Esmé je otřesená z toho, co jí Patrick řekl. A ještě malé překvapení na konci.
14.04.2012 (16:15) • Haninka92 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1509×
3. kapitola
Byla jsem úplně zničená, ale mohla jsem si za to sama. V nemocnici jsem už nemohla vydržet, tak jsem podepsala revers a vydala se ven, do světa bez něho. Bez Patricka.
Ani nevím, kudy jsem šla, měla jsem rozmazaný výhled díky hořkým slzám, které mi stékaly po tvářích, a vypalovaly mi do nich tu obrovskou zradu.
Ne, nejsem na Patricka naštvaná, jak bych mohla? Já jsem ho milovala a on mě ne, přesto se mnou zůstal. Svůj život nechal někomu, koho nemiloval. To všechno dělal z lítosti. Myslel si, že ho chci jen využít, a já si nyní nejsem jistá, jestli to tak vážně nebylo. Protože mu věřím, on má přece vždycky pravdu.
„Slečno, jste v pořádku?“ slyšela jsem starostlivý hlas. Slečno? Ano, je to pravda. Nikdy jsem vlastně nebyla pořádně vdaná, protože má láska nebyla opětovaná. Můj výraz se zkřivil do ještě bolestivější grimasy.
„Ano, jsem, děkuji.“
Rozeběhla jsem se pryč od všech lidí. Daleko. Běžela jsem a sotva popadala dech. V krku jsem měla úplně sucho, strašlivě mě píchalo v boku, ale ta fyzická bolest mi pomáhala zapomenout. Proto jsem běžela dál.
Nevím, co se stalo pak. Byla jen tma.
Dlouho jsem bloudila v nepřehledném bludišti. Za každým stromem stála dřevěná lavička, a tam sedělo děvčátko. Drželo v ručičkách plyšového medvídka a krásně se na mě usmívalo. Všude byl ten zatracený smích! Bolela mě z něj hlava, ale nešlo to neposlouchat. Někdo na mě volal, ale já neodpovídala. Nešlo to.
Zdálo se mi, že takhle bloudím už roky, když najednou začalo bludiště mizet a já se najednou nadechla. Ano, doopravdy jsem měla konečně sílu dýchat.
Otevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl anděl. To jsem si tedy pomyslela v první chvíli. Potom jsem poznala, že je to muž. Krásný muž s blonďatými vlasy, karamelovýma očima a krásným úsměvem.
Rozhlédla jsem se kolem dokola, byla jsem v nějakém srubu a mé tělo leželo na obrovské a velice pohodlné posteli.
Anděl si nejspíš všiml toho, jak nejistě si prohlížím jeho a celou místnost a jal se vysvětlování.
„Promiň, ale našel jsem tě nedaleko mého srubu. Myslel jsem si, že jsi zabloudila, ale nebylo možné tě probudit, tak jsem tě odnesl sem. Spala jsi celý den a hrozně jsi křičela. Neublížil ti někdo?“
Já byla ovšem schopná sledovat jen jeho rty, byly tak krásné. On celý byl krásný. Byla jsem z něho celá nesvá a přitom mi to připadalo, jako by jeho přítomnost byla stvořená pro tu mou. Staral se o mě. Povídali jsme si. O něm. Chodili jsme na dlouhé procházky lesem. Bylo mi krásně. Nikdy jsem nezažila lepší dny než s ním. Skoro nic jsem o něm nevěděla, až na to, že se jmenuje Carlisle a je zde na dovolené. Ale já ani nic víc vědět nepotřebovala. Dával mi všechno a já to plnými hrstmi brala.
Cítila jsem se s ním celá, poblouzněná. Neznala jsem ten cit, ale byl krásný.
Občas, když mě nechal samotnou, začala jsem cítit velké prázdno, tam uvnitř sebe. Zdálo se mi, že slyším dětský smích. Všechno to bylo tak zvláštní a já jsem tomu nerozuměla.
Carlisleovi jsem o tom neřekla, nechtěla jsem, aby se trápil, ale přišlo mi, že o tom ví. Že ví něco o mně. Ale neřešila jsem to.
Dneska mi řekl, že se půjdeme podívat k jednomu malému vodopádu. Cestou jsme viděli krásnou veverku, která když vycítila naši přítomnost, utíkala pryč. Byla nádherná, celou dobu jsem se smála a nachytala jsem Carlislea, jak mě pozoruje. Nakonec jsme došli na krásné místo. Nemohla jsem uvěřit svým očím, taková nádhera, mezi obrovskými balvany stékal malý potůček a mezi stromy prosvítalo slunce na nevelkou tůňku, kterou pramínek plnil.
Měla jsem doopravdy radost, otočila jsem se na něj. Stál hned vedle mě. Ucítila jsem jeho dech na tváři a pak jsme se poprvé políbili.
Najednou jsem si na všechno vzpomněla.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Haninka92 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Život tvoří náš osud 3. kapitola:
Holky, moc děkuju za komentáře. Opravdu mi to moc pomáhá. Další kapitolu dopíšu v pátek, protože tento týden nestíhám. Ale v pátek už to určo bude.
Prolog mě dostal a hned donutil přečíst další kapči. Je fakt, že se ten její zachoval dost příkře, jak na ní vyjel v tý nemocnici. To mi moc nesedělo. Ale tahle kapča je zas fajn. Mám tenhle pár moc ráda a je tu o nich žalostně málo povídek, takže doufám, že nepřestaneš. Taky se mi moc líbí, že máš kratší kapitoly. Jsou to takové jednohubky. Fajne!
Jééj, Carlisle je tu...ale tá veta nakonci, že si na všetko spomenula..hm.. dúfam, že nebude veľmi vyvádzať.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!