Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 4. kapitola

29.03.2013 (16:15) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2130×

Písnička, která se objevuje v povídce:

Zastavila jsem na parkovišti u Wirgiho a šla dovnitř. Okamžitě jsem viděla Vicka a Roba, jak házejí šipky, a Bess s Laurou, jak na mě mávají a uvolňují mi místo v boxu. Sedla jsem si k nim a objednala si pivo. Výhoda Wirgiho je ta, že když vás zná, prodá vám všechno.

„Ahoj, Bells, tak co dramaťák? Už šiješ kostým kytky?“ zasmála se Laura.

„Hraju Julii. Ta ježibaba na mě má spadeno,“ nakrčila jsem čelo.

„Jo, a Romea hraje určitě Bob,“ zatlemila se Laura. Zatřásla jsem hlavou.

„Hlásil se, ale učitelka to přidělila někomu jinému,“ řekla jsem tajemně, ale nadšeně.

„Hraje ho Josh? To je super, líbí se ti,“ uzavřela si to Laura.

„Ne, Josh je pasé. Hraje ho Edward Cullen.“ Holky jako na povel naráz vydechly.

„Ne, to není možný,“ zašvitořila Bess.

„Ale jo. A navíc umí celou roli zpaměti,“ hlásila jsem dál novinky.

„Jak to víš?“ vykulila Bess oči.

„Halliersovou dopálilo, že se neučí roli, a tak jsme museli hrát před třídou. On odrecitoval celý začátek scény na balkoně bez jediné chybičky, naprosto dokonale. Učitelka mu nedokázala nic vytknout, ale jakmile nastala chvíle, kdy mám říct ,Můj bože‘, tak mi řekla, že to mám říkat jako sličná panna a ne jako prostitutka ze Seattlu.“ Holky se začaly smát na celé kolo, div se nesvezly na zem.

„Jenže to bys musela být panna, abys to tak mohla říkat,“ vyprskla ze sebe při záchvatu smíchu Laura. Praštila jsem ji do ramene a ona sklouzla na zem. Přestala se smát, vstala, oprášila se a sedla si zpátky.

„Děláš, jako bys důvěrně neznala půlku školy,“ zasmála jsem se jí. Laura něco zabrblala, ale přestala se smát.

„Hej, a koho to má novýho tvoje mamka, že tě vyhazuje z domu?“ zeptala se Bess.

„Nějakej Phil,“ pokrčila jsem rameny a vzala si od servírky pivo. Všimla jsem si, že Bess kouká na kluky, kteří už nehráli šipky, ale o něčem debatovali. Pak vytáhli Vicka dopředu a pomalým krokem šli k nám.

„Ahoj, Bess,“ řekl nejistě Vick a otočil se na kluky.

„Co chceš, Vicku?“ řekla otráveně Bess a hleděla do své skleničky. Kluci se vmáčkli k nám do boxu a ti, co se nevešli, si přitáhli stoličky. Vick se nervózně posadil naproti Bess.

„Bess, já se ti chci, eh, omluvit, že jsem ti neřekl, že odjíždím.“ Ztěžka polknul.

„Vicku, já myslím, že jí ani tak nevadí, že jsi odjel, jako spíš to, že jsi tam spal se všema holkama, co ti přišly pod ruku,“ obořila jsem se na něj a objala Bess kolem ramen.

„Děláš si legraci, že jo?“ vyjel na mě Vick, „Na nikoho jsem se ani nepodíval. Celou dobu jsem na tebe myslel. Pokoušel jsem se zavolat, ale tvoje máma vždycky řekla, že tam nejsi,“ řekl smutně Vick a praštil hlavou do stolu. Přestal být ten frája, jak vždycky vystupoval. Bess bojovala s emocemi. Nevěděla, jestli ho má utěšovat, nebo být protivná, nebo ho ignorovat. Jedna emoce vystřídala na její tváři druhou. Převládla lítost a položila svoji ruku na jeho. On nadějně pozvednul hlavu.

„Už je to jedno, jsme přeci kámoši,“ usmála se na něj. Bylo vidět, že Vick nechtěl být kamarád, ale pořád to pro něj bylo lepší než to napětí, které mezi nimi vládlo. Jeho koutky se pozvedly a vzal Bess za ruku. Z jukeboxu začala hrát nejnovější Elvisova písnička Jailhouse Rock. Vick vstal a vytáhnul Bess na taneční parket. Rob okamžitě popadnul Lauru a utíkali za nimi.

„Chceš jít tancovat?“ Nastavil mi Matt ruku.

„Jasně.“ Vrazila jsem svoji dlaň do jeho a vstala. Oba jsme se vrhli do tančícího davu a předváděli nové figury jivu. Milovala jsem tancování, obzvlášť jive, kde se neustále točíte a skáčete, takže se neploužíte jako nudle. Matt je skvělý tanečník, a tak se mnou zkoušel všelijaké figury. Padala jsem na všechny strany, ale vždycky jsem udržela rovnováhu. Přetočila jsem se Mattovi nad hlavou, když jsem spatřila Jacoba, jak vstupuje do baru. Snažil se všelijak ukrýt před mým pohledem, ale viděla jsem, že si sedl k zadnímu stolku v koutě. Dokončila jsem tanec a řádně udýchaná jsem odešla z parketu, z našeho stolku vzala svoji sklenici a šla si sednout k němu.

„Ahoj, Jakeu.“ Sedla jsem si naproti němu.

„Bells,“ pozvedl smutně koutky.

„Omlouvám se za ten včerejšek. Neměla jsem na tebe tak vyjet,“ řekla jsem omluvně.

„Myslel jsem to v tvém zájmu. Bello, vážně, drž se od něj dál,“ radil mi. Protočila jsem oči v sloup.

„Jakeu, já si dokážu poradit s jakýmkoli klukem,“ řekla jsem s úsměvem.

„Bello, jsou věci, se kterými si člověk nedokáže poradit,“ řekl tajemně. Myslela jsem, že je to vtip, a tak jsem okolo něj omotala ruce do obětí.

„Tak jo, Jakeu,“ řekla jsem a přátelsky jsem ho objala. „Nechceš jít k nám?“ Ohlédla jsem se na box, kde jsme seděli, než jsme šli tancovat. Vlastně tam seděl jenom Vick s Bess a líbali se. Ostatní seděli u baru a smáli se. „Nebo k baru,“ zasmála jsem se a vstala. Šli jsme s Jacobem k baru za ostatními.

„Hej, lidi, asi jsme přišli o Bess a Vicka. Nezahrajeme si kulečník?“ zeptal se Rob.

„Jasně,“ souhlasil Matt, a tak jsme se přesunuli ke stolu. Já jsem jenom sledovala, jak hrají, neměla jsem moc zájem šťouchat do těžkých koulí. Seděla jsem na barové stoličce a sledovala, jak Laura s cigaretou mezi rty chodí kolem stolu s tágem v ruce. Jacob se zase smál, Matt jako vždy hrál nejlépe a Rob byl ve hře jako vždy poslední. Bess se s Vickem někam vypařili a já doufala, že se Bess objeví a já nebudu muset přespávat jinde. Asi po půl hodině se vynořila ve dveřích, o chvíli po ní Vick. Bess zamířila přímo ke mně, čapla mě za ruku a snažila se mě odtáhnout.

„Bello, máma říkala, že v jedenáct musíme být u nás doma a už máme jenom deset minut,“ zaskučela a táhla mě pryč.

„Klid, Bess. Musím se rozloučit,“ řekla jsem, oběhla jsem všechny kluky a každému lípla pusu na tvář. Takový náš loučící zvyk. Běžela jsem za Bess, která mě táhla za sebou. Ještě jsem zamávala a těžce dosedla na sedadlo řidiče. K domu jsme dorazily o pět minut později, ale v domě bylo zhasnuto, všichni spali. Čím tišeji jsme se snažily projít domem, tím větší rámus jsme nadělaly. Už zavírání dveří se nepodařilo Bess potichu. Chůze po špičkách taky nebyla nejtišší a celou cestu doprovázelo naše hihňání. Když jsme viděly, že se rozsvítilo v ložnici Bessiných rodičů, rychle jsme zaklaply dveře a vklouzly pod peřinu v oblečení. Bess rychle zhasla, když se otevřely dveře. Paní Beningtonová si spokojeně zamumlala pro sebe, když nás viděla spát, a zase se odšourala do ložnice. Odhodila jsem peřinu s hlasitým oddechnutím.

„Pane bože, tohle bylo o fous,“ zahuhňala jsem a začala se převlékat do noční košile. Zalezla jsem si znovu pod peřinu a brzy usnula.

Vzbudila jsem se na podlaze vedle postele a Bess se rozvalovala po celé posteli. Šťouchla jsem do ní a ona se svalila na druhou stranu.

„Bello, co blbneš?“ řekla rozespale a protírala si oči.

„Nenastavila jsi budíka!“ vykřikla jsem, když jsem se podívala na hodiny. Deset minut do odjezdu z domu? Obě jsme vyskočily na nohy a začaly se soukat do oblečení. V rychlosti jsem si vyčesala vlasy, a pak jsme běžely dolů po schodech. Nastartovala jsem a za jízdy jsem si za pomoci zpětného zrcátka nanášela rtěnku. Laura už stála před domem a nedočkavě nás vyhlížela. Kluci k nám naskákali, když jsem jim přibrzdila a řítili jsme se ke škole. Ke škole jsme dorazili až se třetím zvoněním, a tak jsme se prohnali přes parkoviště a do tříd. Kluci si stěžovali, že si nemůžou zapálit, ale stejně kouřili celou cestu do školy, takže myslím, že to přežijí. Šla jsem na biologii, kam jsem chodila s Vickem a Robem. Seděli jsme za partou roztleskávaček a neustále se smáli. Rob parodoval jejich řečičky tím, že se je snažil napodobit medovým hláskem. Chechtala jsem se jako o závod, i když do třídy vstoupil učitel. Přejel nás všechny vražedným pohledem a začal s výukou. Když jsme se sešli při obědě, všimla jsem si, že Cullenovi sedí u piknikového stolu, před sebou mají jídlo, ale nejedí. Utrhla jsem plátek pizzy, na kterou jsme se složili, a téměř nepřítomně jsem vnímala povídání naší party. Už jsem se nemohla dočkat, až budu mít zase dramaťák. Musím přiznat, že kdyby tam nebyl Edward, patrně bych nebyla z dramaťáku tak nadšená.

„Bello, posloucháš mě vůbec?“ zahulákala mi Laura do ucha.

„Neřvi, slyšim tě,“ šťouchla jsem do ní, až málem slítla ze stolu. Nezjistila jsem, co po mně chtěla, protože se přihnala Gilbersová a začala nás shazovat ze stolu.

„Neseďte na stole! Nohy pryč z té lavice! Nemáte být ve třídě?“ hulákala, až se většina lidí rozprchla do tříd. Mně byla celkem lhostejná, a tak jsem zůstala sedět na stole a přežvykovala kus pizzy. „Slečno Swanová, neměla byste věnovat svůj volný čas na studium svého scénáře místo sezení na dvoře a přežvykování jako kráva?“ řekla povýšeně.

„Mám na to spoustu času, paní profesorko,“ řekla jsem lhostejně a dala si do pusy poslední sousto. Učitelka na mě vrhla opovržlivý pohled.

„Jděte do třídy, přestávka skončila,“ řekla a odkráčela. Ostatně měla pravdu, protože začalo zvonit. Seskočila jsem ze stolu, urovnala jsem si sukni a přesunula se do auditoria, kam nás učitelka přesunula na zkoušky. Seděla jsem ve třetí řadě, nohy jsem měla na sedadle přede mnou a pročítala text.

„Můžu si přisednout?“ ozval se okouzlující hlas.

 A jako obvykle, pár obrázků:

Doufám, že se vám líbila i tahle kapitola a užili jste si písničku. Určitě napište nějaký komentář, budu jen ráda. Tak zatím moc děkuju za trpělivost s mým příběhem.

SarahBell

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 4. kapitola: