Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Znamení - Prolog

07.08.2011 (19:00) • Lina • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2205×

Prolog:

Před 17 lety:

Takhle si tato žena svůj první den po porodu nepředstavovala. Myslela si, že bude ta nejšťastnější osoba na celém světě a klidně bude svírat své děťátko v náručí, bezstarostně a s láskou. Tak si představovala ten nejšťastnější den jejího života.

Ale bohužel věci nejdou tak, jak si přejeme. Obyčejným lidem se sny hroutí, obyčejným lidem se většinou nesplní, po čem tak touží. To je realita, to je život obyčejných lidí myslících si, že mají právo na šťastný a bezstarostný život. Pravda je však jiná, život není fér a štěstí není samozřejmost. Všechno můžete ztratit nebo získat ve vteřině, tak rychlý a pomíjivý život plný marnosti, zášti a žárlivosti žijeme.

Myslíte, že na něco máte právo? Těžko, jediné, co vás opravdu čeká s otevřenou náručí a co je pro vás jisté, je smrt. Ale v dnešním světě už vám ani to není dopřáno. Rozloučit se světem tak, jak jste ho znali, rozloučit se s lidmi, které jste milovali, a odejít v pokoji a míru, na místo, kde vám bude lépe. Ale svět se mění a vše je dnes možné. Je možné oklamat smrt, žít a zároveň být mrtvý, cítit a zároveň toho litovat.

V tom případě, co je to dnes za svět? Za svět, kde se může stát tento podivný příběh? Svět, který pro nás obyčejné lidi končí smrtí a pro jisté vyvolené strachem a nekončícím životem, který musí snášet po desetiletí? V tomto světě my dnes žijeme? V tom každodenním strachu, kdy každý den objevujeme, jak je svět nebezpečnější a šílenější, než byl včera.

Alespoň teď, v tomto okamžiku může zapomenout na tento svět, ve kterém žije, a její představa o životě se může stát realitou. Tento okamžik je její realitou.

Kapky deště tříštící se o zem pomalu stékaly do potůčků proudících po studené chladné zemi, zastavovaly v prohlubních a pomalu je zalévaly, poté pokračovaly v cestě. Stékaly dál a dál, déšť pořád sílil, kapky byly větší a pomalý potůček se měnil na proud přesně kopírující zem. Řítil se do neznáma spojen do jednoho celku a nebral ohled na překážky stavějící se mu na odpor. Stékal pořád dál.

V hluboké noci vidět třpytící se kapky ve světle pouličních lamp, jak pomalu padají, tříští se o zem a společně zastávají jediný celek rychle proudící dál, to jediné vás dokáže vytrhnout z každodenního strachu. Ten okamžik vás naplní pocitem klidu, který ve vás vyvolává obdiv z tak synchronizovaného pohybu. Můžete se dívat hodiny a nějak to neovlivní vaše myšlenky pouze do nich vnese klid, po kterém tak toužíte.

Dnes v noci měl déšť uklidnit, bohužel vše není, jak by mělo. Čas byl neúprosný a znamení, skrývající se dívce na dlani, dávalo jasně najevo, kdo přichází. Nadešel čas, řekl jí hlas v telefonu před rokem, ona neposlechla, nemohla, nechtěla, a proto jsou tu.

Bylo již pozdě na útěk a dívka stojící u okna, pozorujíc tu krásu si uvědomila, že již brzy bude konec. Neměla strach o sebe, ale o svou spící dcerku v jejím náručí. Ten strach rostl, když se v dešti objevily stíny jako předzvěst něčeho zlého. Stín jako symbol smrti pro ni a pro její dítě.

Další události měly rychlý spád. Jediné, co s jistotou vím, je, že dítě sotva jednodenní zmizelo i s její matkou, tedy alespoň takto zněl článek na titulní straně novin o zmizení Claudie a Clair Cornel. Nikdo však nevěděl pravdu o jejich zmizení, či dokonce vraždě. Jistě ale všichni ví, že už se nikdy neobjevili. Nikdo neví nic o jejich osudu. Proč také? Váš život jde dál, když přelétnete titulní stranu s povzdychem, pár minut věnujete lítosti nad touto nešťastnou událostí a pak si žijete normální, možná i šťastný život, je to nečeká. Jim bude každý den jejich života připomínat to, co se ten den stalo.

Současnost:

Pohled Belly:

Jaký žiji život? Když se ale tak zamyslím, a přiznejme si, není to tak často, můj život nevypadá tak strašně, spíše strašně začal. Když si člověk uvědomí, že jeho vlastní matka ho nechá ležet na prahu cizího člověka s dopisem, tak si myslím, že se to dá označit za hrozný začátek. Jak se to říká? Už vím, svůj osud neovlivníte, ale já mam v plánu to změnit, nechci prožít zbytek svého života ve Forks a čekat, jestli se tu někdy objeví má biologická matka.

Je pravda, že jistí psychologové mají pravdu v tom, že opuštěné děti mívají častý pocit prázdnoty, ne vlastně je to pocit nedostatku lásky, když si tomu připočítáte ještě absenci otce, vyjde vám naprosto “prázdný“ člověk, který v podstatě nikdy nepozná rodičovskou lásku. To ale není můj případ. Jsem spokojená se svým životem.

Vím, je to smutný příběh a přiznám se, nepoznám člověka, který by mě nelitoval. Někdy je až zábava koukat se na ostatní a vidět na nich, že na můj příběh nemají co říct. I můj psycholog má občas v očích ten pohled “chudák dítě“. Tím zase nechci říct, že můj příběh vypravím kde komu, abych řekla pravdu, ví to jen pár lidí, mezi ně patří jistě můj psycholog, samozřejmě máma a má nejlepší kamarádka Kate.

Chci říct, že lítost tu není na pravém místě, mám úžasnou mámu, normální život a pár přátel. Nikdy jsem jich neměla moc, nejsem typ člověka, který by si povídal o počasí, co zrovna teď letí nebo jak sbalit kluka. Jsem prostě člověk, co hledá víc než povrchnost, tím samozřejmě nechci říct, že všichni jsou takoví, jen nemám potřebu mluvit s každým, už vůbec ne se někomu svěřovat.

Samozřejmě se teď musíte ptát, proč jsem měla psychologa. Moje máma si to přála, chtěla, abych si promluvila i s někým jiným o tom, jak se můj život změnil. Je pravda, že není tak úplně jednoduché se vyrovnat s tím, že vaše máma v podstatě není vaše máma, a také s tím, že na světě existuje osoba, která o vás neměla zájem, a která vás nechala ležet u cizích dveří. Ale já si už dávno uvědomila, že to asi nakonec bylo i štěstí, získala jsem totiž užasnou matku.

Ale musela jsem to pro ni udělat, byla jsem na pěti sezeních a můj psycholog s jistou řekl, že nejsem psychicky labilní, což pro mě byla úleva, další otázky typu: „Jaký z toho máte pocit?" bych asi už nezvládla.

No tak to jsem já, průměrná občanka městečka Forks. Bella Swanová.

Napsala Lin :)

Autor: Lina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Znamení - Prolog: