Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 16. kapitola

18.06.2013 (17:45) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1601×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Moje oči těkaly z jednoho na druhého. Nicholas mě stále držel, ale nyní byl tváří otočtený k Edwardovi. Pak mě něžně postavil a blokoval cestu ke mně.

„Ahoj Edwarde. Zrovna jsem se seznamoval s tvou novou... eh, přítelkyní,“ řekl, jakoby se neviděli dobrých pár let a nyní se konečně setkali po dlouhé době. „Jak se má Kim, Bello? Jo, počkat, ona je mrtvá!“ On zabil Kim?! Co to jen říkal? Je opravdu možné, aby byl Edward upír? Všechno by pak dávalo smysl. On a jeho rodina jsou... upíři? Měla jsem pocit že ztratím vědomí, ale nestalo se tak. Do mých žil znova naproudil adrenalin. Jacob běžel na mýtinu z boční strany mýtiny.

„Bello!“ vykřikl zuřivě a přidal do běhu.

„Jakeu, běž pryč!“ křičela jsem k němu. Nechtěla jsem, aby se mu něco stalo. On ale stále běžel ke mně. Pak se stalo něco, co dokonalo mojí hrůzu z celé situace. Vykřikla jsem. Jacob vyskočil a v letu se začal měnit v něco, co by se dalo popsat jen jako obří vlk. Větší než já. Svezla jsem se do sedu a sledovala to zvíře, ve které se proměnil můj nejlepší přítel. Nicholas přiskočil ke mně a přitiskl si mě tak blízko, že si pojistil, že Jake nezaútočí. Jestli to byl Jake. Vlk měl jeho oči, takže to byl on. Omluvně se na mě podíval a pak zavrčel k Nicholasovi.

„Snad se nekámošíš s vlkama, Edwarde? To by bylo pod tvou úroveň,“ zavrčel mi Nicholas za krkem.

„Jacobe, vypadni. Tohle je naše věc. Bude v pořádku, slibuju,“ sykl Edward k vlkovi. Ten po něm střelil pohledem a zase zíral na mě a Nicholase.

„Hele, mám nápad. Proč by se Bella neměla stát tím co jsi ty, Edwarde? Proč jsi to neudělal? Měl by jsi jí na krku na celou věčnost.“ Nicholasůvjízlivý smích přoříznul ticho. Stála jsem naprosto nehybně a stále těkala očima. Bylo mi na omdlení, ale napětí mi to nedovolilo.

„Nech jí na pokoji! Jestli jí ublížíš...“

„Tak co? Zabiješ mě? Sám víš že to nedokážeš.“ Vlk znovu zavrčel a Edward se k nám pomalu přibližoval. Najednou mě v jedné sekundě Nick pustil a zmizel. „Promluvíme si, až pejsek půjde spát.“ To bylo poslední, co jsem od něj ještě slyšela a pak jsem samovolně padala k zemi. Vlk se rozeběhl tím směrem, kterým se vydal Nicholas a brzy zmizel mezi stromy. Já jsem se chystala dopadnout na tvrdou zem, ale místo toho mě zachytily Edwardovy ruce. On opravdu přeběhnul celou mýtinu a chytil mě? Opatrně mě postavil na nohy a stále mě přidržoval.

„Bello...“ Dala jsem mu ruku před tvář a tím mu naznačila, aby byl ticho.

„Taže si to ujasním,“ začala jsem pomalu. „Můj přítel je upír a můj nejlepší kamarád od úplně – co já pamatuju – je vlkodlak. A já jsem prej cvok.“ Mluvila jsem napůl k sobě, napůl jsem očekávala odpověď.

„Myslím, že jsi to pochopila správně,“ pomalu přikývl hlavou. Moje tělo se začalo třást chladem a on přeze mě bleskově dal bundu.

„Sakra, Edwarde! Měl jsi mi to říct.“ To bylo jediné, na co jsem se zmohla. Tenhle fakt mě neděsil. Vlastně jsem byla spíš strašně naštvaná. Kolik toho ještě nevím? Že Laura je víla Zubnička?

„Nechtěl jsem tě ztratit. A ublížit ti,“ řekl zdrceně. Podívala jsem se na něj. Vlasy měl promočené od deště, stejně tak oblečení. Jeho zlaté oči zářily a prosebně se na mě dívaly. Věděla jsem, že bych měla něco dělat. Být naštvaná, nebo třeba utíkat, ale nemohla jsem. Věděla jsem že na to ho příliš miluju.

„Myslel sis snad, že bych utekla? Nebo to někomu řekla?“ Vzdychla jsem a zhroutila se do jeho promočené náruče. On mě pevně stisknul a já pocítila teplo. Ne z jeho těla, ale uvnitř.

„Já nevím. Jen jsem chtěl... Asi bych ti to později řekl.“ Držel mě tak pevně, že jsem měla sotva prostor na dýchání, ale byla jsem mu za to vděčná. Potřebovala jsem ho mít u sebe, stejně tak, jako dítě matku. Nevydržela bych bez něj.

„Je ještě něco, co bych měla vědět?“ zvedla jsem hlavu a podívala jsem se mu do tváře.

„Je toho hodně, ale vlastně nic,“ řekl tak nějak zamotaně. „Nikdy bych ti neublížil. Nezabil bych člověka.“

„Já vím,“ zašeptala jsem a stoupla si na špičky, abych ho mohla políbit.

***

Do tábora jsem dorazila o hodně později. Všichni už byli zalezlí v chatičkách a já pochopila, že to s námi učitelé vzdali ve chvíli, kdy všichni sabotovali jejich pokus o soutěž. Když jsem otevřela dveře do naší chatky, spatřila jsem hotový chaos. Byli tam kluci i holky, napresovaní všichni na čtyřech vratkých postelích, které už tak držely jen na čestné slovo.

„Bella je zpátky!“ vykřikla radostně Bess a začala mi dělat místo vedle sebe. Jake, který zase vcelku seděl na horní posteli na mě kývnul, jako by se nic nestalo, ale v očích mu svítila omluva. Posadila jsem se vedle Bess a Matt mě z druhý strany vzal kolem ramen.

„Měla by jsi se převlíct Bello.“

„Nechceš bejt přece nemocná,“ zasmál se Rob a čekal, jestli se opravdu začnu převlíkat.

„No před tebou rozhodně ne. Hele lidi, co schováváte za zády, že tu nevidím žádný sklo?“ zavtipkovala jsem a Vick s Robem sáhli za sebe a v rukou se jim objevily láhve. Vick mi podal tu se zlatavou tekutinou. Moje nové poznatky o mých blízkých opravdu zaloužily zapití.

„Tak na zahřátí.“ Lokla jsem si a podala láhev dál.

Seděli jsme v naš chatce tak do půl jedenácté, než došlo pití a všichni se odšourali ven. Teď už bylo naprosto jasné, že po nás profesoři nic chtít nebudou a jen se budou snažit přežít ten týden s námi. Převlékla jsem se do suchého oblečení a lehla si na postel, jenže jsem nemohla spát. Slyšela jsem jemné pochrupování Bess a mumlavé oddychování Laury. Po půl hodině bezvýsledného zírání do stropu jsem přehoupla nohy přes palandu a seskočila na zem. Natáhla jsem přes sebe tlustý svetr a vyšla ven. V táboře byla ukrutná tma, ale já ho i tak viděla. Stál na kraji lesa, mezi stromy, zády ke mně. Přišla jsem až k němu a on si jemně odfrkl, když mě zmerčil.

„Nemůžeš spát?“ zeptala jsem se.

„Vlastně ne. Nikdy. My nespíme.“ Zavrtěl hlavou a otočil se ke mně. Musela jsem zvednout hlavu, abych mu vůbec viděla do tváře.

„Nikdy? Páni, vy toho musíte stihnout.“ řekla jsem a usmála se.

„Bello, ty to bereš strašně s nadhledem.“ Znovu zatřásl hlavou a vzal mě kolem pasu.

„Možná. Ale to co k tobě cítím nemůže změnit nic,“ zašeptala jsem.

„A co ke mně cítíš?“ zeptal se a opřel si čelo o to mé. Neodpověděla jsem, jen jsem se natáhla a dlouze ho políbila. Musela jsem se ho dotýkat co nejvíc to bylo možné. Udělali jsme krok dozadu a já se zády přitiskla na strom. Stále mě líbal a polibky neměly konce. Zdálo se mi, jako by byly tvrdší a žádostivější. I já jsem přidala. Edward mě nadzvedl do vzduchu a já mu omotala nohy kolem pasu. Jeho polibky se přesunuly na můj krk.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem, když jsem měla volné rty. Přestal mě líbat a podíval se mi do očí.

„Taky tě miluju,“ odpověděl mi a přejel mi dlaní po vlasech. Opatrně jsem se postavila mezi kořeny stromu a dívala se mu do tváře. Byl dokonalý. On byl ten člověk, jež mu patří moje miluji tě. Nikdy jsem to nikomu neřekla a teď jsem byla ráda, že jsem ta slova dala Edwardovi.

„Kdo je tam?“ Hlas Gilbersový byl rozpoznatelný na sto honů. Otevřela jsem pusu, ale Edward mi jemně překryl ústa prstem. Pak mě podebral a vzal mě do náruče. Neodvážila jsem se otevřít pusu a než jsem stačila mrknout, stáli jsme za Gilbersovou, která zrovna došla na místo, kde jsme ještě před chvílí stáli. Edward mě nepouštěl a místo toho mě odnesl k jeho chatce a pak dovnitř. Zapadli jsme zrovna ve chvíli, kdy se Gilbersová otočila k návratu. Omotala jsem ruce kolem Edwardova krku a políbila ho. V chatce nikdo nebyl. Edward mě nepouštěl, místo toho mě přenesl k posteli a opatrně mě na ní položil a on hned za mnou. Naše rty se neodlepily, ani když jsem se převalila nad něj. Stáhla jsem ze sebe svetr a rukama mu zajela pod tričko. Pokusila jsem se ho z něj stáhnout, ale on mě zarazil.

„Bello ne,“ zašeptal a vytáhnul mou ruku z pod jeho trička. Převalila jsem se vedle něj a snažila se zpomalit svůj dech.

„Co? Edwarde, nesnaž se mi namluvit, že o to nestojíš.“ Podívala jsem se na něj, jakoby si ze mě dělal legraci.

„Veř mi, ani nevíš jak...“

„Tak vidíš.“ Přitáhla jsem se znovu k němu a políbila ho. Uhnul a moje rty mu sklouzly na tvář. Posadila jsem se a odfrkla si. Vzal mě do náruče a přivinul si mě k sobě.

„Ne tady a ne teď,“ zašeptal mi do ucha. Natáhla jsem přes sebe svůj svetr a lehla si do jeho náruče.

„Proč?“

„Zaprvé, je tu zima, zmrzla by jsi. A za druhé, nevím, jestli bych dnes zvládnul odolat tvé vůni. Dlouho jsem nebyl na lovu.“Zamračila jsem se.

„Páni, jsi první kluk, co nezneužije toho, že jsem pila,“ zavtipkovala jsem.

„Hmm... to se ti už stalo?“ zamručel mi Edward do ucha a něžně mě políbil na tvář.

„Vážně nevím, jestli by jsi o tom chtěl slyšet,“ zasmála jsem se a lehce ho plácla do hrudi.

„Jasně že chci. Vlastně kvůli tvým uzamčeným myšlenkám o tobě téměř nic nevím.“

„Fajn, ale pak mi taky něco řekneš.“ Přikývl. „Jednou, když jsem ještě ani nechodila s Mattem jsme byli v noci venku a popíjeli. No dobře, tak jsme toho vypili trochu víc. No a když mě hodili domů, tak Matt vystoupil taky, protože bydlí jenom o tři baráky jinde. A tak se to nějak zapletlo. Pak jsme spolu asi tři měsíce chodili.“ Když jsem to říkala, začínala jsem se pomalu červenat. Když jsem domluvila, byla jsem už úplně rudá a moje tváře byly v jednom ohni.

„Vážně? Chodila jsi s Mattem, protože jsi se s ním vyspala?“ zasmál se Edward a jeho ledová ruka mi začala ochlazovat hořící tváře.

„Ne jenom kvůli tomu. Známe se vpodstatě od narození a tak nějak se to mezi náma zapletlo. Ale později jsme zjistili, že jsme pořád jen přátelé. Teď já. Chci abys mi vyprávěl.“

„O čem?“ Jeho oči se vpily do mých plné očekávání. Kousla jsem se do rtu.

„Jaký jsi byl člověk? Dneska jsem zjistila, že o tobě vlastně vůbec nic nevím.“

„Nevím jestli to chceš slyšet,“ začal se ostýchat, stejně jako já předtím.

„Hele, já ti svoje tajemství taky řekla,“ zamračila jsem se na něj. On protočil panenky a já věděla že mi to poví. Zavrtěla jsem se v jeho náruči.

„Vlastně jsem žil v době občanské války. Však víš, Sever proti Jihu. Přeměnil jsem se v roce 1863, v osmnácti. Nicholas byl v té době můj nejlepší přítel. Náš život spočíval v tom, užít si jak nejlépe dovedeš. Prošlo nám prakticky všechno. Ženy z celého okolí nám padaly k nohám, jak by řekl Nick.“ Edward si odfrkl.

„Ale ne, neříkej, že jsi v té době viděl odhalenou nožku,“ utahovala jsem si z něj. Zasmál se.

„Ne, tohle bylo daleko horší. Bylo mi čerstvě osmnáct, když mě Lynette přeměnila a do té doby jsem mohl důvěrně popsat většinu mladých dam z města.“ Říkal to, jakoby to byl jeho největší hřích. Jako když jsem jako malá přiznala, že jsem mámě štípla drobný na lízátka.

„Kdo je Lynette?“ zeptala jsem se zvědavě. V očích se mu podivně zalesklo, jakoby na ní nerad vzpomínal, i když s ní prožil něco dobrého. Tak jako já, když mluvím o mém tátovi.

„Lynette k nám přišla jako host na ples, kdy moje matka nečekaně přichystala moje zásnuby a ona mě tím vytáhla z bryndy. Já jsem pak přeměnil Nicka, abychom mohli žít ten nespoutaný život navěky.“ Když to říkal, smál se u toho, jako když vyprávíte nějakou trapnou historku.

„Byl si zasnoubený?“ rýpla jsem do něj.

„Ne na dlouho. Byla to dokonalá partie, podle mé matky, ale nestála za nic,“ řekl odlehčeně.

„Já se nezasnoubím. Kdybys viděl, jak byla máma zničená když táta umřel...“ Máma se z toho hrabala několik let a několik let mi říkala, že mi to za to nestojí.

„Nikdy, hmm? A co kdybychom odjeli do Vegas a vzali se tam,“ začal se Edward smát. Přidala jsem se.

„A pak všecny svatební dary projedeme v ruletě. Idilické líbánky,“ řekla jsem na oko zasněně. Oba jsme se začali smát. Pak jsme si povídali tak dlouho, až jsem usnula v Edwardově náručí.

Ahoj mí věrí čtenáři,

jsem strašně ráda, že jste věrní mé povídce a poctivě komentujete. V povídce to docela skočilo dopředu a já vás můžu ujistit, že bude ještě minimálně deset kapitol. Taky jsem uvažovala nad jednorázovkou třeba i na dvě - tři části, kde by jste se dozvěděli víc o Edwardově historii, protože myslím, že to, že je jiná vcelku dost ovlivnilo jeho chování a tak. Kdyžtak napište, jak by jste o to stáli. Krvavý kolík je rozdělaný a myslím že se ho brzy dočkáte.

Zatím ahoj,

SarahBell

Animáky... už v té době zdobily televize a reklamy v kinech.

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 16. kapitola: