A je to tady, nejspíše mnoho z vás co čtete tuto povídku si konečně přijde na své (žádné +18!). Je to sice kratší a dá se řict, že se tu nic neděje, ale děje a je to docela zásadní;-)
02.06.2009 (21:00) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2251×
Bellin pohled
Nevím co se to se mnou děje, nechápu jak se to mohlo stát ani co to je. Dříve jsem se v Edwardově společnosti cítila tak svá, tak jistá. Ale dnes ráno když pro mě opět přijel jsem se na něj dívala naprosto jinak, jako kdyby přes tu kratičkou chvíli co jsme byli odděleni zkrásněl a stal se pro mě přitažlivějším. Ne že by se mi Edward nelíbil, ale byla to jen krása, přátelská náklonnost. Teď to byla touha a velmi silná. Když se mě dotkl projelo mnou tisíce drobných jiskřiček vzrušení.
„Ahoj Bell, moc ti to sluší" a já si vzpomněla, že mám na sobě Aliciin komplet,( slíbila mi, že přinese pár kusů, ale místo toho přinesla tolik, že by to bohatě stačilo na vybavení jednoho luxusního obchodu s oblečením.) Měla jsem na sobě černé rifle se stříbrným tílkem a stříbrným sáčkem. „No ty máš co říkat!" poškádlila jsem ho. Mlčel. Vypadal nádherně. Triko, které mu těsně obepínalo jeho vypracovanou hruď mělo barvu jeho očí. Málem jsem začala slintat. Bello kušuj, je to kamarád, je to kamarád, je to jen kamarád...
"Bello? Jedem?" „Cože!?" nechápala jsem „Promiň, jen jsem se trochu zamyslela, co jsi říkal?" „Bello proč si myslíš, že tady držím ty dveře?"koutky mu cukaly, ale ovládal se. „Aha promiň" A opět jsem na něm vysela očima. „Ehmm..je na mě něco divného? Zeptal se s povytaženým obočím. „ Ne, nic" nastoupila jsem do auta a v duchu jsem si nadávala. Swanová Co se to s tebou děje? Ještě před několika hodinami to byl tvůj přítel a teď tady na něj nemyslíš zrovna slušně Chceš snad přijít o toto přátelství? To opravdu chceš? Ty jsi opravdu myslíš, že na něj máš? Ty? K němu se hodí taková Rosalie, Heidi, Tanya.. Opravdu si nechceš ušetřit to zklamání až tě odmítne?- "Bello opravdu ti nic není? Já jen, že už tu na parkovišti sedíme skoro čtvrt hodiny a ty jsi trochu více mimo" čtvrt hodiny? „jistě jdeme."
Celý den byl opravdu hodě divný, s Edwardem jsem skoro ani nepromluvila. A v pátek jak by smet. V 8 hodin večer pro mě má přijet Alice kvůli její „shop tour" a momentálně jsem jela s Edwardem domů, takže mi zbývaly tak čtyři hodiny. „Bell? Děje se něco" zeptal se mě když jsem vystupovala. Donutilo mě to zastavit se. Vpíjel se mi do očí a já se v nich pomalu ztrácela. Až jsem se v té medové propasti opravdu ztratila, nebylo cesty ven a potom jsem si něco uvědomila. „Ne, nic se neděje. Omlouvám se za tyto dva dny, byla jsem nemožná, omlouvám se. Už musím měj se" „Užijte si výlet" „Děkuju"zavřela jsem dveře od jeho auta a šla rychleji než bylo nutné dovnitř. Slyšela jsem jak odjíždí.
Plácla sem sebou na pohovku a bylo mi opravdu divně, ale hned jak jsem si představila jeho oči jsem se cítila lépe. Přemítala jsem co se za tyto dva dny událo a chtělo tomu přijít na kloub. Nechápala sem ty pocity. Kdykoli se mě dotknul, ten nával energie. Kdykoli jsem slyšela jeho hlas to příjemné šimrání v podbřišku jako kdyby se mi tam rozletěly tisíce motýlků.
Vždy když jsem zavřela oči se mi před nimi objevilo to nejkrásnější stvoření, anděl s bronzovými vlasy...on, Edward, Anděl...
A potom mě to zasáhlo jako blesk z čistého nebe, já ho miluji. Vždycky jsem ho milovala.
Edwardův pohled
Toho večera kdy jsme si povídali důvěrněji než kdy před tím mě zasáhl z nenadání Amorův šíp lásky. Tedy jestli to byla láska? . Byla, malinko se to podobalo tomu co píší v knihách, ale toto bylo mnohem silnější. Bylo to jako kdyby se zastavil svět a byli jsme jen my dva. Já a ona, má čokoládová princezna. Vždy mi na ní záleželo, ale teď? Vždy když jsem hrál na klavír to bylo pro ni, vždy kdy jsem ji objal jsem byl nejšťastnější na celém světě. Vždy, když jsem ji spatřil jak rozpačitě pozoruje zem, jako bych spatřil nepatrný rumělec na její líbezné tváři.
První den kdy jsem Bells uviděl jsem ji nemohl vytěsnit z mysli. Její odmítání mi rvalo mé ledové srdce. Jen myšlenka, že bych ji mohl ztratit mě srazila na kolena. Kdykoli jsem byl s ní, chtěl jsem ji ochraňovat. Je toto přátelství? Ne není, to poznávám i já, upír, který pociťuje lidské emoce. Nebyl to Amorův šíp, který mi přinesl lásku, Bella mi ji přinesla už dávno, šíp mi jen otevřel oči.
Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zrcadlo osudu- Kapitola osmá:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!