Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlý? Zákeřný? Slizký? Blázen? Možná, ale ne pro mě! 1. kapitola

09.08.2010 (18:15) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2352×

I. kapitola

Běžela jsem. Pálily mě plíce. Srdce mi bušilo v hlavě. V uších mi hučelo. Ale musela jsem. Musela jsem ho zachránit. Tlačila jsem se, probíjela se mezi červenými plášti. Byla jsem naprosto dezorientovaná. Koukla jsem se, kde je věž. Běžela jsem sice správným směrem, ale už jsem měla jen pár sekund. Doběhla jsem ke kašně, když hodiny začaly bít.

„Ne!“ zakřičela jsem a vrhla se do ní. Voda mě příjemně ochlazovala. Dodalo mi to energii. Ani nevím jak, byla jsem asi metr od něho.

„Ne! Nedělej to!“ křičela jsem vzájemně s tím, jak jsem k němu běžela. V té rychlosti jsem mu narazila do hrudi.

„Nebe,“ zašeptal. On si opravdu myslí, že je mrtvý!

„Ne. Jsi živý! Já taky. Otevři oči!“ Na konci věty to byl rozkaz. Poslechl mě. V očích mu problesklo pochopení. Okamžitě nás zatáhl dovnitř.

„Bello,“ zašeptal.

„Ano,“ řekla jsem.

„Jsi živá!“ zvolal vesele a roztáhl tvář do nádherného, dech beroucího úsměvu.

„Ano,“ zašeptala jsem s bolestí v hlase. Nesmím se na něj upínat!

„Musel jsi mě vidět živou. Nedovolím, aby ses zabil jenom z pocitu viny! Bože, Edwarde!“ vyslovit jeho jméno bylo lehčí, než jsem myslela, „opustil jsi mě. Nemiluješ mě. Vůbec ti na mně nezáleží. Nechápu, proč ses chtěl zabít!“ Celou dobu jsem hypnotizovala očima špičky svých bot. Nadzvedl mi prstem bradu a donutil mne se mu podívat do očí. Byla v nich veliká bolest, ale taky láska.

„Jsem dobrý lhář, Bello. Musím být. Miluju tě! V tom lese jsem lhal a ty jsi mi tak snadno uvěřila. Řekl jsem ti snad milionkrát, že tě miluju. Jak jen jsi mohla uvěřit opaku?!“ vzdychl. Opravdu se mě ptá jak?! Chtěla jsem mu říct něco ne moc zrovna hezkého, ale než jsem stačila otevřít pusu, měla jsem jeho rty na svých. Nešlo odolat! Pootevřela jsem rty a vychutnávala si ten pocit. Najednou se odpojil a pohlédl stranou. Následovala jsem jeho pohled. Ze dveří na konci chodby vycházely dvě postavy v pláštích. Sundaly si kápi a tak mi odhalily pohled na jejich krásné tváře. Nemohla jsem si pomoct, ale působily na mě sympatickým, uklidňujícím dojmem.

„Nakonec vaše služby nevyužiju, pánové,“ řekl nepřátelským hlasem Edward.

„Aro s tebou chce mluvit,“ oznámil klidným, hebkým hlasem menší upír.

„Dobře,“ přitakal tvrdým hlasem Edward. „Bello, co kdyby sis šla užít zbytek oslav?“ Už jsem chtěla protestovat, když se ozval hrubým, ale přesto krásným hlasem větší upír. „Ta dívka půjde s námi!“

„Ne! Jděte do háje!“ zvýšil hlas Ed a postavil se v obranné pozici přede mě. Přemítala jsem, co se asi stane, když se ozval holčičkovský hlásek.

„Dost!“ Přicházela k nám drobná dívka. Byla nádherná. Vypadala asi na 15, a kdyby neměla červené oči, tak by vypadla jako anděl.

„Jane,“ sklonil hlavu Edward.

„Aro, mě posílá, abych se podívala, co vám trvá tak dlouho,“ obrátila se na ty dva. Otočila se a rozešla se. Šli jsme za ní. Cestou jsem se rozhlížela okolo a s překvapením jsem zjistila, že se k nám připojila Alice. Mimo tohohle jsem si všimla, že je to tu tak nějak… fascinující. Došli jsme na malou recepci. Až když nás žena za pultem pozdravila, poznala jsem, že je člověk. Řekla jsem si, že se na to zeptám Edwarda potom. Ocitli jsme se u velikých, těžkých, kovových dveří. Jane je otevřela. Vešli jsme do kulatého sálu. Strop byl velmi vysoký a hojně zdobený. Můj pohled sklouznul k malému vyvýšenému plácku, na kterém stály tři trůny. Na každém z nich seděl muž - upír. Napravo seděl mladý, hezký, blonďatý, avšak s krutým výrazem na tváři, z kterého mi naběhla husí kůže. Nalevo seděl starý, znuděný, nevzrušený chlápek. Podle Edova vyprávění a Carlislova obrazu bych hádala, že blonďák je Caius a tamto Marcus. Přejela jsem pohledem doprostřed. Seděl tam velmi zvláštní muž. Měl rošťácký – mě připadal roztomilý – výraz a ruce spojené, jako by se modlil. Ovšem co mě dostalo, bylo to zvláštní kouzlo, které z něho vyzařovalo. Když viděl, že ho sleduji, tak se ještě víc usmál. Vstal a šel k nám.

„No ne! Bella je přece jen na živu. To je nádhera!“ V tu chvíli se mi podíval do očí.

„Opravdu nádhera,“ zašeptal mým směrem. Edward zavrčel. Zpražila jsem ho pohledem a škubla rukou, za kterou mě držel.

„Edwarde, neukvapuj se. Ber to jako lichotku,“ klidnil ho Aro.

„To sotva,“ odfrkl si Edward. Nechápala jsem, jak na něj může být tak hnusný. Mě to potěšilo. Možná víc než by mělo. Pokusila jsem se to nějak napravit, ale to první, co mě v tu chvíli napadlo, bylo ubohé: „Děkuji, Aro.“

„Nemáš vůbec zač, krásná Isabell.“ Zadíval se mi do očí. Vykročil směrem k Edwardovi a uchopil jeho ruku do své. Pocítila jsem závist. Ovšem nechápala jsem, proč to udělal.

„Aro dokáže přečíst každou myšlenku, která ti kdy prolétla hlavou, jedním dotekem,“ špitla mi do ucha Alice. Kývla jsem.

„Mmm,“ zamručel Aro a pustil mu ruku, „la tua cantante. Nějak jsem z toho dostal žízeň. Je pravda, že Bella nádherně voní. Až se mi zbíhají sliny. Obdivuji, tvé sebeovládání, mladý Edwarde. A to, že na ni nepůsobí tvá moc, je přinejmenším zajímavé. Osobně mi to připadá fascinující. Mohu?“

„Zeptej se jí sám, Aro,“ odpověděl Edward na něco, co slyšel v jeho myšlenkách.

„Och, jistě,“ obrátil se na mě, „Bello, mohl bych na tebe vyzkoušet můj dar? Prokázala bys mi tu čest?“ Nevěřila jsem, že bych vůbec mohla říct ne. Ale já neměla vůbec v úmyslu odporovat. Prahla jsem po tom se ho dotknout. Navíc jeho přívětivému úsměvu se nedalo odporovat. Udělala jsem pomalu nejistý krok k němu. Nebylo to kvůli tomu, že bych se ho bála. Bála jsem se, to je pravda, ale toho že pozná, jak moc se ho toužím dotknout už od první chvíle, co jsem ho viděla. Druhý krok byl o něco jistější. Trochu jsem natáhla ruku a vložila ji do jeho. Při tom dotyku mnou projela elektřina a dostala se do každé buňky mého těla. Přitáhl si mě blíž a sklonil hlavu k mé ruce. Najednou ji prudce zvedl.

„Zajímavé. Nic nevidím. Zvláštní,“ řekl tvrdým hlasem, ale když viděl, že jsem se lekla, tak se trochu pousmál. Vpíjel se mi do očí a mou ruku měl stále ve své. Sjela jsem pohledem na jeho rty. Tak moc jsem toužila ho políbit. Bože! Co se to se mnou děje?! Nemůžeš se zamilovat do vládce upírů! A proč bys nemohla? nabádalo mě mé druhé já. Až když pustil mou ruku, o pár kroků ustoupil a Edward mě přitáhnul k sobě, mohla jsem v klidu myslet. Musím myslet rozumě. Za prvé: Nechtěl by mě. Za druhé: Jestli to, co říkal Edward, byla pravda, tak bych mu ublížila a celé rodině taky. A za třetí: Znamenalo by to ztratit všechno, co momentálně mám, a jestli mě nezabijí, tak mít budu. Jacoba, tátu, mámu, kamarády. Tak se, Bello, vzpamatuj.

„Tak,“ spojil si ruce Aro, „co s tebou uděláme?“

„Myslím, že není nijak nebezpečná,“ poznamenal jen tak mimochodem Marcus. Touhle větou se u mě ten chlápek posunul o kousek výš.

„Podle mě naopak. Podle mě je až moc nebezpečná!“ zasyčel Caius. Ten maník se mi nelíbil už od začátku. Já věděla, že to bude zmetek. Takže teď je rozhodnutí na Arovi. Doslova má můj život ve svých rukách.

„Hmm,“ zamručel, „těžké rozhodování.“ Přecházel po místnosti sem a tam jako lev v kleci. Jednu ruku měl na břiše, druhou si opíral o tu první a přidržoval si bradu. Typické gesto přemýšlejícího člověka. (pozn. autorky: myslím, že si to dokážete snadno představit :)) Všichni v místnosti ho upřeně pozorovali. Já být na jeho místě, tak už jsem rudá až na pr… až za ušima. Pardon. Ne, teď už zase vážně. Zastavil se uprostřed místnosti, rozhlédl se kolem a pak očima utkvěl na mně. Nadechl se a silným, rozhodným hlasem prohlásil:

„Mé rozhodnutí zní: Nyní vás pustím naživu. Ovšem pod podmínkou, že se Isabella stane do dvou let upírkou. Osobně si to zkontrolujeme. Musím vás ovšem upozornit, že Volturiovi nedávají druhé šance!“ Když dokončil svůj monolog, otočil se a došel ke svému trůnu. Sedl si na něj a pohodlně se do něj rozvalil. Tvrdý, velitelský výraz vystřídal opět ten nádherný úsměv.

„Nashledanou. Uvidíme se, mladí přátelé.“ S tímto mě Edward, řekla bych že až hrubě, otočil a vykročili jsme pryč. Cestou jsem se neustále musela ohlížet.

Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlý? Zákeřný? Slizký? Blázen? Možná, ale ne pro mě! 1. kapitola: