Co by se stalo, kdyby Edward nedokázal tak snadno
odolávat krvi, nejen té Bellině? Jaké by pro něj bylo zůstávat s Bellou? Mohli
by spolu být? A co kdyby se navrch objevil někdo, kdo by Edwardovi jeho vnitřní
boj znesnadňoval, či dokonce ho chtěl využít ve svůj vlastní prospěch? Jak by to
nesl Edward a jak Bella? Jak velké by to pokušení bylo? A co kdyby mu někdo
připravil ještě řadu dalších nástrah a pokoušel se ho zlomit?
V téhle povídce není vše tak uhlazené a průhledné jako v podání Stephenie, i
když děj vychází přímo z prvního dílu ságy. Edward se musí potýkat se svými
vášněmi a prochází si peklem. Vše se to v něm probudí ve chvíli, kdy musí poprvé
ochutnat Bellinu krev. Vyhraje Edward sám nad sebou nebo tomu podlehne? A co na
to Bella?
To a ještě mnohem víc v této sérii povídek.
02.11.2010 (21:00) • Cathlin • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3708×
Předmluva
Psaní je pro mě jako jízda na horské dráze - nasednu a už nemůžu vystoupit. A když je konečně konec, mám toho celkem dost. :-) Tahle kniha mě zastihla naprosto nepřipravenou, nic jsem psát nechtěla, ale v hlavě se mi to stejně spojilo a neměla jsem na výběr, musela jsem začít. Stejně jako u předchozí tvorby jsem nejedla, nespala a zanedbávala všechno ostatní... Děti, studium, kamarádi, známí, všichni museli počkat až dopíšu a budu zase normální.
Čili - celá kniha je už napsaná a postupně ji budu dávat ke zveřejnění. Není proto třeba se obávat, že jí bude chybět konec, jako se občas stává u nedopsaných dílek. Neumím psát po kapitolách, vždycky to musím napsat najednou... Ale vzhledem k tomu, že se na mě tlačily životní povinnosti, které jsem rázným šmahem díky psaní odstrčila stranou, nemohla jsem všechny zápletky a celý děj vůbec sepsat tak podrobně jako by to bylo v opravdové knize. Vím, že by si to zasloužilo mnohem větší propracovanost, přesto ale věřím, že je tam namačkané všechno, co tam být musí, aby se to příjemně četlo. Celkově to zahrnuje cca 100 stran A4 ve Wordu.
Docela se teď těším zase na kus normálního života a budu jenom doufat, že mě něco podobného nedoběhne! Protože mám ještě jazyk na vestě a vydechuju jak po maratónském běhu.
PS: Ti všímavější a světaznalí určitě poznají, odkud přišla moje inspirace. (Nebo alespoň její první a zásadní vlna.)
Obsah:
Prolog
- Překážka
- Zatracení
- Tváří v tvář
- Slavnost
- Ztráta
- Odhalení
- Stín
- 1922
- Aymon
- Daylah
- Spojenci
- Odveta
- Pád
- Temnota
- Rozhodnutí
- Východisko
- Terapie
- Nová síla
- Vzkaz
- Plameny
Epilog
Prolog
Stěží jsem mohl myslet, tak strašlivá to byla situace. Nic nebylo jasnější, než to, že to rozhodně chci zastavit. Jen jsem nevěděl jak. Pro všechno na světě, jak? Představil jsem si, jak tisknu svoje rty na její kůži a vysávám její krev. V hlavě se mi okamžitě zatmělo příliš silným pokušením.
Věděl jsem, že musím překazit to, co James začal. Nemohl jsem ji nechat se proměnit. Nemohl jsem dovolit, aby jí takhle ublížil.
Jak to mám ale proboha udělat? Jak ji mám nezabít?
„Ne,“ řekl jsem. „Mám nějakou jinou možnost?“ zeptal jsem se s poslední nadějí Carlislea.
Vložila se do toho Alice. „Vím, že se promění, viděla jsem to.“
Carlisle zakroutil hlavou. „Nemusí to tak být.“
Stále se snažil zastavit její krvácení na noze. Ale já jsem potřeboval jeho pomoc.
„Carlisle!“ zavolal jsem ho zoufale.
Otočil se ke mně. „Zkus ten jed vysát.“
„Ne-do-ká-žu přestat,“ řekl jsem důrazně.
„Musíš najít vůli. Zbývá jen pár minut.“
Opět se prohnula v dalším záchvatu bolesti a její výkřik se podobal řevu zraněného zvířete. Nemohl jsem ji nechat trpět, už ani vteřinu.
„Pomůžu ti, Bello…“ podíval jsem se do jejích zmučených očí a roztřásl jsem se nejistotou. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to musím dokázat. Nemám na výběr. A nesmím udělat chybu.
Sklonil jsem se, přisál se k jejímu zranění a ochutnal její krev. V okamžení jsem se propadl do osidel vášně tak silné, tak sladké, tak omračující. Moje mysl zmizela z mého dosahu, zbyla jen nezměrná slast, ve které jsem chtěl setrvat navěky. Bylo to jako utopit se v nejsladším nektaru. Přesně jako dávka drogy, která okamžitě zaplavila mé tělo a odmrštila mé vědomí. Nevzpomínal jsem si, kde jsem, ani proč…
Zdálky se ke mně donesl Carlisleův hlas. „Edwarde, stačí!“ Sotva jsem ho vnímal.
„Přestaň! Najdi vůli!“ ten hlas zněl prosebně a silně zároveň.
„Edwarde, přestaň, zabíjíš ji!“
„Edwarde!“ uslyšel jsem její hlas. „Prosím, zůstaň se mnou…“
Současně s těmi slovy, s tím hlasem, jejím hlasem, který byl víc než cokoli na světě, jsem začal vnímat. Vzpamatoval jsem se. Pustil jsem ji a podíval se znovu do jejích očí. Byla zesláblá a vyčerpaná.
Zaplavilo mě příšerné vědomí, že za to můžu já. Vzal jsem jí příliš mnoho krve. Její nádherné lahodné a slastné krve, která mě přinutila nemyslet.
Zůstal jsem na ni zírat a na jazyku a v hrdle stále cítil její chuť. Byl jsem při vědomí, ale jen napůl. Věděl jsem, že jí nemohu a nechci ublížit, zároveň jsem ale chtěl pít dál. Díval jsem se na ní zatímco ve mně bojovala láska k ní s touhou jí zabít. Sotva jsem se soustředil na něco jiného než na červené skvrnky na jejím předloktí. Ty dvě strany mě stlačovaly a jejich působení bylo drtivé. Moje vůle a moje vědomí se rozpadalo.
Carlisle mi položil ruku na rameno. „Dobře.“ Podíval se na mě s uznáním. Tak vrcholně nevhodným – právě jsem ji málem zabil! A stále jsem balancoval na pokraji pro ní smrtelného pokušení. Těkal jsem očima mezi Belliným předloktím, otevřenou ránou na její noze a Carlisleovým obličejem. Nedokázal jsem zakrýt zděšení, zmatek a nejistotu. Ani jsem si neuvědomil, že mírně couvám.
„Děkuji, Edwarde,“ řekla Bella unaveným polohlasem. Morfin, který jí dal Carlisle, už nepochybně také dělal svoji práci.
Nevěděl jsem, co odpovědět. Moje myšlenky se nedaly utřídit. Jen jsem na ni zíral, v očích zoufalý výraz.
Carlisle se na mě zadíval. „Edwarde?“ zeptal se opatrně.
Nedokázal jsem odpovědět, jed mi zaplavoval ústa, v hrdle mě pálilo a všechno se ve mně svíralo. Krev, kterou jsem vypil mi nestačila, chtěl jsem víc! Polknul jsem.
Carlisle záhy mojí situaci pochopil. Se starostlivým výrazem ve tváři řekl: „Bella musí do nemocnice. Odvezu jí tam. Odpočiň si. Až se budeš cítit… lépe…“ zadíval se vážně, „přijď za námi.“
Zvedl Bellino tělo ze země a následován Alicí zmizel ve východu.
Couval jsem dál, dokud mě nezastavila zeď, o kterou jsem se opřel. Byl jsem zděšený. Sám ze sebe. Takhle jsem se necítil – snad nikdy. Možná jako novorozený? Váhal jsem. Už dlouho jsem nebyl zvyklý cítit chuť lidské krve a chuť po krvi, rutinně jsem jí potlačoval. Ale tohle, to bylo najednou něco úplně jiného. Něco tak sladkého, tak strhujícího! Jako by se všechno, co jsem v sobě dávno pohřbil, probudilo k životu. A tím víc to mělo chuť žít, čím víc jsem to celé ty roky popíral. Bylo to jako uvolněná lavina, byl jsem proti tomu bezmocný. A za všechno mohla… její krev. Její zpívající krev, která pro mě měla neodolatelné kouzlo. Nikdy jsem ji neměl ochutnat! Jako by se tím otevřely dveře do propasti, ve které jsem najednou vězel, ani jsem nevěděl jak se to stalo.
Chytil jsem se za hlavu, zděšení a hrůza byly větší než jsem dokázal zvládnout. Nedokázal jsem domyslet, co to vlastně znamená. Nedokázal jsem odhadnout co bude dál. Jen jsem věděl, že se musím pokusit dát dohromady. Musím to ovládnout, tak jako dosud.
Zachytil jsem Jasperův zkoumavý pohled a jeho myšlenky. Díval se na mě nevěřícně. Nevydržel jsem jeho pohled a na místo odpovědi jsem v tichém přiznání sklopil zrak k zemi. Hned poté jsem vyběhl ven.
- - -
Propast nelze překonat dvěma skoky.
I ta nejsilnější odhodlání se ztrácejí v hříšných pokušeních jako sladké řeky ve slaném moři.
Pokračování:
1. kapitola - Překážka
Autor: Cathlin (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zpívající krev - Prolog:
Ahoj, teď jsem začala číst tuhle povídku... Myslím si že bude skvělá, už kvůli předmluvě - jak si ji napsala a pak díky prologu. Fakt se těším až si ji přečtu celou ...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!