Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkáza Volterry - 3. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tak tady na dvojčata bude čekat ranní překvapení. Objeví se na jiné louce a v jiném roce, ale to ještě neví. Dozví se to až v další kapitolce. V této se na louce oběví upíři a odnesou je do hradu. Jestli nechápete proč je hned nezakously nedivte se. To se totiž dozvíte v pokračování. Doufám, že se vám bude líbit a piště komenty, abych věděla jestli mám v povídce pkračovat nebo ne.

02.04.2010 (07:45) • neneneci • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1078×

3.KAPITOLA



Rok: 1990



Pohled: Hanka

Když jsem otevřela oči, uvědomila jsem si co všechno se včera stalo.Jak jsme se pohádaly s matkou a pak jak jsme utekly. Pamatuji si, jak jsme bloudily lesem a narazily na třpytící se louku, kde bylo to nádherné jezírko, u kterého jsme potom usnuly. Ale teď, ať jsem se rozhlížela jak chtěla, žádné jezírko jsem neviděla a celá louka byla jiná než ta ze včerejška. Na čele se mi prohloubila vráska z toho jak jsem přemýšlela.Jo přemýšlela jsem. Taky to někdy umím. Sice se mi zavařovala kolečka uvnitř hlavy, ale občas jsem tu věc v hlavě, který se říká mozek používala. Sice ne moc často, ale používala. Nechtěla jsem si ho moc opotřebovat, abych si nemusela chodit kupovat pořád nový. No jo no.

Podívala jsem se na Terku a ta pořád spokojeně oddechovala. Nechtěla jsem jí budit. Postavila jsem se na nohy a zamířila mezi stromy, najít nějaké dřevo na oheň. Za chvíli jsem znovu vcházela na louku s náručí plnou větviček. Sedla jsem si kousek od stále spící Terky a větvičky položila mezi nás. Z kapsy u bundy jsem vytáhla zapalovač a pomocí něj jsem založila oheň. Chvíli jsem čekala, než se oheň pořádně rozhoří, a za chvíli z něj šlo příjemné teplo. Do té doby jsem si to neuvědomovala, ale byla docela zima. Uvědomila jsem si, že jsme si s sebou nevzali žádné jídlo. V žaludku mi na protest zakručelo a já přemýšlela co asi tak budeme jíst. Napadlo mě, že by jsme se mohly živit kořínky, jak to dělali pralidi. Nebo si budeme muset jít ulovit nějakého mamuta i když pochybuji, že by se sem nějaký   zatoulal. Při té představě jsem se ušklíbla. Chvíli jsem nad tím ještě přemýšlela, ale stejně jsem na nic nepřišla.

Zvedla jsem se, že vzbudím Terku, ale měla jsem pocit, jako by nás někdo sledoval ‚začínám být paranoidní‘ říkala jsem si v duchu. Vykročila jsem směr spící Terka, ale než jsem stačila udělat jediný krok, zaslechla jsem za sebou zapraskání větvičky. Prudce jsem se otočila, ale nikdo ani nic tam nebylo.
‚Paranoidní, paranoidní, paranoidní‘ stále jsem si opakovala. Otočila jsem se zpět na Terku. Po pravé straně jsem zahlédla pohyb, ale bylo to tak rychlé, že jsem to skoro ani nezaregistrovala. Začínala jsem se opravdu bát. Rozhlížela jsem se okolo sebe a pomalu se přibližovala k Terce. Srdce mi divoce bušilo do hrudi a já čekala kdy si konečně prodere cestu ven. Pomalu jsem přišla k Terce a jemně jsem s ní zatřepala. Otevřela oči a podívala se kolem dokola.
„Kde to jsme? A kde je to jezírko ze včerejška?“
Chtěla jsem jí odpovědět, ale najednou  se okolo nás shluklo pět přenádherných lidí. Vlastně to snad ani lidi nebyly. Byli nadpozemsky krásní. ,upíři´ křičelo mi něco v hlavě a já jsem se nad tím uchechtla. Už mi z těch knížek vážně hrabe.
Všichni se na mě otočily. Asi chtěli vědět, co je tady vtipného, ale mají smůlu. Nejsou Edward, aby mi mohli číst myšlenky.
Tiskli jsme se k sobě s Terkou, jak kdyby jsme chtěli, aby se ta první vcucla do té druhé. Hleděly jsme na postavy před sebou a nevěděly co po nás chtějí. Na sobě měli červené pláště s kapucou takže jsme jim neviděly do tváří.
Chtěla jsem jim říct, ať na nás tak blbě nekoukaj, ale jako první promluvil jeden z nich, byl to muž (mimochodem moc pěknej kousek) co stál nejblíže k nám. Nejspíš to byl kápo téhle úchylácké skupinky.
„Co tu chcete?“ zeptal se ledovým tónem, až se mi zježily všechny chlupy na těle. A když říkám všechny. Myslím všechny. Srdce mi z toho spadlo až do gatí. Nebo to nebylo srdce? No fakt jsem neměla chuť teď kontrolovat co to bylo.
„M…. my… my..“ začala Terka a já si v duchu říkala, že řečník z ní asi nebude. „My jsme zabloudily.“
Oni si nás chvíli prohlíželi. Pak ani jsem to nepostřehla už mě svírali z obou stran ocelové paže a snažili se mě někam odtáhnout, ale já se přece tak snadno nedám.
„Ty vole.“ zakřičela jsem tomu po pravé straně do ucha, až by z toho normální člověk ohluchl, ale tohle asi normální člověk není. No co. Aspoň jsem to zkusila.
„Pusť mě, nebo budeš do konce života impotent!“ vyhrožovala jsem, ale on se jen zasmál. Tak to ne toto. Mě se nikdo smát nebude. Co největší silou, co jsem v sobě našla jsem svým kolenem vyhledala jeho nejcitlivější místo. Svezl se na zem, kde si svíral svého ptačího kamaráda a bolestně se díval. A má to. Sem ho snad varovala ne? Chtěla jsem se vyškubnout tomu druhému bohovi, ale ten měl strašně silný stisk. Myslím, že tam budu mít modřinu. Natočila jsem hlavu k Terce. U ní byli taky dva z nich a ona se jim snažila vytrhnout, ale moc jí to nešlo.
„Chceš dopadnout jako tvůj kámoš?“ otočila jsem se na boha co mě stále ještě držel. Byl fakt kus, ale na to bych teď asi fakt neměla myslet.
„Můžeš to zkusit,“ řekl výsměšně a v jeho červených očích jsem viděla pobavení. Počkat? Červených? On měl fakt rudý oči? No to mě pos..! Heh, huh, bože. Chvíli jsem na něj čuměla jak bacil do lékárny a srdce se mi přesunulo z gatí do krku. Já se bála jak…. No ani to nechtějte vědět.
„Jsi debil co si bere červený čočky, nebo jsi upír?“ vím byla to debilní otázka, ale já to vážně potřebovala vědět. Byla jsem hrozně zmatená a vystrašená.
Znovu se na mě podíval, ale k odpovědi se nějak neměl.
„My všichni jsme upíři,“ promluvil asi ten nejhlavnější.
Podívala jsem se na Terku a viděla u ní, že má stejný strach jako já. Já vím. Říkala jsem, že bychom za svět upírů daly i život, ale fakt jsme si nepředstavovaly, že umřeme jako panny. Bože… Já ještě nechci umřít. Celej život před sebou. Bože. Cítila jsem jak si mě ten vůl, vlastně pardon upír přehazuje přes rameno a uhání se mnou lesem. Bože… vždyť nás zabijou. Bušila jsem mu do zad. Po pár sekundách jsme toho nechala, protože mi to stejně nepomáhalo. Spíš mě z toho boleli ruce.
Tak dobře. Tak snadno se ale nevzdám. Bušení mi nepomůže, řvaní mi nepomůže, ale třeba by mohl mít nějakou páčku s nápisem STOP. Rozhlížela jsem se po jeho zádech, protože dopředu jsem mu neviděla, ale žádnou stopku jsem nenašla. Sakra. Co budeme dělat? Začala jsem panikařit (ne že bych už před tím nepanikařila). Radši jsem zavřela oči, protože z té rychlosti se mi začalo fakt dělat nevolno.
Po pár chvilkách mě už stavil na zem a hned vedle mě přistála moje sestřička, která neměla takový štěstí a přistála rovnou na prdeli. Rozhlížela jsem se okolo a zjistila jsem, že jsme ve velkém, kamenném sále a naproti nám…

2. kapitola ... 4. kapitola

Autor: neneneci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zkáza Volterry - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře