Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 9. kapitola

23.04.2013 (21:00) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1962×

Našla jsem pro vás zkrácenou verzi filmu, na který Edward a Bella jdou:

Celou noc jsem se převalovala v posteli. Pořád tomu nemůžu uvěřit! Edward Cullen mě pozval na rande? Nikdo by mi to nevěřil! Ten zvláštní, okouzlující, božský kluk mě opravdu zve na rande? Ani sama sobě bych to nevěřila. Asi třikrát jsem se štípla, jestli se mi to nezdá, ale vždycky jsem sykla bolestí. Celou noc jsem probděla. Koukala jsem do stropu a přiblble se usmívala. Když jsem ráno za úsvitu musela vstávat, necítila jsem téměř žádnou únavu.
Za úsvitu jsem musela vstát proto, že podle mámy se nesla neděle v duchu kostela. Oblékla jsem si něco méně provokativního a šla do kuchyně. Tim málem spal s hlavou v talíři a máma taky nebyla plná energie. Do kostela jsme šli pěšky, máma to považovala za slušnější než jet autem. Ploužili jsme se ke kostelu a pak konečně zapadli do lavic.

Zatímco reverend předříkával kázání, na mě začala doléhat únava. Reverendovy věty se mi mezi spánkem začaly míchat a prolínat, a tak jsem se nestačila divit, když Adam a Eva šplhali po Babylonské věži, aby zabili Goliáše. I přes veškerou snahu zůstat vzhůru jsem nakonec usnula a máma do mě pravidelně šťouchala, aby mě udržela bdělou. Kostelem prošla miska se sbírkou na kostel, a tak jsem z kapsy vytáhla zmuchlanou dolarovku a hodila ji do misky. Máma mě šťouchla, a tak jsem ještě přihodila pár čtvrťáků. Mně byl kostel srdečně jedno a popravdě – mámě taky, dokud neumřel táta.

Když nás konečně reverend propustil, všichni se z kostela hrnuli jako diví. Musím přiznat, že i já jsem se hnala domů, protože jsem nevěděla, kdy mě Edward vyzvedne. Musela jsem se rozhodně převléct, nasnídat a taky namalovat, protože máma mi nedovolila se malovat do kostela.

U snídaně jsem do sebe naházela všechno, co přistálo na mém talíři, a pak jsem ještě uždibovala z Timovy porce. Hůř se mi sice s ránou na krku polykalo, ale bolest jsem ignorovala a polykala jedno sousto za druhým. Pak jsem se zavřela v koupelně a strávila tam snad dvě hodiny. Vykoupala jsem se, umyla si vlasy a nandala si natáčky. Vyčistila jsem si zuby a začala nanášet svůj make-up. Vyšla jsem z koupelny a zapadla do svého pokoje. Tam jsem otevřela skříň a znervózněla z toho, že nemám co na sebe. Spíš jsem nevěděla, co si vzít na sebe. Říkal do kina, ne? Začala jsem hrabat ve svých sukních. S holkami jsme měly takovou teorii, nebo spíš pravidlo, o tom, co si vzít na rande. Bere tě na bowling? Kalhoty a vysoko svázaná košile. Jdete do nějaké cukrárny nebo baru? Pak šaty. Do kina? Tohle rozhodovala Laura. Vzhledem k tomu, že jsme chodili jen do autokina, prohlásila, že auto je dělané od toho, aby lidé měli soukromí. Řekla, že do kina patří něco lechtivého. Tohle mi ale k Edwardovi prostě nesedělo, jeho jsem nechtěla jen tak svést. Našla jsem sukni po kolena a rolák, abych překryla obvaz na krku. Celé jsem to obepnula páskem a začala stahovat natáčky z vlasů. Ve čtyři hodiny jsem už byla připravená k odchodu, ale naše kino promítalo vždy až od půl osmé, až padne tma. Pustila jsem si hudbu, ležela na posteli a čekala, až se Edward objeví. K mému údivu se objevil už v půl šesté a tím mě vysvobodil z máminy pekelné večeře. Ozvalo se zvonění a já vyskočila na nohy a vyklonila se z okna.

„Ahoj,“ usmála jsem se na Edwarda, který stál pod mým oknem.

„Ahoj,“ oplatil mi úsměv a pak se otočil ke dveřím, které někdo otevřel. Nazula jsem si boty a seběhla po schodech do chodby. Tim stál ve dveřích, rukou se držel za kliku a zíral nahoru na Edwarda.

„Ale Bella nemá kluka,“ říkal otupěle Tim. „A máma říká, že do domu kluci nesmí,“ prohlásil a chystal se zavřít dveře. Rozeběhla jsem se ke dveřím a zabránila tomu. Zastavila jsem mu ruku a vstoupila do dveří. Proč Tim vždycky práskne klukům dveřma před nosem?

„Tenhle sem může,“ řekla jsem k němu. „Mami, jdu ven,“ zakřičela jsem a zavřela dveře.

„Budu hádat. Mladší bratr,“ řekl se smíchem Edward.

„Hádáš správně. Kam vyrazíme?“ řekla jsem a nechala si otevřít dveře auta. Posadila jsem se na místo spolujezdce a Edward si sám sednul k volantu.

„Myslel jsem, že bys mohla mít hlad,“ pokrčil rameny a nastartoval. Edward neměl obyčejné auto, které by bylo ojeté jako to moje. Měl nádherné nové auto s názvem, který byl téměř ironický. Borgward Isabella Coupe. Nádherné, čisté auto, krásné bílé sedačky a dřevěná palubka.

Edward vyjel k jedné ze dvou restaurací v našem městečku, k té slušnější. Zaparkoval na parkovišti, já otevřela dveře a svižně vystoupila z auta. S Edwardem jsme vešli dovnitř a posadili se do boxu. Dostali jsme jídelní lístky a já jsem se ihned začala rozmýšlet, co si dám, zato Edward se svého lístku nedotknul.

„Ty nebudeš jíst?“ zdvihla jsem obočí a odložila svůj lístek. Edward zavrtěl hlavou.

„Nemám hlad,“ řekl trochu přiškrceně.

„Nemuseli jsme sem chodit, mohli jsme jít až do kina,“ řekla jsem, i když jsem byla vděčná, že nemusím jíst domácí

stravu.
„Myslel jsem, že bys ráda jedla venku,“ řekl s úsměvem. Je to, jako kdyby mi četl myšlenky.

„Tak, co to bude?“ zeptala se drobná servírka, která stála u našeho stolku.

„Já si dám rizoto a colu,“ řekla jsem a podala jí lístek.

„Jen colu,“ řekl Edward a podal jí ten svůj.

„Vy si nedáte jídlo?“ zeptala se zvědavě servírka. Edward jen zavrtěl hlavou a otočil se na mě. Servírka si povzdechla a odešla ke kuchyni.

„Byla z toho trochu vyprsklá,“ zasmála jsem se a napila se coly, kterou nám přinesla. Edward se smál také.

„Myslím, že to přežije,“ řekl a usmál se. Dlouho jsme si povídali, a když přede mě servírka postavila rizoto, začala jsem ho do sebe hladově házet.

„Vážně nemáš hlad?“ zeptala jsem se. Edward tiše zavrtěl hlavou. Celé rizoto jsem ani nedokázala sníst, i když jsem měla hlad. Když jsem dopila svoje pití, Edward mi přistrčil i jeho pití, které jsem také vypila. V sedm jsme se zvedli, Edward zaplatil a znovu jsme nasedli do auta.

„Takže, máš chuť jet se mnou do kina?“ zeptal se s úsměvem Edward. Zatvářila jsem se přemýšlivě.

„Jedeme,“ řekla jsem odhodlaně a Edward otočil auto směrem k autokinu. Ještě před výjezdem jsem už viděla plakáty s filmem, co se bude promítat. Usměvavá tvář s Audrey Hepburn. Chtěli jsme na něj jít s partou, ale tohle je lepší. Edward zaplatil vstup, dostali jsme reproduktor a vjeli jsme na parkoviště před plátnem. Bylo tam plno lidí ze školy, kteří pobíhali po parkovišti, protože se zatím promítaly jen reklamy. Taky jsem vyskočila z auta.

„Omluvíš mě? Musím si odskočit,“ řekla jsem a odběhla k záchodům, u kterých se rýsovala dlouhá fronta, do které jsem se přiřadila.

„Bello, nevěděla jsem, že jdeš dneska taky do kina,“ skočila po mně Bess, která se rozeběhla od auta, když mě viděla. „Chtěli jsme, abys šla taky, ale když jsme k vám volali, tvoje máma řekla, že jsi pryč,“ vysvětlovala ještě dřív, než jsem se stihla nadechnout.

„Jsem tady na rande.“ Chytila jsem ji za rameno, aby se uklidnila.

„Páni, Josh, tě pozval, jo?“ vykulila oči a zařadila se za mě, čímž vyvolala smršť nadávek od dívek za námi.

„Bože, uklidněte se, je to jenom jeden člověk,“ zařvala jsem za sebe s bojovně rozhozenýma rukama. Když se nadávky zklidnily, otočila jsem se na Bess. „Co máte všichni s Joshem?“

„No, je docela pěkný a líbil se ti. Vždyť jste spolu půl roku flirtovali,“ řekla Bess.

„No a? S Mattem jsem taky chodila. S kamarádem od dětství prostě začneš chodit a zjistíš, že je to pořád jen kamarád,“ řekla jsem trochu naštvaně.

„Ale spala jsi s ním,“ řekla zadumaně Bess. Ano, Matt byl můj kamarád od dětství, a tak se to nějak přehouplo do vztahu. Po nějaké době jsem zjistila, že to prostě nemá vášeň. „Tak s kým tu jsi?“ probudila mě z myšlenek.

„S Edwardem,“ řekla jsem nepřítomně.

„Ach bože, s Cullenem? Ty máš štěstí,“ vzdychla zasněně. Pak jsem zmizela na záchodech, abych se vyhnula dalším zvědavým otázkám.

Vrátila jsem se do auta akorát na začátek filmu. Sedla jsem si vedle Edwarda a začala sledovat film. Nedokázala jsem ale moc udržet pozornost, protože vedle mě seděl on. Ani Edward nevěnoval svou pozornost filmu. Dal okolo mých ramen ruku a já jsem se k němu přitáhla. Nakonec jsme úplně ztratili pozornost a Edward přiblížil své rty k mým.
Edward mě políbil a já jsem polibky oplácela. Zajela jsem mu rukou do vlasů a nechala se přitáhnout až na jeho sedadlo. Jeho rty byly zvláštně chladné, ale já jsem to ignorovala. Jen jsem oplácela polibky, které přicházely. Věděla bych, co by udělala Laura. Okamžitě by si začala stahovat triko a rozepínat jeho košili. Rozmýšlela jsem se, jestli mám něco takového udělat, ale moje parta rozhodla za mě. Odtáhla jsem se od Edwarda a posadila se se založenýma rukama na sedadlo.

„Co se děje?“ řekl polekaně Edward.

„Podívej se ven,“ řekla jsem a ukázala z okýnka, kde se za autem schovávali ostatní a nenápadně se snažili pokukovat do našeho auta. Což zahrnovalo to, že je bylo vidět ze sta metrů a všichni se stupidně hihňali. Protočila jsem oči.

„Aha,“ prohlásil trochu zklamaně Edward. Začali jsme znovu koukat na film, až to parta vzdala a odešli ke svému autu. Schoulila jsem se k Edwardovi do náruče a začala si užívat film. Když film skončil, Edward mě zavezl domů. Zastavil před domem, já mu dala ještě jeden polibek, vystoupila z auta a šla ke vchodovým dveřím. Tohle bylo bezpochyby to nejlepší rande v mém životě.

Doufám, že se vám moje povídka líbí a nepřipadá vám nudná a zdlouhavá nebo naopak někomu příliš rychlá. :o) Když to četla kamarádka, tak mě pořád otravovala, že to moc trvá, a tak jsem to urychlila. Ale nebojte, pokračování se bude opravdu protahovat. Brzo tu bude další kapitola, tak se doufám budete těšit. Napište nějaký ten komentář.

Díky

SarahBell

V téhle krásce jezdí Edward... Dlouho jsem se snažila najít nějaké auto, které bylo přímo z toho roku a zároveň vystihovalo Edwarda tak, jako jeho volvo ve Stmívání:

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 9. kapitola: