Tak. To nejsmutnější máme za sebou. :) Dneska je to taková nudnější kapitola. Nemůžu se dočkat, až budeme ve Volteře. :) Touto kapitolou všechno smutné končí. :) Rozloučení s Cullenovými proběhlo a teď zbývá už jenom Charlie.
29.09.2010 (12:00) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1937×
9. kapitola
Celou cestu jsem se zuby nehty držela, abych nepropukla v pláč, který se hlásil o slovo. Když jsem zastavila před domem, poupravila jsem se v zrcátku, aby se Charlie nelekl. Vešla jsem dovnitř a viděla, jak Aro a táta sedí v obýváku a koukají se na zápas.
„Ahoj,“ pozdravila jsem je a pokusila se o úsměv. Oba se na mě otočili.
„Ahoj, holčičko. Tak co? Jak to dopadlo? A opravdu si to nechceš rozmyslet?“ začal na mě chrlit otázky táta.
„No, šlo to. Mohlo by to být lepší. A ne. Tati, je mi to sice moc líto, ale opravdu si to nerozmyslím. Ale víš, že tě mám ráda.“
„To je dobře, protože jsem už zamluvil letenky. Letí nám to za tři hodiny,“ skočil nám do rozhovoru Aro. Už? Tak brzo? To jsem nečekala. Ale co. Čím dřív, tím líp. Kývla jsem. Zahlídla jsem, jak táta překvapeně vykulil oči.
„Dobře, tak já si jdu zabalit,“ řekla jsem. Radši jsem se neotáčela. V pokoji jsem vytáhla cestovní tašku, se kterou jsem sem přišla. Ach, ty vzpomínky. Vzpomínala jsem na první den ve Forks. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi tady něco takového může stát. Myslím Edwarda a jeho rodinu. Myslela jsem na chvíli, kdy jsem ho poprvé uviděla. Všichni seděli v jídelně. Jako pět padlých andělů. Vzpomínala jsem na jeho frustrovaný pohled, když se naše oči střetly. Na to, jak vypadal na slunci. Připadalo mi, že neexistuje nic krásnějšího. Ale taky na jeho krutá slova v lese, když mě opouštěl. Na jeho tvrdé, kruté „ne“. Na neuvěřitelnou bolest, kterou mi způsobil. Ale teď už je to naštěstí pryč. Čeká mě budoucnost po boku Ara. Mého prince. Po tváři se mi rozlil blažený úsměv. Miluji ho víc, než jsem milovala Edwarda, tím jsem si jistá. Je pro mě ten pravý. Jeho oči, ačkoliv jsou rudé, jsou jako brána do jeho duše. Jako studna lásky. Kdykoliv do nich koukám, začínám se topit. Jeho rty, ačkoliv tvrdé a studené, jsou jako samet. Chutnají líp než cokoliv jiného. V jeho objetí se cítím v bezpečí. A šťastná.
Rozhlédla jsem se po pokoji. Vše, co budu potřebovat, mám. Nechám tady tátovi nějaké fotky. Naposledy jsem se rozhlédla po pokoji. Mé oči zaostřily na něco na podlaze. Přistoupila jsem blíž a všimla si, že jedno prkno z podlahy je uvolněné. Poklekla jsem a zvedla ho. Při pohledu na to, co je uvnitř, se mi zatajil dech. Hned na to jsem se usmála. Tak on mi to přece jenom nevzal. Bylo tam vše, co jsem dostala ke svým osmnáctým narozeninám. I fotky. Všechno jsem vyndala a bez nějakého přemýšlení jsem to přibalila do tašky. Když jsem dávala prkno zpátky na místo, někdo zaklepal na dveře. Vstala jsem a dovnitř strčil hlavu Aro. Když viděl, že mám zabaleno, usmál se. Přišel ke mně, lehce položil ruce na mé boky a sklonil se pro polibek. Jen jemně otíral své rty o mé. Bylo to neuvěřitelně romantické. Pustil mě, vzal z postele tašku a vzal mě za ruku. Ruku v ruce jsme scházeli ze schodů. Pod nimi čekal Charlie. Mírně se zamračil na naše propletené ruce. Pustila jsem se Ara a rozeběhla se mu do náruče.
„Tati, je mi to líto. Mám tě hrozně moc ráda. Děkuju za všechno, co si pro mě udělal. Přijedu tě někdy navštívit, ano? A budu ti pořád volat,“ slibovala jsem mu. Sevřel mě pevně v náručí.
„Já tebe taky, holčičko. Nemáš zač. Kdybys nebyla plnoletá, tak bych ti tohle nikdy nedovolil. A to si piš, že mě přijedeš navštívit. Ach, budeš mi chybět.“
„Ty mně taky,“ řekla jsem. Pustil mě. Aro mu potřásl rukou.
„Slibuju, že se o ni budu starat, jako o ten nejcennější poklad. Nebojte se,“ ujistil ho.
„To bych ti radil. A jestli jí ublížíš, tak si mě nepřej,“ vyhrožoval táta. Aro s vážným výrazem kývnul. Ještě jednou jsem ho objala, políbila na tvář a vyšli jsme ven. Aro mi šel dát tašku do kufru. Táta mi otevřel dveře spolujezdce a já jsem nasedla. Když Aro, nastartoval, tak je se smutným výrazem zavřel. Mávala jsem mu tak dlouho, dokud jsem ho neztratila z dohledu. S těžkým srdcem jsem si povzdechla. Snažila jsem se polknout ten knedlík v krku. Všechna snažení o to nerozbrečet se, padly. Propukla jsem v hysterický pláč. Aro mi sevřel ruku. Jen jsem zakroutila hlavou s choulila se do klubíčka. Najednou auto zastavilo a já se ocitla v Arově náručí. Slzami jsem mu mokřila košili.
„Lásko, pšt. To bude dobrý. Nemusíš to dělat. Jestli chceš, tak tě odvezu zpátky. Já to přežiju. Nehci, abys byla nešťastná,“ šeptal mi. Ztuhla jsem. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila. Podívala jsem se na něj.
„Ale já bych to nepřežila. Nechci být bez tebe. To je dobré, jen se mi bude stýskat. Ale není to silnější, než potřeba být s tebou,“ řekla jsem mu. Pousmál se a já se naklonila k polibku. Byl to dlouhý, líný, procítěný polibek. Odpojila jsem se, sedla si zpátky na sedačku a povzbudivě se usmála. Připoutala jsem se, on nastartoval a vyjeli jsme.
Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zlý? Zákeřný? Slizký? Blázen? Možná, ale ne pro mě! 9. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!