Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zpátky v čase - 1. kapitola

05.08.2013 (16:00) • scarlett84 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1413×

Už je to tu zas, závrať. Cestou ze školy jsem se zastavila v lékárně pro nějaké prášky, aby mě ještě k tomu nezačala bolet hlava. Hned nato jsem na to doplatila. Zamotala se se mnou celá zem a já byla úplně někde jinde, neviděla jsem za sebou lékárnu, kterou jsem před chvilkou opustila. Bála jsem se, místo silnice tu byla kamenná cesta a kolem chodili lidé. Vedle mě projelo auto, no, jestli to bylo auto, vypadalo to spíš jako veterán. Lidi vevnitř se na mě dívali jak na mimozemšťana. Už mě to nebavilo a musela jsem se zeptat, kde jsem.

„Pane, můžu se zeptat, kde to jsem?“ Koukl na mě, že jsem asi navedená a šel dál. Neřekl vůbec nic, ale byla to vážně divná otázka. Vtom se se mnou znova zamotala zem, jako předtím, a byla jsem zase zpátky ve Forks. Už tady zase byla silnice, lékárna a normální lidé. Měla jsem nahnáno a radši zrychlila krok, abych byla co nejdřív doma, nechtěla bych, abych zase skončila v minulosti.

*  *  *

Doma jsem musela na internet a zjistit, co to bylo. Můj notebook už byl zapnutý od rána, protože jsem si dělala domácí úkoly doslova na poslední chvíli. Po chvíli přemýšlení jsem se rozhodla do vyhledávače napsat přeskok v čase.To bylo jediné, co mě napadlo a docela se to hodilo. Popravdě řečeno mi to stejně nic nevyhledalo. Celý den jsem potom strávila přemýšlením, co se mi to stalo. Ráno jsem doufala, že se mi nestane to samé, co včera. Už bych to nechtěla zažít znova.

Ve škole na mě čekala Rosalie, že do školy přišel nový kluk. Na hodinu biologie jsme přišly jen tak tak. Do třídy najednou vešel nádherný kluk. Pan Colins nám ho hned představil.

„Tohle je Edward Cullen, hezky ho přivítáme a nebudeme na něj zlí. Že ano, Tomasi?“ Edward byl hezký – hnědé vlasy a nádherně zlatavé oči.

„Sedněte si vedle Belly.“ Rosalie na mě závistivě koukla (asi se jí taky líbil). Edward jako galantní muž se představil:

„Já jsem Edward.“ Měl krásně zbarvený hlas.

„A-ahoj, já jsem Bell.“ Nemohla jsem si pomoct, ale hrozně jsem koktala. Sedl si vedle mě a celý zbytek hodiny jsme spolu nepromluvili ani slovo, připadalo mi to, že se mi vyhýbá. Zazvonilo a já měla ukrutný hlad. Zamířila jsem si to rovnou do jídelny. V jídelně už byli všichni včetně Rosalie, která mě nejspíš chtěla přetrhnout. Edward, který stál kousek dál ode mě, mě bedlivě pozoroval. Radši jsem si šla pro jídlo na pult. Už to tu bylo zase – zamotání hlavy, ale teď bez žádných změn, pořád jsem viděla Mikea, Rosalie atd... Už jsem si chtěla vzít jablko, když vtom... přiběhl ke mně Edward a táhl mě z jídelny únikovým východem pryč, už jsem cítila další zamotání hlavy. Bylo mi divné, kam mě to vede, při hodině se pomalu na mě ani nepodívá a teď mě vede bůh ví kam. Edward si pospíšil a jak jsme byli někde u lesa, tak jsme zastavili.

„Bello, vím, co se ti včera stalo, mně se to děje taky, za chvíli se to stane zase.“

„Co-co cože? Jak to víš? Já to nikomu neřekla! “Pane bože, jak to mohl vědět? Ještě ke všemu mi říká, že zase přeskočím v čase, to je blbost.

„Já vím, že mi neuvěříš, ale až přeskočíš, buď pořád tady, nikam jinam nechoď.“ Vypadal tak vážně, asi mluvil pravdu.

Bylo to tu zas, už potřetí se mi zamotala hlava a já byla v jiném roce a v jiném čase. Musela jsem začít Edwardovi věřit, je to pravda. Já budu takhle přeskakovat časem a ani nebudu vědět, v jakém roce jsem.

Teď jsem stála uprostřet pole. Naštěstí nikdo nestál poblíž, takže si nemusel lámat hlavu, co to mám na sobě (i když jsem měla jenom džíny a obyčejné triko). Měla jsem vztek na to přeskakování časem, raději bych teď seděla na hodině matematiky a hledala vedlejší úhly, ale ne, já musím přeskakovat časem. Po pěti minutách jsem pocítila závrať a byla jsem zase v roce 2013. Naproti mně stál Edward, vypadal úplně stejně, než jsem přeskočila. Vypadalo to, že se ani nehnul. Bylo to divné, ale nechala jsem to být.

„Už mi věříš?“ Vůbec jsem mu nechtěla říct, že mu věřím. Vždyť je to prakticky úplně cizí člověk.

„Jo, věřím, ale co se tím řeší? Stejně budu, teda jestli jsem to dobře pochopila, pořád přeskakovat v čase.“

„Ne, nebudeš, máme na to, no... něco jako stroj času.“

„Jo, jasně, a já mám doma vchod no Narnie, už ti věřím.“ Co si myslí? To, že přeskakuju v čase, to jsem mu uvěřila, protože vážně přeskakuju. Ale to že mají „něco“ jako stroj času, to je moc. Tím přeskokem jsem upustila tašku. Vzala jsem ji a vrátila se do jídelny, už tam bylo jen pár opozdilců, které už vyháněla kuchařka. Vždycky mi přišly vtipné ty jejich síťky na hlavě.

Cestou na dějepis jsem si to vzala zkratkou vedle kumbálu, kam si chodili užít prváci, kteří nemají nic jiného na práci. Kumbál se otevřel a vylezla z něho ruka. Takový šok jsem nikdy neměla. Ruka mě vtáhla dovnitř. Chtěla jsem zaječet, ale nešlo to, někdo mi držel pusu. Najednou se rozsvítilo světlo a já poznala, kdo to je. Edward Cullen, nový žák naší školy.

„Hele, nějak jsem to musel udělat. Vážně sorry. Takže, jestli mi nevěříš dnes po škole, takže teď protože jsi kvůli mně prošvihla dvě poslední hodiny. Půjdem spolu do knihovny a tam ti všechno povím, jo? Domluveno?“ Mluvil se mnou jako s malou holkou, už jsem toho měla dost. Radši jsem kývla. Zrovna zazvonilo, když Edward otevřel dveře a vycházeli jsme z toho hnusně zapáchajícího kumbálu. Lidi na nás začali blbě čumět. Hned nato jsem pochopila, že jsme vlastně vyšli z toho kumbálu, odkud by měli vycházet jenom narkomani, opilci a ne nový žák a premiantka třídy. Sklopila jsem uši. Bože, to je tak trapný. Následovala jsem Edwarda za jeho úžasně naleštěným Volvem. Hned jak jsem to auto uviděla na parkovišti, toužila jsem si do něj sednout. Už odmalička miluju auta.

Edward mi otevřel dveře a gestem ukázal, abych si sedla. Jako ta největší smolařka jsem si při sedání do toho auta urazila palici. Věděla jsem, že se Edward bude smát, ale ono nic. Dost mě to překvapilo a taky zarazilo. Edward, mezitímco jsem si rukou třela hlavu, sedl a nastartoval motor. Tentokrát jsem si sedla opatrněji, abych mu vážně nedala možnost se zasmát. Sice se mi nesmál, ale člověk nikdy neví. Při jízdě jsem se koukala, kudy jedeme, kdyby to nakonec nedopadlo dobře a já musela domů pěšky. Vtom mě napadlo.

„Vezmeš mě vlastně domů?“ Tentokrát se zasmál.

„To je jasný.“ Tak, a měla jsem vystaráno. Na odpoledne jsem vlastně neměla nic na práci, mám i odvoz. Je to docela dobré, teda až na ty dvě zmeškané hodiny.

*  *  *

„Jsme tu.“ Ani jsem se nestihla rozkoukat a otevíral mi dveře. Někdy se ho budu muset zeptat, kam chodí do fitka.

Pomalu jsem vylezla z auta. První, co jsem uviděla, byla zahrada. Mnoho květin, mnoho barev, hned jsem se zapřísáhla, že sem budu chodit častěji.

„Vítej v knihovně neboli v Libraru. Raději tomu říkej knihovna, kdybys to řekla někde na veřejnosti, ptali by se tě, kde to je. Pod tímto jménem to místo nikdo nezná, teda až na spolek strážců, tebe mě a pár dalších.“

„To je hezký, ale proč mi to vykládáš? Já sem budu chodit jenom kvůli tý zahradě tady. Jinak tady nechci, ani nehodlám zůstávat.“

„Já ti něco povím. Ty chceš přeskakovat v čase, aniž bys na to byla připravená? Mohla ses dostat třeba do první světové. Umíš tancovat, chovat se podle jejich zvykům atd...?“ To mi vzalo dech. Já neumím tancovat, chovat se umím, ale ne podle zvyků mé babičky. A to si myslím, že i babička se neuměla chovat tak, jak bylo potřeba.

„Ty už jsi ji přivedl? To jsem nečekal, že to bude tak rychlé.“ Ani jsem si nevšimla, že přišel. „Dostal jsem zprávu že je slečna Swanová velmi, no, jak bych to řekl. Tvrdohlavá.“ Haló, já jsem tady. On si myslí že jsem hluchá. Vážně, proč já tady ztrácím čas?

„To víš, já to umím.“

„Dobře, pojďte do kanceláře, musíme něco vyřešit.“ Prošli jsme tou nádhernou zahradou a vešli do velké haly plné starých knih. Polovina byla latinsky, zajímalo by mě, kdo by to chtěl číst. A jako kdybi mi Edward čet myšlenky.

„Tyhle všechny knihy přečetl můj táta a něco i děda.“ Tolik knih bych nepřečetla, i kdyby jsem měla dva životy a nemusela na záchod, pít, jíst a nechodit do školy.

Autor: scarlett84 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zpátky v čase - 1. kapitola: