Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zrůda loví - 4. kapitola

Twilight dort by Dorianna


Zrůda loví - 4. kapitolaCo se asi stane dále? Jak to bude s našimi upírkami Angelou a Bellou? Dokážou se ovládat??? Co se stane s ubohou Jess? A jak do toho všeho zapadají Renesmé a Jacob? Hezké čtení!!! HC

Nic jsem neviděla... Jen tmavou neproniknutelnou vodu Forkského potoka, ale můj upírský zrak si po chvilce zvykl a já opět dobře viděla. Nemohla jsem se pohnout. Moje tělo bylo vklíněno mezi sedačkou řidiče a volantem. Uvědomila jsem si, že Edward, Jess ani Angela už v autě nebyli. Na zadním sedadle se vznášela krvavá skvrna. Ochutnala jsem. Tahle krev, krev naředěná vodou byla nanic. Hnusná!!! Fuj! To ani nebyla krev.

Pěstí jsem udeřila do sedačky, která mě věznila v autě, a ta odlétla do druhého konce auta. Byla jsem volná, a tak jsem vyplula z trosek Edwardova potápějícího se auta. Voda byla hrozně prudká a ledová, takže mě ve chvilce unesla o několik metrů dál.

Něco kolem mě rychle prosvištělo a já si nebyla jistá, kdy to byl. Asi Angela nebo Edward. Nohama jsem se odrazila z prázdna a jako špunt vypuštěný z lahve vína jsem vystřelila k světlé hladině říčky. Vynořila jsem se a první, co jsem zaslechla, byl Jessičin vyděšený výkřik.

„Néé, Angelo, nech mě!“ zařvala a Edward se k ní okamžitě přihnal, připraven chránit ji.

„Klid. To jsem já,“ řekla jsem. „Angie, utekla?“

Edward kývl a mně teď bylo ještě hůř. Bude Angela vraždit jako já? Je to moje chyba! Moje! Co jsem to za člověka? Tedy spíše za upíra. Musím se z těch problémů dostat, jinak se budou pořád nabalovat další a já se jich nikdy nezbavím. Nikdy jsem nedělala velké problémy, tak proč teď? Cítila jsem se hrozně. Jakoby všechno zlé, co se stalo na světě, byla má vina. A to taky byla... tedy podle mě.

„Je to má chyba. Mrzí mě to! Jdu pryč. Najdu ji.“

„Ne, Bells! Stůj!“ oponoval mi Edward, ale já už utíkala pryč. Běžěla jsem nočním lesem, ale já tu viděla jako ve dne. Cítila jsem Angelin pach a jako lovecký pes jsem se hnala po jejích stopách. Cítila jsem její podmanivý parfém, více dominující vůní však byl její tělesný pach. Upíří pach.

 

Z Angelina pohledu:

Bella běžela za mnou, věděla jsem to, ale bylo mi to jedno. Já chtěla krev, cítila jsem ji, ale měla jiný pach než ta Jessičina. Úplně jiný. Byly to vlastně dva pachy. Jeden, který se mi lehce hnusil, ale i tak to byla krev. Nebyla jsem nikdy moc vybíravá. Ta druhá byla cítit podobně jako já, ale bylo v ní ještě něco jiného, jako v Jessicčině krvi.

Vběhla jsem na louku. Má bělostná kůže se rozzářila více než nejjasnější slunce nad mou hlavou. Odráželo se od mé krásné a tvrdé pokožky, která byla jako ten nejtvrdší mramor. Byla jsem ohromně překvapená. Podle toho, co jsem se včera večer dočetla na internetu, upíři na slunci uhoří nebo se rozpadnou na prach. Ale já ani nehořela a ani jsem se nerozpadala. Jen jsem nádherně blyštila. Nádherněji než ten nejkrásnější diamant na světě. Cítila jsem se skvěle, ale z mého úžasného pocitu mě vyrušilo zavrčení. Nějaké cizí zavrčení.

Zvedla jsem hlavu a uviděla psa, nebo spíše vlka. Obrovského vlka, vysoký byl tak metr a půl a na délku měřil jako Mike, když si lehl. Mike... Mike, který je mrtvý...

Vlk stál v bojovném postavení. Zlověstně cenil své nebezpečně vyhlížející tesáky, z nichž mu tiše odkapávaly sliny. Nechápala jsem, proč se mnou chce bojovat, a až pak jsem si všimla malé tříleté holčičky, která za ním stála. Měla andělskou bílou tvářičku orámovanou kudrnatými vlásky a oblečena byla do miniaturních růžových šatiček od Diora (dárek od Alice). Dívka stála za ním a držela se jeho huňatého ocasu.

„Klid, nech si jí!“ řekla jsem mu a chtěla ho obejít. On, ale opět zavrčel a chňapl hrozvivě vyhlížejícími zuby po mém předloktí. Instinktivně jsem ucukla a jeho čelist naprázdno cvakla milimetr od mé ruky. Až teď mi došlo, že nechce ji ale mě. Musím mu utéct

Upíří rychlostí jsem ho oběhla a za běhu jsem se ohlédla. Běžel za mnou a byl rychlejší! Už mě skoro doháněl!

Musím se zachovat jako lovená zvěř. Kličkovat a uskakovat. Doběhla jsem na konec louky a skočila na strom. Vlk na něj skočil taky, ale doskočil jen do poloviny a strom se pod jeho váhou zlomil. Já jsem teď padala přímo do jeho otevřené tlamy.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zrůda loví - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!