já se zakřenila.

„Pa, tati.“ Zavěsila jsem a otočila se na ředitele, který byl strašně červený.

„Slečno Swanová, dnes jeďte domů. Vše už vyřeším. Nashledanou,“ rozloučil se se mnou ředitel a já se usmála.

„Nashle.“

„Mimochodem, Justine, taťka ti vzkazuje, že můžeš být rád, že na tebe někoho nepošle. Tak jen, abys to věděl. Ahoj,“ rozloučila jsem se a vydala se z ředitelny rovnou na parkoviště, kde jsem nasedla do mého miláčka. Taťka je chápavý, ale jak na to zareagují Esmé a Carlisle. Snad to pochopí.

Edward:

Nemohl jsem tomu uvěřit. Isabella mu dala takový pravý hák, že by se za něj nemusel stydět ani Mike Tyson. Čekal jsem, že se rozbečí, zamkne se na záchodcích a bude tam bulet, ale ona mě pořádně překvapila. Příjemně. Myslím, že tahle holka rozhodně není tak nevinná, na kterou si hraje. S ní si ještě bude legrace pohrát.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život tanečnice - 16. kapitola: