Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život tanečnice - 20. kapitola

09.07.2012 (12:15) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 2680×

Celý dny se dělo to samé dokola. Edward se rozhodl, že naší dohody si užije dosyta, proto jsem se skoro celé dny nedostala z postele, tedy do doby než nastal víkend a já se dohodla s Alice na nákupech. Edward byl donucen ustoupit a pustit měna nákupy. Nezdál se být moc nadšený, ale neměl na výběr. Čelil útoku nejen z mé strany, ale i ze strany Alice i Rosalie, které bylo toho názoru, že někdy z ložnice vypadnout musím a dámská jízda mi jen prospěje. Byla jsem jim opravdu hodně vděčná, takže když jsem v sobotu ráno vtrhla do mé ložnice a šla si vybírat oblečení, mou tvář zdobil spokojený úsměv. Ve skříni jsem vyhrabala oblečení, které dohromady tvořilo dokonalý model, a vesele jsem si ho oblékla. Vlasy jsem si učesala do volného copu a pár pramínků jsem nechala spadat kolem tváře. Na oči jsem nanesla tužku a řasenku a rty zvýraznila leskem. Se svou vizáží jsem byla spokojená, proto jsem vylezla z ložnice a šla dolů do obýváku, kde na mě už čekaly holky přichystané a natěšené.

„Jdeme, jdeme,“ popoháněla mě Alice nadšeně a přitom kolem poskakovala jako malé nedočkavé dítě, které se nemůže dočkat dárečků pod stromečkem.

„Čím pojedeme?“ zeptala jsem se zvědavě a Rosalie vytáhla z kapsy klíčky a vítězně s nimi zamávala.

„Půjčila jsem si Mercedes od Carlislea. No, půjčila. On v podstatě neměl moc na výběr,“ smála se Rosalie a já kroutila nad jejím temperamentem hlavou.

„Víte, myslím, že se tu zbytečně zdržujeme,“ podotkla Alice a já protočila panenky. Nechala jsem se chytit za ruku a odtáhnout do garáže, kde jsem nasedla do černého auta a připásala se.

„Takže ty a náš bratr, co mezi vámi je,“ začala Alice a já se zarazila. Co ji mám říct?

„Je to komplikované,“ odvětila jsem a podívala se ven z okénka.

„Aha,“ zamumlala Alice zklamaně a já nahlas vzdychla.

„Není to výmluva, neber to tak, že ti nechci nic říct, ale sama si nejsem jistá, jak to spolu máme, takže když říkám, že je to komplikované tak to tak opravdu je,“ pokračovala jsem a Alice se otočila a mrkla na mě.

„Každý vztah je komplikovaný. Ani můj a Jasperův nebyl vždy lehký, ale důležité je se s tím vyrovnat,“ utěšovala mě Alice a já v ní uviděla sestru, kterou jsem nikdy neměla a mohla se jí se vším svěřit. Hodně jsem váhala, jestli jí mám vysypat celou pravdu o jejím bráškovi, ale nakonec jsem se rozhodla, že radši budu mlčet. Přece jen jsou rodina a nejspíš by se proti sobě neobrátili zády a ta špatná bych nakonec byla já.

„Nebudeme řešit vážné věci, užívejme si,“ přerušila mé přemýšlení Rosalie a já se zasmála.

„To je pravda. Vážné věci si nechme na jindy,“ odsouhlasila jsem a spokojeně se usmála, že jsem unikla tomu nepříjemnému tématu, kterému jsem se opravdu nechtěla moc věnovat.

„A co přesně jdeme koupit?“ optala jsem se zvědavě a Alice se okamžitě rozpovídala.

„Jdeme na nákup nové kolekce bot. Jsou opravdu úžasné a já se rozhodla, že ty boty musím mít za každou cenu,“ odvětila Alice. Tak to mě u Alice opravdu nepřekvapilo.

„A co ty, Rose?“ obrátila jsem se na krásnou blondýnku, která si hrála s pramenem vlasů.

„Emmett rozhodl, že bych si měla koupit další prádelko. Prý ho mám málo tak ať jedu dokoupit. Ale co čeká, když pokaždé nějaké roztrhne?“ brblala Rosalie a já se začala smát. Ano, to byl celý Emmett.

„Příští zastávka, obchodní centrum Seattle,“ vřískla Alice nadšeně a já protočila panenky.

Edward:

To, že jsem měl pustit Bellu na nákupy s Rosalie a Alice se mu vůbec nelíbilo. Uměl jsem si představit další den v posteli. Bella měla dokonalé tělo, kterému jsem se rád věnoval. A její zkušenosti také nebyly nazmar. Věděla, čím přesně mě potěší. Připadalo mi, že postupem času se jí naše dohoda začala líbit a sama si ji pořádně užívala. Tedy aspoň to tak vypadalo. Jako upíra mě dostávala do extáze, které se nevyrovnala ani chuť krve.

„Takže ty a Bella?“ zeptal se Emmett provokativně a já nevině pokrčil rameny. Co mu budu vykládat?

„No tak, bráško, pochlub se. Nedávno jste se div nezabili a teď tu takhle vrkáte,“ rozumoval Emmett a já tiše zavrčel.

„Já jsem ti také vždycky říkal všechno o Rosalie,“ hrál dál na city a já se zasmál.

„Víš, tebe člověk nemusí ani pobízet. Ty mluvíš sám od sebe a jsi k nezastavení,“ upozornil jsem ho a on se nafoukl jako ropucha. Jasper, který seděl kousek od nás, vybuchl v hlasitý smích a tím si vysloužil naštvaný pohled od Emmetta, který se následně zvedl a vyběhl ven do lesa. V hlavě na mě pořádně nadával, ale také už se zabýval tím, co uloví v lese.

„Myslím, že si se zamiloval,“ podotkl Jasper a tentokrát jsem se začal smát já. Takovou hloupost jsem opravdu od Jaspera nečekal. Vždyť on cítí emoce, takže by měl mít aspoň tušení jak to mezi námi opravdu je.

„Tak to je tedy pořádná blbost, bráško,“ informoval jsem ho a vstal z pohovky.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život tanečnice - 20. kapitola: