Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 20. kapitola

29.06.2013 (12:00) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1960×

Ten rozhovor s partou mi nasadil brouka do hlavy. Opravdu jsem s Edwardem ještě nic neměla, což bylo na dva lidi našeho věku opravdu zvláštní. Rozhodla jsem se to naplánovat sama. Příští týden je ve škole ples a zrovna ten den máma odjede s Timem za babičkou do Seattlu. Prostě situace, které využije každý příčetný člověk.

Den plesu se všichni vyhrnuli ven a domů jako šílení. Ani se nedivím. I já jsem se chystala na natáčky, šaty, líčení a tak dále. Jenže jsem nečekala, jak to bude vypadat. Sotva jsem přišla domů, už nám začal zvonit zvonek. Seběhla jsem dolů a otevřela dveře. Samým překvapením jsem zalapala po dechu.

„Ahoj Bello,“ usmívala se na mě Alice. V ruce měla obrovský pytel na oblečení.

„Počkat... co?“ vykoktala jsem jen.

„Přinesla jsem ti šaty. Edward byl sice proti, ale já se nedala,“ usmála se pyšně a protlačila se do chodby. Šla přímo k mému pokoji a já utíkala za ní.

„Počkej, já ale mám šaty,“ volala jsem za ní. Ona rozrazila dveře mého pokoje a začala vybalovat svoje věci. Otevřela pytel a vytáhla šaty. Stála ke mně zády a ať jsem natahovala krk jak jsem chtěla, stejně jsem je neviděla.

„Ale ne takovýhle,“ řekla a otočila se na mě. V tukou třímala nádherné koktejlky zlaté barvy s tmavě červeným lemem a páskem. Byly dokonalé a taky určitě neskonale drahé.

„To ne, to nemůžu přijmout,“ začala jsem se bránit, i když jsem opravdu toužila po podobných šatech. Byly opravdu nádherné.

„Už jsou koupené, no tak. Budou ti slušet,“ snažila se mě přemluvit a vytáhla dokonalé střevíčky. V tu chvíli jsem jí propadla. Přišla jsem k ní, vzala do ruky boty a začala je bedlivě zkoumat.

„Muselo to stát strašné peníze, to nemůžu,“ zavrtěla jsem hlavou, i když jsem už věděla, že si obleču právě tyhle šaty a obuju právě tyhle boty.

„Ber to jako dárek od Edwarda. On je stejně zaplatil,“ usmála se a vzala mi boty z rukou.

„Počkej, neříkala jsi, že byl Edward proti?“ nakrčila jsem čelo.

„Taky že jo. Říkala jsem, že jsem se nedala. Ještě o tom neví. Nesmíš mě zklamat,“ zamrkala a udělala psí kukuč. Téhle malé upovídané upírce se opravdu těžko odporuje.

„Fajn,“ pokrčila jsem rameny. Alice radostí nadskočila do vzduchu a pustila se do mé přípravy. Když jsem na sobě měla natáčky a ona se snažila něco udělat s mou tváří, podívala jsem se na ni. „A ty s Jasperem nejdete?“ zeptala jsem se.

„Samozřejmě, že jdeme. Nenechám si ujít možnost tancovat. Já se doma jenom převléknu. Rose jít nechtěla, ale já přemluvila Emmetta, aby ji přemluvil,“ začala vysvětlovat. Já jen přikyvovala. Alice mi nedovolila se podívat do zrcadla, dokud nebude její dílo hotové, a tak jsem se neviděla, dokud jsem si nenazula boty. Ona mě pak postrčila k mému zrcadlu. Opravdu jsem vypadala dokonale. Moje bledá pleť vypadala téměř tak jednotně, jako upíří. Vlasy jsem měla ve vlnách spletené do jakéhosi účesu, který se nedal pojmenovat, ale i přes to byl dokonalý. Šaty mi padly, jako by byly šité na míru. Alice mě vylepšila tak, že jsem vypadala téměř jako upír. Sice celkem vzdálený, ale rozhodně jsem se podobala.

„Jak tohle děláš?“ vyvalila jsem oči.

„Dobrý, ne? Tak já jdu, Edward tu bude tak za čtvrt hodiny,“ řekla, přátelsky mě objala a rychle utíkala ke svému autu. Vypařila se stejně tak, jako se objevila. Stála jsem před zrcadlem a zírala na sebe, dokud se neozval zvonek. Seběhla jsem dolů. Už podruhé za tenhle den jsem otevřela překvapně pusu. Teď jsem si teprve uvědomila smysl těhle šatů. Zlatá měla stejnou barvu jako tekuté zlato v Edwardových očích. Červený pásek ladil s Edwardovou kravatou.

„Ahoj,“ řekla jsem a přinutila jsem se zavřít pusu.

„Páni, Alice si opravdu dobře hlídala myšlenky! Jsi nádherná,“ řekl radostně, vzal mě kolem pasu a párkrát mě zatočil. Zasmála jsem se.

„No, myslím, že díky Alici bude každý vědět, že k sobě patříme. Jsme dokonale sladění.“ Usmála jsem se.

„Jo, no, Alice pověřila Esme, aby se ujistila, že si tu kravatu vezmu,“ pokrčil rameny a sáhnul do kapsy. Vytáhnul malou krabičku, kterou otevřel. Uvnitř byla kytička na ruku. Květiny jsem nedokázala pojmenovat, ale byla nádherná a rozhodně nebyla z našeho květinářství. Tam se totiž prodávaly jen ohavné růžičky s nevěstiným závojem, který bude mít jistě každá dívka na plese. „Taky jsem dostal tohle,“ řekl, vzal mou ruku a navlékl na ní červenou kytičku na zlaté stuze. Chvíli jsem na ni koukala. Byla opravdu krásná. Zavěsila jsem se do Edwarda, šli jsme k autu a on mi otevřel dvířka. Nastoupila jsem a společně jsme vyrazili ke škole.

Školní tělocvičnou se linula hudba, bylo tam docela přítmí a ze stropu visely cetky, které měli připomínat vločky a pak tam ještě viselo něco, co připomínalo toaletní papír, i když se výbor proti těmhle narážkám bránil. No, nic jim to nebylo platné. Pro Glitter girls a Fixed boys to navěky bude toaletní papír.

S Edwardem jsme si stoupli do řady na focení. Fotil nás Mark, jeden maturant, který vlastnil polaroid. Máma mi ho slíbila k Vánocům, i když silně pochybuju. Spíš dostanu ponožky. Nebo mašli do vlasů. Konečně jsme se dostali na řadu a Mark nás vyblejskul.

„Páni, Bello. Sluší ti to. Myslím že máš fakt šanci,“ povzbudil mě Mark úsměvem a podal mi fotku. Nechápala jsem, o čem to mluví a tak jsem se jen usmála a odešla na taneční parket. Na ples jsem odjakživa chodila s Mattem. Ať už jsme spolu chodili, nebo ne. Jeden rok jsme tu byli jako kámoši, druhý rok jako pár. Stále mám doma fotografie. Ale teď jsem tady s Edwardem. A na fotografii vypadal opravdu dokonale. Edward mě vzal za ruku a začali jsme tancovat.

„Už jsi viděl Bellu? Ta má letos největší šanci,“ ozvalo se z leva.

„Vypadá líp, než leckerá maturantka,“ šleh z prava.

„O čem to všichni mluví, Edwarde?“ Edward jen pokrčil rameny. On to věděl, moc dobře to věděl, ale neřekl mi to. Našpulila jsem pusu. Chvíli jsme tancovali, když můj pohled padl na právě přicházející pár. Nicholas a do něj zavěšená Lynette. Edward zastavil a podíval se směrem, kterým jsem koukala já.

„Lynete,“ procedil mezi zuby. Nic jsem neříkala a on se podíval na mě. „Ty jsi to věděla?“ řekl trochu naštvaně.

„Já -“ vyslovila jsem jen se zalknutím. Edward mě popadl za ruku a táhnul k zadnímu východu. „Kam to jdeme?“

„Musíme jít pryč,“ řekl naštvaně Edward. V tu chvíli jsem se zastavila a vyškubla z jeho pevného stisku.

„Nenechám tady svoje přátele s ní!“ křikla jsem. Najednou jsem ucítila ledový dotek na zádech.

„Zdravím, Bello,“ ozval se zvonivý hlas za mými zády.

„Lynn,“ zavrčela jsem a otočila se na ni. Stále byla zavěšená do Nicka. Edward jen pokřivil úsměv.

„Ahoj Bello,“ řekl tiše Nicholas. V jeho tváři se opravdu mihnul omluvný pohled?

„Co tady chceš?“ zavrčel Edward a strčil mě za sebe.

„Chci si promluvit s Bellou. Už jsme se přeci viděly a na něčem jsme se dohodly, ne Bello?“ podívala se na mě svým kukučem. Přemýšlela jsem, jak ji vlastně vidí Edward? Asi tak jako já. Nebo stále jako bytost, která je stvořená z jeho nejdokonalejších představ? To mě děsilo.

„Bello?“ otočil se na mě tázavě Edward.

„Řekly jsme si, že jestli tě nenechá napokoji, tak naše druhé setkání bude taky poslední,“ řekla se samolibým úsměvem.

„Mezi námi je konec, Lynette. O tom jsme přeci mluvili, vzpomínáš? Vzpomínáš, co jsem ti řekl? Máš jediné štěstí, že jsou tu lidé. Nechci, abys mě vyhledávala,“ obořil se na ni Edward.

„Naše dohoda padá. Moc se mi stýskalo. No tak, Edwarde. Přeci jsme si spolu tak užili,“ řekla a dala mu ruku kolem krku. Edward se tvářil netečně a byl celý zkamenělý. „Chci tě. A jestli mi v tom má stát tahle coura, tak se jí s klidným srdcem zbavím,“ řekla, pustila ho a šla ke mně. Edward ji zachytil a odtáhnul ji, ale na její sílu neměl. Úplně jednoduše ho setřásla a chytla mě za rameno.

„Lynn, opravdu to chceš udělat tady?“ zeptal se Nicholas.

„Tihle lidé jsou mi ukradení,“ zasyčela Lynette a prohlížela si moje hrdlo.

„Pusť Bellu!“ ozval se hromový hlas Emmetta. Ona mě pustila a já se zapotácela. Jasper mě zachytil.

„Já se jí zbavím, to přísahám,“ zavrčela. Nicholas ji zachytil za zápěstí a odtáhnul ji do bezpečné vzdálenosti ode mě. „Na čí straně vlastně jsi, Nicholasi?“ obořila se na něj. Na to neodpověděl, jen sepjal rty. Tomu jsem nerozuměla. Myslela jsem, že je s ní, ale tohle skoro vypadalo, že ho k tomu nutí. Ničemu jsem nerozuměla.

„Tady je moc lidí, Lynn,“ řekl upjatě a odtáhl ji pryč od nás a zase k východu. Za chvíli zase zmizeli pryč. Všichni se vrátili k tanci, ale Edward byl od té chvíle mlčenlivý a upjatý. Pak jsem pochopila, proč o mně všichni mluvili. Byla jsem zvolená zimní královnou, ačkoli jsem absolutně netušila, že jsem nominovaná. Ples skončil s veselou náladou, až na Edwarda. Tomu upjatost vydržela až do té chvíle, než zastavil u našeho domu. Pevně svíral volant, až jsem se bála, že ho zohýbá. Já si ale nechtěla nechat zkazit večer, jen kvůli Lynette. Přitáhla jsem se blíž k němu a dala mu pusu na tvář.

„Tak dáš mi alespoň pusu, nebo ne?“ zeptala jsem se otráveně. Edward se na mě otočil a lehce mě políbil na rty. „Ty se na mě zlobíš?“

„Prosím tě, na tebe se nezlobím.“ Zavrtěl hlavou a nadzvednul koutky. Vylezla jsem mu na klín a opřela se zády o volant.

„Tak už na to zapomeň,“ zamumlala jsem, vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho. Nedostalo se mi žádné odezvy. „Budeme to řešit až zítra, ano?“ On se trochu usmál a políbil mě.

„Dobře,“ řekl a dal ruce kolem mého pasu. Přinutila jsem ho na to zapomenout a začali jsme se líbat. On si mě přitáhnul ještě blíž a jeho rty se mi otřely o krk. „Byla jsi skvělá královna,“ zamumlal.

„Víš co? Dneska nikdo není doma,“ nadhodila jsem.

„Nepovídej, to je náhoda," řekl s lehkým náznakem úšklebku. Otevřela jsem dvířka a vyklouzla ven. S Edwardem jsme zamířili přímo do mého pokoje. Ani jeden z nás už nemyslel ani na Lynette, ani na Nicholase. Mysleli jsme jen jeden na druhého. Zapadli jsme do sebe jako dva dílky skládačky.

Kulaté výročí dvacáté kapitoly... jako malý dáreček vám dávám dvojnásobek obrázků a ke konci vás zásobím ještě jednou písničkou. Moc děkuju, že se mnou stále máte trpělivost a dál komentujete. Děláte mi strašnou radost, hlavně ti, kteří se mě rozhodli nominovat na povídku měsíce.

Díky,

SarahBell

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 20. kapitola: