Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna plánu - 2. kapitola

27.09.2012 (21:30) • Irmicka1 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2203×

Vstala jsem ze židle, oblékla si svůj černý kabát a do ruky vzala kabelku. Vložila jsem do ní mobil a pomalu jsem se vydala ke dveřím mé kanceláře, které jsem otevřela a následně je za sebou zavřela...

V kuchyni už taky nikdo nebyl, všichni měli dnes volno, a to samé i já. Je to takový divný pocit, protože většinou, když odcházím, jsou zde všichni, a teď pusto, prázdno. Zhasnula jsem za sebou světla a vydala se k venkovním dveřím mé restaurace.

Ještě jsem vše pohledem zkontrolovala a zavřela jsem za sebou dveře. Z kabelky jsem vytáhla klíče a zamknula jsem. Opatrně jsem se otočila, ale do kohosi jsem narazila.

„Pardon,“ omlouvala jsem se automaticky, aniž bych se dotyčnému podívala do tváře.

„To je v pořádku,“ odpověděl mi velice známý hlas. Otočila jsem se na ni.

„Co tu děláš?“ zmateně jsem se jí zeptala.

„ Přišla jsem se ujistit, že přijdeš, a ještě jsi mi zapomněla dát šaty,“ řekla a já jsem v jejím hlase cítila menší naštvanost.

„Aha,“ rozpačitě jsem se na ni podívala a rukou pokynula, ať mě následuje.

Odemknula jsem svého miláčka a vydala jsem se rovnou k zadním dveřím, kde se nacházely ony šaty. Ze sedadla jsem vzala vak a vítězně jsem se na Taru podívala. Úsměv mi oplatila a šaty si opatrně ode mě vzala.

„Ještě jednou děkuji,“ usmála se.

„Nezapomeň, dnes večer v osm u tebe. Buď nachystaná a žádné výmluvy,“ řekla a smutně se na mě podívala. Ona ví, jak na mě. Kývla jsem.

Přece nejsem blázen a nenechala bych si ujít oslavu své kámošky a ještě si zajít zatančit do klubu. To je výhra pro mě i pro ně.

„Dobře, tak už běž. Musíš se chystat.“

„Jasné, tak večer. Bello, ještě jednou díky,“ vděčně se na mě usmála. Opět jsem kývla.

„Tak večer.“

S těmito slovy jsem se vydala ke dveřím řidiče a nasedla jsem. Zapnula jsem si hudbu a vyjela jsem domů.

*****

Otevřela jsem dveře od svého vysněného domu. Z nohou jsem skopla boty a v obýváku jsem hodila do kastlíku klíče. Vysvlékla jsem si kabát a položila ho na pohovku. Okamžitě jsem se vydala do kuchyně a rovnou šla k té bílé zázračné krabici, která má název lednice.

Vytáhla jsem potřebné ingredience a šla si vařit oběd. Najezená jsem si lehla na pohovku a zapnula televizi. Rukou jsem si hladila svůj plný žaludek a druhou jsem přepínala kanály.

Tohle mě brzo omrzelo, a proto jsem vypnula televizi. Vzala jsem si kabelku a pomalu jsem kráčela nahoru.

Rovnou jsem se vydala do koupelny, kde jsem si napustila plnou vanu a do ní dala pěnu. Zapnula jsem relaxační hudbu a ponořila se do toho ticha a odpočinku. Na nic jsem nemyslela, jen jsem poslouchala.

Atmosféra místnosti mě úplně pohltila. Moje ztuhlé tělo se uvolňovalo a projela mnou vlna úlevy. Po hodně dlouhé chvíli jsem vylezla a šla se připravit se vším všudy. Depilace, manikúra, pedikúra. Po téhle náročné proceduře jsem se vydala zpět do svého pokoje.

Zabalená v ručníku jsem se vydala do šatny a šla hledat své vyvolené šaty. Po nekonečném vybírání a přehrabování věcí jsem je našla. Opatrně jsem si přes hlavu oblékla ony vyvolené a podívala se na sebe do zrcadla.

Fíha, jsem to vůbec já? ptala jsem se sama sebe pořád dokola.

Černé minišaty mi obkreslovaly moji postavu, hluboký výstřih zvýrazňoval a zároveň zakrýval moje prsa. Ještě chvíli jsem se na sebe blbě dívala a pak jsem musela pohled odtrhnout. S taštičkou se šminkami jsem se vydala zpět do koupelny.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a vytáhla jsem potřebná líčidla. Stíny jsem zvolila tmavě šedé, na řasy jsem nanesla řasenku a na rty jsem dala obyčejný červený lesk.

Do ruky jsem vzala kulmu a pomocí pinetky jsem vlasy sepnula na straně. Volné pramínky jsem nakulmovala, že tvořily takové roztomilé vlny. To vše jsem zpevnila lakem. Spokojená se svým výsledkem jsem se vrátila do šatny a tam jsem vyhrabala bílé psaníčko. Dala jsem si do něj potřebné věci a s úsměvem na tváři jsem si zase stoupla před zrcadlo.

Vím, že samochvála smrdí, ale vypadám dnes úžasně. Z pozorování mě vyrušilo zaklepání.

„Dále,“ vyzvala jsem dotyčného.

„Bello, už tu máš odvoz…“ zarazila se uprostřed věty Dan. Otočila jsem se na ni a ona se na mě udiveně dívala.

„Ehm…“ odkašlala si. „Bell, sluší ti to.“ Lehce jsem jí přikývla a vzala jsem si potřebné věci.

„Proč jsem to vlastně přišla?“ přemýšlela nahlas. „Jo, už vím. Je tu odvoz a máš si pohnout.“

Zamířila jsem ke dveřím a otočila jsem se na Dan. „Žádné večírky, a když jo, ať je vše na svém místě,“ požádala jsem ji trochu důrazněji.

„Jejda, neboj, jedu k Mary a budu u ní spát. Takže si sem klidně můžeš dovést doprovod,“ rozpačitě na mě mrkla a já se otočila k odchodu.

„Bav se!“ zavolala na mě. Usmála jsem se. Schody jsem sešla trochu pomalu, protože boty na podpatku mi to jinak neumožňovaly.

Vítězně jsem se usmála, když jsem došla k černé limuzíně, která ladila k mým šatům. Před autem na mě čekal řidič, otevřel mi zadní dveře a já s úsměvem nastoupila.

„Ahojte,“ pozdravila jsem mé přátele a náš řidič už vyjel. V autě seděli všichni mí přátelé a pár lidí, které jsem znala jen od vidění. Mohlo nás být tak deset.

Tara si mě všimla, usmála se na mě a spiklenecky na mě mrkla.

„Tak, když už jsme všichni, tak bychom měli tenhle večer nějak začít, co vy na to?“ usmála se a už vytahovala láhev šampaňského se sklenicemi. V očích měla, že ne jako odpověď nebere a ten, kdo dnes chtěl být na suchu, se tomu i tak nevyhnul.

Každému postupně podávala sklenici a jako poslední si vzala ona.

„Tak na tebe, a aby se tenhle večer vydařil tak, jak si ho naše oslavenkyně představuje,“ řekla jsem a jako první si ťuknula s oslavenkyní. Postupně jsme si ťukli všichni navzájem, upila jsem si a už jsem cítila, jak mi to proudí žilami. Než jsme stihli cokoliv jiného, limuzína zastavila před cílem.

Řidič otevřel dveře a každý postupně vystoupil. Ocitli jsme se před luxusním barem D, kde to žije sedm dní v týdnu a hlavně je to nejlepší taneční bar v New Yorku.

„Tak jdeme,“ zahlásil někdo a všichni jsme ho poslušně následovali. Hlídač nás bez jakýchkoliv řečí pustil dál. Když jsem okolo něj procházela, usmála jsem se na něj a koketně jsem mrkla. Upíral na mě pohled, ne, on na mě přímo zíral a asi můžu i tvrdit, že si mě představoval bez…

Zakroutila jsem hlavou, abych odehnala ty nesmyslné myšlenky, a pokračovala jsem dál. Zamířila jsem se všemi rovnou k baru, kde jsme požádali o lahev nejsilnější vodky a skleničky a pokračovali jsme k našemu stolu.

Vodku jsem vypila na ex a pak jsem se vydala k baru pro další a pak pro další. V krvi jsem měla tři skleničky vodky a skleničku šampaňského. Cítila jsem, jak mi tělem proudí adrenalin a pocit beztíže.

Očima jsem se rozhlédla po místnosti a hledala jsem oslavence. Tara seděla na židli a byla obklopena přáteli, ale já jsem s ní měla jiné plány. Vydala jsem se jejím směrem a cítila jsem, jak se mi malinko motá hlava, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Došla jsem ke stolu bez jakéhokoliv pádu a sebemenšího škobrtnutí. Vítězně jsem se usmála a natáhla jsem před Taru ruku.

„Pojď,“ vyzvala jsem ji, ale ona se k ničemu neměla a jen se na mě dívala. „Pojď, jdeme tančit.“ Když jsem to dořekla, objevily se jí v očích jiskřičky. Chytila se mě za ruku a já jsem ji vedla doprostřed parketu. Začali hrát známou písničku. Došli jsme na místo a já se ponořila do hudby.

Házela jsem boky ze strany na stranu a snažila se u toho být sexy. Různě jsem se točila a úplně se ponořila do hudby, do tance. Přitáhla jsem si Taru k sobě a zapojila jsem ji do svojí hry. Různě jsme se o sebe otíraly, točily a já nevím co ještě. Tohle jsme ještě několikrát opakovaly, ale potom jsem cítila, že alkohol už pomalu vyprchává, a tak jsem se tedy vydala zase k baru na skleničku.

Rozhlídla jsem se po místnosti a upoutala mě jedna osoba, která seděla u baru a provokativně se na mě dívala. Opatrně jsem si ho začala prohlížet. Měl bronzové vlasy, které měl rozcuchané na všechny strany, byl vyšší štíhlé postavy a jeho oči, no tak ty jsem z té dálky neviděla.

Opatrně jsem se vydala k baru s očima upřenýma na jeho osobě. Šla jsem opatrně, abych si před ním neudělala ostudu, protože moje koordinace v přiopitém stavu nebyla nic moc. Vydala jsem se jeho směrem, ale ještě jsem se podívala k našemu stolu, kde seděl Mark a pár lidí. Pohled jsem zase otočila k panu dokonalému a pokračovala jsem v cestě.

Došla jsem k baru a na svých zádech jsem cítila něčí pohled. Usmála jsem se a čekala jsem, až si mě barman všimne.

„Můžu vás pozvat na skleničku?“ zašeptal mi do ucha nádherný hlas, který zněl i přes ten randál jako zvonkohra. Opatrně jsem se na něj otočila a usmála jsem se. Zadívala jsem se do jeho očí, které měly nepřirozenou barvu, zelenozlatou. Nestydatě jsem si prohlížela jeho obličej a z mého sledování mě vyrušilo odkašlání.

„Ano, ale první mám otázku,“ zářivě jsem se na něj usmála a on mě rukou pobídl.

„S kým mám tu čest?“ zeptala jsem se ho bez jakéhokoliv zaváhání. Jeho dokonalý úsměv mu zamrzl na rtech, ale po chvíli se zase uvolnil. Napřáhl přede mě ruku a já mu nejistě do ní vložila tu svoji.

„Edward Cullen,“ představil se a pokřiveně se usmál. Měla jsem pocit, že spadnu, ale nic se nedělo.

„Isabella Swanová, ale pro přátele Bella,“ stiskla jsem mu ruku a opatrně se na něj usmála.

„Těší mě,“ moji ruku si přitáhl k obličeji a opatrně políbil její hřbet.

Rozbušilo se mi srdce a měla jsem neblahé tušení, že omdlím…

 Tak je tu další kapitolka. Snad jste na mě a na tuhle povídku nezapomněli. Další kapitolka bude + 15 :).

Omlouvám se, že tak pozdě, ale nebyl čas. Chtěla bych vám slíbit, že budou přibývat každý týden, ale nejde to. Budou někdy delší prodlevy někdy kratší, ale vždy vám to vynahradím dvěma kapitolkami :).

Děkuji za komentáře u minulé kapitoly, jste zlatíčka. Velké díky patří BellaNess, díky zlato :-*

Vaše Irmička1 :)

Autor: Irmicka1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna plánu - 2. kapitola: