Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 1. kapitola

09.03.2013 (16:00) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 5337×

Chcete vědět, o čem budete číst? Mrkněte na trailer:

Zastavila jsem před klasickým rodinným domkem a zatroubila. Celým autem se rozeznívala rádiová stanice s novou deskou Elvise. Ze dveří se vyhnala moje trhlá kámoška Laura. Své blond vlasy měla stažené do culíku, rty natřené silnou vrstvou rudé rtěnky ve stylu Marylin Monroe. Měla hezké šaty, chtěla se blýsknout první den ve škole. Běžela na vysokých podpatcích ke dveřím auta a nastoupila do mého nového kabrioletu. Koupila jsem si ho v létě za brigádu.

„Pěknej auťák,“ zasmála se Laura.

„Někdo holt v létě maká a někdo se válí na pláži,“ zavtipkovala jsem a vyjela k domu Bess.

„Říkáš to, jako bychom se tam neválely všechny.“

„Ty ses válela, já dělala barmanku,“ zašklebila se. Je pravda, že většinu času jsem kecala s holkami, ale káply z toho peníze.

„Léto za to stálo,“ řekla Laura a smála se do větru, který jsme rozrážely. „A co ten hezkej plavčík, co se s tebou pořád bavil? Bylo něco?“ dloubla si do mě.

„To už je dávno pryč,“ mávla jsem nad tím rukou a prudce zabrzdila před domem. Hlasité troubení se rozeznělo po ulici a jeden starý soused, co si šel pro noviny, zalamentoval.

„Takže něco bylo,“ zakončila Laura mojí větu a sledovala Bess, jak běží po chodníčku od jejich domu k nám. Bess byla o něco sportovnější než Laura. Na nohou měla praktické tenisky místo podpatků, na sobě šortky a tílko.

„Nazdar Bello,“ řekla, když doběhla k autu, opřela se o okraj a přehodila nohy do auta. Ještě než se pořádně usadila, rozjela jsem se, a tak Bess trochu vykvikla. Jela jsem vyšší rychlostí, než byla povolená, když jsem projela kolem policejního auta. Našemu drahému policejnímu šerifovi Darsliemu to bylo srdečně jedno, protože měl zrovna větší zájem o krabici koblih. Na rohu ulice se ploužila parta kluků v kožených bundách. Jela jsem okolo nich, když promluvil Vick.

„Ahoj zlatíčka,“ zasmál se a očima hltal karosérii mého autíčka. Jela jsem pomalu vedle nich.

„Nazdar Vicku.“ Bess protočila oči v sloup. Minulý školní rok s ním chodila, ale v létě odjel pryč a ona kvůli tomu byla naštvaná.

„Bells, nechceš nás nabrat?“ zeptal se Rob a pokusil se o co nejvíc okouzlivý úsměv. Udělala jsem zadumaný výraz.

„No, já vám nevím,“ řekla jsem přemýšlivě.

„Bello,“ zaškemral Matt.

„Tak si naskočte, ale jestli se ty vaše špinavý nohy dotknou sedačky, letíte z auta,“ zastavila jsem a tři kluci naskákali do auta.

„Wow, ročník devatenáct set padesát sedm právě začíná,“ zvolal Vick s pěstí do vzduchu, když jsme přijeli na školní parkoviště za pohledu všech přítomných. Jistě, byli jsme nejoblíbenější parta z celé školy. Glitters girls a Fixed boys, tak jsme si říkali. Vyskákali jsme z auta a já letmo zkontrolovala sedačky. Žádný obtisk podrážky. Stála jsem s holkami opřená o kapotu auta a kluci se nabídli, že nám zaskočí do kanceláře pro rozvrhy. Nasadila jsem si sluneční brýle a rozhlížela se po skupinkách na parkovišti.

„Žádný nový maso,“ zamručela zklamaně Laura.

„Neboj, však tu nejsou všichni,“ uklidnila jsem ji.

„No, jenom aby. Loni jsme taky musely zůstat u tohohle,“ řekla znuděně Bess.

„Jako bys celou dobu nebyla zabouchlá do Vicka,“ rýpla jsem si do ní.

„Bejvávalo, zlato,“ řekla sebevědomě a snažila se tvářit znechuceně na Vicka, který se svojí partou přicházel k nám. Mě upoutalo něco jiného. Z příjezdu na parkoviště se ozýval hlasitý zvuk motoru. Otočila jsem se tím směrem. Jacob Black přijížděl na parkoviště na úplně nové motorce. Zastavil o dvě místa od nás a přišel k nám.

„Ahoj Bess, Lauri, Bells,“ řekl a obtočil mi kolem ramen paži. Snažil se o mě jevit zájem, jak nejvíc mohl.

„Ahoj Jakeu,“ usmála jsem se. Kluci mezitím dorazili až k nám a podávali nám papíry. Začala jsem si prohlížet svůj rozvrh a mručela jsem téměř u každého jména. Téměř všichni učitelé na škole byli pruďasi.

„Jakeu, tvůj jsme vzali taky,“ řekl Matt.

„Díky,“ řekl Jake a vytrhl mu papír z ruky.

„Dělaj si legraci? Povinnej dramaťák? To mám jako tančit v kostýmu kytky a zpívat?“ zamručela jsem a ostatní se mé poznámce zasmáli. Všimla jsem si, že se lidé s prvním zvoněním začínají trousit do tříd. My jsme stále zůstali vysmátí u mého auta. Kluci si zapálili a Laura si vzala taky. Bess je sportovkyně, takže odmítla.

„Bells, nechceš?“ nabídnul mi Vick.

„Ne! Pořád mám nějaký zásady,“ odstrčila jsem jeho ruku, ve které byla krabička s cigaretami. Ozvalo se druhé zvonění, když na parkoviště přijelo nové auto. Ohlédla jsem se na místo, kde zaparkovalo. Dvířka se otevřela a z auta vystoupil nový kluk. Vypadal jako bůh. Bronzové vlasy, bledá kůže, stylové oblečení. Za ním přijela další dvě auta a vystoupili další lidé stejně dokonalí jako ostatní.

„Wow, nový masíčko,“ zavrčela Laura.

„Myslím, že moc na výběr nebude,“ řekla jsem a ukázala na blondýnu, co se omotala kolem vysokého tmavovlasého kluka a na drobnou černovlásku, jak omotává ruce kolem nakrátko sestřiženého blonďáka. Ten s bronzovými vlasy byl sám.

„Ten ale taky přichází v úvahu, ne?“ zamumlala Laura. Bess byla nějak potichu. Věděla jsem, že pořád miluje Vicka, jen se to nesnaží dát najevo. Skupina těch nových zvláštních studentů zmizela ve školní kanceláři. Ozvalo se třetí zvonění, které jsme stejně ignorovali.

„Co kdybychom oslavili novej školní rok? Uspořádáme párty na plácku, ne?“ začala jsem přemýšlet jak rozjet nový rok. Jsem přece Glitter girl!

„Jasně, spousta piva a holek,“ zvolal Matt a zašlápnul cigaretu.

„Fajn, tak to rozneste po škole. Ať tam jsou všich-“ větu jsem nedokončila, protože k nám přišla profesorka Gilbesová. Pruďaska školy.

„Slečno Swanová, pane Blacku a vy ostatní, nemáte být ve třídě?“ řekla škrobeně. Protočila jsem oči v sloup a zamručela. Gilbersová vytrhla Vickovi hořící cigaretu a hodila ji stranou.

„No, paní profesorko, možný to je. Ale to bych nesměla mít pana Gibse, který chodí vždy o čtvrt hodiny později,“ řekla jsem samolibě.

„Všichni běžte okamžitě do tříd. Nechci s vámi strávit více let, než je nezbytně nutné,“ našpulila pusu a odkráčela svým cupitavým krokem. Vzala jsem z auta kabelku a šla za ní krokem, jenž měl parodovat její cupitání. Ostatní vykročili za mnou a začali se chechtat. Učitelka se prudce otočila a já přešla na normální chůzi. Rozloučila jsem se s ostatními a šla do třídy pana Gibse. Samozřejmě tam ještě nebyl. Sedla jsem si k volnému stolku a znuděně jsem se opřela o loket.

Gibse jsme měli na dějepis, ale většinou ho nikdo nevnímal a jen jsme spali, nebo dělali blbosti. Gibs přišel o téměř dvacet minut později a já napůl vyspávala ranní vstávání. Vyrušilo mě až zvonění, se kterým jsem vyskočila na nohy a odkráčela z učebny. Šla jsem na záchody, abych mohla upravit svoje oblečení a make-up. Podívala jsem se do zrcadla. Vlasy jsem měla jen prostě rozpuštěné s čelenkou, nové šaty se širokou sukní po kolena byly také v pořádku. Uhladila jsem si sukni a srovnala rukávy na svetru. Ještě jsem si přetřela rty rudou rtěnkou a vyšla k východu. Když jsem otevřela dveře, srazila jsem se s tou blondýnou z parkoviště.

„Omlouvám se,“ řekla zvonivým hlasem a uvolnila mi místo. Vyšla jsem ven a dívala jsem se za ní, dokud se nezavřely dveře. Byla divná. Měla tak ledové ruce. Zatřásla jsem nad tím hlavou a odešla do učebny matematiky. Tu jsem přežila celkem v pořádku, ale hodina angličtiny byla vražedná. Angličtinu učila Gilbersová. Sedla jsem si na místo vedle Matta, a tak jsme celou dobu prokecali. Gilbersová se na nás celou dobu mračila, ale žádné poznámky neutrousila. Nastala dlouhá přestávka a po škole se už troubilo o našem večírku. Určitě přijde hodně lidí. Přišla jsem k naší partě a vyhoupla se na piknikový stůl, u kterého seděli.

„Nazdar Bells,“ řekl Jacob a omotal okolo mě ruce. Odstrčila jsem ho.

„Jakeu, mám tě ráda, ale maluješ si moc růžový představy,“ odbyla jsem ho a usrkla si z Bessina pití. Ta měla sice nějaké protesty, ale jen na oko. Viděla jsem, jak ti noví studenti sedí úplně vzadu u opuštěného piknikového stolu.

„Jo, ti noví se prý jmenují Cullenovi,“ začala Laura se svými obvyklými drby. „Ta mrňavá se jmenuje Alice, mám s ní chemii. Ten její blonďáček, od kterého se nehne, je Jasper, jestli jsem dobře slyšela.“

„Blondýna se jmenuje Rosalie,“ pustil se do rozhovoru Matt. „Je to kus,“ řekl vášnivě.

„To možná jo, ale její životní láska je patrně Emmett. Ten vysoký,“ vpadla do toho Bess.

„A co ten poslední?“ zamumlala jsem a ohlédla se na něj.

„To je Edward. A teď se podržte. Všichni jsou adoptovaní Carlislem Cullenem, z místní nemocnice.“ Laura pokračovala ve vyprávění všeho, co se k ní dostalo. Takže Edward? Zajímavé jméno, takové staromódní, ale pěkné. Ignorovala jsem Lauřiny drby a přemýšlela, jestli budu mít to štěstí a budu s ním mít hodinu. Všechny dívky nad ním od první chvíle slintaly, ale proč bych měla já? Můžu mít každého kluka tady na škole, ale na něm bylo cosi magického. Ne, tajemného.

Slyšela jsem zvonění, a tak jsme se chtě nechtě zvedli a roztrousili do tříd. Přetrpěla jsem hodinu biologie i politologie a pak jsem konečně mohla jít na dvůr sníst oběd. Po celé škole se mluvilo jen o dvou věcech. Párty a Cullenovi. O ničem jiném nebyla řeč. Laura náruživě předávala informace dál. Bess byla celkem zamlklá, ale nemohli jsme Vicka vykopnout z party, i kdyby byla sebelepší kamarádka. Po polední pauze strávené na dvoře jsem musela zamířit na hodinu dramaťáku. To bylo celkem hrůzostrašné, ale něco přeci jen odlehčovalo situaci. V lavici vedle mě seděl Edward Cullen.

Ano, přiznávám, že mě k tomu inspirovala Pomáda, ale zdálo se mi, že by mohlo být dobré dát postavy do té doby. Vždycky jsem obdivovala tu módu a tady jsem se snažila vmáčknout tu dobu do mého příběhu. Doufám, že se líbilo a snad utrousíte nějaký ten komentář, ať už dobrý, nebo špatný, i když čekám spíše ty špatné. Děkuji, že jste to dočetli až sem a doufám, že se budete těšit na další kapitolku.

Mám tu poděkování pro Sundance, za korekci mé povídky. 

Takže díky za čtení,

SarahBell

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 1. kapitola: