Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 7. kapitola

13.04.2013 (17:00) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1951×

Bill Haley - Rit it up

Konečně pátek! Byla jsem tak šťastná, že zítra budu moct zůstat doma, že jsem ani nebyla otrávená ze vstávání. Vyčistila jsem si zuby, nanesla make-up a navlékla se do šatů, venku kupodivu krásně svítilo slunce.

„Bells, kde jsi byla včera večer?“ zeptala se máma, když mazala chleba pro Tima.

„Ve škole jsme měli povinný první zápas,“ zamumlala jsem s plnou pusou.

„Dneska potřebuju pohlídat Tima,“ řekla prosebně máma.

„Né, mami, je pátek! Chtěli jsme jít s partou ven,“ naříkala jsem.

„Tak pozvi holky sem. Ale žádný alkohol,“ řekla máma a začala poklízet v kuchyni.

„Víš, mami, parta skýtá blízký okruh lidí, které mám ráda, a obsahuje také kluky, se kterými jsme se chtěli jít bavit. Můžou sem i oni?“ snažila jsem se podat verzi malého večírku nějakým příznivějším způsobem.

„Žádní kluci,“ uzavřela to máma.

„Žádnej alkohol, nikam nesmíme, co takhle rovnou celibát?“ Rozhodila jsem ruce do vzduchu.

„Smiř se s tím. Tim musí jít spát v deset nejpozději, jídlo máte v lednici,“ řekla, dala Timovi pusu na čelo a zaklapla za sebou dveře. Copak dneska tak pospíchá do práce? Já ale nemůžu čekat s Timem na autobus.

„Time, v kolik ti přijíždí autobus?“ snažila jsem se ho uklidnit a stáhnout mu rozpřažené ruce.

„V osm,“ řekl a začal zase dělat zvuky jako letadlo.

„Time, poslouchej mě na chvíli!“ okřikla jsem ho a dala mu ruku přes pusu. Když sebou přestal ošívat, pomalu jsem ji dala dolů. „Vzhledem k tomu, že už jsi velký kluk, tak počkáš na autobus sám, jo? Já musím jít do školy. Ale nesmíš zapomenout zamknout, ano? Klíč si vezmeš zpod květináče před barákem a zase ho tam vrátíš. Totéž až tě přiveze autobus domů, jasný? Přijdu brzo s holkama,“ snažila jsem se mu to co nejlépe popsat. Na všechno kýval hlavou, ale já ho to donutila zopakovat. Kupodivu si všechno pamatoval. Vzala jsem si klíčky a trochu nervózní jsem ho nechala doma. Dneska jsem na kluky nenarazila, asi se opozdili jako téměř vždy. Před domem Bess znovu nadával jejich soused jako každé ráno. Jely jsme ke škole a pak se rozešly rovnou do tříd. Hodiny se vlekly a já konečně mohla zamířit na dvůr, kde jsme trávili polední pauzy.

„Tak, co dneska podnikneme? Já bych šla k Wirgimu, ten nás vždycky rád uvidí,“ brebentila Laura.

„Nebo bychom mohli do toho novýho tanečního klubu. Je tam živá hudba. Co na to říkáš, Bello? Půjdeme?“ navrhla Bess.

„Jestli někam jdete, tak beze mě. Já musím hlídat Tima, máma jde za zábavou,“ zamumlala jsem sklesle.

„Tak půjdeme všichni k tobě, ne? Když nemůžeš za zábavou, zábava si tě najde sama,“ zvolala radostně Bess. A tak jsme se dohodly, že se sejdeme u nás v šest. Seděla jsem na stole, vyhřívala se na slunci a přes tmavé brýle jsem se rozhlížela po dvorku. Cullenovi dnes nejsou ve škole? Místo, kde obvykle seděli, bylo prázdné. Zvláštní.

Odpolední vyučování už proběhlo rychle a já jela domů. Když jsem přijela domů, Tim už byl doma, nikde nic rozbitého a on koukal na televizi. Neustále přepínal mezi těmi dvěma programy, které jsme měli. Sedla jsem si v kuchyni a udělala si úkoly. V půl šesté jsem už měla všechno hotové, a tak jsem se porozhlédla, kam máma schovává alkohol. Našla jsem láhev vína, kterou máma postrádat nebude, a tak jsem ji připravila na stůl. Připravila jsem večeři a zavolala Tima k jídlu. Tim jedl a já znechuceně sledovala, jak mu jídlo padá z pusy všemi směry. Vyrušilo mě až klepání, a tak jsem vyskočila a šla otevřít.

„Bells, tak jsme tady,“ řekly slavnostně holky a hrnuly se dovnitř.

„Dejte mi minutu, uklidím Tima k televizi a můžeme se rozvalovat v jídelně,“ řekla jsem a odběhla do jídelny. Holky šly za mnou.

„Ahoj, Time,“ řekla rozplývavě Laura.

„Ahoj, Laurí!“ zvolal radostně a lípnul jí pusu na tvář.

„Tak jo, a teď mazej do obýváku,“ řekla jsem a vyklopila ho ze židle. Uklidila jsem talíř do kuchyně a vrátila se zpět s láhví vína. Začaly jsme hrát karty o buráky a ani nevím jak, celá láhev za chvíli zmizela. Když jsme se smáli, ozvalo se tiché klepání. Zvedla jsem hlavu, odložila karty a nejistě přešla ke dveřím.

„Máma říkala, že sem nesmí žádní kluci,“ prohlásil Tim a zabouchl dveře. Zrovna jsem viděla, jak práská Mattovi dveřmi před nosem, když jsem vylezla z jídelny. Okamžitě jsem se rozeběhla ke dveřím, otevřela je a snažila se Tima narvat zpátky do obýváku.

„Time, jdi se koukat na televizi,“ řekla jsem a uvolnila místo klukům, aby mohli vejít.

„Máma říkala žádní kluci a alkohol.“ Ukázal na balík piv, který držel Matt v ruce.

„Jenže máma myslela cizí kluky, takže tihle sem smí a mámě se to říkat nebude,“ řekla jsem a zvedla ho do vzduchu, abych ho mohla odnést do obýváku.

„Co je to celibát?“ zeptal se zvědavě Tim a kluci se začali v chodbě smát.

„O tom si povíme jindy,“ řekla jsem a posadila ho na pohovku. Jeho pozornost okamžitě upoutala televize. Vzala jsem kluky do jídelny a ti se k nám přidali ve hře o buráky. Hráli jsme do půlnoci a vypili téměř všechno, co se poskytlo, když jsem najednou vykřikla a vyskočila na nohy.

„Pane bože, já měla dát Tima spát v deset!“ vykřikla jsem a vyběhla k obýváku. Ostatní se začali smát. Tim seděl na pohovce s vytřeštěnýma očima a koukal na černobílou krev, která tekla ve starém němém filmu Drákula. Okamžitě jsem vypla televizi a celého vyklepaného jsem ho vzala do náruče. Odnesla jsem ho do jeho pokoje a snažila se ho uspat, což byl jeden z nejtěžších úkolů. Celou dobu se mě držel za krk a vyprávěl mi o Drákulovi.

„Co když mě přijde Drákula zabít?“ říkal vyděšeně Tim.

„Nepřijde, ten chytá jenom mladé panny. Jestli chceš, můžeme nechat rozsvíceno,“ nabídla jsem. On jenom prudce zakýval hlavou, a tak jsem nechala rozsvíceno a odešla zpátky dolů.

„Jo, takže Drákula dneska nepřijde, tady žádný panny nenajde,“ zachechtal se Rob a přenášel věci do obýváku. Úplně jsem zapomněla, že jsem měla otevřené dveře k Timovi do pokoje. Protočila jsem oči v sloup a šla do obýváku. Pustila jsem magneťák a šla hrát karty s ostatními. Hráli jsme až do tří, pak jsme si chvíli povídali a nakonec jsme všichni usnuli jako jeden veliký pletenec na gauči.

Ráno jsem se probudila, když mi do očí svítilo ranní slunce. Ležela jsem na Jakeovi, který okolo mě omotal ruku. Na mém rameni ležela Laura, jí na klíně Rob a Bess s Vickem usnuli v křesle. Vyprostila jsem se z objetí a tím přerušila řadu, takže se probudili všichni. Podívala jsem se na hodiny.

„Průšvih! Už je půl osmé!“ vykřikla jsem a všichni byli v tu ránu vzhůru a pobíhali po domě jako splašení. Nikdo tady neměl být, máma přijde co nevidět a já musela uklidit ten binec, co jsme nadělali včera večer. Kluci mi pomohli vysbírat odpadky a pak rychle utíkali domů. Sotva jsem viděla, že zmizeli za rohem, máma se vynořila za tím druhým. Bess s Laurou mi pomohly douklidit nepořádek, a když se otevřely dveře, celý dům se jen blýskal.

„Dobrý den, paní Swanová,“ řekly holky sborově.

„Nazdar, děvčata,“ řekla rozespale máma. „Víte co? Udělejte si jídlo a já si půjdu lehnout,“ řekla unaveně a dobelhala se do svého pokoje. Jakmile se za ní zavřely dveře, holky se rozloučily a šly domů. Odvlekla jsem se do pokoje, lehla si na postel a znova usnula.

Tahle kapitola byla trochu kratší, ale doufám, že se stejně líbila, byla spíš taková volnější. Těšte se na další a nezapomeňte přihodit nějaký ten komentář.

Díky.

SarahBell

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 7. kapitola: