Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlý? Zákeřný? Slizký? Blázen? Možná, ale ne pro mě! 3. kapitola

24.08.2010 (15:45) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2440×

3. Kapitola

Aro:

(Cca den zpátky)

„Demtri, Felixi, jděte se kouknout, co ten Edward dělá a přiveďte mi ho sem,“ poručil jsem jim. Přikývli a odešli. Sednul jsem si zpátky na trůn.

„Co si myslíte, bratři, o Edwardově situaci?“ zeptal jsem se. Marcus pokrčil rameny.

„Láska je mocná. Dohání nás k ukvapeným činům. Na jednu stranu bych chtěl být na jeho místě,“ řekl. On byl z nás ten nejromantičtější. I když by to do něj nikdo na první pohled neřekl.

„Je to hlupák. Já na jeho místě, tak ta lidská dívka by byla mrtvá už dávno,“ zasyčel Caius. On je vždycky takový. Přeju mu, aby poznal lásku a změnil se. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou.

„Pane,“ oslovila mě Jane, „jsou už nějak dlouho pryč. Dovolte mi je zkontrolovat.“ Jen jsem přikývnul. Za chvíli jsme slyšeli přibližující se kroky. A jedno srdce. Otevřely se dveře a dovnitř vstoupila, nejdřív Jane, potom Alice, Edward a Bella, Felix a Demetri. Byl jsem udivený. Ale na jednu stranu rád. Podíval jsem se na ni. Rozhlížela se po místnosti. Dlouhé, kaštanové vlasy jí splývaly po zádech. Byla hubená a drobná. Už na pohled vypadala křehce. Potom se obrátila na nás a pozorovala nás. Byla nádherná. Zadržel jsem dech. Prohlédla si bratry, a potom její pohled došel ke mně. Mírně vykulila oči. Byla roztomilá. Musel jsem se usmát ještě víc. Vstal jsem a šel k nim.

„No ne! Bella je přece jen na živu. To je nádhera!“ zvolal jsem. Podíval jsem se jí do očí. Byly jako čokoláda. Koukaly se na mě, řekl bych s láskou. „Opravdu nádhera,“ zašeptal jsem jejím směrem. Edward na mě zavrčel. Chápal jsem ho. Bella mu škubla rukou a zpražila ho pohledem.

„Edwarde, neukvapuj se. Ber to jako lichotku,“ klidnil jsem ho.

„To sotva,“ odfrkl si. Stačilo by mávnout rukou a za to jeho chování by byl okamžitě mrtvý. To jsem ale Belle nemohl udělat. Bylo na ní vidět, že se jí jeho chování nelíbí. Pokusila se to nějak napravit a tak řekla: „Děkuji, Aro.“

„Nemáš vůbec zač, krásná Isabell,“ zadíval jsem se jí do očí. Tenhle pohled by mě neomrzel ani za sto let. Zajímalo by mě, aspoň trochu z jejího života. Vykročil jsem k Edwardovi a vzal jednu jeho ruku do své. Najednou jsem se ocitl na nějaké hodině ve škole. Do třídy vešla neznámá dívka. Od pohledu byla krásná. Jakmile ale prošla před větrákem, ovanula mě její vůně. V krku se mi rozhořel neskutečný oheň. Potom jsem se ocitl v nějakém obýváku. Kolem mě byli všichni Cullenovi. Vypadalo to tu jako nějaká oslava. A taky že jo. Bella zrovna rozbalovala nějaký dárek. Najednou Bella prudce vytáhla prst zpod papíru a místností se linula neodolatelná vůně. Jasper vystartoval naproti Belle. A potom jsem se ocitl na spousty dalších míst. Například nějaká louka, zase dům Cullenů, školní jídelna, Port Angeles atd. Připadalo mi to velmi zajímavé.

„Mmm,“ zamručel jsem a pustil mu ruku.  „La tua cantante. Nějak jsem z toho distal size. Je Pravda, be Bella nádherně voní. Až se mi sbíhají sliny. Obdivuji tvé sebeovládání, mladý Edwarde. A to, že na ni nepůsobí tvá moc je přinejmenším zajímavé. Osobně mi to připadá fascinující. Mohu?” zeptal jsem se ho. Toužil jsem vyzkoušet, jestli na ni můj dar působí, ale taky jsem se jí toužil dotknout.

„Zeptej se jí sám, Aro,“ odpověděl mi. Já sem ale hlupák.

„Och jistě,“ obrátil jsem se na ni. „Mohl bych na tebe vyzkoušet můj dar? Prokázala bys mi tu čest?“ zeptal jsem se jí. Usmál jsem se na ni. Chvilinku váhala, ale pak udělal nejistý krok ke mně. Potom druhý, který byl už o něco jistější. Trochu natáhla ruku a vložila ji do mé. Přitom dotyku mnou projela elektřina a dostala se do každé buňky mého těla. Přitáhl jsem si ji blíž a sklonil hlavu v očekávání toho, co uvidím. Taky proto, abych vdechoval její vůni. Nic se nestalo. Nic jsem neviděl. Jenom její ruku a kousek podlahy. Prudce jsem zvedl hlavu.

„Zajímavé,“ řekl jsem tvrdě. Byl jsem překvapený. Potom jsem si uvědomil, že se Bella lekla. „Nic nevidím. Zvláštní,“ dodal jsem s mírným úsměvem na konci. Vpíjel jsem se jí do očí a její ruku stále držel ve svých dlaních. Byla to kouzelná chvíle. Neexistovalo pro mě nic jiného než my dva. Bella sjela pohledem na mé rty. Jestlipak taky touží, jako já, po polibku. Caius si potichu odkašlal. Bella to neměla šanci slyšet. Pustil jsem jí ruku a o pár kroků odstoupil, abych si aspoň trochu urovnal myšlenky. Teď přichází nejdůležitější část.

„Tak,“ spojil jsem si ruce, „co s tebou uděláme?“ Bylo to jasné znamení pro bratry, aby se vyjádřili. Doufám, že aspoň jeden by mohl být pro, aby žila. Caius to nebude.

„Myslím si, že není nijak nebezpečná,“ poznamenal jakoby jen tak mimochodem Marcus. Jeho postoj na vše se změnil od té doby, co…

„Podle mě naopak. Podle mě je až moc nebezpečná!“ zasyčel Caius. Ach, věděl jsem, že bude proti. A tou druhou větou určitě narážel na to, co vzniklo za tu krátkou chvilku mezi mnou a Bellou. Takže teď je vše na mně. Je mi jasné, jak se rozhodnu, ale musím si promyslet nějaké detaily. Třeba to, jak Bellu získat. Strčil bych ruku do ohně za to, že ke mně taky něco cítí. A nic zlého to nebude. Vyčetl jsem to z jejích očí. Chci, aby se stala upírkou. A to ne jenom kvůli jejímu daru. Dám jim tak dva roky. To je přiměřené. Potom je přijedeme zkontrolovat, a když bude šťastná, nechám ji. Když ne, budu o ni bojovat. Nadechl jsem se a zvučným, rozhodným hlasem prohlásil: „Mé rozhodnutí zní: Nyní vás pustím. Ovšem pod podmínkou, že se Isabella stane do dvou let upírkou. Osobně si to zkontrolujeme. Musím vás ovšem upozornit, že Volturriovi nedávají druhé šance!“ Potom jsem se otočil a sedl si na svůj trůn. Pohodlně jsem se na něj rozvalil a shodil ten vážný výraz.

„Nashledanou. Uvidíme se, mí mladí přátelé,“ rozloučil jsem se s nimi. Edward ji docela tvrdě otočil, a rozešli se pryč. Cestou se Bella neustále ohlížela. Když se za nimi zavřely dveře, Caius se na mě zlobně otočil.

„Co to mělo znamenat?!“ vyštěkl. Než jsem stačil něco říct, předběhl mě Marcus.

„Tomu se říká láska, bratře.“ Ani se na nás nepodíval. V tu chvíli jsem si to uvědomil. Byla to láska. Je to láska. A já za ni budu bojovat!

Bella:

(současnost)

Ani jsem se nenadála, stavěli jsme před Charlieho domem. Dveře se prudce otevřely a než jsem se stačila pořádně postavit, svíral mě Charlie dech beroucím objetí.

„Bello, uvědomuješ si vůbec, jaký jsem měl strach?! Celý tři dny jsem nespal v očekávání, kdy se objevíš! Máš obrovský průser. Jsem tak rád, že si doma. Holčičko,“ řval mi Charlie přímo do ucha, ale na konci přešel do šepotu.

„Já vím, tati. Omlouvám se, bylo to naléhavé,“ odpověděla jsem mu. Když mě pustil, rozhlédl se kolem. Když viděl všechny Cullenovi, a hlavně Edwarda, zrudl vztekem. Potom ještě zmodral, zfialověl, a kdo ví co ještě a spustil: „Jak se vůbec opovažuješ se tady ukázat??! Nechápu, že máš tu drzost! Po tom, co jsi udělal! Už nikdy tě tady, ani nikde jinde, nechci vidět! Já bejt váma všema, tak se tady radši neukazuju! Jděte pryč!“ řval. „Bello, jdi domů!“ přikázal mi. Jen jsem mírně pokývla na Edwarda, že má přijít nahoru a mávla na ostatní. Potom jsem se rozešla domů. Když za námi Charlie zavřel dveře, zeptal se mě: „Můžeš mi laskavě vysvětlit, kde si byla?!“

„Tati, teď není vhodná doba. Jsem unavená. A vlastně se nic nestalo. Ten řekl to, a ten zas tohle. Znáš to. Víš jak děcka z La Push skáčou z útesu?“ Přikývl. „No, tak my jsme s Jakem blbli a skákali taky a Alice se to nějak dozvěděla a řekla to Rose, potom odjela sem. Rose to řekla Edwardovi, ale pojala to tak, jako bych se snad chtěla zabít nebo co. No a potom Edward zmizel a nebral telefony. Tak mě Alice odtáhla do… L. A., abych mu to vysvětlila sama. Prostě nedorozumění.“ Mírně jsem se na něj usmála. Vstřebával ty všechny informace, co dostal, potom jen mírně pokývl hlavou, a každý jsme se rozešli do svého pokoje. V mém už čekal Edward. Tak jo. Tohle bude o hodně nepříjemnější než rozhovor s Charliem. Ležel na posteli a usmíval se. Došla jsem k němu a posadila se. Trochu se posunul, abych se tam taky vešla, ale já jsem zůstala sedět. Trochu se zamračil a posadil se taky.

„Potřebuju s tebou mluvit,“ vyhrkla jsem.

„Copak potřebuješ?“ zeptal se s láskou v hlase. On mi to bude neustále stěžovat!

„Edwarde já…"

Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlý? Zákeřný? Slizký? Blázen? Možná, ale ne pro mě! 3. kapitola: