Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Životní zkouška ~ 10. kapitola

Edward Cullen

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Životní zkouška ~ 10. kapitolaTentokrát se dozvíte něco o Belliných pocitech. Proč se chová tak hnusně k Embrymu a co vlastně cítí k Edwarovi? Příjemné čtení :)

05.12.2010 (07:30) • alfa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2557×

10. KAPITOLA ~ Proč bych měla být jiná?

POHLED BELLY:

„Jacob říkal, že máš se mnou jet do La Push,“ řekl mi po škole Embry.

„Jacob si může říkat, co chce!“ odsekla jsem mu a odemkla auto. Samozřejmě, že můj věrný pronásledovatel udělal to samé. Rychle jsem se rozjela a on za mnou. Zjevně se rozhodl jet k nám. Chtěla jsem se mu nějak ztratit, ale ve Forks to prostě nejde. Pořád jenom jedu po hlavní a pak zabočím do naší ulice. Žádná honička ve stylu krimiseriálů.

Potom jsem ale dostala nápad. Prudce jsem zatočila do nejbližší ulice a potom znovu. Schválně jsem jela oklikou a odbočovala, kde se dalo. Embry s tím jeho autem, které pamatuje druhou světovou, neměl šanci mě dohnat. A u nás ještě nebyl, takže beze mě tam netrefí.

Spokojeně jsem zaparkovala před domem a vstoupila dovnitř. Tradičně nebyl nikdo doma. Dylan s Jacobem jsou v La Push a rodiče v práci.

Pro jistotu jsem za sebou zamkla a pak vyběhla schody do podkroví. Nechtělo se mi učit do školy. Kvůli Edwardovi bych se určitě nedokázala soustředit. A na chystání do kina je ještě času dost. Raději jsem otevřela rozečtenou knihu na straně, kde jsem včera přestala a ponořila se do děje.

Vyrušilo mě podivné klepání. Vzhlédla jsem a přímo naproti v okně uviděla něčí obličej. Vyděšeně jsem zaječela, ale pak jsem si uvědomila, že je to Embry. Naštvaně jsem práskla s knihou o stůl a přistoupila k francouzskému oknu, které vedlo na menší balkón.

„Co tu sakra děláš?! Víš, jak jsi mě vyděsil?!“ řekla jsem hlasitě, aby to přes sklo slyšel.

„Promiň. Dole bylo zamčeno. Zvonil jsem, ale asi jsi mě neslyšela,“ hájil se.

„A jak jsi zjistil, kde bydlím?!“

„Zeptal jsem se lidí na ulici.“

No jasně. To jsem si vážně myslela, že v tomhle zapadákově nenajde náš dům? Vztekle jsem zakryla okno závěsem a to samé udělala s oknem na druhé straně pokoje. Mám totiž dva úplně stejné balkóny. Z jednoho jde vidět zahradu a les a z druhého příjezdovou cestu.

„Bello!“ ozvalo se zpoza závěsu.

„Jdi pryč, Embry!“ zavolala jsem na něj a rozsvítila si světlo, abych mohla pokračovat ve čtení. On ještě chvíli vytrvale bušil na okno a potom to konečně vzdal.

Vím, že se chovám hnusně, ale kdo se chová pěkně ke mně? Rodiče mě ignorují, Dylan mě nenávidí kvůli té aféře s Edwardem, Jacob mi neustále rozkazuje a říká, co mám dělat, Embry mě má rád jenom díky otisku a Angela je mrtvá. Tak proč bych já měla být jiná?

No jasně, ještě je tu Edward, ale… U něj nikdy nevím, na čem jsem. Je to skoro jako schizofrenie. Zlý Edward a hodný Edward. Toho prvního nenávidím, toho druhého… vlastně ani nevím, co cítím k tomu druhému. Ale mám ho ráda.

Za poslední dobu jsem se hodně změnila. Vlastně mi to připadá jako před miliónem let, co jsem žila v Phoenixu, a všechno bylo v relativním pořádku. Forks všechno změnilo. Kvůli tomu počasí se na Olympijském poloostrově zdržuje spousta upírů, takže to vyvolalo změnu ve vlkodlaka u mých sourozenců. A ještě smrt Angely. Nenávidím Forks! Nenávidím upíry!

Proto taková jsem. Když se budu chovat pěkně, tak se mi to nevrátí. Právě naopak. Všechny rány osudu budou bolet ještě víc, když si ostatní pustím blíž k tělu. Když budu od sebe ostatní odhánět, tak to zvládnu líp. Nesmím se na nikoho vázat. Jedině tak mi nikdo nemůže ublížit. Nikdo nemůže zabít moje přátele, protože žádné nemám a mít nebudu. Klidně si přijďte upíří. Jediné, co si můžete vzít, je můj život! Tak si ho klidně vezměte, protože nestojí za nic!

A zase jsem zapomněla zmínit Edwarda. Jeho jediného neodháním. Vím, že bych měla, ale… Já to prostě nedokážu. I když jsem ho nesnášela, tak se bez něj neobejdu. Možná právě on je důvod, proč jsem si ještě nesbalila věci a nevypadla. Není mi ještě osmnáct, ale to je jedno. Amerika je velká. Nenašli by mě.

Útěk. To je jediné řešení. Utéct daleko od tohohle utajeného světa. Pryč ze stínu. Někam na slunce. Možná zpátky do Phoenixu, ale tam by mě našli. Na Floridě by to nemuselo být špatné… ale ne. Nemůžu jen tak utéct. To bych se pak nikdy nedozvěděla, jak to dopadne se mnou a Edwardem.
A kdo by zaměstnal sedmnáctiletou holku bez rodičů a maturity? Nikdo. Takže musím čekat, Nic jiného mi už nezbývá.

Polekaně jsem vyskočila z křesla při pohledu na nástěnné hodiny, které ukazovaly šest hodin. Nějak jsem se zabrala do myšlenek a knihu samozřejmě nedočetla.

Co si vezmu na sebe?! Zoufala jsem v duchu a zároveň se smála sama sobě. Už jsem jako Dylan… Dylan před proměnou. Šílím kvůli schůzce s klukem. Rande už přežily miliony holek, tak proč z toho dělám vědu?

Moment, opravdu jsem použila slovo rande? Kam to vlastně jdu? Je to prostě jen návštěva kina nebo něco víc?

Znovu jsem si vynadala, protože se minutová ručička na hodinách se posunula na desítku a já stále stála před skříní a uvažovala nad tím, kam vlastně jdu.

Rychle jsem začala vyhazovat věci ze skříně, abych se utvrdila ve své domněnce, že tam není nic jiného kromě obyčejných džínsů, triček a mikin. A taky jedny růžové šaty, které měla na svatbě Charlieho sestry, když mi bylo dvanáct. Podtrženo a sečteno - to je všechno.

Vztekle jsem bouchla do skříně a v tu chvíli se ve dveřích objevila Dylan.

„Co tady šílíš?“ zeptala se.

„Nemám co na sebe!“ zoufala jsem.

„Ale, ale. Že by naše ledová královna roztála? Komu se chceš líbit?“ Potutelně se usmívala a já nevěděla, co mám říct. Můžu jí to vůbec říct, aniž by se na mě naštvala?

„Budu hádat. Je to Embry?“

„Ne,“ odpověděla jsem a na chvíli sklopila zrak. Když jsem vzhlédla a uviděla její výraz, tak mi došlo, že už na to přišla. Nedala ale na sobě nic znát a znovu nasadila úsměv.

„Tu skříň raději zavři. Musel by se stát zázrak, abys tam něco objevila. Půjčím ti něco mého.“ Chytla mě za ruku a odvedla k sobě. Já jsem zůstala zírat na její skříň, která se rozkládala přes celou jednu stěnu. Já se mohla jít se svou miniskříní zahrabat.

 

***

 

Při pohledu do zrcadla se mi chtělo utéct do pokoje a dát si džínsy. Dylan mi totiž nakonec vnutila černou minisukni a modrý top se zavazováním za krkem. Samozřejmě, že mi ještě chtěla dát boty na podpatku, ale to jsem jí už nedovolila. Takže jsem měla jen baleríny. Ale i tak jsem si připadala hloupě. Nejsem zvyklá nosit sukně. Jenže na převlékání bylo pozdě. Před domem někdo zatroubil.

„Už je tady!“ Oznámila mi Dyl a popostrčila mě dopředu. Zhluboka jsem se nadechla a sešla dolů, kde jsem si ještě přehodila přes sebe Dylanino sako.

Edward už stál venku a opíral se o své auto. Zářivě se na mě usmál a otevřel mi dveře u auta.

„Ahoj,“ pozdravil mě a znovu se usmál. Nezmohla jsem se na odpověď, ale on naštěstí mluvil dál.

„Moc ti to sluší.“

„Ehm… díky,“ podařilo se mi promluvit. Potom jsem si sedla do auta a zapnula si pás.

Najednou před námi zastavilo Jacobovo auto, ze kterého vystoupil rozzuřený Jake a Embry. Okamžitě mi došlo, že Jakeovi prásknul, kam se chystám.

„Rychle, jeď!“ pobídla jsem Edwarda. Jacobovi došlo, co máme v plánu a vrátil se zpátky do auta. Jenže my už jsme měli náskok. Edward dělal přesně to co já předtím. Úmyslně jel postraními uličkami a často zabočoval. Za chvíli jsme se jim ztratili z dohledu,

„Jsem volná!“ zakřičela jsem a Edward se začal smát.

 

← 9. kapitola x 11. kapitola →

Autor: alfa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Životní zkouška ~ 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře